PO DEVASTACI ŠUMAVY A ČESKÉHO ŠVÝCARSKA MÁ PŘIJÍT NA ŘADU I KŘIVOKLÁTSKO? - MIROSLAV PECHA

PO DEVASTACI ŠUMAVY A ČESKÉHO ŠVÝCARSKA MÁ PŘIJÍT NA ŘADU I KŘIVOKLÁTSKO? 

RAPORT ROČNÍK 32* č. 37, 13. září 2022

Autor: Miroslav Pecha

Katastrofální požár v okolí Hřenska pohledem lesnického odborníka Miroslava Pechy

Miroslav Pecha

Do diskuze k vládnímu záměru vyhlásit Národní park Křivoklátsko nám zaslal svůj názor také Ing. Miroslav Pecha. Lesnický odborník a bývalý pracovník CHKO Křivoklátsko, kde působil devět let, vystudoval Střední lesnickou školu v Písku a Vysokou školu ekonomickou v Praze. V lesnické praxi prošel řadou funkcí od lesníka až po ředitele závodu. Pracoval také šest let v lesnickém učňovském školství. Dnes je v důchodu, aktivně spolupracuje s Informačním a vzdělávacím střediskem LČR Křivoklát a je také předsedou o.p. s Lesnický park Křivoklátsko.

Historie se opakuje

Náměstek ministra životního prostředí Tomáš Tesař na valné hromadě ČSL v dubnu 2012, tedy už před 10 lety, odpověděl na otázku z pléna "Kdo je zodpovědný za miliardové škody na lesích v ŠUNAPu" takto: "Na Šumavě nevznikla žádná škoda a nelze proto hledat konkrétního viníka. Jediným odpovědným činitelem za současný stav Šumavy je "Pithartova vláda", protože vyhlásila národní park a neuvědomila si, že tím vyjímá celý krajinný celek z lidské činnost, produkce a výnosovosti, a převádí ho do režimu ochrany přírody, kde tyto hodnoty neplatí. Přitom si neuvědomila, že tato krajina už nikdy nebude taková jako dosud, že může být po několika letech dokonce hnusná, že už tam lidi nikdy nebudou moci dělat to, co dělali před tím. Že se tedy nikdo nemůže divit, když na těchto územích ničí les vichřice, požáray, anebo kůrovec, protože to je přirozená součást přírodních procesů."

Historie se opakuje! O 10 let později, v jiném národním parku, při živelné katastrofě, která na kůrovcovou kalamitu přímo navazuje, ale pod stejným jmenovatelem.  Obě území jsou řízena ministerstvem životního prostředí a opět za to není nikdo z této instituce zodpovědný. Je až zarážející, jak "umně" je Zákon o ochraně přírody a krajiny postavený, když v národních parcích nikdo za nic neručí, nikdo nezodpovídá za stav a budoucí vývoj obrovského území státního majetku, který jim byl svěřen do péče. A to dokonce ani v případě, kdy vzniknou nevyčíslitelné škody na státním i soukromém majetku. A dokonce s úsměvem tvrdí, že to k existenci národních parků prostě patří.

Lesy NP České Švýcarsko po dvacetileté péči MŽP

Naše lesy nejsou přirozené

Lesní porosty, které byly po staletí vychovávány jako lesy hospodářské, případně ochranné, nelze považovat za lesy přirozené, i když byly administrativním rozhodnutím Správy NP zařazeny do bezzásadových zón, ponechaných přirozenému vývoji. Mají zjednodušenou druhovou skladbu, nejsou věkově ani prostorově diferencované, mají jinou trukturu, vrstvu i jiné složení hrabanky, jiné bylinné patro. Zkrátka nesou stále ještě všechny znaky hospodářského lesa a tak se s nimi musí také zacházet. Minimálně v oblasti ochrany lesa před biotickými a abiotickými činiteli, mezi které nebezpečí vzniku požáru nesporně patří. 

Požár v Národním parku České Švýcarsko tedy nemůže být považován za přirozenou součást přírodních procesů, jak se tím někteří vědci z akademické sféry i někteří úředníci z rezortu MŽP stále zaštiťují. Jediní, kdo uvažují mozkem a používají zdravý selský rozum, jsou starostové obcí, jejichž občané po staletí tento krajinný celek budovali, zvelebovali a chránili. Díky tomu si ho také váží více, než státem placení úředníci, kterým je osud tohoto území zcela lhostejný. Přitom se zaštiťují Plánem péče, který na území NP přebírá funkci zákona. Sami si ho navrhnou, schvalují, provádějí, kontrolují a v případě potřeby mění. A hlavně - nikdo není za nic zodpovědný. Dokonalý socialistický projekt.

Výsev jedlového semene do stínu pod ochranu mladých habrů

Časovaná bomba

Za příčinu vzniku požáru nemůže být považována klimatická změna, geologické podloží, morfologie terénu ani teplé počasí posledních dnů, ale extrémně silná vrstva suchého, hořlavého materiálu, která v lesních porostech postižených kůrovcovou kalamitou za několik let bez řádné asanace vytvořila. Je to časovaná bomba, k jejíž explozi pak stačí souběh několika dalších příznivých okolností. Když se zamyslíme na tím, jak všichni z resortu ŽP jásají nad lesním požárem v národním parku České Švýcarsko, vkrádá se otázka, jestli nebyl požár dokonce úmyslně založen některým náruživějším pracovníkem Správy NP, anebo některými čipernějšími ekologickými aktivisty. Bylo by jim to podobné a lidé už si o tom šuškají.

K ochraně lesa před požáry nepatří jen určitá "čistota lesa", ale i přiměřená dostupnost lesních porostů pro požární techniku a vozidla záchranného integrovaného systému. V lesích, kde se hodpodaří, je to běžná součást udržování dopravní infrastruktury. V bezzásahových zónách národních parků se na to nehledí a znepřístupňování porostů zapadanými stromy, sesuvy půdy, erozními rýhami a dalšími destrukčíními prvky je dokonce vnímáno jako součást ochrany území proti nežádanému vstupu veřejnosti. Není pak divu, že drobná zahoření, anebo větší požáry nemohou být likvidovány v samém počátku, protože se k nim požárníci prostě nedostanou.

Zakládání smíšených porostů jde i bez požáru, pokud to dělají lesníci

Lesní porosty musíme chránit

Už před padesáti lety v lesnické škole v Písku jsme se v předmětu "Ochrana lesa" učili, že bychom měli lesní porosty chránit před velkými kalamitami, ať už biotickými (hmyzími) nebo abiotickými (klimatické vlivy včetně požárů). A pokud k nim někdy přede jen dojde, tak bychom si z každé takové kalamity měli vzít poučení, které by nám v budoucnu pomohlo, jak se jim účině bránit. Poučení z přístupu MŽP k hodnocení tohoto katastrofálního požáru ale spíš podněcuje k myšlence, že by se u nás požáry minimálně na území národních parků, ale možná i v ostatních lesích, mohly stát systémovým řešením hospodaření. Například při změně druhové skladby, zvyšování biodiverzity, hnojení lesních porostů, a možná i v oblasti péče o zvěř a další druhy lesní flory a fauny. Že přitom velká část z nich uhoří, to nevadí, přeživší to bohatě nahradí, tvrdí už dnes "odborníci" z různých biologických oborů.

Lesníci i rozumní lidé v obcích, které do národních parků zasahují katastrem anebo s ním sousedí, ale o takovém poučení nechtějí ani slyšet. A to platí i pro občany obcí Křivoklátska, které by se národním parkem mělo teprve stát. Jsou to občané křivoklátských obcí, kteří po staletí svoji krajinu tvořili a kultivovali. Založili zde své domovy a okolní příroda jim poskytovala vše, co bylo k životu potřeba - obživu, dřevo do kamen i místo k relaxaci. Stálo je to mnoho potu i krve, ale vydrželi. Není tedy divu, že si svoji krajinu chtějí udržet i do budoucna a že mají k přírodě ve svém okolí daleko užší vztah, než pražští úředníci nebo politici, kteří nevidí v časovém horizontu dál než na konec svého funkčního období. Nenechají se tedy zmást bláboly lidí, kteří v pomatení mysli a s vidinou divočiny nejlépe na celém území České republiky budou obhajovat tento požár jako akt zrození nové a ještě krásnější přírody. Místní občané udělají všechno pro to, aby se Křivoklátsko nestalo dalším obludným experimentem, při kterém bude poměrně malá, úzce zaměřená skupina lidí sledovat, jak se budou chovat po staletí obhospodařované lesy, když se v nich přestane hospodařit. Rozhodně nechtějí být adeptem podobných katastrofických událostí, jaké se dnes ve stávajících národních parcích odehrávají.

Křivoklátské lesy jsou díky téměř třistaleté péči lesníků stále zelené