Zaujalo nás

20.05.2021 07:32

Antipesticid - Vidlák, vidlakovykydy.cz

Antipesticid Čt, 20. 05. 2021, 00:00 Autor: Vidlák www.vidlakovykydy.cz Odkaz na článek zde   Dnešním dnem otevřu téma, které tu budeme prokydávat ještě mockrát a tím je pirátský volební program. Včera to spouštěli, já měl chvíli času, tak jsem na to kouknul... Hele, on je moc hezky...
11.05.2021 11:21

Nebylo zrovna na výběr - Vidlák, vidlakovykydy.cz

Nebylo zrovna na výběr So, 08. 05. 2021, 00:00 Autor: Vidlák www.vidlakovyky.cz Štítky: Protektorát, Druhá světová válka, Osvobození Odkaz na článek zde Dnes máme opět to výročí, které se v posledních letech moc nehodí. Máme přece hentu prozápadní orientaci... a 70% našeho průmyslu je napojeno na...
04.05.2021 12:37

Kniha Rej masek - Karel Nedbálek, Naděžda Malinová

Kniha určitě velmi zaujme čtenáře moderovaným komentářem k myšlenkovému odkazu Doc. Ing. Františka Čuby, CSc. (*23.1. 1936 - +28.6. 2019), který měl podobu nikdy nezveřejněných "Úvah" (2018-19) nad tématy zemědělství, ekonomiky, školství, justice a dalších, v souhrnu 13 oborů. K...
24.04.2021 20:36

Které evropské země používají nejvíce pesticidů? -

Které evropské země používají nejvíce pesticidů?    Autor: VSa Argument, 24.4. 2021 Odkaz na článek zde   V rámci Evropy můžeme sledovat velké rozdíly mezi zeměmi ve spotřebě pesticidů. Ke snížení jejich používání mohou přispět zemědělské roboty. Svou „Zelenou dohodou“ si EU klade za...
23.04.2021 08:15

David Martínek: Proč je ochrana domácího zemědělství životně důležitá - Petr Hampl

David Martínek: Proč je ochrana domácího zemědělství životně důležitá   21.4. 2021 Petr Hampl, petrhampl.com Odkaz na článek zde   “Díky skvělé spolupráci demokratické opozice ve Sněmovně a Senátu, kde máme většinu, jsme právě definitivně zamítli kvóty na české potraviny....
22.04.2021 08:55

Potravinová soběstačnost pod palbou zahraničních zájmů - Argument, Ilona Švihlíková

Potravinová soběstačnost pod palbou zahraničních zájmů   Ilona Švihlíková Argument, 15.4.2021    Odkaz na článek zde   Ekonomka Ilona Švihlíková ukazuje, proč českým politikům vadí potravinová soběstačnost a co vlastně tento pojem opravdu znamená. Jak se dalo očekávat,...
19.03.2021 13:08

Liga pro zdravé české potraviny: Pokud se novela zákona o potravinách neschválí, bude opravdu zle

Liga pro zdravé české potraviny: Pokud se novela zákona o potravinách neschválí, bude opravdu zle 19.03.2021 9:30 ROZHOVOR „Co bude s českým spotřebitelem, zemědělskou výrobou a životním prostředím, pokud nebude schválený v plném rozsahu pozměňovací návrh zákona o potravinách?” ptá se...
26.02.2021 07:34

Kde nic není... - Vidlákovy kydy, Vidlák, 26.2. 2021

Kde nic není... Pá, 26. 02. 2021, 00:00 Autor   Vidlák Štítky   budoucnost   Prakticky každý měsíc se na Kydech objeví článek, který se vysmívá dnešním mladým krásným a...
19.02.2021 07:47

Naplnit své poslání - Viktor Orbán, Lidové noviny, 18.2. 2021

Naplnit své poslání VIKTOR ORBÁN předseda vlády Maďarské republiky Lidové noviny, 18. února 2021   Třicet let od vzniku visegrádské skupiny naše národy pociťují váhu své odpovědnosti za budoucnost Evropy   V průběhu dějin měla střední Evropa vždy nejen svou roli, ale i poslání. Tato...
16.02.2021 10:24

Stát, jenž selhal: Amerika nad propastí - M. Lobotka, Hospodářské noviny 12.-14.2. 2021

STÁT, JENŽ SELHAL: AMERIKA NAD PROPASTÍ KAM SE PODĚLA STARÁ DOBRÁ AMERIKA NEOMEZENÝCH MOŽNOSTÍ? PŘÍJMOVÉ A SOCIÁLNÍ ROZDÍLY SE STÁLE ZVĚTŠUJÍ A ŘADA LIDÍ CHUDNE. A PRÁVĚ TO STOJÍ ZA POSLEDNÍMI NEPOKOJI V USA.   Martin Lobotka Hospodářské noviny, 12.-14.2. 2021   Dav přeskakující a bořící...

Zaujalo nás

01.02.2024 15:03

Zastavme Green Deal dokud je čas

Zastavme Green Deal dokud je čas

Vilém Barák, publicista
Lidové noviny, 30 ledna, 20
24

Projekt zemí Západu na snížení emisí oxidu uhličitého (CO2), v Evropě známý jako Green Deal, zasahuje čím dál negativněji do našich životů. Neexistuje proto důležitější úkol než jak jej při zachování demokracie a svobody zvrátit.

Green Deal (GD) představuje smrtelné bezpečnostní riziko, oslabuje státy Evropské unie i celý Západ takovým způsobem, že se přímo nabízí, aby se staly ekonomickou kořistí pro Čínu nebo vojenskou kořistí pro Rusko. To proti nám vede „polohorkou“ válku. Nelze ale úspěšně bojovat na více frontách, nota bene, když celý GD je finančně nákladnější, než by byl přímý vojenský střet s Putinem. Západ se místo soustředění sil na porážku autoritářských režimů vysiluje stavěním bezúčelných, zbytečných a pro ekonomiku i společnost zničujících „klimatických pyramid“.

Technologie, na kterých má být založený GD, se nachází za horizontem současné reality, a to z pohledu technického vývoje, provozních nákladů i fyzického rozšíření. Současně závisí na dodávkách surovin od našich nepřátel. Jako kdyby lidstvo v roce 1890 přijalo závazek, že za deset let postřílí koně a parní stroje půjdou do šrotu s tím, že se od tohoto data budou používat spalovací motory a elektromotory. Ano, některé děti jsou již v 10 letech schopné malovat obrázky mezihvězdných lodí poháněných antihmotou. Podobné bujné fantazie jsou dnes vydávány i ve zdánlivě seriózních médiích za něco reálného, běžného, okamžitě použitelného.

Občasné zdroje elektřiny (OZE) slouží v podstatě jako reklamní šidítko GD. Jsme ohromováni čísly instalovaného výkonu, ale ten skutečný, využitelný se pohybuje v jeho zlomcích. Ještě ke všemu je v čase naprosto nahodilý, proto musí být v celé své kapacitě zálohovány normálními zdroji. Jedině ty zajistí elektřinu (dosavadní baterie nic zásadního neřeší), když nesvítí slunce a nefouká vítr. Ani jejich skalní fandové nejsou ochotni se odpojit od sítě a žít v uzavřeném energetickém ostrově. Všichni chtějí mít elektřinu kdykoliv k dispozici. Shrnuto, stát rozdává z peněz daňových poplatníků dotace na vznik větrných a fotovoltaických elektráren. Tím zvyšuje náklady na technické a provozní posilování stability energetické sítě, což všem zdražuje elektřinu. Současně rapidně roste riziko blackoutu (technickou chybou, útokem hackerů) v energetické síti balancující na špičce nože pomocí počítačových algoritmů.

Jak se blíží milníky GD (např. 2035 zákaz registrace nových aut se spalovacími motory), rozpadá se struktura současného světa. Automobilky omezují vývoj normálních aut, rafinérie neplánují zvyšování svých kapacit ani modernizace. Těžařům plynu a ropy chybí výhled na získání dlouhodobých kontraktů, což zhoršuje jistotu dodávek i ceny. Čas pracuje proti nám.

Pod záminkou udržitelnosti a ochrany životního prostředí se neudržitelně ničí flóra i fauna a plundruje půda výrobou tzv. biopaliv pomocí intenzívního zemědělství. V tomto ohledu se lidské chování zcela vymklo z morálních kloubů. Maminka každý bochník chleba jako boží dar před rozkrojením pokřižovala. A dnes? Zemědělské produkty, které mohly být jídlem, zvráceně spalujeme v autech a bioplynových stanicích. Dnes dokonce předseda Agrární komory, navrhuje spálit 500 000 - 1 000 000 tun pšenice, která zůstala jezeďákům ve skladech, když letech 2022-2023 špónovali ceny potravin.

Klimatické regulace přináší energetickou a mobilní chudobu (neschopnost pořídit si individuální dopravní prostředek) a plošně snižují naši životní úroveň. To vede k obrovskému napětí mezi „nevěřícími“ postiženými dopady GD a společenskými elitami ovládané vírou v nutnost omezování oxidu uhličitého nebo z konformity předstírajících tuto víru. Mrazivé je, s jakou lehkostí ekologisté mluví (ano, jenom mluví) o tom, že není důvod, proč bychom měli zchudnout, pouze budeme vyrábět jiné věci. Tuhle změnu ale musí někdo zaplatit (jde o takové náklady, že jakékoliv dotace třeba z Modernizačního fondu EU jsou jako plivnutí do požáru). Za další, uměle zavedené ekotechnologie z nás udělají nekonkurenceschopný skanzen. Dám příklad. Vysokopecní výroba železa pomocí koksu je kvůli emisím CO2 fujky, fujky. Takže se přejde na výrobu oceli v elektrických pecích, kdy vstupní surovinou je železný šrot. Hm, jenže to je jenom přetavování již existujícího železa. Železa, které bylo dříve vyrobeno ve vysoké peci ze železné rudy za pomocí koksu a v průběhu přepracování bude ubývat. A vodík? Nevyzkoušené, nezkušenost s technologií, náklady min. o 100 % vyšší, v podstatě nulová nabídka tzv. zeleného vodíku. Prostě jenom kecy, kecy, kecy.

Míříme k opakování toho, co zažila Výmarská republika s Adolfem Hitlerem. Střední třída zděšená ze zelených komunistů hlásajících „nerůst“ (návrat zpět na stromy) a vyhrožujících posledním soudem (hnutí tzv. „poslední generace“), dá volební hlasy neofašistům. K moci se dostanou lidé slibující zrušení zelených regulací. Jenže téma uchopili nepřátelé svobody, demokracie, Evropské unie i NATO. Je dopředu jasné, co volič vybere, když se bude rozhodovat mezi používáním normálního auta a členstvím v Unii. Podle jednoho z průzkumů je víc lidí ochotno souhlasit elektřinou a teplem na příděl než s koncem aut se spalovacími motory. Lidé si ale nebudou ochotni volit mezi těmito dvěma variantami, prostě „převrátí šachovnici“ smetou ty, co je budou omezovat.

Komunismus v roce 1989 padl, protože jsme se chtěli mít lépe. Pokud současné společenské uspořádání bude překážkou růstu životní úrovně, skončí stejně a žádná „ekoideologie“ tomu nezabrání. V Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických (1776) nalezneme větu: „.....Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí“. Uskutečňování GD je s tímto v přímém rozporu.

Někteří lidé si položí otázku: „Jak bychom měli proti změnám klimatu bojovat?“. Odpověď zní: „Nijak“. Slunci, větru, dešti ale hlavně lidem, se nedá poručit. Musíme případným klimatickým změnám přizpůsobit ostrahu hranic Schengenského prostoru, právní řád (na ochranu před přilepovači, polévači a blokádníky), stejně jako naše domy, města, zemědělství. Začněme opuštěním tmářství ve vztahu ke genetickým modifikacím. Buď si planeta Země i lidstvo s emisemi CO2, resp. jeho zvýšeným obsahem v atmosféře poradí nebo si s nimi neporadí. Je lepší přestat s lyžováním a lední medvědy pozorovat v zoologické zahradě než sledovat, jak naše města hoří v důsledku občanské války nebo ruské speciální operace.

A naše domnělá odpovědnost za Zemi? Západ nemá vojenskou a ekonomickou sílu vést „křížové“ výpravy, kterými by jiným zemím vnutil víru v redukci CO2? Německo, v tomto ohledu nejextremističtější stát, je schopno nanejvýš tiše a bázlivě likvidovat samo sebe i své okolí. Ono by nic neudělalo, i kdyby ruské tanky jezdily v sídle Bundestagu. Čína, Rusko, Indie a další státy třetího světa se dobrovolně neomezí. Zprávy o uskutečněných opatřeních ke snižování emisí CO2, které nám nalhávají, sliby na toto téma, závěry klimatických konferencí, to vše jsou dezinformace, kterým Západ věří, protože je chce slyšet. Vývoz demokracie skončil neslavně, tak se nesnažme exportovat ideologii snižování CO2. Státy třetího světa se necítí reálně (sic!) odpovědné za jeho emise a současně se nehodlají angažovat v tom co trápí nás, tedy v porážce Ruska na Ukrajině. Neexistuje tedy důvod, aby Západ řešil problémy třetího světa a cítil odpovědnost za to, že na pláních Indie bude 50°C a území Tuvalu či Bangladéše zatopí zvyšující se hladina oceánu.

Příštím úkolem zahraniční politiky České republiky je hledání spojenců uvnitř Evropské unie pro odmítnutí dalšího pokračování GD a jeho demontáž. Opusťme politiku následování Německa, pomateného muže Evropy, a to nejen v oblasti ideologie snižování CO2, ale i politiky a obrany. Jde o stát s „přeraženou páteří“, stejně „pevného“ spojence jako byla Francie v roce 1938. Klíčový bude rok 2026, kdy má dojít k revizi GD ve smyslu, co bylo či nebylo uděláno. Změňme tento rok v revizi cílů GD v podobě jejich odložení nebo úplného zrušení. Pokračování v GD má pouze dvě alternativy. Konec svobody i demokracie v důsledku jeho prosazování nebo instalaci diktatury na základě slibu jeho zastavení. Nejvyšší čas, aby standardní politické strany začaly řešit ukončení GD. Jinak ve volbách prohrají s populisty a extrémisty, my samozřejmě s nimi. Podle dosavadních náznaků panuje v Unii očekávání, kdo první zvolá „král je nahý“, přesněji „Green Deal je nesmysl“. V zájmu západní civilizace, směle do toho.

PS: V podstatě sám nevěřím, že se dá něco změnit na trajektorii do Green Dealu. Ale už vím, jak se cítila Kassandra.

16.01.2024 09:15

Co vydrží průměrný Němec

Co vydrží průměrný Němec

Petr Robejšek, politolog

MF Dnes, 12.1. 2024

 

Proti vládě Olafa Scholze protestují v Německu zemědělci a nově už stávkují také tamní dráhy za podpory velké části společnosti.
Vynutí si lepší politiku, nebo vláda zasáhne silou?

Škrtnutí daňových úlev na diesel, jež německé zemědělce tak rozzuřilo, že začali po celé zemi s blokádami silnic a dálnic, by je připravilo o miliardu eur ročně. Sedláci se bouří a podle průzkumů je chápe skoro 90 procent Němců. Ale prý se musí šetřit, tvrdí tříbarevná berlínská vláda, přestože vybrala od obyvatel loni nejvyšší daňové výnosy posledních let - bilion eur. Vláda s tím ale přesto nevyjde, protože investuje miliardy do nefungující Energiewende, poukazuje stovky miliard do Indie, Afriky a Jižní Ameriky. Další stovky miliard si již osm let přicházejí osobně vyzvednout migranti z celého světa.

Významný německý státník Helmut Schmidt řekl: "Hloupost vlád by se nikdy neměla podceňovat." A to bylo ještě v 70. letech, kdy Německo prosperovalo a kancléř Schmidt měl ve vládě zkušené odborníky. Dnes místo odborníků vládnou hrdinové partajních sjezdů, vševědové z mainstreamem inscenovaných debat a mágové kuloárových čachrů s lobbisty. A tak člověk (nejen v Německu) raději předpokládá hloupost politiků, aby si nemusel myslet, že vlády rozkládají fungující sociální a politický systém a deindustrializují vlastní země záměrně nebo pod vlivem nadnárodního mocenského kartelu, který se vměšuje do politiky západního světa.

Blahobytná konzumní společnost je příliš pohodlná, a proto pro lidský mozek nezdravé evoluční prostředí. V něm se "rozmnožují" lehkomyslní a pasivní občané, kteří nevolí politiky, ale pocity, nálady a obličeje. Ne náhodou utratila Scholzova vláda za první rok ve funkci za fotografy, kadeřníky a vizážisty 1,5 milionu eur, což je nárůst o 80 procent. Aspoň zvenku o svou hlavu vzorně pečuje ministryně zahraničí Annalena Baerbocková. Její osobní kadeřnice stojí daňové poplatníky měsíčně 7900 eur plus diety.

Ví, co dělá, protože přihlouplá konzumní společnost dá na úpravný zevnějšek a pěkná slova. Proto Němci tak dlouho věřili, že se dá udržet vysoký životní standard bez fosilních energií. To vedlo ke vzniku Zelených, kteří mají dnes charakter fanatické sekty, jež chce prosadit trvalý lockdown podél a ve jménu uhlíkové stopy. Sedláci nejsou ani první, ani poslední, které ohrožují.

Dlouhodobý blahobyt způsobil i to, že politickou scenerii konzumních společností výrazně ovlivňuje seskupení voličů, které umí daleko lépe řečnit než tvořit. Jejich ztělesněním je ministr hospodářství Robert Habeck, který na vysoké škole studoval hru se slovy. Diplomovou práci psal o básníkovi Boehlendorffovi a doktorát na téma literární estetičnost. A vidíte - dotáhl to na ministra hospodářství. Nedá sice dohromady definici insolvence, což celému národu předvedl v jedné politické talkshow, ale dneska jsou přece důležitější správná slova a názory.

Čiperné brebentění "elit" buď nahrazuje čin, nebo zakrývá jeho motiv. Jistě nechtěně, ale trefně to vystihl německý kancléř Scholz v rozhovoru pro časopis TIME z května 2022. Své politické krédo popsal: "Pokud jste dobrý vůdce, nasloucháte lidem. Nikdy však nesmíte věřit, že opravdu chtějí, abyste udělali přesně to, o co vás žádají." To je princip, kterým jde zdůvodnit jakákoliv politika. A Scholz se podle tohoto pravidla důsledně chová, ačkoliv preference jeho vlády a strany nezadržitelně směřují k nule.

 

Chudoba vás zachrání

Sebestřední mluvkové na vrcholu mocenské pyramidy se Němcům nejméně od počátku éry Angely Merkelové odvděčují za jejich prostoduchost vytunelováváním demokracie, deindustrializací země a ztrátou suverenity. To se v posledních třech letech urychlilo pod vlivem nadnárodního mocenského kartelu - a do Německa dorazila chudoba.

A ejhle, chudnoucí společnosti to myslí lépe než blahobytem ztučnělým mozkům. Lidé v ní nemají problém odlišit muže od ženy, protože nemají čas na nesmysly a musí se starat o to, jak vyjít do příští výplaty.

Z bývalých pasivních a lehkomyslných konzumentů se přes noc stávají nedůvěřiví, kritičtí a vzpurní občané. Zdražení nafty byla pro společnost příslovečná poslední kapka a je symbolické, že protest vyvolali a vedou sedláci, profese stará jako lidstvo samo.

Reagují pomaleji, protože žijí v souladu s neměnným rytmem přírody. Jsou pokorní a trpěliví, protože rozumějí, jak slabý je člověk proti přírodě. Jsou politicky pasivní, jelikož vědí, že jejich úloha a způsob života přežije všechny politické výstřelky a absurdity. A když tito lidé povstanou, je to důkaz existenční nouze celku. Znamená, že se v samotných kořenech společnosti schyluje k bouři.

Ne náhodou právě teď vznikly dvě nové opoziční strany, které se odštěpily od politického establishmentu. Jedna strana na levici pod vedením brilantní Sary Wagenknechtové a druhá na pravici. Je to vnitrostranické seskupení, které se pod vedením vysoce kompetentního bývalého předsedy Spolkového úřadu pro ochranu ústavy Hanse-Georga Maassena odlouplo od notoricky merkeliánské CDU. Odpor tak dostává neopotřebované politické nástroje.

Co bude? Vláda nechce ustoupit ani odstoupit, i když by měla. Ale ani sedláci už dávno nebojují jen za zrušení vyšších daní na naftu. Frustrovaná německá společnost je vnímá a podporuje jako beranidlo k vynucení lepší politiky. Nespokojená většina obyvatel nemá kam ustoupit. Situace je tedy kritická a může vyústit v to jediné, co neschopné vlády umějí dobře - k vyhlášení nouzové situace. A když na to přijde, pak i výjimečného stavu, garantovaného ozbrojenými silami. Velmi doufám, že k tomu nedojde. Ale ve slabých chvilkách mám dojem, že právě to se má stát.

16.01.2024 09:07

KORESPONDENČNÍ VOLBA: Odvol za bábu

KORESPONDENČNÍ VOLBA: Odvol za bábu

Petr Kolman, právník a publicista
Lidové noviny, 9.1. 2024
Článek vyšel i na webových stránkách Neviditelný pes
 
Korespondenční volby pro Čechy v zahraničí jsou etický i ústavní problém
 

Fialova pětikoaliční vláda ve středu 3. ledna na svém prvním jednání v novém roce schválila mj. návrh koaličních poslanců v čele s předsedou STAN Vítem Rakušanem na zavedení korespondenční volby pro české občany pobývající v zahraničí. Je to dobře? Zde jsou moje argumenty proti.

Velký etický problém je nepochybně v tomto – jestliže zde někdo dlouhodobě nežije a neplatí mj. daně, zdravotní a sociální pojištění, proč by měl rozhodovat o životě jiných lidí, kteří nesou dopady jeho volby? Zastánci korespondenční volby na to rádi odpovídají, že daně neplatí ani studenti, důchodci, ženy na mateřské nebo bezdomovci žijící v Česku.

Za prvé, každý, kdo žije v naší republice, zde povinně platí daně, i když zrovna nepracuje nebo nepodniká, tak přece platí daně nepřímé – DPH a spotřební daň. Nicméně i kdyby je teoreticky neplatili, tak pro jejich aktivní i pasivní volební právo mluví fakt, že zde žijí, takže na ně přímo dopadají následky jejich volby.

Vsuvka – stále častější atak na starobní důchodce, že neplatí daně, je neuctivý a hloupý, mnozí z nich platili čtyřicet a více let daň z příjmu, navíc nadále platí daně nepřímé. Ano, i tehdy, když si senior/ka nakoupí v akci v supermarketu, tak odvede DPH a někdy i daň spotřební, když pořídí pivo nebo výjimečně i becherovku k rodinnému nedělnímu obědu.

Dalším neduhem korespondenční volby je nepřímé narušení ústavního principu, že volba v Česku musí být osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování.

V relevantním ohrožení je i princip, že volba každého, včetně osob hlasujících ze zahraničí, má být svobodná. Je jasné, že pokud se česko-zahraniční volič má dostavit na ambasádu a tam za dohledu příslušné komise musí jít řádně sám osobně za plentu, tak volba má úplně jinou bezpečnostní kvalitu. Kde máme záruku, že za Čecha žijícího v cizině nevybere a neodešle volební lístek rodina nebo čertvíkdo?

 

Pomáháme kupčení s hlasy

Korespondenční volba také nahrává tzv. kupčení s hlasy, které bylo dříve odsouzeno v judikatuře našeho Ústavního soudu. A to zcela po právu, z ústavy jasně plyne rovnost hlasů, a když si někdo nakoupí další hlasy, tak má zákonitě a samozřejmě naprosto nespravedlivě vyšší podíl na moci než volič postupující korektně a disponující jen svým jediným hlasem.

Pamatujete na akci „Přemluv bábu“? Tak možná bude rovnou upgradována na pokročilejší model – „Odvol za bábu“. Anebo naopak aktivní dědeček sebere mladým lístky a jako stařešina rodu „správně“ korespondenčně odvolí do toho českého parlamentu. Protože mladí stejně nemají čas pořádně sledovat, co se děje v jejich staré vlasti, kam jezdí jednou ročně o prázdninách.

 

Diskriminace

Dalším neopomenutelným oříškem je zde diskriminace. Jak to, že čeští občané, kteří žijí „doma“, tedy na území České republiky, korespondenční volbu nebudou moci využít, a voliči v cizině ano? Nebo nám snad Fiala s Rakušanem chtějí tvrdit, že na voliče žijící v Česku musí být větší přísnost a silnější dohled než nad občany žijícími v zahraničí? Chtějí nám snad pánové ze Strakovky nakukat, že v zahraničí žijí poctivější Češi než v samotném Česku? Nevím jak vás, ale mne tohle velice uráží. Žiji a platím zde řádně a včas daně a Fialova vláda mi nevěří, že zvládnu korespondenční volbu? Nedůstojné. Je jen otázkou času, kdy někdo tuto perfidní diskriminaci zažaluje.

Nejen pro výše zmíněné argumenty je nutné k případnému zavedení korespondenční volby přistupovat velice, ale velice obezřetně a nemělo by se na ni zbrkle spěchat.

Kéž by se tak srdnatě naše pravicová (resp. pravo-středová) vláda postavila i k řešení jiných, palčivějších problémů, které trápí české a moravské obyvatelstvo, nicméně to je již námět na jinou glosu.

 

 

15.01.2024 14:05

Nesouhlasím, že jsme v klimatické krizi

Nesouhlasím, že jsme v klimatické krizi

 

Sabina Ali, redaktorka MF Dnes

MF Dnes, 13.1. 2023

Ekonomika má růst, abychom měli prostředky na řešení problémů, říká analytik

 

Rychleji než Evropa roste hospodářství Číny i populačně slabších Spojených států. A brzy ji zřejmě dožene Indie. Podle analytika J&T Banky Pavla Rysky je viníkem stagnace starého kontinentu rozsáhlá a bobtnající byrokracie, ambiciózní cíle v ochraně klimatu nebo dotace, které pokřivují trh.

Situaci by podle Rysky zvrátily protržní reformy či liberalizace ekonomiky. Místo nich však Evropa přidává další omezení.

Lidé, kteří jsou dnes ve středních letech, se narodili do doby, kdy byla západní Evropa nejvýznamnějším ekonomickým celkem na světě. Dnes je Unie třetí. Co se stalo?

Má to dva důvody. Jeden není naší vinou, a to sice že Čína, celá jihovýchodní Asie a dnes také Indie se v uplynulých dekádách odrazily k velkému ekonomickému růstu. To bylo dáno tím, že země zavedly tržní prvky, což uvolnilo obrovský potenciál. Tehdy pomáhala i demografie, což u Číny už neplatí. I tak je ale ekonomicky významnější než EU i USA.

Druhý důvod je, že jsme v Evropě sami začali z pohledu hospodářského růstu zpomalovat, a to bez ohledu na to, co se dělo v Číně nebo Indii. Prvních třicet let po druhé světové válce byl ekonomický růst v západní Evropě okolo čtyř procent ročně. Od 70. let začal markantně klesat a už nepřestal. Během poslední dekády je růst kolem procenta ročně a přibližujeme se ke stagnaci.

 

Co se s tím dá dělat?

Zvrácení trendu by vyžadovalo razantní reformy jak na národních úrovních, tak především na úrovni EU. Musely by to být výrazně protržní reformy, muselo by se ustoupit od neustálého nárůstu regulace na kontinentu, dotačního typu ekonomiky a nastolit mnohem liberálnější ekonomický systém, ve kterém by se podnikatelům chtělo více investovat a ve kterém by bylo předvídatelné prostředí, které by motivovalo k byznysu. To je hlavní problém současné Evropy, že se stává nesmírně rigidním celkem, který se sám od sebe nikam nehýbe.

 

Vidíte pro to vůli na patřičných postech v rámci vlád a EU?

Vůli nebo alespoň uvědomění si situace na nejvyšších postech v Evropě nevidím. V roce 2000 Evropská unie vydala Lisabonskou strategii. Tehdy se lídři domluvili, že se pokusí co do tempa hospodářského růstu vyrovnat USA, protože v devadesátých letech za nimi EU zaostávala. Všechny navržené změny však vedly jen k posilování regulačních orgánů a veřejných výdajjů, vůbec se nesnažily ekonomiku uvolnit.

Po pěti a deseti letech tato strategie byla zhodnocena s tím, že nedosahuje výsledků, kterých měla. Po dalších několika letech se na ni úplně zapomnělo.

 

EU tedy podle vás rezignovala?

Domnívám se, že nejvyšší místa v EU se v podstatě smířila s tím, že jsme stagnační celek, a místo hospodářského růstu se začínají orientovat na jiné cíle, které chtějí předložit obyvatelům jako náhradu - například být lídry v ekologické oblasti nebo nově v regulaci umělé inteligence. To je ale zástupná strategie.

Mimochodem s umělou inteligencí je to příznačné. V Evropské unii ještě umělá inteligence netvoří žádný významný byznys a jsme v jejím rozvoji pozadu za USA. Nicméně EU již připravila celou regulaci tohoto byznysu a pokuty za její porušování. Ještě tedy nemáme samotný sektor ekonomiky, ale už víme, jak jej budeme pokutovat. To ukazuje, jak nepřívětivým místem pro technologické inovace se stáváme.

 

Jaké to bude mít důsledky?

Ten důsledek bych nazval skanzenizací Evropy. Stane se z nás něco, co kdysi bývalo slavné a na co se obyvatelé jiných kontinentů možná budou jezdit dívat. Technologické inovace v EU vznikají minimálně a zároveň jsou na ústupu tradičně silné sektory, jako je výroba automobilů nebo chemický průmysl.

 

EU sice skoro stagnuje, ale životní úroveň tu je stále rekordně dobrá. Pocítí tedy důsledek této "skanzenizace" běžný občan třeba v Česku?

Rozhodně. Jako příklad dám inflační epizodu. Ta samozřejmě proběhla po celém světě, nejen v Evropě, ale to, jak citlivě lidé reagují na zdražování a pokles životní úrovně, může naznačovat, jak by v budoucnu lidé reagovali, kdyby v Evropě klesala životní úroveň.

Připomenu, že EU má velmi ambiciózní cíle v oblasti ekologie a udržitelnosti. Má několik plánů, které by postupně zahrnovaly vytvoření plateb za emise oxidu uhličitého v nejrůznějších částech ekonomiky. Nebyl by to jenom průmysl, přidala by se doprava, zpoplatnění emisí v zemědělství, stavebnictví, až by to postihlo celou společnost. Nevyhnutelně by tak došlo k navýšení nákladů jakékoli ekonomické činnosti, což by znamenalo i růst cenové hladiny. Nyní jsme viděli, jak na to lidé citlivě reagují, takže by jistě reagovali i v této situaci.

 

Čína nebo Indie na ekologii zdaleka tolik nedbají. Je to to hlavní, čemu vděčí za svůj růst?

Cesta ekologických politik, kterými se vydává EU, je cestou, která nemusí mít v globálním měřítku valné výsledky a může ekonomicky poškozovat nás samotné. Toto Asie odmítá dělat. Jako primární cíl má, aby se tamní obyvatelé dál přibližovali životní úrovní Západu. Díky rostoucímu bohatství mohou následně přikládat větší důraz i ekologii. Primárním cílem tedy je zvyšovat bohatství tak, aby si země mohla dovolit i ekologické priority. V EU je uplatňována jiná cesta, kdy jsou primárně zaváděny restriktivní regulace. A doufáme, že to bude mít nějaké ekologické přínosy a že tyto regulace ekonomika unese. Pokud je to mít nebude, a zatím to vypadá, že globální význam budou mít minimální, tak volíme prohru na obou frontách - nemáme ani růst, ani ekologii.

 

Vzhledem ke klimatické změně ale možná není čas čekat na růst a je potřeba začít dělat něco teď, a předejít tak horším dopadům.

S takzvanou klimatickou krizí nesouhlasím, protože jsem zatím nikde neviděl data ukazující, že se člověk v něčem takovém ocitá. Když se podíváme na současný svět, tak kdybychom dali stranou covidovou epizodu, která data vychýlila, tak Země hostí rekordní počet obyvatel, kteří se rodí s rekordně vysokým očekávaným věkem dožití, rekordně nízkou kojeneckou úmrtností, lepšími vzdělávacími možsnostmi než kdykoli dříve, lepší zdravotní péči a tak dále. Toto dokázal svět díky hospodářskému růstu.

Klima se mění a má výchylky, které pro nás vytvářejí náklady, ale není pravda, že jsme v krizové situaci. Dánský statistik Lomborg přesvědčivě ukazuje, že když podělíme náklady na nejrůznější klimatické události, které máme, velikostí světové ekonomiky, tak tyto naše relativní náklady jsou nejnižší v historii. I počty úmrtí jsou díky lidské adaptaci na nejrůznější klimatické události nižší než dříve. Nejsme tedy v krizové situaci - jsme naopak v lepší, než jsme byli dřív.

 

Přesto průměrná teplota na planetě roste, což si začíná daň vybírat už nyní.

Pokud si ale podvážeme hospodářský růst, tak tím dosáhneme pouze toho, že nebudeme mít finance na to, abychom jednotlivé klimatické dopady řešili. Například Nizozemsku hrozilo, že bude zaplaveno mořem. Situaci ale neřešilo tak, že by u všech zemí vynucovalo ekologická opatření, která by stejně nestihla včas zafungovat a podvázala by růst, ale postavilo hráz. To mohlo Nizozemsko udělat jen díky svému relativnímu bohatství. Kdyby si dávno předtím podvázalo růst a bylo chudé, boj s rostoucí hladinou moře by prohrálo. Tento přístup tak říká: nechme ekonomiku růst, abychom měli prostředky na řešení konkrétních problémů. Klimatické dopady máme řešit a klimatu se přizpůsobovat, ne s ním bojovat.

 

Proč nás v hospodářském růstu předbíhahí i USA, pro které je klima také téma a zároveň jsou populačně slabší?

USA jsou schopny vyprodukovat větší ekonomický výkon na hlavu. Důvodem je, že Spojené státy dokážou dlouhodobě rychleji zvyšovat produktivitu. Produktivita ve Spojených státech je dílem především toho, že jsou pružná ekonomika s menším počtem regulací, zcela volným trhem práce a mají menší dominanci vlády nad ekonomikou. Díky tomu se v ní snáz investuje, což právě zvyšuje produktivitu.

Tím největším rozdílem tedy je, že v Evropě zkrátka vládne regulační šílenství. Firmy nevědí, jestli se tu najednou neobjeví regulace, která jim překazí byznys, takže se do projektu ani nepustí. Mnohokrát jsem od manažerů firem slyšel, že mají spousty projektů na stole, ale bojí se, že by je kvůli regulaci nemohli dokončit nebo že by přestaly být ziskové.

Velmi bolestivé je evropské manko v technologiích. Dám příklad z akciových trhů, u nichž se pohybuji. V americkém indexu S&P 500 je přes 60 čistě technologických firem, několik jich je těch obrovských, například Meta nebo Google. Z evropské obdoby indexu, která zahrnuje 600 firem, je technologických pouze 30. To dokazuje, že u nás není pro zavádění technologií přiznivé prostředí, což se odráží na růstu hospodářství.

 

Několikrát jste zmínil potřebu uvolnění regulace. Prošli bychom podle vás jako hospodářství krizemi lépe, kdybychom měli volnější regulace a také méně dotační ekonomiku?

Ano, protože firmy nemají problém, že by neměly přístup ke kapitálu, ale narážejí na obrovskou regulační nebo dotační bariéru. Firmy totiž nemohou jít do konkurence s těmi, které mají dotace. Kdybychom nebyli v dotačním prostředí, které ekonomiku pokřivuje, a byli bychom v méně regulovaném prostředí, tak by se naše ekonomika z krizí a šoků dostávala lépe.

Druhá věc je situace v Německu, které má drahé energie. Firmy, které jsou energeticky náročné a přinášely Německu velké příjmy, už přestávají být ochotné v zemi investovat. Loni například oznámil zavření svých závodů v jižním Německu chemický gigant BASF s tím, že nadále bude investovat na jiných kontinentech. Na Němce jsme přitom navázaní, takže jejich problémy na nás velmi doléhají.

 

Doplácíme tedy na vypínání jaderných elektráren v Německu.

To už je pomalu minulost, ale podle mne to byla chyba. Z dnešního pohledu je až neuvěřitelné, jak citlivě zareagovalo Německo na havárii ve Fukušimě, i když jemu podobná událost nehrozila. Celkově pak vznikla nedostatečná výrobní kapacita v Evropě, což přispělo k růstu cen energií. Od nadnárodních firem je slyšet, že nemají důvod v EU investovat, když zde budou platit za elektřinu a zemní plyn dvojnásobek toho, co platí v USA.

 

Může se tedy stát, že Evropu podniky úplně opustí?

Částečně se to děje a je to poznat nejen ve výrobě, ale i ve vývoji. Před pár dny se objevila zpráva, že Volkswagen Group úspěšně vyvíjí pevnou baterii pro auta, která by měla mít vysokou kapacitu a vydržet mnoho set nabíjení. Nabídla by podobný komfort, jako nabízejí auta se spalovacími motory. Zajímavé ale je, že automobilka tento vývoj provádí přes dceřinou firmu v USA. To je přece paradox: baterie jsou na pomezí automobilového a chemického průmyslu a ty byly sto let dominantou německého hospodářství. Vývoj však nyní probíhá v USA. To ukazuje, jak nepříznivé podmínky tu pro vývoj máme. To by mělo být varováním.

 

Máme tedy vůbec ještě reálnou šanci vrátit se do čela ekonomické výkonnosti?

Lidi zajímá ekonomický výkon na hlavu a v tom jsme nadále bohatší než Čína. Pokud se ale bavíme o celkovém ekonomickém výkonu EU, tak zde jsem skeptik a myslím si, že málokdi se chce v EU postavit skutečným problémům čelem. Nemyslím si tedy, že tento trend zastavíme. Čína sice zpomaluje, má své problémy, ale stále má větší potenciál.

 

Zmiňujete, že Čína má problémy. Známé jsou například její potíže ve stavebnictví. Má takových problémů víc?

Čína má strukturální problémy. Jde například o to, že zemi v řádu několika dekád čeká obrovský problém s demografií. Země má nejmenší počet porodů za 70 let. Momentálně jí hrozí, že až půjde do důchodu současná početná generace, tak ji nebude mít kdo živit. I kdyby se ale Číně povedlo porodnost obnovit, tak se nevyhne období, kdy bude mít málo lidí na uživení silnějších starších ročníků. Nicméně to je problém velké části světa. Vstupujeme zkrátka do etapy, kdy nás bude málo na to, abychom udrželi bohatství pro stárnoucí populaci. Proto potřebujeme růst produktivity více než dříve.

 

 

 

 

14.12.2023 15:58

Privatizace zemědělství v Česku se po třiceti letech završuje - Hospodářské noviny, č. 238

Privatizace zemědělství v Česku se po třiceti letech završuje

Hospodářské noviny, č. 238, 11. prosince, 2023

Jan Brož

 

České zemědělství prochází aktuálně rozsáhlými proměnami vlastnictví. Těch, kteří chtějí podniky prodat, je hodně a těch, kteří chtějí nakupovat, také. Nejde o úplně nový trend, letos je však umocněn změnou ve vyplácení dotací, která znevýhodňuje podniky s větší rozlohou. Výsledkem je, že z tuzemského venkova mizí "zemědělská střední třída" a krajinu postupně ovládají malé rodinné farmičky na jedné straně a velké finanční skupiny, jejichž aktivity se zdaleka neomezují jen na zemědělství, na straně druhé. Nutno dodat, že tyto střední podniky ještě nedávno platily spíš za velké hráče. A vstup těch opravdu velkých nemusí být oboru nutně k neprospěchu.

Transformace odstartovala už zhruba v polovině minulého desetiletí, kdy si čeští finančníci všimli potenciálu potravinové prvovýroby, jištěné dotačními příjmy, neklesající hodnotou půdy a také prostou skutečností, že jíst budou lidé vždy. Bouška, Zach, Němec, Tesař, Vítek, Samaras... v seznamu nejbohatších Čechů se už jen obtížně hledá někdo, koho obor nezlákal. Ti se přidali k tradičním velkým zemědělcům jako je Babiš, Večeřa, Kolář, Milek či Jandejsek, z nichž nejeden v miliardářském žebříčku časopisu Forbes rovněž figuruje.

Podnikatelé z druhé skupiny, občas a ne vždy právem nazývaní agrobaroni, však historicky ovládali jen část sektoru. Podstatnou roli v něm hrály podniky o velikosti stovek až jednotek tisíců hektarů, které vzešly z privatizace někdejších JZD. Většinou měly velmi roztříštěnou vlastnickou strukturu a řídili je agronomové bez větších ambicí a zkušeností s "velkým" byznysem. Tato generace zestárla, aniž by si dokázala vychovat následovníky.

Jak vysvětluje prezident Agrární komory Jan Doležal, zájem farmu prodat podporuje i řada dalších vlivů. Ceny zemědělských komodit spadly z loňských rekordů dolů, zatímco mzdové náklady či náklady na energie, loni často ještě fixované, jsou nahoře.

Především se však dotační oslíček už netřese tolik jako v minulosti. HN mají k dispozici příklady typizovaných zemědělských subjektů, které ukazují, jak reforma jejich hospodaření ovlivňuje. Podnik hospodařící na 1500 hektarech s 21 zaměstnanci, 300 mléčnými kravami a tržbami ve výši 90 milionů korun získá letos na dotacích 6,57 milionu. Tedy sedm procent v poměru k tržbám. Podstatné je, že podniká na více než 150 hektarech, což je limit, za kterým se podle nového schématu začínají dotace snižovat. Soukromý zemědělec se 100 hektary bez živočišné výroby zaměstnávající jen sám sebe dosáhne pak tržeb ve výši 5,7 milionu. Z toho tvoří dotace 1,18 milionu, tedy 21 procent. Ještě loni by přitom tento poměr byl mezi oběma uvedenými příklady zhruba vyrovnaný.

Ještě větší nepoměr pak panuje při srovnání většího podniku se soukromým zemědělcem, který hospodaří v takzvaných znevýhodněných oblastech, na pastvinách chová 25 krav na maso a jinou produkci nemá. Může však čerpat nejrůznější typy ekologických podpor a dosáhne tržeb až ve výši 2,4 milionu korun. Dotace z toho tvoří 88 procent. Z toho je patrné, jak citelně reforma na podniky střední velikosti dopadla.

Původně panovala obava, že reakcí bude účelové štěpení tak, aby se farmy vešly pod 150hektarový limit. To se však podle dostupných informací masově neděje. Místo toho dochází k pravému opaku. Stárnoucí vlastníci firem je nabízí k prodeji. Zájemci jsou trojího typu. Jednak to jsou právě velké zemědělské skupiny jako Agrofert, Agro Měřín či Úsovsko. Jejich akviziční apetit právě kvůli dotační reformě už není tak velký jako třeba ještě před dvěma lety. O zajímavé farmy však stále zájem mají, o čemž svědčí třeba nedávný nákup společnosti CIZ Agro Agrofertem či společnosti Rolnická, kterou v tandemu přebírají Úsovsko bývalého ministra zemědělství Jiřího Milka a Agro 2000.

Dále to jsou zmínění nezemědělští investoři hledající příležitosti, jak bezpečně uložit peníze vydělané v jiných odvětvích. Jejich zájem naopak roste. Na ty tradiční hráči obvykle pohlížejí s velkou nedůvěrou. Sektoru vlastní silný konzervatismus, stejně jako obvyklé vesnické "drby" v tom hrají nemalou roli. Že "miliardáři z Prahy" na získané půdě chtějí stavět fotovoltaiku, skladové haly, nebo dokonce úložiště radioaktivního odpadu, patří mezi klasické předsudky. Častější případ však je, že noví majitelé přináší do oboru i novou energii, nekonvenční přístupy a také dostatečný kapitál. Tedy to, co odcházející generaci chybělo.

"Tradiční vlastnické struktury jsou naředěny novými subjekty, které k oboru přistupují jinak. A často to dělají dobře. Třeba už jen tím, že narovnají mzdové podmínky na úroveň jiných odvětví, čímž nalákají zkušené odborníky. A nebojí se také investovat," říká výkonný ředitel Patria Corporate Finance Milan Bílek, který se na několika velkých transakcích z poslední doby podílel.

Třetí skupinou jsou pak "nájezdníci", drsní podnikatelé usilující o nepřátelské převzetí podniku skrze výkup podílů od drobných podílníků, kteří často nemají představu o hodnotě majetku. Práci jim ulehčuje skutečnost, že vedení farem na drobné družstevníky či akcionáře léta kašlalo a ze ziskového hospodaření jim často posílalo jen drobné nebo třeba pytel brambor. Zdroje z trhu se nicméně shodují, že nepřátelských nájezdů aktuálně přibývá a útoku čelí nejedna farma. Pro podnik v takové situaci může být pak příslušník miliardářského žebříčku vítaným zachráncem. Ochota přehlédnout, že jde o "sako z Prahy", je pak leckdy mnohem větší.

Bílkovými slovy, po více než třicety letech se završuje privatizace sektoru. "Roztříštěné vlastsnictví je chiméra. Nakonec vždy dojde k nějaké konsolidaci," míní šéf Patria Corporate Finance. Nová podoba zemědělství však nebude znamenat návrat k zažité a idealizované představě tradičního sedláctví, jak si mnozí vysnili nejen po roce 1989, ale i před 1,5 roku, kdy vláda schválila sesekání podpory velkým firmám a zvýhodnila ty malé.

 

 

 

14.12.2023 12:51

Česku škodí německé chyby - Mladá Fronta Dnes, 9.12. 2023

Česku škodí německé chyby

Mladá Fronta Dnes, 9.12. 2023,

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

 

Loňský rok ukázal českou ekonomiku jako vysoce "odtokovou". Vytvořené bohatství, které od nás bez náhrady mizí do ciziny, je tak značné, že nám v tomto směru náleží nelichotivá přední příčka ve světovém žebříčku.

V roce 2022 bylo Česko mezi okolními zeměmi jedinou, jejíž obyvatelé měli k dispozici méně bohatství, než kolik reálně vytvořili, a to pouze zhruba 96 procent. Hrubý národní důchod v přepočtu na osobu totiž zaostal za hrubým domácím produktem v přepočtu na osobu, jak ukazují data Světové banky.

Pro srovnání, takoví Němci disponovali přibližně 110 procenty bohatství, které na svém území vytvořili, a to i díky přílivu bohatství vytvořeného například právě v Česku. Rakušané pak měli k dispozici 108 procent bohatství, které vytvořili. Poláci sice zůstali "na svém", ale Maďaři či Slováci dokázali ukazatel rovněž přetočit "do plusu".

Každý obyvatel ČR, včetně nemluvňat, tak měl loni v průměru k dispozici o zhruba 25 tisíc korun méně, než kolik mu mělo připadnout, pokud by v zemi vytvářené bohatství také v zemi zůstávalo nebo bylo v případě odtoku plně kompenzováno přílivem bohatství ze zahraničí, například v podobě dividend nebo investic.

Česko je přední světovou "odtokovou" ekonomikou již řadu let. V roce 2019, tedy ještě před covidem a válkou na Ukrajině, obsazovalo v rámci zemí OECD první příčku v rozsahu odtoku bohatství, vynecháme-li země označované za daňové ráje.

Stěžejním důvodem enormního odlivu bohatství z Česka je pravidelný, prakticky každoroční odliv stovek miliard korun do zahraničí v podobě dividend, jenž není kompenzován dostatkem zahraničních investic a reinvestic v zemi. V Německu tedy mizí opravdu podstatná část bohatství vytvořeného v Česku převážně "zlatýma českýma ručičkama."

 

17. spolková země

Obě země jsou však propojeny mnohem těsněji než skrze odtok dividend. Česko totiž - alespoň z energetického hlediska - představuje sedmnáctou spolkovou zemi Německa. Což ovšem také znamená, že Česko prakticky nejvíce ze všech zemí EU doplácí na nezvládnutou německou energetickou transformaci, takzvanou Energiewende.

Energiewende vychází do značné míry ze stejného myšlenkového pramene jako celá zelená agenda EU. Obě energetické koncepce v důsledku zdražují fosilní energie a staví ideologizující přesvědčení o "správném" energetickém mixu nad potřeby ekonomiky a nad ohledy stran její konkurenceschopnosti v globálním měřítku. Sdílejí také přesvědčení o tom, že Německo, resp. EU, má být v ambicióznosti zelených opatření vzorem celému světu, jakýmsi "předskokanem", aniž by se ovšem dostatečně kriticky a realisticky posuzovalo, zda zbytek světa si z bruselských a berlínských smělých koncepcí inspiraci opravdu také vezme.

Pokud totiž ne, Německo, resp. EU se střelí do vlastní nohy. Přenechají pracovní místa a nemalou část globálního trhu rivalům z jiných kontinentů, zejména z Asie, kteří v ozeleňování postupují pomaleji. A mnohem důsledněji než Německo a EU jej podmiňují udržením ekonomické výkonnosti.

Právě v silné energetické a "dividendové" provázanosti Německa s Českem lze spatřovat klíčový důvod toho, proč je Česko ekonomicky "nemocným mužem Evropy!, jak nedávno napsal německý deník Die Welt.

Česko nejen doplácí na přílišnou ambicióznost německé, resp. celounijní energetické přeměny, ale také kvůli odlivu stovek miliard korun dividend - často právě do Německa - jsou chyby v německé energetické politice vidět dříve a výrazněji v chřadnutí české ekonomiky než té německé.

Německá ekonomika může právě i kvůli přílivu dividend z České republiky omyly tamních politiků dále maskovat a nedostatečný hospodářský výkon přílivem dividend překrývat. Má na sobě více vrstev oblečení, zatímco Česko stojí nahé - také když udeří "mráz" v podobě ekonomického chřadnutí, pocítí to dříve a více.

V tomto mezinárodním kontextu je třeba chápat dění doma v Česku. Když tedy například tuzemský Energetický regulační úřad minulý týden oznámil, že zvýší regulovanou složku cen elektřiny pro domácnosti o nebývalých takřka 66 procent, z nemalé části za to mohou právě i německé Energiewende a zelená agenda EU. Jenže chudší Češi zdražování energií pociťují palčivěji než bohatší Němci, kteří si navíc berou ještě část bohatství vytvořeného Čechy.

Zdražování elektřiny v Česku i Německu a jinde v EU, včetně její regulované složky, totiž není nějakou nežádoucí poruchou, jde přímo o stěžejní záměr evropské zelené agendy, Green Dealu, a je rovněž důsledkem zmíněné německé Energiewende.

Výše zmíněné okolní země, včetně právě Německa, ovšem hledají - a mnohdy nalézají - cesty, jak i v příštím roce ulevovat lidem a firmám od drahých energií. Německá vláda se kvůli tomu dokonce dostala do střetu s tamním Ústavním soudem. Česko ale žádnou pomoc nechystá. To jeho firmy a podniky může dostat do konkurenční nevýhody. EU tedy ztrácí konkurenceschopnost ve světovém měřítku a Česko ještě navíc v rámci EU samotné.

Doplácí přitom na to, že se včas nepostavilo příliš ambiciózním zeleným plánům Německa a EU. A také doplácí na to, že ač je méně zadlužené než všechny okolní země, nehodlá tak jako okolní země od drahých energií lidem a firmám ulevovat. Nejde přitom o obhajobu dotací. Je však třeba být realisty: jestliže závodí šest běžců, z nichž pět dopuje a jeden ne, pak zřejmě ten nedopující skončí poslední. A pak se stejně bude muset enormně zadlužit, aby se s prohrou - tedy kvůli ní vzniklým ekonomickým obtížím - popasoval.

 

 

11.12.2023 15:05

Za co nás trestáte? Ministr Výborný dostal vynadáno. Dvakrát! A od plic

Za co nás trestáte? Ministr Výborný dostal vynadáno. Dvakrát! A od plic

https://www.parlamentnilisty.cz, 6.12. 2023

 

Místo klidného dialogu výchovné vzkazy a výsměch. Ministr zemědělství Marek Výborný z KDU-ČSL se na petičním výboru pořádně zapotil. Čelil argumentům zástupců malých a středních zemědělských podniků a družstev, kterým vláda osekala dotační příspěvky. Petice zhruba čtrnácti tisíc zemědělců vyzývá vládu k narovnání podmínek a ukončení diskriminace v hospodaření.

 


Foto: Hans Štembera
Popisek: Petiční výbor v Poslanecké sněmovně uspořádal Veřejné slyšení z petičního podnětu zemědělců.
Následovala i petice proti cenám energií Jindřicha Rajchla

 

Poslanci se v úterý zabývali peticí českých zemědělců, kteří protestují proti diskriminaci a nerovnému přístupu vlády k jejich oboru. Šlo o vyvrcholení jejich dlouhodobého odporu proti razantnímu snížení státní podpory na úkor tzv. malých zemědělců, tedy soukromě hospodařících fyzických osob. Na jednání petičního výboru dorazil i ministr zemědělství z KDU-ČSL Marek Výborný. Rozhodně se nejednalo o příjemné setkání, zemědělci byli z vystupování ministra mírně řečeno rozčarováni.

Podle argumentů signatářů petice, kterých je skoro čtrnáct tisíc z 900 zemědělských podniků, totiž vládě vůbec nejde o narovnání podmínek mezi velkými a malými. Vládní změny nejvíce postihují drobné vlastníky půdy, kteří se kvůli větší efektivitě sdružují do družstev či akciových společností. Má jít především o narušení hospodářské soutěže a rovných podmínek v podnikání.

Proč? Fialova vláda totiž rozhodla, že fyzické osoby podnikající v zemědělství na rozloze do 150 hektarů budou dostávat podstatně vyšší příspěvky od státu. Přepočteno na jeden hektar dostanou drobní vlastníci půdy sdružení v družstvech skoro o polovinu nižší částku než soukromě hospodařící jednotlivci. To zemědělským podnikům způsobuje finanční propady v řádech milionů korun. Pro mnohé to může být fatální.

Kabinet Petra Fialy nečekanou změnu zavedl narychlo bez diskuse se zástupci zemědělského segmentu a podle autorů i signatářů petice se s nimi odmítá bavit a vládní představitelé včetně premiéra se ani neobtěžují odpovídat na dopisy. Proto se uchýlili k petici.

„Máme dost vládní politiky, která hazarduje se soukromými vlastníky českého venkova.

Kde berete tu drzost? Jak můžete sahat na naše soukromé vlastnictví? Za trochu vládnutí chcete přerozdělovat naše pozemky? Od 50. let se tohle ještě nestalo. Je to arogance moci, my jsme vám nedali právo nás diskriminovat podle toho, z jakého dvora za naší nelehkou prací vyjíždíme. V každé ekonomice má platit jediné pravidlo: dobrý, nebo špatný hospodář. Proč jste s námi doteď nejednali? To je vám 14 tisíc podpisů málo? Jestli vám to nestačí, příště přineseme těch podpisů násobně víc. Musíme bránit naše majetky,“ konstatoval v úvodní řeči před poslanci zástupce petičního výboru Jaroslav Lád ze Zemědělského družstva Ostaš.

Připomněl, že sběr petičních podpisů a vystoupení na parlamentní půdě je důsledek vládního mlčení vůči námitkám zemědělců. „Posílali jsme vám dopisy, pořádali demonstrace, zajistili jsme pro vás dopadové studie vašeho rozhodnutí, žádali o jednání. Bylo pro vás všechno tohle málo? My nejsme žádní agrobaroni, nás je v družstvu 40 drobných vlastníků a rozhodli jsme se hospodařit společně, abychom byli efektivnější, nepotřebovali víc techniky, víc zaměstnanců. Za to nás trestáte? Proto nás chcete odkapitalizovat? My nebudeme moct lidem vyplácet nájmy, zaplatit zaměstnance, a kdo bude živit národ? Máme to prodat zahraničním firmám, to chcete?“ pokračoval v emotivním projevu.

„Hospodaříme na své půdě po generace, sám mám 40 let praxe, studoval jsem na to, každý den dělám nelehkou práci a vy z Prahy nás chcete poučovat, o čem je zemědělství? Jen nás zavalujete další a další byrokracií a nařízeními. Pojďte si to zkusit místo nás! My se našich polí vzdát nechceme, ale když to nepůjde jinak, můžeme všechno prodat cizincům, kteří nám neustále dělají nabídky, a pak se vám tu budou prohánět nadnárodní finanční skupiny a Česká republika nebude mít žádné vlastní producenty a výrobce potravin,“ nadnesl Jaroslav Lád černý scénář.

Po vystoupení dalších zástupců z řad petentů, kteří apelovali na rovné podmínky v zemědělství, padla i slova o tom, jaké předsudky vůči zemědělcům existují. Ministr Výborný se dosud do debaty nezapojil a při slovech kritiky vůči své osobě či vládě se často usmíval.

„Hnůj, kejda, smrad, špinavé silnice, jen berou dotace a nic nedělají. Možná mám teď vaši pozornost, ale pozornost pana ministra ještě ne,“ hovořil další z řečníků, Adam Lád. „To je jen krátká ukázka toho, co o zemědělcích slýcháme. Proč tu vlastně jsme? Protože jsme stále nerezignovali na dialog a pokus o dohodu. Co má společného vládní politik a předseda zemědělského družstva? Oba jsou voleni na čtyři roky, a pokud nevládnou dobře, jejich volební základna je vymění. Teď si představte, že jsou předsedové družstev, kteří byli zvoleni třeba devětkrát, možná i víckrát. To je hodně dlouhá doba a znamená to, že podniky řídí dobře. Ve srovnání s českou politikou je to obdivuhodné. Pro mnohé z nás jsou to desítky let tvrdé a časově náročné práce. Je to dřina, jsem syn zemědělce a prošel jsem si tím. Říkám to pro pochopení, kdo sem za vámi dnes přišel. Zemědělci jsou zahnáni do kouta a snaží se bránit,“ pokračoval.

Zdůraznil, že zemědělci pracují v odvětví, které je pokřivené systémem dotací a zatíženo rozšiřující se byrokracií. „Tento obor je nastaven tak, že rozdíl v kladném a záporném výsledku hospodaření je tvořen dotační složkou. Taková jsou pravidla hry, která si zemědělci nevybrali a nikdo z nich je nechtěl a nežádal,“ upozornil Adam Lád politiky.

„Co mám jako mladý začínající zemědělec dělat, když jsem se narodil do rodu, který je družstevní? Nevím. Co máme dělat jako nejmenší družstevníci, co vlastní třeba 12 krav a 60 hektarů polí? Sdružili jsme se proto, abychom měli ochranu, aby každý z nás nemusel kupovat traktor a další techniku, abychom měli jednu účetní, jednu administraci, a tedy úsporu a efektivitu. Tím můžeme produkovat více potravin pro občany. Je tohle snad špatná cesta? Mám před sebou rozhodnutí, jestli pokračovat ve čtyřicetileté práci svých rodičů a vrhnout se do oboru, ve kterém dotační pravidla nejsou nastavena rovně. Snažíme se jednat, ale nikdo nás neposlouchá, ani teď (narážka na Výborného, který se většinu času dívá do svých papírů a něco řeší se svým úředníkem, pozn. red.). Pohár trpělivosti se plní a nikdo nechce jednat, na naše žádosti přichází mlčení a arogance moci. Říkají nám, ať jdeme nizozemskou cestou. Máme svoji techniku, svoje traktory, to jsou naše tanky. Máme vyrazit na Prahu? Sám se řadím k umírněnému řešení, ale má víra v to už pohasíná,“ dodal Adam Lád.

Ministr zemědělství se po udělení slova nejprve intenzivně zajímal o to, zda se celé jednání nahrává, a jeho slova tak budou zpětně dohledatelná. „Ano, vše se nahrává,“ odpověděl mu šéf petičního výboru Tomio Okamura z SPD, který žádal ministra, aby byl maximálně věcný a stručný, protože čas na jednání je ohraničený.

Marek Výborný místo toho několik minut hovořil o petičním právu a o tom, že každý v české společnosti má základní právo podávat petice nebo se obracet na soudy.

Místo reakcí na řadu dotazů a kritiky, která od přítomných zemědělců na jednání petičního výboru zazněla, se ministr zemědělství pustil přímo do autorů petice. „Pokud chcete vést slušný dialog, tak ten se musí vést z obou stran. Vyhrožovat, že pojedete na Prahu, mi přijde jako těžko akceptovatelné a těžko pochopitelné. A ty transparenty z demonstrací, které tu byly ukázány v prezentaci, to mi přijde opravdu neslušné,“ uvedl ministr a snažil se vyvracet, že by vláda se zástupci zemědělců nejednala. 

Na ministrovi byla znát jistá nervozita, což se místy odrazilo v jeho projevu přerušovaném pauzami a mírným zadrháváním. To desítky lidí v sále, kam se shromáždilo zhruba 150 zástupců zemědělského oboru, nevydrželo a začali bručet nebo volat „hrůza!“, „mluv k věci“ apod.

Výborný se v reakci na to rozhodl přejít od „kárání“ zemědělců za jejich způsob vedení protestu k tématu setkání. Sdělil jim, že přicházejí ve špatný čas, protože vláda si prý musí zvolenou úpravu po jejím fungování v letošním roce teprve vyhodnotit na základě čísel, která však nemůže mít k dispozici letos. „Přicházíte s něčím, co těžko můžeme nyní posoudit. Nastavení systému reagovalo na tehdejší politickou debatu a bylo učiněno na základě debaty se všemi. Odmítám, že by šlo o útok na soukromé zemědělství, k ničemu takovému zde nedochází,“ uvedl ministr s tím, že se resort pokusí vše vyhodnotit v co nejkratším termínu. Neodpustil si opětovné rýpnutí vůči zástupcům petice, že „tímto způsobem jednání nedosáhnou žádných výsledků“.

„On nás sem nepřišel vyslechnout a debatovat o změně špatně nastaveného systému, vždyť on nás jen poučuje, vysmívá se a arogantně nás poučuje, jak vláda všechno dělá podle svého programu a dohody se všemi. Nic než arogance,“ poznamenal v sále jeden z přítomných zemědělců.

Poslankyně a stínová ministryně zemědělství za ANO Margita Balaštíková vyčinila ministrovi Výbornému za způsob, jakým zde se zemědělci mluví. „Pane ministře, vy jste se tu vysmíval příběhu člověka, který nám jen popisoval, jak těžce se mu v zemědělství pracuje. Ti lidé mají pravdu. Jsou to drobní vlastníci spojení do družstva, aby se jim pracovalo lépe a efektivněji. Nelžeme si tu do kapsy, že se s nimi někdo bavil. Oni se neustále hlásili, ale stále bylo vzkazováno, že na ně není čas. Můžete kroutit hlavou, jak chcete, pane ministře, ale já se jim snažím pomoct. Je čas ukončit politické hrátky a přestat se jim vysmívat,“ uvedla poslankyně.

Další ze členů petičního výboru, Radim Fiala z SPD, vzkázal ministru zemědělství, že nasedl do vlaku, který se obrovskou rychlostí řítí do zdi. „Česká republika směřuje k tomu, že tady žádní čeští zemědělci a potravináři nebudou. Žádný volný trh v rámci EU nefunguje, podívejte se do Polska, jak tam stát podporuje zemědělce. Například sadařům dávají takovou podporu, že se jim ta jablka zaplatí ještě před tím, než je k nám vyvezou a prodají, zatímco tady musejí sadaři své sady kácet a likvidovat, protože ta jablka nikdo nechce. Vám, zemědělcům, vzkazuji, abyste to vydrželi a nic neprodávali. Ústavní žalobu určitě podejte, nečekejte na nic. Chráníte majetek svůj a svých dětí,“ uvedl Fiala s dovětkem pro Výborného, že systém zemědělských družstev u nás skvěle funguje a není důvod do něho házet vidle.

Vystoupení ministra Výborného zemědělce rozhodně neuspokojilo a nijak neuklidnilo. Podle Jaroslava Láda, jednoho z autorů petice, šéf resortu zemědělství vůbec nechápe, v čem je problém a oboru nerozumí. „Vy jste nic nepředvedl, nic jste nenabídl. Že jednáte se všemi? Udělejte si pořádek na vlastním úřadě a určitě vám dohledají naše dopisy, které jsme vám psali a chtěli jednat. Nikdo na to nereagoval, nikdo,“ konstatoval Lád.

V České republice aktuálně podle zpráv zástupců zemědělců funguje zhruba 520 zemědělských družstev, která sdružují a hospodaří s majetky asi 90 tisíc vlastníků. „Představa, že by každý z těch 90 tisíc začal hospodařit sám soukromě jako fyzická osoba na svých pár hektarech, nedává žádný ekonomický smysl, byla by to sebevražda. A stát by to na dotacích stálo násobně víc. Samotní zemědělci to chápou, a proto hospodaří v rámci družstev, což je výhodnější pro všechny,“ padlo v závěru diskuse.

Poslanci petičního výboru text petice vzali na vědomí, ale odmítli přijmout usnesení, které by Ministerstvu zemědělství doporučilo zapracovat požadavky a námitky petice do své činnosti a legislativy. Důvod je prostý, v petičním výboru má většinu vládní pětikoalice a výsledek hlasování byl očekávatelný. Zástupci stovek zemědělských podniků své tažení za rovné podmínky v hospodaření podle svých slov nevzdávají a příště petici přednesou senátorům. Chystají se rovněž prostřednictvím potřebného počtu podpisů poslanců a senátorů podat ústavní stížnost.

 

Veřejné slyšení petice: Diskriminace v zemědělství 5.12.2023
www.youtube.com-
RaptorTV.cz_Hej, Občané!, z.s.

 

 

07.12.2023 16:58

Současná vláda ČR najisto ví, že trh s potravinami ovládá a zneužívá Oligopol potravinářských řetězců, není ale schopna (nebo možná i ochotna) jakékoliv nápravné akce

Definice pojmu (OLIGOPOL viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Oligopol ) znamená v případě potravinářských řetězců v ČR že tyto:

1. U vstupních cen potravinářských produktů (od zemědělských prvovýrobců - ovoce, zelenina, potravinářských podniků - pekárny, mlýny, jatka, mlékárny, konzervárny, pivovary a výrobci nápojů a další) neúměrně často i pod skutečné výrobní náklady stlačují nákupní ceny

2. U výstupních cen potravinářských produktů (spotřebitelé potravin-občané ČR) neúměrně navyšují konečné prodejní ceny a to i nad úroveň podstatně rozvinutějších ekonomik (SRN, Rakousko), ale i nad úroveň srovnatelných ekonomik (Polsko, Maďarsko, Slovensko), což potvrzují i šetření a kontrolní nákupy prezidenta i premiéra ČR ve výše uvedených státech

3. Při stlačení nákupních cen, navýšení prodejních cen, dochází k maximalizaci a reexportu zisku fakticky ze zdrojů všech poškozených občanů ČR do  zahraničí

U všech rozvinutějších ekonomik světa (kde by ČR dle ekonomických parametrů měla být) existují účinné právní donucovací prostředky k zamezení výše uvedených nekalých, v podstatě lichevních praktik, což se provádí nucenou likvidací, rozdělením nebo alespoň omezením oligopolních nebo monopolních podniků.

Nečinnost státních nebo volených politických orgánů proti nekalé činnosti oligopolů nebo monopolů, nebo dokonce výmluvy na neexistenci potřebné legislativy (po 35 letech od roku 1989) znamenají buď:

- nekompetenci (neschopnost) přímo dotčených (antimonopolní úřad) nebo i nepřímo dotčených (vláda, kontrolní úřad, politická volená reprezentace) státních orgánů a reprezentantů

nebo

- zainteresovanost (korupce) všech, kdo:

- hlásí, že nekalou činnost oligopolů či monopolů nevidí nebo vidí, ale nemohou proti ní nijak bojovat ze své státní či politické pozice

- popřípadě kombinace výše uvedených

Ne nadarmo se velmi nejen v čechách trefně definuje, že každý, kdo něco opravdu chce, hledá k dosažení cíle jen způsoby, když však někdo něco opravdu nechce, hledá pro to všechny důvody .....

 

 

 

 

Oligopol nevadí, tvrdí ÚOHS. Analýza ho kritizuje

Karolína Brodníčková,
Právo, 6. prosince 2023

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) aktivně nebrání zneužívání dominantího postavení na trhu, které vede ke zdražování potravin. Tvrdí to analýza expertní mezinárodní skupiny Frank Bold. Předseda ÚOHS Petr Mlsna ji pokládá za neodbornou. Tvrdí, že oligopol sám o sobě není pro trh problematický.

"Hlavní obranou proti vysokým cenám je dobře fungující vysoce konkurenční trh, který má zajistit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten však dlouhodobě zaostává za antimonopolními úřady v dalších zemích EU," píše se v dokumentu Franka Bolda.

Kvalitě tržního prostředí podle něj nepřispívá oligopolní charakter trhů některých komodit, na který ve své letošní zprávě ze sektorového šetření poukazuje i antimonopolní úřad.

Ten konstatuje oligopol producentů i zpracovatelů u mléka, másla, kuřat i vajec. Za oligopol lze podle Franka Bolda pokládat i postavení obchodních řetězců, kdy pět největších skupin ovládá 84 procent trhu.

Mlsna však toto tvrzení odmítl. Analýza podle něj postrádá odborné parametry. "Je tendenční bez znalosti problematiky fungování trhu v oblasti maloobchodu," napsal Právu. "Existence oligopolu sama o sobě není pro fungování trhu souběžně problematická, mnohem důležitější je skutečnost, zda někdo má na relevantním trhu dominantní postavení a může ostatním článkům vertikálního řetězce diktovat svoje podmínky," míní Mlsna. Dodal, že v Česku žádný řetězec dominantní postavení nemá.

Ceny potravin začaly v České republice růst rychleji oproti průměru v EU v roce 2022. Dovážené přitom zdražovaly pomaleji než domácí. Podle průzkumu Zemědělského svazu loni narostly zisky zemědělců o 142 procent.

V sektorovém šetření na jaře došel antimonopolní úřad k tomu, že zvýšené náklady v prvovýrobě se přenáší na konečné spotřebitele, obchody si udržují stabilní obchodní přirážku nebo ji zvyšují.

"Cenové následování, stejně jako podobnost cen nejsou z hlediska soutěžního práva zakázány a samy o sobě nejsou důkazem zakázané cenové dohody, resp. kartelu," píše v závěrečné zprávě úřad. "Proto pouze na základě faktu, že u konkurenčních prodejců existují stejné prodejní ceny, nelze zahájit správní řízení pro porušení soutěžního práva a nelze ani provést tzv. šetření na místě v obchodních prostorách podezřelých soutěžitelů," dodal.

 

Chyba v prioritách?

Úřad tedy nedospěl k žádným zjištěním, na základě kterých by mohl problém řešit. Podle Franka Bolda si chybně staví priority a zaměřuje se na jednoduché případy kartelových dohod ve veřejných zakázkách, než aby se soustředil na problematické sektory, jako je potravinářský průmysl.

V Česku podle analitiků navíc chybí antimonopolnímu úřadu systematická oponentura, která je jinde v Evropě běžná.

Úřad by měl podle analýzy také projít restrukturalizací, aby se oddělil dohled nad veřejnými zakázkami od ochrany hospodářské soutěže. V Evropě je takové oddělení časté. "Ze systémových opatření by dále pomohlo zavedení rozumně dlouhých pořádkových lhůt pro rozhodnutí v prvním a druhém stupni. V současnosti pro tato řízení neplatí žádné lhůty," dodal Frank Bold.

 

Potraviny zdražily už o pětinu, od ledna poskočí ještě výš

Jakub Svoboda,
Právo, 6. prosince 2023

 

Od loňského ledna do letošního října zdražily podle statistiků potraviny v obchodech v průměru o pětinu. Od ledna poskočí o dalších sedm procent, řekl včera Právu prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.

Tvrdí, že i kvůli zvýšení plateb za energie dodavatelé řetězců chystají zdražování až o desetinu. Dřívější slib řetězců, že s poklesem daně z přidané hodnoty o tři procentní body v lednu sníží ceny potravin na pultech, podle Prouzy platí.

"Obchodní řetězce přenesou každé jedno procento snížené DPH do svých cen. Pokud nám ale přitom dodavatelé zvýší cenu potravin o deset procent, dojde k navýšení cen potravin o sedm procent," uvedl. Potravinářská komora nechce míru zdražování komentovat s tím, že by se mohla dostat do hledáčku antimonopolního úřadu. Potvrzuje ale, že na začátku příštího roku ceny potravin opět porostou.

"I když se snižují ceny surovin, ostatní náklady dál stoupají. Od nového roku stoupnou ceny elektrické energie, náklady na zaměstnance, obaly, odpady i daně. A tyto zvýšené náklady se budou muset promítnout do cen zboží. Dlouhodobě není možné vyrábět se ztrátou, a to platí i pro potravináře," sdělil Právu mluvčí komory Helena Kavanová.

Podle Prouzy cenu potravin poženou nahoru i opatření konsolidačního balčíku. "S jistotou to můžeme říct o kojenecké výživě a nealkoholických nápojích, u kterých se zvedne DPH," připomněl. Zvýšení regulované složky ceny energií pak bude podle něj "přímo ničivé".

S tím ale nesouhlasí ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Včera na síti X prohlásil, že nevidí důvod, proč by měly od ledna příštího roku ceny potravin růst. "Nevidím pro to žádný rozumný důvod kromě zájmu obchodních řetězců udržet si vysoké zisky," reagoval na Prouzu. Odmítá i argumenty, že k tomu povede mimo jiné vyšší zdanění firem nebo změny v zákoníku práce.

Podle ekonomů ale není očekávaný růst cen potravin v lednu příliš překvapivý. Nejspíš zdraží přesto, že se přesunou do sazby DPH z 15 na 12 procent. Podle hlavního ekonoma společnosti Cyrrus Víta Hradila bylo očekávání poklesu cen potravin spíše zbožným přáním vlády. Připomněl, že v minulosti se snižování zdanění do spotřebitelských cen propisovalo maximálně z poloviny a zbytek zůstal v maržích firem.

Český statistický úřad uvedl, že např. u mouky stoupla průměrná cena od loňského ledna do letošního října o 17 procent, u chleba takřka o třetinu. Průměrná cena vajec byla vyšší o 38 procent, o 60 procent vzrostla průměrná cena cukru. O dalším zvyšování cen od ledna Prouza a zástupci řetězců začátkem týdne informovali ministra zemědělství Marka Výborného (KDU-ČSL).

Podle Prouzy je problémem malá konkurence v potravinářství. "Na vině je hlavně obrovská vertikální koncentrace trhu. Je neuvěřitelné, že jeden holding v Česku ovládá anebo má významný podíl jak v distribuci zemědělských strojů, tak osivech a hnojivech, stejně jako v rostlinné i zemědělské výrobě. Pro řadu konkurentů je proto vstup na trh téměř nemožný," tvrdí.

Obchodní řetězce podle Prouzy hrají "férovou hru", během posledních dvou let podle něj nárůst cen tlumily.

Prezident Agrární komory ČR Jan Doležal Právu sdělil, že výkupní ceny tuzemských zemědělců se i kvůli diktátu řetězců u většiny komodit pohybují pod evropským průměrem. Problém je podle něj skokový nárůst ceny, kterou zaplatí spotřebitel.

"Inflace, ve srovnání se zbytkem Evropy přibližně dvojnásobná, tu je tažena směrem vzhůru hlavně třemi faktory - cenou energií, vysokou mírou byrokracie a regulace a marží," uvedl Doležal.

Odmítá, že za vysoké ceny potravin v obchodech mohou zemědělci. "Na českém trhu neexistuje dodavatel, který by byl schopen vyjednat si nadstandardní cenu za svoji produkci, a už vůbec nikdo tu nemá šanci ovlivnit, za kolik se bude výrobek prodávat a kolik si na něm prodejce přirazí," řekl Doležal s tím, že řetězce si mohou kdykoliv cokoliv dovézt a tržní síla, a tudíž síla vyjednávací je jednoznačně na jejich straně.

"Podle analýzy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže osm největších zahraničních obchodníků ovládá kolem 90 procent tuzemského maloobchodního trhu a proti nim stojí 30 tisíc zemědělců. To je další faktor, který pokřivuje domácí trh a vytváří na něm nespravedlivé podmínky na ose zemědělec-potravinář-obchodník," tvrdí šéf agrárníků.

Vláda sice podle něj nemůže vstupovat do jednotlivých smluvních vztahů, ale zneužívání dominantního postavení a nekalé obchodní praktiky postihovat může.

 

Piráti a STAN viní úřad, opozice vládu

Karolína Brodníčková,
Právo, 6. prosince 2023

 

Výsledek jednání mezi ministrem zemědělství Markem Výborným (KDU-ČSL) a potravinářskými řetězci otrávilo opozici i vládní piráty a starosty. Plán řetězců v příštím roce ceny potravin opět zvýšit, navzdory slibům promítnout do nich tříprocentní snížení DPH, by měl mít podle řady politiků dohru u antimonopolního úřadu. Situaci bude řešit i vláda.

"Z pohledu ministerstva financí není ke zvyšování cen potravin žádný důvod. Vláda naopak kvůli vysokým cenám snížila v rámci konsolidačního balíčku DPH u potravin o tři procentní doby z 15 na 12 procent, a proto je legitimní očekávat, že se toto snížení promítne i do výsledných cen potravin pro zákazníky," napsal Právu mluvčí resortu financí Petr Habáň.

Vláda se tématem vysokých cen potravin bude prý dál zabývat, nejdřív se však detailně seznámí s výsledkem jednání Výborného se zástupci řetězců. To v pondělí skončilo oznámením, že v příštím roce potraviny zdraží navzdory předchozím slibům o snížení díky nižší DPH. Řetězce svůj krok vysvětlují zdražením cen energií, zvýšením nákladů na dopravu kvůli mýtnému a i zvýšením mzdových nákladů.

Předseda klubu pirátů Jakub Michálek ale vidí za situací nedostatečnou činnost antimonopolního úřadu.

"Regulační úřady v Česku bohužel až příliš často nedělají to, co si od nich zákonodárce sliboval, to asi vidí každý, kdo sleduje energetiku nebo veřejné zakázky. Stačí si vzpomenout na Bohemia Energy nebo to, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) prakticky paralyzuje tendry," řekl Právu.

"Kolik odhalili kartelů? Jak máme drahé volání a data? Celé je to o kvalitní, moderní a pružné správě ve veřejném zájmu, zatímco zde se dbá na formality a přeposílání papíru z místa na místo," dodal Michálek s tím, že pokud budou řetězce zneužívat svoje postavení a "spolknou" celé snížení DPH, tak by měla zasáhnout vláda. Ta by podle něj měla připravit i reformu antimonopolního úřadu.

S tím souhlasí i poslanec STAN Ondřej Lochman, který by revidoval zákon, podle něhož úřad funguje. "Za vysokými cenami potravin je monopolizovaný trh od surovin po prodej," řekl Právu. Vláda by podle něj měla dotačně podporovat menší výrobce proti velkým a tím pomoci k jejich větší konkurenceschopnosti. "DPH už si kvůli dluhu nemůžeme dovolit snižovat," podotkl Lochman.

O situaci okolo cen potravin se zajímal i místopředseda STAN Lukáš Vlček. Postoj řetězců ho prý rozzlobil. "Vláda prostřednictvím ministra zemědělství i nezávislý ÚOHS musí vyvíjet větší tlak proti monopolizaci českého trhu, která je jedním z hlavních důvodů vysokých marží v dodavatelském řetězci. Na jednu stranu neustále čteme, že se musí zdražovat, a na druhou společnosti oznamují každý rok rekordní zisky," poznamenal pro Právo.

Vyzval, aby se Češi jako zákazníci víc zaměřili na nákupy u lokálních producentů masa, mléčných produktů, zeleniny i pečiva. "Jako STAN v tomto podporujeme díky dotačnímu titulu ministerstva průmyslu Obchůdek i vesnické prodejny a v regionálních organizacích se snažíme o to, aby například do škol a dalších zařízení dodávali místní producenti," dodal Vlček.

Europoslankyně za ODS Veronika Vrecionová, která se tématem drahých potravin pravidelně zabývá, míní, že snížení DPH bude alespoň růst některých cen omezovat. "Osobně nárůst cen potravin v příštím roce nepovažuji za oprávněný vzhledem k nákladům, které se významně měnit nebudou, ať jde o cenu pohonných hmot, či energií, " řekla Právu.

 

ANO: Může za to drahá energie

Opozice vnímá jako viníka celé situace jednoznačně vládu. "Ten růst byl nevyhnutelný, pouze naivka se mohl domnívat, že ceny neporostou. Jestliže vláda přehodí 64 miliard korun poplatků za energie ze státu na spotřebitele a firmy, pak si každý dopočítá, že to přebije tříprocentní snížení DPH," řekl Právu stínový premiér ANO Karel Havlíček.

"Gigantická chyba vlády byla v roce 2022, kdy se nezastropovalo u výrobců energií, v důsledku čehož máme jeden z nejvyšších růstů cen energií v EU," dodal.

S kritikou přišel i poslanec Patrik Nacher. Ten se domnívá, že pokud by vláda kývla na návrh ANO snížit DPH na nulu, tak se to promítne v cenách.

Místopředseda SPD Radim Fiala zkritizoval Výborného, že nekoná ve věci víc. "Na tiskové konferenci řekl, že řetězce nedokážou vysvětlit, proč je cena zboží v Německu nebo Polsku nižší. To není odpověď a už vůbec ne řešení," řekl Právu.

Vložit by se podle něj měl i ÚOHS. "Myslím, že nástrojů, jak ohlídat, aby řetězce nezneužívaly dominantního postavení na trhu, včetně legislativních, můžeme vytvořit dostatek. Ministr Výborný si nechává vysvětlovat a nekoná," dodal Radim Fiala.


Premiér Petr Fiala ve spotu, ve kterém porovnával ceny německé a české nutelly.

 

Výborný: Je to nehorázné, pro zdražování potravin není důvod

Právo, 9.-10. prosince, 2023
Jakub Svoboda

Ceny zemědělců klesají, což by se mělo projevit v cenách potravinářů i v obchodech. Navíc energie jsou výrazně levnější než loni a u potravin klesne DPH. Pro jejich zdražení po Novém roce, které avizují řetězce, tak není legitimní důvod, řekl Právu ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).

Zdražování potravin bylo v posledních dvou letech u nás jedno z největších v Evropě. V některých okolních zemích jsou teď potraviny levnější. Proč to tak je?

Od května, června ceny potravin u nás klesaly. To se v říjnu zastavilo, respektive ten trend se trochu začal otáčet. Myslím si ale, že k tomu není důvdo. Nyní s prodejci vedeme spor, který souvisí s lednovým snížením DPH na potraviny o tři procenta. Ekonomové jsou toho názoru, že by se to mělo projevit v cenách na pultech.

Většina ale upozorňuje, že dřív se snížení DPH v cenách projevilo minimálně, protože rozdíl skončil v kapsách obchodníků. V září jste s Petrem Fialou po schůzce s řetězci uvedli, že nižší daň plně promítnou. Ty teď ale říkají, že ceny půjdou v lednu nahoru. Co se stalo?

To musí vysvětlit prodejci. V Česku působí několik faktorů, které nepříznivě ovlivňují cenový trend. Jedním z nich jsou oligopoly, kdy prodej potravin ovládá z téměř devadesáti procent osm obchodních řetězců zahraničních majitelů, takže konkurence na trhu je velmi nízká. Na druhou stranu situace v zahraničí není jiná, a přesto si tam titíž obchodníci nedovolí to, co u nás.

Problém je i v segmentu potravinářů, tedy výrobců. Týká se to například oblasti zpracování mléka, kde má velmi silné postavení několik velkých podniků jako Madeta nebo Olma. To opět snižuje konkurenci a snižuje tlak na přiměřenost cen. Přijde mi poměrně nehorázné, až bych řekl drzé, když někteří tito producenti hovoří o nutnosti zdražovat v situaci, kdy i ve špatných letech, kdy se dramaticky zvyšovaly ceny energií, jako třeba loni, měli poměrně solidní zisky v rozsahu i několika stovek milionů korun. Navíc díky podporám ze strany státu tyto společnosti nepocítily krizi, jak ji pocítily domácnosti.

Jak ale může vláda zasáhnout kromě veřejných apelů, které zjevně nefungují?

Máme v rukou nástroje k provádění kontrol, aby se pravidla dodržovala. Český zákazník má být ve stejném postavení jako kdekoliv jinde - v Bavorsku, v Polsku, na Slovensku. Já ve svém resortu dohlížím na kvalitu a bezpečnost potravin, ministerstvo průmyslu a obchodu má zase pod sebou obchodní inspekci, která má dbát na dodržování pravidel obchodu, například výpočtu slevových akcí. Máme tady Finanční správu pro oblast daní a hlavně antimonopolní úřad dohlížející na dodržování zákona o významné tržní síle. Myslím, že je zde prostor k tomu, abychom dokázali i tímto vedlejším způsobem tlačit na férovost a kulturu obchodu v Česku.

Řetězce argumentují, že ceny potravin přes nižší DPH v lednu stoupnou, protože dodavatelé zdraží až o 10 procent. Tomu se vláda nemůže moc divit, když prodražuje podnikání zvýšením korporátní daně, daně z nemovitostí či mýta, a vedle toho zásahem státu opět vzrostou platby za elektřinu.

No, to je otázka. Hovořil jsem se zástupci Svazu pekařů a cukrářů, kteří mají energeticky nejnáročnější potravinářský provoz. A ti říkají: nemůžeme si sice vyskakovat, ale nemáme důvod od prvního ledna zdražovat. A pokud to říkají pekaři, tak ti ostatní jsou na tom jak? Nejvíce tady vykřikují ti, kteří vykázali za loňský rok zisky v řádu desítek, nebo dokonce stovek milionů. A ještě teď přišli s tím, že musí zdražit.

O kom mluvíte?

Mířím třeba k panu Milanu Teplému, který tady před čtrnácti dny začal brečet, že bude muset zdražit. Přitom jeho Madeta měla loni čistý zisk dvě stě dvanáct milionů. V loňském, krizovém roce.

Jak tedy vidíte lednové přeceňování?

Omlouvám se, nemám křišťálovou kouli a netroufnu si říct jak to bude.

Pohlídá si vláda, zda se pokles DPH v cenách potravin projeví?

To je role kontrolních orgánů, a v tomto případě tedy hlavně antimonopolního úřadu.

Řetězce budou patrně argumentovat rostoucími náklady dodavatelů, možná i u sebe.

Z hlediska nákladů spojených s elektřinou jsou supermarkety na standardním napětí, nikoliv vysokém, jako možná ti pekaři. Trochu svítí nebo chladí potraviny. Při ročním zisku 12 miliard se řetězce na drobné zvýšení cen energie vymlouvat nemohou.

Co mají ale lidé dělat, pokud ceny v lednu opět vystřelí? Mají dál jezdit nakupovat do Německa nebo do Polska?

K růstu cen potravin od ledna není legitimní důvod. Ceny zemědělců několik měsíců v řadě výrazně klesají, to by se mělo projevit v cenách potravinářů a následně i v cenách obchodníků. Navíc ceny energií jsou na výrazně nižší úrovni než před rokem. Stejně jako neurčuji, za kolik se mají prodávat potraviny, tak neurčuji lidem, kde mají nakupovat. Je to svobodná volba každého z nás. Věřím, že obchodníci se, i na základě tlaku posledních dní a toho, co se objevuje ve zpravodajství, ještě chytí za nos a zdražení si rozmyslí.

Ceny potravin stouply od začátku loňska v průměru o pětinu a celý problém se řeší už rok a půl. Před měsícem si premiér Fiala v Německu ověřil, že se tam dá srovnatelný nákup pořídit levněji. Řekl, že bude chtít od nadnárodních firem vysvětlení. Už ho na vládě máte?

To je otázka na pana premiéra.

Vedle toho se stále řeší i horší kvalita výrobků ve stejném balení...

Velmi dbám na to, aby nebyla porušována pravidla zakazující dvojí kvalitu potravin. To jsme nakonec jako lidovci prosadili už za Mariana Jurečky, když byl ministrem zemědělství, a musí se to dodržovat.

Jak na to dbáte?

Prohřešků v oblasti dvojí kvality potravin je minimum, výrobci si na to dávají pozor. Kontroly Státní zemědělské potravinářské inspekce odhalily od doby platnosti zákona jediný větší případ porušení pravidel pro dvojí kvalitu potravin. Je vidět, že když se chce, tak to jde.

Po tom, proč je jinde levněji, pátrá vláda už velmi dlouho. A vysvětlení, proč je stejný nákup i o 70 procent levnější v Polsku, ostatně dluží řetězce i vám...

Toto číslo je z průzkumu polských novinářů a tu odpověď já neznám. Je třeba se ptát řetězců. Tu otázku jsem jim v pondělí položil a odpověď jsem na ni nedostal.

Jako možné vysvětlení se nabízí i polská nulová DPH na potraviny, která bude platit minimálně od jara...

Jen velmi částečně. Ten nákupní košík byl v Česku o 70 procent dražší. Zohledněme vedle DPH 15 procent ještě cenu vstupů, která může být u nás třeba kvůli energiím o něco málo vyšší, tak plus pět procent, ale stejně tam pořád zbývá 50 procent rozdílu.

Jak si to vysvětlujete?

Vím, jaké vztahy a poměry panují mezi dodavateli a těmi velkými osmi řetězci. Pro mě obchodní přirážka není sprosté slovo. Zemědělci, když vyrábějí nebo produkují pšenici, mléko, tak také musí vykázat nějaký přiměřený zisk, který mohou potom reinvestovat do svého provozu. To náleží určitě i řetězcům. Ale kladu si otázku, ať si na to zodpoví každý čtenář. Je výše obchodní přirážky 261 procent přiměřená? Plyne z toho spravedlivý zisk?

To je váš oblíbený příklad s mrkví?

Ano, ale mohl bych takto pokračovat. To samé se týká mléčných výrobků nebo masa. Hovořil jsem o tom s mnoha producenty.

Mně farmář Karel Horák popisoval, že na začátku prosince prodělával dvě koruny na litru mléka, kdy mlékárna si ponechá pět procent zisku, ale řetězce mohou mít přirážku kolem šedesáti procent.

Také jsem s ním mluvil.

Farmář upozornil, že řetězce určují cenu mlékárně. A míní, že by jim mělo stačit dvacet procent obchodní přirážky. Dvacet procent by pak mohly nechat prvovýrobcům, aby měli nějaký zisk, a o dalších dvacet by mohly snížit cenu mléčných výrobků.

S tím já naprosto souhlasím.

Ale jak na to? Můžete použít například zákon o významné tržní síle? Jen veřejný apel asi nestačí.

Musíme využít neformální tlak vůči řetězcům, který zatím, zdá se, ne úplně zcela funguje. Už jsem mluvil i o využití kontrolních mechanismů. Mám pod sebou kvalitu a bezpečnost potravin. Když řetězce říkají, jak je všechno v pořádku a transparentní, tak se nemusí ničeho bát. My to ale chceme zkontrolovat.

Namístě je podívat se i na úpravy zákonů. Provádíme v tuto chvíli detailní analýzu soutěžního práva, práva hospodářské soutěže a myslím, že toto bude v příštích týdnech téma na jednání vlády. Protože co můžeme označit jako kulturu obchodu v okolních státech, tak v České republice bohužel úplně nefunguje. Budeme hledat nástroje k tomu, aby to fungovalo. Abychom dokázali rozbít i oligopoly a vytvořili fungující konkurenční prostředí, což se projeví v rozumných, spravedlivých, přiměřených cenách.

Můžete být konkrétnější?

Omlouvám se, ale zatím nemohu.

Hodláte jít cestou regulace? Anebo zlepšování vstupních podmínek, aby se na trh dostalo víc hráčů a stoupla konkurence?

Co se týká zvyšování počtu hráčů na trhu, to není role státu. A otázka nějaké regulace je až úplně to poslední, co by mělo být na pořadu dne. Pro mě je důležitější vytvořit takové parametry i pravidla hospodářské soutěže, která určí jasné mantinely pro férovost obchodu. Včetně dopadu na koncového zákazníka.

Přišel jste s plánem na srovnávací aplikaci cen, ale po pár dnech jste konstatoval, že řetězce vám nedají data a bez nich to nepůjde. Jde to tedy celé k ledu?

Ne, to bych neřekl. Samozřejmě, aby nějaký podobný projekt, jako je třeba v Řecku nebo i jinde, fungoval, musíte ta data za určité položky pravidelně sbírat. Domníval jsem se, že by tento projekt mohl fungovat partnersky. Ale odpověď řetězců byla taková, že to nemůže fungovat a je to nápad, který nic nepřinese. Kromě jednoho, českého řetězce JIP, který přislíbil plnou součinnost, se ostatní k tomu postavily zády a upřímně bez dat žádnou takovou aplikaci nejste schopen spustit.

Údaje o cenách mohou sbírat třeba studenti v terénu. Navíc jsou i soukromé srovnávače, se kterými by bylo možné spolupracovat. A snad i ČSÚ dostává data od řetězců?

Statistický úřad ta data o cenách nesbírá na týdenní bázi. A ano, jednáme i s provozovateli podobných aplikací, ale vždy je nutná součinnost ze strany samotných prodejců, kdy by i jimi uváděnou cenu museli po určitou dobu také garantovat.

Podle volebních průzkumů lidovci balancují na hraně vstupu do Sněmovny. V kuloárech se říká, že příští rok můžete kandidovat na předsedu strany. Můžete to potvrdit?

Ne, o tom teď nepřemýšlím. Mám mnoho starostí s tématy, která se dotýkají českých farmářů a zemědělců. Řešíme podporu venkova, otázky obnovy lesů, vodohospodářskou infrastrukturu a mnohé další. A hlavně máme předsedu strany, který je zároveň úspěšným vicepremiérem a dělá obrovské penzum práce na ministerstvu práce a sociálních věcí. Nyní nás čeká prosazení jím navržené penzijní reformy. Ta bude garancí a jistotou pro mladší generace, že budou mít důstojné penze. Nevidím důvod, proč jakkoliv zpochybňovat pozici Mariana Jurečky jako předsedy vládní strany.

Marian Jurečka hovoří o tom, že lidovci jsou sociálním svědomím vlády. Není ale potřeba na tom ještě zapracovat? Lidé citlivě vnímají zkrácení předčasných penzí a valorizací či prodlužování věku odchodu do důchodu. Vaši ministři pak v době rekordního propadu reálných příjmů hlasují pro zmrazení platů a zvyšování daňové zátěže zaměstnanců i živnostníků...

Náš závazek sociálně odpovědné politiky se snažíme naplňovat v kontextu reálných finančních možností státu. Nynější vláda vznikla na půdorysu odpovědné správy státu, kdy jsme řekli, dáme do kupy státní rozpočet a veřejné finance. To s sebou nese velké nároky, velké oběti, ale když se podíváte na naše kroky, které děláme, tak dopad na sociální oblast je relativně velmi malý. Protože se ji snažíme chránit. Penze za naší vlády rostou historicky nejrychleji, od ledna příštího roku opět vzrostou všem. Snažíme se maximálně pamatovat na rodiny, dokázali jsme zachovat slevu na manželku, i když s omezením do tří let věku dítěte. Zvýší se rodičovský příspěvek. Nechceme ale, abychom dopadli jako rodina, která si dopřává výrazně víc nad rámec svých příjmů a potom skončí v exekuci. Stát by mohl dopadnout úplně stejně.

 

 

06.12.2023 11:59

Efekt svatého Matouše

Efekt svatého Matouše

Petr Kamberský, komentátor LN
Lidové noviny, sobota 2. prosince 2023

Je to takový marginální aspekt světových dějin, ale už dávno před politickou korektností a inkluzí nahrávaly dějiny menšinám. Tedy spíše jejich některým příslušníkům, kteří mívali výrazně nedproporční zastoupení v elitách své doby - a nemluvíme jen o Židech a Arménech. V době dominantního katolicismu jsme měli silné osobnosti z evangelických denominací (TGM coby pars pro toto), v posledních anticírkevních dekádách pak z řad římských katorlíků. Chlívek rád připomíná, že tři ze čtyř posledních premiérů byli.... hodní katoličtí hoši z Moravy. Bezpochyby tak znají i Evangelium svatého Matouše a jeho verše na konci podobenství o služebních a půjčených hřivnách: "Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má."

Myslíte, že se Chlívek zbláznil a plete si noviny s nedělní školou? Právě naopak. Jímá ho neskutečný vztek, že doktorům se stotisícovými platy vláda nasype dalších deset miliard, ale pro školníky a uklízečky, kteří často dělají za minimální mzdu a nemají z čeho koupit dětem ponožky, nemá ani polovinu. Učitele protestující kvůli podmínkám pro nepedagogy poslala vláda k šípku, ale před lékaři, požadujícími méně práce za více peněz, si lehla na zádíčka a zatřepala nožkama. Hanba, hanba, třikrát hanba!

Aby nedošlo k mýlce - Chlívek lékařům přeje pěkné peníze a nijak netouží po tom, aby jej v pondělí ráno léčili lidé, kteří měli nepřetržitou službu od pátečního večera. Ale, zatraceně, jak je možné, že kuchařům a kuchařkám ve školních jídelnách nabízíme 18 či 20 tisíc? Vybíráme-li na daních omezené zdroje, jak to, že se v časech zdražování a úspor najdou peníze na přidání jen těm nejbohatším?

Za 20 tisíc hrubého si při dnešních cenách zaplatíte tak akorát nájem v garsonce, složenku za elektřinu a pak kus konopného provazu, protože na jídlo či pleny pro děti vám nezbude ani halíř.

Na tyhle lidi dělá vláda dlouhý nos, zatímco lékařům, jejichž průměrný výdělek v privátu je 102 a ve státním 105 tisíc (ano, včetně služeb a přesčasů), vykouzlí premiér deset miliard takřka obratem?

Z hlediska čiré, bezskrupulózní politické taktiky lze vládu chápat. Po velikém protestu škol, po většinové podpoře, již získala školská stávka u veřejnosti a jednoznačné u médií, si vláda nemohla dovolit protest ve špitálech spojený s omezováním péče. Jasná věc, Chlívek má pro reál-politiku pochopení.

Ale nelze zároveň nevidět, jaký vzkaz vládí koalice posílá národu: chudí kuchtíci a školnice nás nevolí, ti ať si táhnou do zelí. Zato takřka padesát tisíc lékařek a lékařů, to je skupina, o kterou se královsky postaráme!

Efekt svatého Matouše je koncept, který zavedl veliký sociologický teoretik R. K. Merton a jímž popsal, jak se slavní vědci stávají slavnější a neznámí, byť třeba talentovanější, jsou marginalizováni. Tento efekt jde ukázat na řadě oblastí, ale smyslem sociální politiky je přece pravý opak! Dnešní vzteklou tirádu proto zakončíme nelítostně a pokryteckou vládu umlátíme jinými verši ze svatého Matouše: "Běda vám, zákoníci a farizejové, pokrytci! I vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost."

06.12.2023 11:11

Rekviem za Uložto.cz

Rekviem za Uložto.cz

Ondřej Neff, Lidové noviny, pondělí 4.prosince 2023

Slušný nekrade. I malá krádež je neslušná. V desateru nadiktovaném samotným Hospodinem je příkaz "nepokradeš" jednoznačně uveden. z pohledu lidského práva je to trestný čin, z hlediska mravního hanebnost a nahlíženo z ještě vyššího patra je to hřích.

Kdo vzal na vědomí obsah titulku a ví, co znamená, pochopil, že chodím kolem horké kaše. Uložto.cz vypadá jako internetová adresa. Rekviem, v přeneseném slova smyslu, je bědování nad něčím, co už není. Ano, Uložto.cz je od 1. prosince nedostupné. Tato webová stránka vedla k virtuálnímu prostoru, do kterého jste mohli ukládat texty. Obrázky. Počítačové programy. Muziku a filmy.

A jsme u toho. Mohli jste to uložit sami pro sebe, ale zároveň k tomu měl přístup kdokoli jiný a vcelku snadno to vyhledal a stáhl si to k sobě do svého počítače. Fungovalo to tak, že jste si mohli najít a stáhnout film. Nebo hudební album, naskenovanou knihu. Že je to krádež?

Je to krádež jako řemen. Zde stojím s hlavou sklopenou. Používal jsem Uložto.cz opakovaně, neomluvitelně, někdy ale omluvitelně: to když po mně někdo chtěl text mé povídky. Vzpomněl jsem si, ve které sbírce vyšla, stáhl jsem si pirátsky pořízenou kopii a ejhle, měl jsem vlastní práci. za tohle mi u nebeské brány uši neutrhnou, až se budu zpovídat ze svých hříchů. Vrhnou se na ně kvůli filmům. Těch jsem si postahoval nepočítaně.

Až se mi budou sápat po uších, budu se hájit. Řeknu jim, že jsem při tom měl blbej pocit. Taky jim řeknu, že bych si zmíněný film rád koupil, že jsem byl abonovaný na rozmanité videotéky a streamovací služby. Jenže tam mají tuze omezený výběr, kdežto na Uložto.cz určitě nebylo všechno, ale jistě tam toho bylo násobně víc než ve standardních videotékách.

Vždycky jsem si říkal (to jim povím v obavě o uši), proč to sakra někdo nějak nezařídil, aby se filmy daly takříkajíc do placu? Jako se to stalo s knížkami. Za časů, kdy byl ve světě ještě pořádek, bývalo v tiráži napsáno, že se daný výtisk nesmí dál prodávat, nebo dokonce ani půjčovat. Antikvární prodej knížky je svým způsobem taky porušení autorských práv. Z mého hlediska je to jedno, jestli si moji knížku někdo koupí v antikvariátu, nebo si ji stáhne jako pdf nebo jakkoli jinak na Uložto. Kdyby filmy byly přístupné, rád budu platit za stažení, ale ať je k dispozici fakt všechno!

Tohle jim u nebeské brány povím a dopředu vím, kam mě pošlou. Musely by se změnit zákony a předpisy. Musel by se vymyslet systém, jak filmovým tvůrcům stahování kompenzovat. Snazší je to zakázat, takže tisíce a tisíce filmových děl budou nedostupné.

To je chmurný závěr a zachmuřenost k truchlení patří. Nabídnu realistickou variantu.

Uložto zatrhli a objeví se něco jiného. Zákaz je podnět pro vynalézavost, ale tohle bude u nebeské brány obhajovat někdo jiný.

 

Kontakt

Zemědělská společnost Chrášťany s.r.o.

zschrastany@seznam.cz

Chrášťany 172
p.Kněževes
27001

606 850 755 -ředitel
721 080 613 -hlavní agronom
602 400 701 -chmelař,agronom
732 620 444 -pozemky
(evidence,nájem,pacht,koupě pozemků)
728 399 733 -hlavní mechanizátor,chmelař
313 582 308 - účtárna
313 582 931

Vyhledávání

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode