Komplexní pohled na všestranné výhody chmelových extraktů

ABSTRAKT:

ÚVOD:

VLASTNOSTI:

METODY IZOLACE A CHARAKTERIZACE CHEMICKÝCH SLOUČENIN OBSAŽENÝCH V CHMELU:

ZÁVĚR:

REFERENCE:

ROZPRAVY ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD

PŘÍSPĚVEK K PŮDOZNALECKÉMU PROZKUMU

CHMELAŘSKÝCH OBLASTÍ

V ČECHÁCH

Jaroslav Graca

1955 

ČLÁNEK KE STAŽENÍ V PDF ZDE

Redakční rada

Člen korespondent ČSAV Silvestr Prát, předseda redakční rady, akademik Bohumil Bydžovský, člen korespondent ČSAV Václav Husa, akademik Radim Kettner, akademik Rudolf Lukeš, akademik Jan Rypka, člen korespondent ČSAV Josef Sekanina, člen korespondent ČSAV Václav Tesař, člen korespondent ČSAV Václav Vaněček.

Redaktor Ladislav Khás

Došlo 1. října 1954

Diskuse o práci se konala na schůzi IV. sekce ČSAV 28. října 1954

ÚVOD

Československý chmel má odedávna jakost dosud jinde nedostiženou. je proto na všech světových trzích trvale žádaný.

Chmel byl původně - pokud jde o území Čech - pěstován až do konce XVIII. století roztroušeně po celém území Čech. Postupem času se jeho pěstění soustředilo jen do některých pro pěstování zvláště příznivých oblastí Čech a Moravy. Tyto oblasti byly v průběhu dob hlavně pro ochranu české známky chmele fixovány, zvláště zákonnými opatřeními počínaje r. 1907 a provenienčním zákonem z r. 1921 a dalšími nařízeními. Příčiny této koncentrace nelze hledat jen v podkladech subjektivních, ve zvláštní zálibě a péči o chmel; kterou si udrželi chmelaři-pěstitelé jen v určitých oblastech. Právě tak má tato koncentrace svůj původ i v základech objektivních, v jakési "zvláštní vhodnosti" přírodních podmínek těch oblastí, do nichž nakonec bylo soustředěno v ČSR pěstění chmele. Zjistit tyto podmínky bylo již dlouho snahou jak u nás tak i v zahraničí, kde s možností takového zjištění byla spojována naděje na vypěstování chmele československé jakosti.

Je přirozené, že půdě, jakožto základní složce prostředí, byla vždy přitom věnována největší pozornost.

Abych přispěl k vyjasnění této otázky, dal jsem si za úkol vyšetřit v několika obcích českých chmelařských oblastí, jak dalece tato složka, půda, po stránce svého vzniku, druhu, typu, obsahu humusu, živin a vodního režimu vyhovuje chmeli do té míry, aby se výborně dařil, tak jak tomu je všude v našich chmelařských oblastech. Volil jsem k tomu několik typických chmelařských obcí.

TEPLOTNÍ, VLHKOSTNÍ A PŮDNÍ PODMÍNKY PRO CHMEL

Podnebí a půdní podmínky jsou pro pěstování chmele nejdůležitější. Jak již bylo podotknuto, chmel jest plodina obchodní a platí se tudíž podle jakosti. Stanovištní podmínky mají rozhodující roli při pěstování chmele. Vhodnost přirozených poměrů podnebních a půdních je při chmelaření rozhodujícím činitelem.

Průměry teplot v °C ve chmelařských oblastech ČSR

Ze složek prostředí je teplo pro chmel činitelem zvláště závažným. Chmel je rostlina na teplo poměrně náročná, zejména v době vegetační, a žádá zvláště v červnu až v srpnu teploty co možno vyrovnané. Pro charakteristiku případů v této práci probíraných uvádím průměry teplot v oblastech, do nichž obce mnou vyšetřované nejblíže patří.

Vláha má také velký význam při růstu chmele. Poněvadž k tvorbě 1 kg zelené hmoty je zapotřebí asi 500 litrů vody, není divu, že se udává spotřeba vody za vegetační období u chmele na 16-25 milionů kg na 1 ha. Vlhké kraje však chmelařství příznivé nejsou. Vlhký vzduch a mlhy zpožďují tvorbu hlávek a podporují choroby působené houbami.

Normální rozdělení srážek v mm ve chmelařských oblastech ČSR

Při počátku vegetace a zejména v době květu a hlávkování vyžaduje chmel dostatek vláhy, s nastupujícím zráním mají býti srážky již omezeny. Špatně rozdělené srážky chmelu škodí. V suchých letech je rostlina slabší a její vzrůst pomalejší.

Dlouholetá praxe chmelařská nashromáždila nám také empirické poznatky o nárocích chmelné révy na vlastnosti půdy.

Vzduch v půdě. Kyslík vzdušný je činitel, který umožňuje okysličování podstaty půdní, ústrojné i neústrojné, tedy uvolňování živin. Ty pak jsou dále připravovány pro rostlinu činností organismů v půdě žijících (bakterie, řasy, prvoci, červi, hmyz). A všechny tyto organismy v půdě žijící opět vyžadují kyslík. Proto musí chmelař voliti půdu vzdušnou, do níž snadno čerstvý vzduch proniká a z níž mohou nahromaděné škodlivé plyny unikati. Proto půdu ve chmelnici hluboko překopáváme, rigolujeme a během celé vegetace až do sklizně kypříme. V kypré a pórovité půdě kořeny snáze pronikají a mohutně se větví. Pokusy ukázaly, že v často kypřené půdě měl chmel pětkrát více kořání než v půdě ulehlé. Nitkovité kořínky révy stelou se až do 1,4 m délky i na šířku, hlavní kořeny jdou do velkých hloubek. Nebezpečím je ulehlý povrch, škraloup, který zamezuje provzdušování půdy. Tepelné poměry v půdě musí býti příznivé, má-li se činnost mikroorganismů záhy rozvinouti, aby rostlině byla připravena nutná veliká množství potravin. Proto hledáme pro chmelnice půdy výhřevné, s dostatkem humusu a přitom kypré. Příliš černé půdy nejsou nejlepší, poněvadž se v letních dnech prudce zahřívají, ale za noci opět silně vychládají.

Živiny jsou hlavním činitelem v půdě. Na živinném bohatství půdy závisí vývin révy nejvíce. Uvádí se, že chmelnice spotřebuje dvakrát tolik drasla, kyseliny fosforečné a dusíku a dvacetkrát více vápna než pšenice. Je velmi důležité, aby jednotlivé živiny byly zastoupeny v určitém kvantitativním poměru, neboť mají také určitý biologický význam. Tak na př. draslo je důležité pro vydatné nasazování květu a velkých hlávek, kdežto přemíra dusíku vede k tvorbě hlávek hrubších a méně aromatických; vápno je nezbytné k vývinu listoví a také sloučeniny fosforu tu hrají své zvláštní úlohy v jednotlivých orgánech.

Otázka živin v chmelařských půdách, která má rozhodující vliv na množství a jakost chmele, je hlavní otázkou správného řešení našich zemědělských inženýrů i samých rolníků. Chceme-li půdu obohatit o nezbytné živiny, pak je nutno přihnojovati hnojivy dusíkatými, fosforečnými a draselnými. U chmele počítá se v poslední době mimo to ještě s hořčíkem. Potřeba těchto živin není po celou dobu růstu stejná. Tak se uvádí, že průměrný denní příjem živin jedné chmelové rostliny činí (tab. str. 4).

Případný nedostatek ve vegetaci některého z uvedených nezbytných prvků uplatnil by se nepříznivě ve vývoji a tím i na sklizni, neboť nedostávající se nezbytný prvek nemohl by býti žádným jiným nahrazen. Je-li ovšem výška spotřeby rostliny v různé době vegetace různá, je přirozené, že se může státi, že kvantum živiny postačující v jedné fázi nestačí ve fázi druhé, čili, že přejde do minima a tím sklizeň sníží. S tím je nutno počítati a tomu se musí množstvím pohotových živin přizpůsobiti. Právě tak jako nedostatek, působil by tak i přebytek živin.

Přesnější direktivy dá nám zde ovšem půdoznalecký prozkum chmelařských půd a to po stránce mechanické, fysikální a chemické. Některé rozbory byly již provedeny; byť ne souborně. Pohříchu otázka vody v chmelařské půdě a vůbec vodního režimu v ní, přesto, že srážkovým poměrům v těchto oblastech je věnována zvýšená péče, nebyla ještě rozřešena. Voda v půdě je však životní otázkou chmele.

Z uvedených požadavků chmele na jakost půdy lze odvodit zásady, podle nichž uvažujeme o vhodnosti či nevhodnosti půdy pro pěstování chmele. Je samozřejmé, že úspěchu chmelaření dosáhne se daleko bezpečněji na půdě, jež požadavkům chmele, svou přirozeností odpovídá, nežli na půdě, kterou musíme k tomu nákladně připravovati.

Půda pro pěstování chmele má býti jak fysikálně, tak chemicky i geologicky příznivá, s hlubokým profilem, aby kořeny, vláha i vzduch mohly nerušeně pronikati do hloubky. Všechno, co ruší fysikálně výhodný stav profilu, znehodnocuje chmelovou půdu. Je to především proces vyluhovací, podzolisace. Na silněji podzolovaných půdách chmel neroste, neboť zde prosakující dešťová voda nejen že značně ochuzuje povrchové vrstvy o vápno a draslo pro chmel tak důležité, ale splavuje i mnohé vazivé látky do hloubky, kde se z nich vytvoří nepropustný B-horizont, vrstva mazlavá. Ta udržuje v sobě vodu, která vytěsňuje z půdy vzduch. Železitým B-horizontem špatně proniká kořen, který kromě toho v mokré spodině uhnívá. Podzolovaná půda má reakci kyselou, chmeli nepříznivou.

Vidíme tedy, že chmel vyžaduje půdy s profilem stabilním, půdy absorpčně nasycené.

Naše chmelařské oblasti leží vesměs na půdách původu permského (žatecké a rakovnické červenky), křídového (Úštěcko, Dubsko, Lounsko, Roudnicko), dále na půdách třetihorních a čtvrtohorních (pleistocén, holocén).

Je důležité, aby živné látky z matečné horniny se mohly uvolňovati a zůstaly ve vegetační vrstvě půdy, neztratily se do hluboké spodiny z dosahu chmele. Poněvadž kořeny chmele pronikají hluboko, jest nutno, aby půda byla schopna hluboce se provětrávati. Proto se chmeli daří spíše na půdách lehčích, pokud ovšem potřeba zvýšení vodní jímavosti a sorpce živin nevnutí i půdy těžší.

Chmelařské oblasti v Čechách

Pracovní postupy při výzkumu

A. V terénu

Po předběžném šetření o chmelařských oblastech jsem započal práci v terénu, První cestu jsem podnikl začátkem července r. 1948 a během října jsem měl již všech pět sond hotových. V každé obci jsem se nejprve informoval, kde je nejlepší a nejvhodnější, typická půda pro chmel. Tam jsem vyvolil nejvhodnější místo pokud možno charakteristické, na kterém byla vyhloubena zkušební jáma (sonda) pro podrobné vyšetření profilu. Předem jsem navázal jednání s majitelem pozemku. Všude jsem se setkal s velkou ochotou. Zřejmě každý pěstitel chmele je již dnes natolik uvědomělý, že cítí nutnost poznati požadavky půdy, na které chmel pěstuje. Jámy byly vyhloubeny do hloubky 2 m.

V každé sondáži jsem pak pečlivě sledoval morfologii půdního profilu, zejména způsob uvrstvení, mocnosti jednotlivých horizontů (vrstev), jejich ohraničení a přechody, texturu, strukturní poměry, výskyt zvláštních útvarů (ortštejn), vápenitost, atd. Přímo na místě zhotovil jsem u každé sondy barevný náčrt profilu podle skutečnosti. S každým rolníkem jsem zvlášť pohovořil o tom, jaké má zkušenosti s touto půdou, o hnojení, agrotechnice, zvláštních pozorováních, takže jsem získal různé velmi důležité průvodní informace. O všech získaných údajích vedl jsem podrobný zápis.

V každé sondáži jsem odebral všecky potřebné půdní vzorky, zejména též pro určení fysikálního stavu půdy v přirozeném uložení, dále vzorky pro mechanický a chemický rozbor půdy, aby byl zabezpečen obraz průběhu půdotvorného procesu a podrobně osvětleny s tím související otázky, hlavně otázka vodního režimu v chmelařských půdách a jeho vlivu na stav kultury.

B. V laboratořích

Po přivezení vzorků, tedy v zeminách ještě čerstvých, ale již dostatečně vyschlých, byla stanovena jejich reakce (resp. stupeň výměnné kyselosti) elektrometricky. Potřebný výluh zeminy byl připraven roztokem n/10 KCl, při poměru zeminy k vyluhovadlu 1 : 2,5. Vzorky poté byly ponechány k vyschnutí na vzduchu, rozdrobeny, prosáty sítem s otvory 2 mm, a s takto získanou jemnozemí jsme dále pracovali.

Zrnitost (mechanická skladba) v získaných vzorcích zemin byla stanovena plavením v přístroji Kopeckého. U všech vzorků byla současně určována vápenitost (obsah CaC0₃) vápnoměrem prof. Janka.

Obraz o dispersní skladbě (mechanické) zemin z jednotlivých profilů doplňuje určení fysikálního jílu, t. j. částic o 0 pod 0,002 mm. Fysikální jíl stanoven byl methodou sedimentační v destilované vodě. Dalším doplňkem posudku dispersity těchto zemin jest stanovení čísla hygroskopicity, jež vyjadřuje schopnost dané zeminy poutat i vodní páru na povrchu svých částiček; použito bylo methody Rodewald-Mitscherlichovy, sušeno při 105 °C v sušárně.

Fysikální rozbor byl proveden rovněž podle Kopeckého, se vzorky přirozeně ulehlých zemin na místě odebraných 100 ccm válečky.

Z hlavních vlastností stanoven celkový objem pórů v (rostlé) zemině, maximální kapilární vodní kapacita a minimální vzdušná kapacita, jakož i stav momentního provlhčení a provzdušení vzorku odebrané zeminy.

Chemický rozbor byl proveden po extrakci zeminy 20% vřelou kyselinou solnou; tento rozbor umožňuje dobré posouzení procesu zvětrávacího. Humus byl stanoven podle Rollova titračně.

N - veškerý stanoven nebyl, neboť autor neměl již možnost v laboratořích pracovati.

Zastoupení snadno asimilovatelných neboli "pohotových" živin rostlinných bylo vyšetřeno podle Königa a Hasenbäuera (¤P₂0₅ a ¤K₂O) ve výluhu 1% kys. citronovou.

Třebaže údaje rozboru se týkají výlučně poměru vyšetřovaných profilů a pro ně v prvé řadě platí, je nesporné, že dedukce, které z uvedených čísel lze činiti, lze aplikovati do jisté míry na širší oblasti, pokud mají podobné půdní a přirozené podmínky vůbec. Činitelem, který vyvolává místní změny, bude v mnohých případech zejména zemědělská kultivace půd. Je si nutno uvědomiti, že bylo pracováno s půdami kulturními, nikoli panenskými. Znamená to sice značné zkomplikování, ale práce má posloužiti zejména praktickému zemědělci.

PŘEHLED JEDNOTLIVÝCH PROFILŮ VYŠETŘOVANÝCH PŮD

Hředle, okres Rakovník

na pozemku Antonína Jermana č. 40, v místní trati Černodol. Pozemek ležel na východním svahu, celkový ráz krajiny je lesnatý, mírně svažitý. Chmelnice byla jednoletá, před tím na pozemku bylo pěstováno žito.

Stratigrafie profilu

0,00-0,30 m červenohnědá, mírně humosní hlína písčitá, jílovitohlinitá zemina slabě slínitá. Struktura drobtovitá.

0,30-0,60 m červenohnědá, těžší hlína až hlína jílnatá, železitá, bez CaCO₃· Struktura šupinkovitá.

0,60-0,80 m ulehlá hlína písčitá, s ojedinělým opukovým štěrkem, bez CaCO₃·

0,80-1,40 m červená, písčitá, jílovitohlinitá zemina, poněkud tužší a železitější, bez CaCO_3.

1,40-1,70 m táž, slabě slínitá.

1,70-2,00 m červenavá, železitá hlína písčitá, slínitá, tuhá.

Matečná hornina

Mateční materiál je permská přemístěná zvětralina, uložení sekundérní, substrát je deluvium.

Zrnitost a fysikální poměry v půdním profilu

Rozbor zrnitosti zemin

z prof. č. I - Hředle, okr. Rakovník

Fysikální rozbor zemin

z prof. č. I - Hředle, okr. Rakovník

Matečná zemina má ráz jílovitohlinitý, je tedy těžší. V ornici přimíšením ústrojných látek, humusu a dlouhodobým hnojením nastalo rozmnožení jemnozrnného podílu půdní hmoty.

Při dané zrnitosti lze říci, že je celkem vyhovující fysikální stav, zejména ještě dostatečná vzdušnost půdy. Od 150 cm je však i tato písčitá spodina silně ulehlá, což ztěžuje průnik kořenů, a za nasycení spodiny na maximální kapilární vodní kapacitu omezuje biochemické pochody. Momentní stav s 12-16 % vzduchu ukazuje, že kořeny ještě existovati mohou, což u chmele jest velmi důležité. Nejmenší vzdušnost při odebírání vzorků měla vrstva v 60 cm (10,62 ccm vzduchu ve 100 ccm rostlé zeminy), kde také byla vykázána nízká vzdušná jímavost. Ostatní vrstvy profilu měly momentní vzdušnost vyšší. Nápadný skok minimální vzdušné kapacity ve vrstvách 0,60, 0,90 a 1,20 m ukazuje na to, že se zemina silně vylehčila. Přihlížíme-li k celkovému objemu pórů, ukazuje se, že profil má průliny nestejnoměrně rozdělené.

Chemické poměry profilu

Matečná hornina má CaCO₃ a tudíž i substrát z ní vzniklý měl přirozenou vápenitost. V půdním profilu však se jeví nepatrně. Obsah CaCO₃ a CaO je neuspokojivý. Vápnění hnojivem, jaké tam jest pravidelně opakováno, se prozrazuje obsahem CaCO₃, ve svrchních vrstvách půdy (v ornici 0,36 %, 0,25%) ovšem v nepatrné míře, zvláště pro tak náročnou plodinu jako je chmel, že vyžaduje nutně obnovovacích dávek. V hloubce 1,7-2 m je CaCO₃ kolem 1,5 %. Je zřejmé, že zde nastal posun CaCO₃ s gravitační vodou.

Stanoveni půdní reakce, CaCO₃ a pohotových rostlinných živin

z prof. č. I - Hředle, okr. Rakovník

Chemický rozbor zemin

z prof. č. I - Hředle, okr. Rakovník

Avšak chmel jako hluboko kořenící rostlina je s to čerpat živiny i z hlubokých spodin a tedy v našem případě může i z této hloubky veškeré živiny zužitkovat.

Používáním vápenatých hnojiv bylo také dosaženo úpravy reakčního čísla pH. Je jisté, že původně byl celý půdní profil kyselejší reakce. Změna hnojením vyvolaná je patrna zejména v hodnotách výměnné reakce (ve výluhu n/l0 KCl). Umělý zásah prozrazuje se zejména v hodnotách aktivní reakce, kde se splavováním dodaných zásaditých látek do spodiny nastává postupné vyrovnávání pH v celém profilu.

Možno říci, že celková reakce v tomto profilu se pohybuje kolem neutrálního bodu.

Obsah humusu je neuspokojivý; dosahuje v ornici 1,60 % a do hloubky přirozeně klesá. Maxima K₂O, AI₂O₃, R₂O₃ ve vrstvách 40 až 60 cm ukazují na B-horizont. Typovati nelze pro hluboký zásah kultivace, kde tudíž vrchní horizonty jsou porušeny.

Z dalších, pro výživu rostlinstva významných sloučenin, je kys. fosforečná obsažena v půdě v celkově dobrém zásobném množství (veškerá P₂O₅ 0,1 %), ale její rozpustnost je malá. Pohotová, rostlinám přístupná a v nejbližší době využitelná kyselina fosforečná dosahuje v ornici 382-221 mg v 1 kg, pak velmi prudce v 30 až 40 cm klesá, což svědčí, že v této vrstvě tuhé železité hlíny jílnaté je fosfor silně upoután a neuvolňuje se. Naopak v hloubce 60 až 80 cm, kde je hlína písčitá s vysokou pórovitostí, je poutání mnohem slabší. Zmíněná část kyseliny fosforečné je v půdě vázána v málo rozpustné formě a při výživě plodiny se nemůže uplatniti.

Zcela podobně je tomu s draslem. Celkový obsah drasla v této půdě je uspokojivý, max. K₂0 v ornici je asi důsledkem hnojení, do hloubky celkem plynule klesá. Avšak. ¤ K₂O přístupného, resp. pohotového pro výživu rostliny je na chmelnici málo.

Půdotvorný pochod a hospodářské vývody

Jak jsem již na to poukázal, do hloubky 1,50 m lze pozorovati zhutnění zeminy, která se projevuje ve stoupnutí čísla hygroskopicity. Morfologické znaky v profilu ukazují rovněž na vytváření se horizontu iluviálního, obohaceného splaveninami z vrstev svrchnějších.

Zemědělsky posuzována je tato půda hředelská středně až těžce zpracovatelná. Je pohotovými živinami chudá, zvláště kyselinou fosforečnou a draslem. Je zde nutné vydatným a všestranným hnojením uhrazovati každoroční úbytky živin odnímaných sklizněmi, ale i ztráty způsobované přirozeným vyluhováním, a ztráty vznikající zvrháním se sloučenin rozpustných ve tvary snadno nerozpustné. (Viz kys. fosf.)

Při hnojení bude velmi účelné dáti přednost fysiologicky neutrálním až zásaditým druhům hnojiv před hnojivy kys. povahy, aby se příznivý stupeň půdní reakce udržel a zlepšoval.

Poněvadž půda je dostatečně hluboká, lze na ní chmel se zdarem pěstovati. Možno ji hospodářsky kvalifikovati jako zcela dobrou, dalšího zlepšení ve výrobnosti schopnou půdu chmelovou.

Třeboc, okres Louny

na pozemku Josefa Tvrdého č. 11, místní trať "Kouty". Pozemek ležel na mírném jižním svahu, chmelnice poměrně zanedbaná, hodně plevele, zvláště bodláčí.

Stratigrafie profilu

0,00-0,30 m šedohnědá, mírně humosní hlína, jemně písčitá, bezvápenná, s ojedinělým opukovým štěrkem, struktura šupinkovitá.

0,30-0,40 m šedohnědá, načervenalá těžší hlína, s ojedinělým opukovým štěrkem, struktura šupinkovitá.

0,40-0,60 m rezavě hnědá hlína písčitá, bez CaCO₃.

0,60-0,80 m rezavě hnědá, načervenalá jílovitohlinitá zemina bez CaCO₃.

0,80-1,00 m žlutošedá hlína jemně písčitá, bez CaCO₃.

1,00-1,40 m žlutošedá, tuhá zemina jílovitohlinitá, bez CaCO₃.

1,40-1,70 m šedá hlína jílnatá, bez CaCO₃.

1,70-2,00 m červenošedá hlína jílnatá, bez CaCO₃.

Matečná hornina

Matečnou zeminu tvoří diluviální hlína, je to sekundérní nános.

Zrnitost a fysikální poměry v půdním profilu

Svrchní vrstvy až do 60 cm jsou hlíny jemně písčité s dosti vyrovnanou zrnitostí. Sledujeme-li výsledky mech. rozboru, shledáváme, že s postupem do hloubky vzrůstá podíl jílnatých částic v zeminách jednotlivých vrstev. Ornice zásobovaná humusem a nejvíce zvětrávající, má poněkud vyšší podíl částic o průměru pod 0,01 mm, avšak maximum tohoto podílu ukázal vzorek z hloubky 1,00-1,40 m 53,16 %.

Celkový objem pórů v celém profilu je velmi vyrovnaný, v ornici dosahuje 52 % a druhého maxima v hloubce 90 cm 49,48 %. Nízká minimální vzdušná kapacita při současné maximální kapilární vodní kapacitě ve vrstvách od 0,90-2,00 m svědčí o ztužení zemin. Celý profil je mírně provlhlý, ale bez výrazné vody.

Rozbor zrnitosti zemin

z prof. č. II - Třeboc, okr. Louny,

Fysikální rozbor zemin

z prof. č. II - Třeboc, okr. Louny

Chemické poměry profilu

Uhličitan vápenatý nebyl v celém profilu nalezen. Vápník ve formě CaO je přítomen také v míře velmi nepatrné. Půda je proto vápnem velmi chudá a jeho vydatná náhrada je nezbytná.

Stanovení půdní reakce, CaCO₃ a pohotových rostlinných živin

z prof. č. II - Třeboc, okr. Louny

Reakce má tendenci ke zkyselení, vápnění potřebné. Z přístupných živin kyselina fosforečná dosahuje maxima ve 30 cm (380 mg v 1 kg půdy). Drasla je méně, maxima dosahuje ornice 189 mg, ale obou živin pro chmelnice je nedostatek. Humus plynule ubývá do hloubky.

Chemický rozbor zemin

z prof. č. II - Třeboc, okr. Louny

Půdotvorný pochod a hospodářské vývody

Chemický obraz profilu je značně nejednotný, neboť vedle matečného substrátu je ovlivněn zpracováním, hnojením atd. Úhrn sesquioxydů dosáhl maxima přes 10 % v hloubce od 1,40 do 2 m; nejméně jich obsahuje vrstva v hloubce 0,80-1 m. Zastoupení jednotlivých prvků je tu také nestejné. Z těchto skutečností je pak nesnadné odvoditi průběh půdotvorného pochodu. Zdá se, že vlastní půdní profil je dán jen hloubkou 1 m, kdežto hlubší (1-2 m) spodní vrstvy jsou již substrátem cizím, odlišných vlastností. Za tohoto předpokladu tvoří souvrství do 1 m hloubky profil černozemního typu, jak též místním podmínkám odpovídá.

Zemědělsky jde o půdu středního až lehčího rázu, snadno zpracovatelnou a hlubokou, pro polní výrobu způsobilou, ovšem za předpokladu zlepšeného hnojení. Přístupnými živinami zvláště draslem a vápnem je velmi chudá. Velký nedostatek vápníku vyžaduje intensivní vápnění, k němuž lze užíti především páleného vápna, ale i mletého vápence a vápenatých kompostů vůbec. Hnojivům vápno obsahujícím (Thomasova struska, ledky vápenaté, dusíkaté vápno atd.) je nutno dávati přednost před jinými, jež vápno nemají. Tím se přispěje i k udržení neutrální reakce a umožní se pak užívání všech hnojiv, podle speciálních nároků každé plodiny, zvláště chmele.

Úštěk, okres Litoměřice

na pozemku Josefa Roubala č. 21, místní trať Habry. Pozemek leží na jv. svahu. Ráz krajiny je velmi kopcovitý a lesnatý. Chmelnice byla 20 let stará a bylo na ní vidět, že je pečlivě obdělávána a ošetřována.

Stratigrafie profilu.

0,00-0,30 m tmavošedá humosní hlína bezvápenná, holocenní náplav.

0,30-0,40 m šedá hlína písčitá, bez CaCO₃.

0,40-0,60 m tmavošedá hlína bez CaCO₃.

0,60-0,90 m tmavošedá, jílovitohlinitá zemina, bez CaCO₃, tuhá.

0,90-1,20 m žlutošedá jílovitohlinitá zemina se stopami vápenitosti.

1,20-1,50 m šedožlutá těžší hlína se stopami vápenitosti.

1,50-2,00 m šedožlutá hlína jílnatá, slínitá (13 % CaCO₃).

Matečná hornina

Matečnou zeminu tvoří aluviální náplav.

Zrnitost a fysikální poměry v půdním profilu

Rozbor zrnitosti zemin

z prof. č. III - Úštěk, okr. Litoměřice

Fysikální rozbor zemin

z prof. č. III - Úštěk, okr. Litoměřice

Výsledky rozboru ukazují, že zeminy v profilu jsou podstatně těžší. Obsah kategorie I. nejjemnějších splavitelných částic se pohybuje kolem 40 % v horních vrstvách a v dolejších vrstvách i přes 50 %; naproti tomu příměsi písčité je málo a vyskytuje se větší měrou pouze v hloubce 40-50 cm. Proto se takováto půda celkově řadí do kategorie III. stupně těžších půd hlinitých. Povrchové vrstvy (ornice a podorničí) obsahují vyšší % písku, neboť z nich částice nejjemnější byly spláchnuty do spodiny. Hlubší vrstvy jsou jílovitohlinité, soudržné, nejvíce jílovitých částic má vrstva od 0,60-2 m hloubky, kde je také nejmenší podíl přimíšení písku IV. kategorie. Ukazatelem jemnozrnnosti, zejména pokud se přítomnosti koloidního podílu v zemině týče, je jednak číslo hygroskopicity (maximum dosaženo v hlubších vrstvách), kde činí v hloubce 150-200 cm přes 7, a dále vysoký obsah fys. jílu. Vysoký obsah fys. jílu v hloubce 0,90-2 m svědčí o přítomnosti koloidů a větší dispersnosti půdní.

Nejvyšší úhrnný objem pórů má ornice (47,68 %), při čemž běží hlavně průliny jemné, neboť hodnota maximální kapilární vodní kapacity je tu vysoká (40 %), minimální vzdušná kapacita je 17 %. Ve spodinách vzdušná jímavost klesá. Uplatňuje se tu již těžší ráz těchto zemin, které uléhají a za vlhka bobtnají, tyto vrstvy pak trpí nedostatkem vzduchu a tím jsou brzděny rozkladné pochody. Se vzdušným režimem profilu je v souvislosti biochemická činnost a rozvoj kořání, které jsou při nedostatečném zásobování kyslíkem silně postihovány na úkor celkového stavu plodiny.

Chemické poměry profilu

Uvědomujeme-li si mimořádnou důležitost vápníku, je nutno konstatovati skoro v celém profilu až na vrstvu 1,70-2 m, že jeho uhličitanová forma nebyla zjištěna. Celková zásoba veškerého vápna v ornici je 0,54 %, maximum až v hloubce 2 m (7,70 %). Je zde nezbytně nutné vápnění.

Tento požadavek podporuje i zjištění půdní reakce. Reakce aktivní je dosti vyrovnaná, a pH kolísá od 6,28-7,61, v celku dosti pravidelně. Výměnná reakce ukazuje na zřejmě kyselou tendenci, až do 1,30 m pak vlivem přítomnosti vápníku se zase zlepšuje.

Humus v tomto profilu je nejlépe zastoupen; ornice má 2,3 % humusu, který do spodiny přiměřeně ubývá. Zásoba P₂O₅, K₂O a MgO je dobrá; obsah P₂O₅ pro chmel je málo.

Obsah přístupných živin jako kyseliny fosforečné a drasla je na chmelnici nedostačující.

Stanovení půdní reakce, CaCO₃ a pohotových rostlinných živin

z prof. č. III - Úštěk, okr. Litoměřice

Chemický rozbor zemin

z prof. č. III - Úštěk, okr. Litoměřice

V ornici je na 1 kg půdy 176 mg  ¤ P₂O₅, což je hluboko pod normál. Stejný zjev vidíme u drasla. Za takových poměrů musí býti tato půda označena jako velmi chudá na obsah přístupných živin.

Půdotvorný pochod a hospodářské vývody

Půdu považujeme za nivní typ azonální, s nepravidelnou výstavbou profilu. Již při posuzování zrnitosti se ukázalo, že ve spodních vrstvách mají zeminy zvýšenou vazkost. Jsou tedy hlubší spodiny zvláště jemnozrnné. Lze to po případě vysvětliti i splavením jemných, zvláště koloidních podílů produktů zvětrávání z vrstev mělčeji pod povrchem ležících, které jsou také poněkud lehčí a méně vazké.

Větší chemická bohatost spodin s jejich větší koloidností je zřejmě důsledkem mechanické sedimentace substrátu.

Také chemický rozbor ukazuje charakteristické rozmístění směrodatných sloučenin. Sesquioxydy jsou nejvíce nahromaděny ve spodních vrstvách. Kysličník železitý má své maximum v hloubce 1,70-2 m a v těchto vrstvách se také nakupilo nejvíce kyseliny křemičité, vápna i hořčíku. I draslo je tu značně zastoupeno.

Po zemědělské stránce je to půda vazčí, hůře zpracovatelná. Nevýhodou je malá provzdušenost spodin, kde hrozí po vydatném navlhčení půdy dešti až i úplné vypuzení vzduchu z pórů a tedy nedostatkem kyslíku pro půdní činnost nezbytného. Fysikální rozbor povrchové vrstvy však ukazuje, že řádným zpracováním lze udržeti vyhovující stav. Čím hlouběji zpracování zasáhne, tím výhodnější se vytvoří podmínky pro biochemickou půdní činnost.

Předpokládáme-li, že povrchové vrstvy jsou vyluhovány a rostlinou vyčerpávány, nepřekvapuje nedostatek vápna v ornicí, jakož i nedostatek pohotových živin. Těmto živinám třeba proto věnovati v prvé řadě pozornost při hnojení. Nutno voliti hnojiva fysiologicky neutrální a zásaditě působící, aby se předešlo zkyselování půdy.

Půda je hluboká, zásoby živin se jeví hlavně ve spodinách, ale chmel jako hluboko kořenící rostlina si je dovede odčerpati.

Lounky, okres Roudnice n./Lab.

na pozemku Ing. Antonína Valouška č. 31, místní trať "Blata". Pozemek ležel na rovině. Chmelnice byla 24 let stará, bylo na ní pozorovati hodně plevele, zvláště bodláků. V tomto profilu jsem v hloubce 150 cm zjistil podzemní vodu.

Stratigrafie profilu

0,00-0,20 m tmavošedá, humosní hlína písčitá, slabě slínitá (3 CaCO₃), holocenní náplav.

0,20-0,30 m šedohnědá humosní hlína písčitá (3% CaCO₃).

0,30-0,40 m šedohnědá hlína písčitá.

0,40-0,60 m plavý písek jílnatě zakalený, slabě slínitý (2,5% CaCO₃).

0,60-0,90 m plavý písek hlinitý, slabě slínitý (3% CaCO₃).

0,90-1,17 m plavý písek jílnatě zakalený, slabě slínitý (2% CaCO₃), ve 105 cm stopy po podzemní vodě.

1,17-1,50 m žlutohnědá, rezivě skvrnitá jílovitohlinitá zemina slabě slínitá (3% CaCO₃).

1,50-2,00 m černé, organickými zbytky promíšené bahno jílovitohlinité.

Matečná hornina

Matečná zemina je aluviální náplav. Je to typ nivní nevyvinuté půdy azonální.

Zrnitost a fysikální poměry v půdním profilu

Matečná zemina je rázu hlíny písčité, je to tedy půda lehčí. V ornici a v podorničí vlivem hnojení nastalo rozmnožení jemnozrnného podílu půdní hmoty. Další vrstvy až do 150 cm se skládají ze zemin drobivých, lehčích, kde silná příměs písčitá činí přes polovinu veškeré hmoty. Je to pak půda málo soudržná. Snadno se sice kypří, ale drobty nejsou trvalé a deštěm je pak struktura rychle ruinována.

Rozbor zrnitosti zemin

z prof. č.  IV - Lounky, okr. Roudnice n. Lab.

Pro fysikální rozbor nebylo možno vzíti vzorek v hloubce 1,50 m, protože jsem narazil na glej. Nejvyšší pórovitost má nejsvrchnější vrstva, kde je také nejvyšší objemová váha 1,276. Velký skok se nám jeví v hloubce 1,00-1,50 m, kde z vrstvy písčité přejde se do vrstvy jílovitohlinité a podzemní vody. Vzdušnost tam již není žádná, kořeny rostliny mohou hůře existovati. Ztužená vrstva v hloubce 1,40-1,50 m je známkou přítomnosti většího podílu koloidů, které působí pronikavě na prakticky důležité vlastnosti půdy a hrají významnou úlohu při půdotvorných pochodech v dynamice půdní a při výživě rostlin. Zaviňují v našem případě větší jílnatost, bobtnatost a nízkou pórovitost jílovitohlinité spodiny.

Fysikální rozbor zemin

z prof. č. IV - Lounky, okr. Roudnice n. Lab.

Chemické poměry profilu

Stanovení půdní reakce, CaCO₃ a pohotových rostlinných živin

z prof. č. IV - Lounky, okr. Roudnice n. Lab.

Chemický rozbor zemin

z prof. č. IV - Lounky, okr. Roudnice n. Lab.

Vápník ve tvaru uhličitanovém je takřka v celém profilu půdy přítomen. Nalezené hodnoty zvláště u CaO dosahují oné "normální" výše, jaká stačí plně uhrazovati potřebu vápníku, jakou vyžaduje chmel.

Stupeň půdní reakce je příznivý a vyrovnaný. Aktivní kyselosti směrem do hloubky nepatrně ubývá v souvislosti s postupným splavováním zásaditých látek z ornice do spodiny. Výměnná kyselost je poněkud nižší než aktivní a také velmi vyrovnaná.

Humusu obsahuje ornice 1,80-1,40 %, pak postupně klesá. Ve vrstvách od 1,50-2,00 m, tedy v bahně, je obsah humusu opět 1,16 %, což svědčí o vyšším obsahu org. látek.

Veškerá kyselina fosforečná dosahuje maxima v ornici, v podorničí nejvíce poklesne a hlouběji se opět hromadí. Její přístupná forma, kterou mohou rostliny opravdu zužitkovati, vykazuje v ornici 175 mg v 1 kg. Nedosahuje tedy daleko požadovaného normálu a je to tedy půda na přístupnou kyselinu fosforečnou velmi chudá. Úhrnná zásoba drasla je dobrá. Přístupného drasla je v ornici a v podorničí dostatek, vezmeme-li požadovaný normál (150-160 mg) v 1 kg půdy, ale na tak náročnou plodinu jako je chmel je to málo.

Půdotvorný pochod a hospodářské vývody

Čerstvě odkopaný profil nám ukázal svou tvářnost docela jasně. Je to nivní nevyvinutá půda. Chemická analysa ukazuje, že sesquioxydy jsou v celém profilu stejnoměrně rozděleny. P₂O₅, K₂O, MgO do hloubky 120-150 cm ubývá, poté se však hromadí, z čehož lze usouditi, že tady nastává částečné vyluhování.

Po zemědělské stránce se tato půda řadí do kategorie lehčích, snadno zpracovatelných půd. Tím spíše lze ukojiti potřebu častějšího zkypření ornice.

Při hnojení jest uvážiti velký nedostatek kyseliny fosforečné, proto musí býti k této živině obrácen zřetel.

Půda je pro chmel dobrá a zřejmě podzemní voda kořenům chmele již nevadí. Toto zjištění je potvrzeno v práci BLATTNÝ, ANTIPOVIČ, OSVALD: "Předběžné studie o planých chmelech", Sborník ČSAZ, roč. XXIII., č. 3-4, Praha 1950, kde v kapitole o "Stanovištích planých chmelů" se uvádí, že potoční chmel rostoucí v lužních hájích v Šúru u sv. Júru na Slovensku roste ve velmi vlhkých stanovištích. Během několika málo let tento typ chmele vyhynul následkem snížení hladiny vodní o 1 m za účelem odvodnění.

Deštnice, okres Žatec

na pozemku Vladimíra Hryzbíla č. 37, místní trať "U zastávky". Pozemek ležel na mírném východním svahu. Ráz krajiny mírně kopcovitý. Chmelnice byla 15 let stará, ve velmi dobrém stavu.

Stratigrafie profilu

0,00-0,30 m červenohnědá, mírně humosní zemina, písčitá, jílovitohlinitá se stopami vápenitosti.

0,30-0,40 m červenohnědý písek hlinitý, bezvápenný.

0,40-0,60 m červenohnědá zemina, jílovitá s pískem, bez CaCO₃.

0,60-0,90 m červenohnědý písek hlinitý se stopami vápenitosti.

0,90-1,20 m plavohnědá hlína písčitá, bez CaCO₃.

1,20-1,50 m plavošedý písek jílnatě zakalený, bezvápenný.

1,50-2,00 m světlý narůžovělý písek jilovitohlinitý, bezvápenný s permským pískovcem.

Matečná hornina

Matečná zemina náleží k permskému útvaru, jest uložení sekundérního, jde substrát diluviálního stáří.

Zrnitost a fysikální poměry v půdním profilu

Podle výsledků mechanických rozborů jsou v tomto profilu zeminy v povrchových vrstvách jemnozrnnější než v hlubších spodinách. V celku jsou zeminy tohoto profilu lehčí, písčitojílovitohlinité a hlíny písčité, takže tuto půdu řadím jen k středně těžkým a drobivým, kypřejším.

Fysikální stav je dán celkovým objemem pórů v orniční vrstvě (52%), ve spodinách je pórovitost nepatrně snížená (nejnižší 35,38% v hloubce 140 cm), kde písek je nejulehlejší, ale momentní vzdušná kapacita ještě činí 10%.

Rozbor zrnitosti zemin

z prof. č. V - Deštnice, okr. Žatec

Fysikální rozbor zemin

z prof. č. V - Deštnice, okr. Žatec

Chemické poměry profilu

Deštnický profil ukazuje uhličitan vápenatý jen v nepatrných stopách a vápník (CaO) je tu celkem přítomen taktéž v míře malé. Vápník je však pro rostlinu biogenním elementem, nezbytným prvkem v budováni ústrojného těla.  

Stanovení půdní reakce, CaCO₃ a pohotových rostlinných živin

z prof. č. V . Dešenice, okr. Žatec

Chemický rozbor zemin

z prof. č. V - Deštnice, okr. Žatec

Za daných poměrů nedostačují tedy v půdě obsažené vápnité sloučeniny krýti požadavek rostlin a vápno musí býti dodáno hnojením.

Půdní reakce je neutrální. Humusu má ornice 1,75 %, tedy téměř přiměřeně; do hloubky se jeho obsah pravidelně snižuje.

Maximum přístupné kyseliny fosforečné v ornici (226 mg) je vlivem hnojení.  Hned však pod povrchem od 10 cm je již vázaná a je jí jen polovička přístupná. Draslo zřejmě zasakuje a jeho maximum je ve vrstvě 20-40 cm, je zde také jasný vliv hnojení.

Půdotvorný pochod a hospodářské vývody

Při sledování barvy v půdním profilu lze zřetelně rozeznati červenohnědý tón až do vrstvy 90 cm, pak přechází v plavohnědý až plavošedý písek jílovitohlinitý.

Chemický rozbor ukazuje stejnoměrné rozvrstvení sesquioxydů v celém profilu, maximum 6,40 % v 30 cm nelze považovati za B-horizont, protože se půda hluboko prohlubovala ke chmeli a tudíž je převrstvena. Hliník dosáhl svého maxima v ornici 4,39 %, kysličník železitý pak v hloubce 30 cm. Kyselina fosforečná v důsledku hnojení je opět nahromaděna v ornici.

Zemědělská hodnota této půdy je střední. Lze ji sice snadno zpracovati a kypřením udržeti v dobrém fysikálním stavu, ale rostlinnou výživu třeba opatřovati vydatným hnojením. Půda sama je chudá na přístupné živiny, proto při hnojení musí na ně být brán zřetel.

VODNÍ REŽIM

Význam vody pro výživu rostlin

Množství vody, její vztah k fysikálním vlastnostem půdy, pohyblivost, kapilární potenciál, možnost jejího doplňováni z ovzdušných srážek nebo z podzemní vody, schopnost vyrovnávati ztráty vody v bezprostřední blízkosti kořenů z míst vzdálenějších a řada dalších okolností jsou podstatnými pro řešení otázky vody v půdě a jejího vztahu zvláště vzhledem k potřebnému množství vody pro kulturní rostliny.

Základem k úvahám o těchto okolnostech jsou některé hodnoty fysikálních půdních vlastností a vlastností vodního režimu.

Z druhů různých půdních vod, které se v půdě nacházejí ve skupenství kapalném, plynném a za určitých podmínek i pevném, nejdůležitější ve vztahu k rostlinám je ta část půdní vlhkosti, která po delší dobu může býti rostlinám k disposici.

Gravitační voda prosakuje vlivem zemské tíže většími póry do hlubších vrstev. Vzhledem k potřebám rostlin pohybuje se tato voda v půdě velmi rychle. Takto sama o sobě by měla pro rostliny malý význam, kdyby nedoplňovala obsah ostatních vod, především kapilárních, v půdě silněji poutaných a ne tolik pohyblivých, na jejich maximální hodnotu (kapacitu). Větší význam pro rostliny má voda kapilární, nacházející se v kapilárách o průměru menším než 0,2 mm, v nichž je držena jejich vlastními kapilárními silami. Tato půdní voda pohybuje se všemi směry z míst většího do míst menšího napětí vždy v kapilárách o menším průměru. Kapilární voda snadno pohyblivá a kapilární voda středně pohyblivá, poutaná silami do 0,1 atm. a do 1,0 atm., jsou nejsnáze pro rostliny dostupitelné. Těžko pohyblivá voda kapilární (voda obalová) poutaná silami od 1-50 atm., je jenom zčásti pro rostliny dostupná.

Pro vývoj rostlin je podstatný obsah dynamicky přístupné vody. Je to ona část vody v půdě, která je schopna pohybu, takže může doplňovati ztráty v okolí kořenů rostlin a je poutána takovými silami, které nepřesahují ssací sílu kořenů. Dynamicky přístupnou vodou je voda gravitační, pokud protéká fysiologickým profilem půdním, snadno a středně pohyblivá voda kapilární a zčásti těžko pohyblivá (obalová) voda kapilární. Voda hygroskopická, k níž náleží také velká část vody ve formě par absorbovaných na povrchu částic z velké části hygroskopičnosti koloidních gelů, je poutána silami nad 50 atm. a přístupná pouze několika málo suchomilným rostlinám. Pro většinu našich kulturních rostlin končí hranice přijímati půdní vodu, je-li tato poutána v půdě silami kol 30 atm.

Množství dynamicky přístupné vody v půdě je závislé na půdní vododržnosti, kterou u nás vyjadřujeme maximální kapilární vodní kapacitou na jedné straně, a velikostí t. zv. dynamicky mrtvé vody na druhé straně, t. j. oné vody, která je poutána k pevné půdní hmotě takovými silami, že ji rostliny již nemohou přijímati. Schopnost přijímati různě pevně poutanou vodu je u rostlin různá a také jiná vzhledem k jednotlivým vegetačním obdobím.

Maximální kapilární vodní kapacita jednotlivých profilů v %

Přehlédneme-li studované profily, nalezneme velmi rozdílné hodnoty maximální kapilární vodní kapacity, pohybující se v těchto mezích:

v povrchové vrstvě        (0 – 30 cm)        29 – 43 %

ve středu profilu            (30 – 80 cm)      21 – 44 %

ve spodině profilu          (80 – 120 cm)     21 – 46 %

Neméně rozdílné jsou hodnoty minimální vzdušné kapacity:

v povrchové vrstvě        (0 – 30 cm)        3 – 22%

ve středu profilu            (30 – 80 cm)      4 – 24 %

ve spodině profilu          (80 – 120 cm)    0,05 – 24 %

Z hodnot výše uvedených vyplývá, že rozmezí obou půdních vlastností, při nichž chmel roste a dává uspokojivé výnosy, je poměrně velmi široké. Proto není chmel v úzké závislosti ani k minimální vzdušné kapacitě, ani k maximální kapilární vodní kapacitě.

Maximální kapilární vodní kapacita nám v podstatě udává ono množství vody, které je půda schopna svými kapilárními silami vzhledem k ssací síle jejího podloží udržeti. Na hodnotu maximální kapilární vodní kapacity je půda nasycena v okamžiku, kdy jí právě protekla gravitační voda. Pak rychleji nebo pomaleji se obsah této vody zmenšuje. Čím většími silami je obsah vody v půdě poután, tím pozvolněji se mění množství, ale mění se také fysiologická účinnost vody.

Je důležité, kolik půda nasycená na maximální kapilární vodní kapacitu, nebo na kteroukoliv půdní vlhkost, může pro rostlinu uvolniti fysiologicky užitečné vody, nebo jinými slovy, kolik mohou rostliny přijmouti vody z půdy, když je tato nasycena na maximální kapilární vodní kapacitu.

Tato část půdní vody přístupná rostlinám, t. j. dynamicky přístupná voda, se zjistí odečtením dynamicky mrtvé vody nepřístupné pro rostliny od maximální kapilární vodní kapacity; podobně mohou býti uvažovány některé jiné půdní vlhkosti.  

Hygroskopicita jednotlivých profilů v % váhových

Hodnoty dynamicky mrtvé vody se stanoví buď přímo, anebo výpočtem z hygroskopicity. V této práci je použito druhého způsobu:

v povrchové vrstvě půdní        (0 – 30 cm)        2 – 16 % objemových

ve středu profilu                    (30 – 80 cm)        6 – 18 % objemových

ve spodině profilu                   (pod 80 cm)        4 – 25 % objemových

Podobně jako předchozí uvedené dvě hodnoty ani hygroskopicita necharakterisuje blíže půdy chmelnic.

Další hodnotou fysikálního stavu půdy charakterisující vlastnosti vodního režimu je volumový poměr různých velikostí pórů. Na tomto poměru jednak závisí také množství vody poutané v půdě různými silami, prakticky jevící se nám vzhledem k potřebě rostlin poměrem mrtvé vody k vodě fysiologicky rostlinám přístupné staticky i dynamicky, jednak dynamika vody v půdě vůbec.

Hygroskopicita jednotlivých profilů v % objemových

Pod pojmem dynamika půdní vody vzhledem k fysiologickým potřebám rostlin anebo vzhledem k pedochemickým dějům v půdě (a pedogenetickým) rozumíme schopnost pohybu vody z míst o vyšším napětí k místům o nižším napětí. Čím vyšší je ssací napětí kořenů odčerpávajících vodu z půdy a čím větší je spotřeba vody rostlinou, tím větší je nebezpečí nedostatku vody v okolí kořenů, zvláště když v blízkém okolí není dostatek kapilární, snadno a středně pohyblivé vody, nebo když velikost kapilárních pórů snižuje přítokovou rychlost.

Hranice mezi fysiologicky pro rostliny přístupnou a nepřístupnou dynamickou vodu v půdě nazývá se hranicí mrtvé vody a je pro posuzování fysiologicky účinné vody v půdě velmi důležitou hodnotou vedle hodnot bodu vadnutí. Hranice mrtvé vody se stanoví výpočtem jako násobek čísla hygroskopicity faktorem 2-4. Hranice mrtvé vody dělí nám obsah vody v půdě na dvě skupiny a to na fysiologicky užitečnou vodu, t. j. dynamicky i staticky přístupnou vodu pro rostliny a dynamicky i staticky mrtvou vodu pro rostliny nepřístupnou. Množství fysiologicky užitečné vody se zjistí, odečteme-li od některé půdní vlhkosti, kterou bereme v úvahu (na př. od okamžité vlhkosti, maximální kapilární vodní kapacity anebo jiné charakteristické hodnoty půdní vlhkosti) obsah dynamicky a staticky mrtvé vody. Podle různého obsahu uvedené vlhkosti v půdě anebo podle různého obsahu okamžité vlhkosti půdní, mění se i obsah dynamicky přístupné vody.

Obsah fysiologické, dynamicky přístupné vody je základním kriteriem, mluvíme-li o dostatku anebo nedostatku potřebné vody v půdě pro vegetaci rostlin. Tuto hodnotu je nutno ještě doplniti poukazem na možnost a rychlost doplňování (vzhledem k půdní kapilaritě) ze vzdálenějších zdrojů buď podzemní vody, nebo ovzdušných srážek. I při stanovení této velmi důležité hodnoty půdní vlhkosti používáme nejčastěji výpočtů z čísla hygroskopicity. Ve studovaných profilech se obsah dynamicky přístupné vody pohybuje v hodnotách:

v povrchové vrstvě profilu           (0 – 30 cm)        9 – 28 %

ve středu profilu                        (30 – 80 cm)        3 – 20 %

ve spodině profilu                       (pod 80 cm)        4 – 19 %

Opět získáváme velmi rozdílné hodnoty pohybující se od hodnot velmi nízkých, nedostatečných, k hodnotám poměrně velmi vysokým. Vzhledem k jedné rostlině je to velmi široká závislost, které nenasvědčuje žádné užší specialisace k těmto hodnotám. Podle toho snáší chmel stejně tak dobře větší přebytek vody v půdě, jako její značný nedostatek. Z některých nízkých hodnot dynamicky přístupné vody by bylo možné usuzovati, že chmel má větší ssací sílu kořenů a dovede proto přijímati vodu většími silami v půdě poutanou. Nelze však tyto úvahy plně zevšeobecniti vzhledem k tomu, že kořenový systém a tudíž také k němu náležející fysiologický profil půdní je daleko větší, než v této práci uvažovaný pedodynamický profil.

Gravitační voda, jak bylo výše uvedeno, která v době, kdy prosakuje fysiologickým půdním profilem, je přístupná pro rostliny a náleží mezi dynamicky přístupnou vodu, ztrácí postupně při prosakování do hlubších půdních horizontů na svém obsahu tím, že se z ní doplňují na své maximální hodnoty různé druhy kapilárních vod. Prakticky gravitační voda zasakuje hluboko do půdy, pokud není spotřebována k dosycení výše uvedených druhů půdních vod.

Užitečná vodní kapacita jednotlivých profilů

Zasakuje proto různě hluboko. V případě plného nasycení výše uvedených hodnot dosahuje hranice hladiny podzemní vody.

Výše spotřeby gravitační vody, aby byly dosyceny hodnoty kapilárních vod v půdě na jejich maximální hodnoty v celém fysiologickém půdním profilu (t. j. prakticky na maximální kapilární vodní kapacitu, nebo kapilární nasákavost), nazývá se dešťovou kapacitou. Tato hodnota udává nám potřebnou velikost dešťových srážek, při nichž fysiologický profil je do potřebné hloubky provlhčen. Není-li do oblasti kořenů žádný jiný přítok půdní vody, závisí vývoj rostliny a její výnos pouze na velikosti dešťových srážek a na schopnosti půdy upoutati co možná největší množství dešťových srážek ve fysiologickém profilu. Jsou-li nízké srážky, nenasytí se potřebně celý fysiologický profil a v hlubších vrstvách vysoký kapilární potenciál odssává

Dešťová kapacita jednotlivých profilů

vodu z vyšších vrstev a snižuje tak obsah fysiologicky užitečné vody, kromě ztrát, způsobených výparem na půdním povrchu. Jsou-li ovzdušné srážky vysoké, odtéká voda profilem do hlubších vrstev hlouběji než je spodní hranice fysiologicky účinného profilu.

Nedá se však usuzovat na indiferentnost chování se chmele vůči vodě v půdě. V praxi jasně tuto závislost dokazuje závlaha chmele, při níž podstatně stoupají výnosy. Je to proto, že v prvé řadě rozhodují vláhové poměry v horních vrstvách půdy, v nichž je letní kořání chmele, které přivádí hlavně chmeli živiny, kdežto hluboké kořání přivádí vodu a živiny z hlubokých horizontů. Velikost rozdílu ve schopnosti kořenů čerpat živiny z různých hloubek vysvítá ze známé zkušenosti při nepřiorání chmele. Nepřioral-li se chmel, letní kořeny v horních vrstvách půdy se dostatečně nevyvinou a výnos ve srovnání s přioraným chmelem, kde se bohatě vyvinulo letní kořání, je daleko menší.

Hloubka kořenů chmele je velká. V literatuře je uváděna délka kořenů chmele 7-12 m. Uvažovaná hloubka profilu je jenom částečná, hloubka fysiologického profilu a dešťová kapacita v celém fysiologickém profilu bude mnohem větší. I když v některých vrstvách půdního fysiologického profilu by se dynamicky přístupná voda blížila nulovým hodnotám, v jiných vrstvách je pravděpodobné při tak velké hloubce fysiologického profilu, že budou tyto hodnoty poměrně vyšší.

Přesto, že dešťová kapacita je velmi názornou charakteristikou pro posouzení fysiologicky účinné vody v půdě vzhledem k ovzdušným srážkám, je její absolutní platnost omezena do značné míry několika podstatnými okolnostmi. Především tím, že půdu ve stavu maximální kapilární vodní kapacity nacházíme pouze po velmi krátkou dobu poté, kdy nastalo nasycení pórů prosakující vodou z ovzdušných srážek na uvedenou hodnotu. Na maximální kapilární vodní kapacitu se musíme dívati jako na zvláštní případ z mnoha různých hodnot okamžitých půdních vlhkostí. Změny v půdní vlhkosti jsou způsobeny přijímáním půdní vlhkosti kořeny, výparem na povrchu půdy a "odtékáním" do míst o menší vlhkosti v různých místech půdního profilu se současným snížením obsahu dynamicky přístupné vody. Tím také jsou značně skresleny představy, založené na dešťové kapacitě vyhodnocené na základě maximální kapilární kapacity vodní.

Jiná okolnost omezující platnost dešťové kapacity nastává v přítomnosti vyšší hladiny podzemní vody ve fysiologickém půdním profilu, nebo nehluboko pod ním. Kapilárními silami vzlíná dostatečné množství půdní vlhkosti od hladiny podzemní vody směrem k povrchu půdy a dosycuje alespoň část profilu na hodnotu blízkou maximální kapilární vodní kapacitě a dešťovou vodu, která dosáhne těchto vrstev a prosakuje hlouběji bez kvantitativních ztrát. Poněvadž při ovzdušných srážkách nevcezuje se do půdy veškeré množství půdních srážek tak, jak byly naměřeny a množství, kterému je dovoleno vsáknouti do půdy, je odvislé od více dosti nesnadno měřitelných podmínek, je i zde vždy určitá diference od skutečnosti. A tak závěry, učiněné z hodnot dešťové kapacity, mohou býti použity jen ve velmi hrubých rysech.

U Deštnice, Hředel a Třeboce jsou dešťové kapacity velmi podobné svými hodnotami. Nápadný rozdíl je v profilu u Úštěku, i když zde není uvažován tak hluboký půdní profil; hodnoty zde velmi nápadně klesají.

PŮDNÍ REAKCE A ZÁSOBY ROSTLINNÝCH ŽIVIN VE VZTAHU K PĚSTOVÁNÍ CHMELE

Půdní reakce

Srážkové poměry jednotlivých klimatických pásem, mají rozhodující vliv na půdní reakci. Kyselé podzolované půdy vznikají v humidních horských oblastech, kde jsou silně vyplavovány hojnými dešťovými srážkami. Neutrální až zásaditou reakci mají černozemě a půdy typu hnědozemního. Reakci zásaditou mají obvykle rendziny, které spočívají na vápencové mateční hornině, takže i při hojných srážkách vyluhování postupuje velmi pomalu. Chmelné oblasti v Čechách leží vesměs v hnědozemní oblasti, na přechodných typech k černozemím, dále na rendzinách, borovinách a aluviálních náplavech. Hlavní oblast žatecká se rozprostírá na půdách vzniklých z hornin permsko-karbonského útvaru.

Každá zemědělská plodina vyžaduje určitý stupeň půdní reakce, ve které se jí nejlépe daří. Chmel jako jedna z nejnáročnějších zemědělských plodin u nás pěstovaných vyžaduje půdní reakci neutrální až mírně zásaditou (pH 6,9 – 7,5).

Reakce půdní v uvažovaných profilech se pohybuje mezi čísly 6,1 - 7,9 v horních horizontech. U profilu čís. II-Třeboc, klesla v hloubce 140 až 170 cm reakce až na pH 5,57. Z rozboru půd z jednotlivých profilů vidíme, že reakce v chmelných půdách nejeví žádného zákonitého uspořádání a že je hlavně ovlivňována intensivním hnojením a vápněním. Pěstuje se tudíž chmel na půdách s reakcí mírně kyselou, neutrální až slabě zásaditou a kyselost půdní je otupována vydatným vápněním, aby se vyhovělo požadavkům chmele.

Nejvyrovnanější půdní reakci jak aktivní tak i výměnnou mají půdy v profilu čís. lV -Lounky a v profilu čís. V - Deštnice. V obou případech se v celé uvažované hloubce, t. j. 0 - 200 cm, pohybuje aktivní reakce mezi 6,57 – 7,94 a výměnná reakce 6,06-7,66. Z uvedených čísel vidíme, že příznivý a vyrovnaný stupeň půdní reakce v profilu čís. IV a čís. V je pro pěstování chmele výhodný.

U profilu č. III - Úštěk je rovněž stupeň aktivní reakce dosti vyrovnaný a pH kolísá zde mezi 6,28 - 7,61, avšak stupeň výměnné reakce má již zřejmě kyselou tendenci v horních horizontech; v hloubce 130 - 200 cm se vlivem přítomnosti vápníku zase zlepšuje.

V profilu čís. I - Hředle lze jasně pozorovat, že následkem vydatného vápnění nastalo postupné vyrovnávání pH v celém profilu, ačkoliv původně byl půdní profil kyselejší reakce. Celková reakce u tohoto profilu se pohybuje kolem neutrality.

Nejnepříznivější půdní reakce s jasnou tendencí ke zkyselení má profil čís. II -Třeboc. V ornici je pH 6,43-6,67 u reakce aktivní, tedy slabě neutrální, avšak v hlubších horizontech silně klesá zvláště u reakce výměnné.

Chemický rozbor ve výluhu vřelou 20 % HCI

Ve výluhu půdy 20 % horkou HCI dostaneme charakteristický obraz zásoby rostlinných živin v půdě, neboť tímto chemickým zákrokem se dostanou do roztoku veškeré látky, které vlivem zvětrávání půdních minerálií se staly součástí vodnatých alumosilikátů. I když tímto chemickým procesem zjištěné hlavní rostlinné živiny nejsou přímo rostlinám přístupné, přece jen získáme takto celkový obraz živné potence půdy.

Vyjádří-li se váhově zásoba živin zjištěná ve výluhu 20 % HCl na určitou plochu, ku př. na 1 ha, dostanou se zajímavá čísla, která často svědčí o tom, že půdy obsahují dostatek živin na dlouhou dobu. Ovšem zůstává zde otevřená otázka uvolnění těchto živin, které je samo o sobě problémem.

Obsah živin ve výluhu vřelé 20 % HCl v uvažovaných půdních profilech:

Profil čís. I - Hředle - obsah R₂O₃ nalezen v množství 7,87 - 9,19 %, maximum dosahuje ve vrstvách 40-60 cm, Fe₂O₃ převládá nad Al₂O₃, který v ornici dosáhl až 6,16 %, K₂O 0,34-0,45 %, MgO 0,14-0,27 %, SO₃ 0,10 až 0,14 %, P₂O₅ 0,07-0,21 %. CaO v ornici 0,96 %, ve spodinách 1,57 %. Obsah živin, zvláště P₂O₅ a K₂O je dobrý, CaO je však velmi málo zvláště v horních horizontech.

Profil čís. II - Třeboc - obsah sesquioxydů kolísá mezi 5,91 - 10,82 % a svého maxima dosahují v hloubce 140-200 cm, z čehož Fe₂O₃ je 2,07 až 3,69 %, Al₂O₃ 3,00-6,7 %. Obsah MgO činí 0,21-0,86 %, K₂O 0,34-0,42 %, P₂O₅ 0,09-0,10 %, SO₃ 0,04-0,17 %. CaO je naprostý nedostatek, pouze 0,25-0,50 %. Zastoupení jednotlivých prvků je v celém profilu nestejné.

Profil čís. III - Úštěk - obsah CaO v ornici 0,50-0,60 % je nedostačující, avšak v hloubce 120-200 cm dosahuje již CaO 3,84-7,70 %. MgO 0,27-0,97 % ve spodních horizontech. Obsah sesquioxydů je 5,38-7,22 %, Fe₂O₃ 2,20-3,71 % a Al₂O₃ 3,12-3,50 %. P₂O₅ 0,09-0,20 %, K₂O 0,32 až 0,42 %, SO₃ 0,10-0,16 %. Až na CaO je v tomto profilu dosti značná zásoba minerálních živin.

Profil čís. IV – Lounky - obsah sesquioxydů v celém profilu vykazuje jen nepatrné výkyvy a pohybuje se mezi 5,10-6,54 %, při čemž obsah hliníku (Al₂O₃) převyšuje obsah Fe₂O₃. V ornici a podorničních spodinách nalezen CaO v mezích 0,50-3,61 %. P₂O₅ 0,09-0,20 %, K₂O 0,17-0,50 %, MgO 0,14 až 0,71 % a SO₃ 0,08-0,10 %. Podle těchto výsledků možno půdu tohoto profilu označit za dobře zásobenou rostlinnými živinami.

Profil čís. V - Deštnice - v ornici a podorničních spodinách nalezen CaO 0,45-0,20 %, MgO 0,12-0,14 %, K₂O 0,24-0,46 %, P₂O₅ 0,07-0,23 % a SO₃ 0,06-0,12 %. Obsah R₂O₃ je v celém profilu dosti stejnoměrný, svého maxima dosahuje ve vrstvě 30 cm, a to 6,40 %; obsah Al₂O₃ silně převládá hlavně ve spodinách nad obsahem Fe₂O₃. Celkem možno říci, že až na CaO je půda tohoto profilu dobře zásobena rostlinnými živinami.

Humus

Vyšetřené půdy, jak je vidět z rozboru, jsou na humus velmi chudé. Maximum obsahu humusu ve všech profilech se pohybuje v ornici v mezích 1,10 až 2,30 %, do hlubších spodin obsah humusu plynule klesá. Vyšší procento humusu ve svrchních vrstvách nastalo vlivem častějšího hnojení chlévskou mrvou. Celkový obsah humusu je pro chmel naprosto nedostačující.

Závěr: Lze říci, že na celkový obsah zásoby rostlinných živin jsou chmelařské půdy poměrně bohaté až na CaO; také humusu je málo. Půdy vzniklé na aluviálních náplavech, u profilu čís. III - Úštěk a čís. IV - Lounky, jsou na živiny bohatší než půdy ostatních profilů. Dostatečná hloubka chmelných půd dává tušiti, že plně chmelu vyhovuje a že jeho kořeny s vysokým osmotickým tlakem, pronikající do velkých hloubek, dovedou si živiny odčerpávati ze značně hluboko ležících spodin, což u obilovin resp. u okopanin, které nemají tak dlouhé kořání, možné není.

Při průměrné sklizni 6-7 q hlávek a 70-80 q chmelinky, odebírá chmel z 1 ha asi čistých živin v kg:

dusíku                                    70 – 80 kg

kyseliny fosforečné                50 – 60 kg

drasla                                    120 – 140 kg

vápna                                    200 – 250 kg

Výnosy chmele v q v letech 1941-1952 ve studovaných oblastech

Rok                  Žatec               Úštěk              Roudnice n. L.

1941               6,8                   8,0                               7,0

1942               6,8                   9,5                               5,5

1943               5,7                   5,0                               5,2

1944               6,4                   6,0                               6,7

1945               5,5                   5,9                               6,0

1946               7,5                   8,8                               7,9

1947               6,4                   7,2                               5,1

1948               6,8                   9,5                               7,5

1949               6,2                   5,6                               5,5

1950               7,4                   11,0                            8,9

1951               6,5                   8,1                               6,2

1952               3,4                   5,3                               4,4

Jak je vidět z uvedeného přehledu, jsou výnosy chmele v jednotlivých výrobních oblastech značně nestejné a kolísavé. Na výši výnosu chmele má tedy půda jako jeden ze základních vzrůstových činitelů jistě velký vliv, ale jak je ze studie patrno, nedá se říci, že určitý typ půdy pro výnos je rozhodující.

ZÁVĚR

Celé území, na němž se chmel pěstuje, nachází se převážně v hnědozemní oblasti (středoevropské hnědozemě), částečně kolem Loun na přechodných typech k černozemím. Vzhledem k dalším půdním typům je chmel pěstován na rendzinách a borovinách a aluviálních náplavech, často s glejovým různě mocným horizontem. I podle matečné horniny jsou půdy, na nichž se chmel pěstuje, velmi různé. Velká oblast nachází se na půdách vznikajících na horninách permsko-karbonského útvaru, vesměs s hnědozemním vývojem. Dále se pěstuje chmel na půdách vzniklých na horninách křídového útvaru, velmi často slabě kyselých bez většího obsahu vápníku. Taktéž se chmel nachází na půdách vzniklých na křídových slínech neutrálních až alkalických s větším obsahem vápníku, jakož i na spraších.

Ze studie o vodě je patrno, že hodnoty, charakterisující vodní poměry, jsou ve velmi širokých mezích a že v uvedených případech jde o krajní hodnoty, které se v praxi mohou uplatniti v chmelařských půdách jen po krátkou dobu. Není proto mezi těmito vlastnostmi a fysiologickými potřebami chmele úzké závislosti.

Chmel snáší půdy poměrně velmi chudé (písčité půdy s velmi nízkou hygroskopicitou), což znamená také s malým obsahem jemných kapilárních pórů, jílovité půdy s vysokým kapilárním potenciálem a malými průměry pórů, v nichž se může nacházeti jen málo fysiologicky užitečné vody a v tomto i v předcházejícím případě je velmi omezena dostatečně rychlá pohyblivost fysiologicky účinné vody v půdě. Na druhé straně nacházejí se kořeny chmele v půdě s velkou převahou půdní vlhkosti, v místech, kdy voda zaplňuje takřka úplně půdní póry a je zde neustálý přebytek fysiologicky přístupné vody.

Otázce hospodaření vodou v chmelných půdách je třeba věnovati velkou pozornost. Porovnat skutečný stav vlhkosti půdy během vegetačního období v jednotlivých oblastech chmelařských by mělo nesmírný a rozhodující význam při sestavování bilance vodního režimu chmelných půd. Autor neměl možnost v tomto směru ve výzkumu pokračovat, proto byl nucen omeziti se na uvedená data. Chmelařské oblasti v Čechách, zvláště oblast žatecká, se nacházejí v t. zv. „suchých klimatických pásmech naší vlasti", kde průměrné množství ročních srážek se pohybuje mezi 450 - 570 mm a proto by bylo žádoucí otázku vodního režimu chmelných půd řešit v širším měřítku, neboť je zde třeba co nejšetrněji vláhou hospodařit, jelikož množství spadlých srážek je pro vegetaci, zvláště pro chmel, nedostačující.

Na základě uvedených rozborů nedá se říci, že chmelařské půdy jsou vyhraněně specifikovány určitým půdním typem, anebo druhem půdy, nýbrž že v chmelařských oblastech jde o půdy různého typu. V chmelařských oblastech jsou všechny půdy pro chmel vhodné, při bohatém hnojení i půdy písčité a suché. Nevhodné jsou podzoly a ty v těchto oblastech nejsou. Hlavním požadavkem zůstává však dostatečná hloubka půdy, sorpčně nasycené.

Výsledek práce tedy potvrzuje, že chmelné půdy v podstatě nejsou specifickou kategorií, ale že jsou to půdy kulturní, kde pronikavý zásah člověka vytváří pro chmelnou révu takové podmínky, že chmel dobré jakosti je produktem. komplexního působení více činitelů.

Literatura

BLATTNÝ CTIBOR: K otázce chmeliny jako krmiva. Český chmelař 1929 r. 2 (11).

BLATTNÝ CT., OSVALD VLAD.: Jen zdravý a jakostní chmel, Praha 1950.            

BLATTNÝ CT., ANTIPOVIČ A:, OSVALD VLAD.: Předběžné studie o planých chmelech. Sborník ČSAZ 1950, roč. XXIII. (3-4).          .

COMBER M.: :An Introduction to the scientific  Study of the Soil. London 1936. DOERELL E. G.: Die Düngung des Hopfens, Praha 1933.

GÖSSL VLADIMÍR: Půda jako zásobitelka rostlin vodou, Praha 1940.

GÖSSL VLADIMÍR: Genetický systém půdních typů v Čechách, Zemědělský archiv 1938.

KOPECKÝ JOSEF: Půdoznalství, 1928.                       

KOPECKÝ J., SPIRHANZL JAR.: Přehledová mapa půdních druhů v Československu. Praha 1931.

MATOUŠEK AL.: Chmelařství, 1921.

NOVÁK VÁCLAV: Půdoznalství, skripta, Brno 1952.                                

OSVALD K.: Dnešní stav a možnosti dalšího zlepšení výnosnosti a jakosti chmele. Český chmelař 1937 (11).

RUSSEL J. E.: Boden und Pflanze. 2. vyd. Dresden-Leipzig 1936.

SPIRHANZL JAR.: Podnebí a půdní podmínky. Časopis "Dusík", IV. (1), Praha 1930. SPIRHANZL JAR.: Půda a podnebí v zemědělské výrobě. Praha 1928.

SPIRHANZL JAR.: Nároky dalších hospodářských plodin na povahu stanoviště. Praha  1934.

SMOLÍK LADISLAV: Studie o absorpčním komplexu půdním. Sborník ČAZ 1932, VII. (1).

SMOLÍK LADISLAV: Pedochemie hlavních typů moravských půd. Praha 1928.

SEKERA F.: Der gesunde und kranke Boden. Berlin 1943.

ZIMA FRANTIŠEK: Srážkové a tepelné poměry Lounska se zřetelem k produkci chmele. Sborník ČAZ 1937.

Recensenti doc. Dr Ctibor Blattný, prof. Ing. Dr Ladislav Smolík

a Ing. Dr Jaroslav Spirhanzl

Rozpravy Československé akademie věd. Ročník 65/1955. Řada MPV. Sešit 6. Vydává Československá akademie věd (Nakladatelství ČSAV, Praha II, Vodičkova 40). Adresa redakce: Československá akademie věd, Praha I, Národní tř. 5. Administrace: Praha II, Vodičkova 40. - Cena brož. 10 Kčs. Účet státní banky československé č. 38-161-0087, číslo směrovací 0152-1. Novinové výplatné povoleno dohlédacím pošt. úřadem Praha 022 čj. 313/412 . Ře -  53. Tisknou a expedují Pražské tiskárny n. p., provozovna 05, Praha VIII, tř. Rudé armády 171.

Tento sešit vyšel 8. června 1955

ČLÁNEK KE STAŽENÍ V PDF ZDE

Více zde: https://www.zsch.cz/news/rozpravy-ceskoslovenske-akademie-ved-jaroslav-graga-1955/

Dlouhodobé trajektorie lidské civilizace

Byly to obnovitelné zdroje

S profesorem Františkem Hrdličkou o příčinách českého blackoutu i o tom, co z něj plyne pro směřování české energetiky

Daniel Kaiser, Týdeník Echo 29/2025

Čtvrtého července v poledne postihl severní Čechy, větší část východních Čech a pravobřežní Prahu několikahodinový výpadek proudu. Ještě dlouho po nahození sítě nejezdily některé vlaky a hospodářské škody jdou minimálně do stamilionů. Na reakcích státního dispečera ČEPS, provozovatele sítě vysokého napětí, bylo nápadné, s jakým důrazem preventivně odmítal hypotézu, že by výpadek mohly zavinit náhlé toky obnovitelných zdrojů energie (OZE) zpoza hranic. Oficiálním a doposud jediným viníkem je fázové vedení V411 nedaleko Kadaně, které shořelo a spadlo. Nachází se ovšem nedaleko místa, kudy do České republiky ústí hlavní přívod elektřiny z Německa. Stejně jako dispečer vylučují OZE ze skupiny podezřelých i vládní politici, namátkou ministr dopravy Martin Kupka nebo předseda STAN, ministr vnitra Vít Rakušan. My jsme si pro nejpravděpodobnější vysvětlení zašli na ČVUT za předním českým energetikem, profesorem Františkem Hrdličkou.

Jak k tomu blackoutu došlo podle vás?

Když se podíváte na elektrickou síť v Evropě, zjistíte, že za normálních okolností fungují u nás přetoky asi takto: co přichází z Německa, jde přes nás dál na Slovensko a do Maďarska, odkud tok pokračuje dolů na Balkán. Co přichází z Polska, jde přes nás do Rakouska a odtamtud případně do Bavorska. Anebo to stejnými toky teče obráceně. Jak kdy, a i podle toho, zda je den, nebo noc. Ovšem většinu české poptávky kryje česká soustava a výhodnou elektřinu nakupujeme na spotu pro doplnění přečerpávacích elektráren. V zimě je to samozřejmě úplně jinak, v zimě většinou naopak my prodáváme ven, někdy hodně. Teď ale mluvíme o létu, že. V létě si z přeshraničních přetoků necháváme maximálně tak malé stovky megawattů výkonu, víc ne. Ovšem minulý pátek byl poněkud odlišný a kolega Ivan Beneš provedl zajímavé srovnání: stavu v pátek 4. července v sedm hodin ráno a ten samý den v jedenáct hodin, tedy těsně před blackoutem.

Onen pátek v sedm hodin ráno si z přetoků skoro nic nebereme. Ale v jedenáct hodin, kdy se k přetoku z Německa přidal ještě i obrovský přetok z Polska, jsme z přetoků kupovali víc než 1,5 gigawattu takzvané laciné energie. Systémové elektrárny jsou řízeny z ČEPS, a to po jednotlivých blocích. Blok v elektrárně tvoří turbína a kotel. Až na ty jednotlivé bloky dispečer elektrárnám nařizuje, v jaké výkonu mají jet, může jim nařídit, aby snižovaly, nebo naopak zvyšovaly výkon. Jaderné elektrárny ten pátek jely nepřetržitě ve výkonu 3000 megawattů. Ale z Benešova srovnání vidíme, že uhelné elektrárny ráno v sedm ještě fungovaly v celkovém výkonu 2700 megawattů, zatímco v jedenáct hodin už jen ve výkonu 1760. Rozdíl 1000 megawattů jsou mimochodem například celé Počerady při plném výkonu.

Takže ČEPS coby dispečer v pátek odpoledne stahoval výkon uhelek. Proč?

Protože jsme u nás konzumovali ty zahraniční přetoky OZE. Tentokrát tedy ne že zelený proud tekl přes nás z jedné země do druhé. Tentokrát jsme si ho tu sami spotřebovávali.

Tak je možná lepší mluvit místo přetoků o vtocích.

O.k. Jak říkají soudruzi Zelení: Kupovali jsme lacinou elektřinu. Tím pádem dispečer, ČEPS, musel stahovat výrobu a stahoval uhelky. V době pádu vodiče sjížděly svůj výkon Ledvice, byly na 300 megawattech. To řekl mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Z 600 megawattů ráno byly Ledvice před polednem na 300. A ve chvíli, kdy padl onen drát, ještě pořád jely dolů! Přitom následkem spadlého drátu se skokově změnila frekvence. To je špatně, protože v tu chvíli vám začnou vypadávat pohony zařízení. Pan Kříž písemně uvedl, že k potížím a pádu výkonu na 200 megawattů došlo jednu minutu po havárii vodiče vedení V411. Oni se snažili Ledvice zase najet, ale to se už přes opakované pokusy nepodařilo. Je třeba vědět, že 200 megawattů je v pásmu minimálního výkonu, protože to je stav, kdy i blok v elektrárně začíná být nestabilní. Tohle vám nepřiznají. ale taková je prostě skutečnost: dispečer z ČEPS Ledvicím nařídil sjet, ty nakonec spadly úplně, no a ten drát spadl během sjíždění výkonu Ledvic. Drát zase spadl proto, že jím pravděpodobně přiváděli víc elektřiny, než je zdrávo, což byla okolnost nezávislá na Ledvicích.

Jak byste zodpověděl premiérovu otázku, jak je možné, že jeden spadlý drát ochromí velkou část republiky?

Že když drát přetížíme, tak se ohřeje více než při běžném zatížení, dojde k délkovému protažení vodiče a pravděpodobnost poruchy, tedy pád vodiče, se o hodně zvýší. Podstatné je, že tok ze zahraničí byl toho dne vyšší než obvykle. O kolik, v tom už se názory různí. Za normálního provozu když chcete vysokou účinnost, tak vám vedení jako V411 nevede víc než půl gigawattu. Ale v ten inkriminovaný pátek V411 prý táhlo přes jeden gigawatt. Což ono i třeba utáne, ale drát při tom trochu svítí. A jak je  teplo, drát se může i natáhnout a tak jako v tomto případě spadnout.

Aby nebyla mýlka: pokud vedení 411 táhlo víc než jeden gigawatt, ten rozdíl byl ze zelených přetoků?

No ano, odebírali jsme hodně proudu z Německa i Polska. A ještě teď k tomu všemu nikdo nechce říct, jak to ten den bylo s oddělovacími transformátory u hranic, které mají blokovat příliš velký přítok od sousedů. Co já vím, tak ze čtyř transformátorů u nás je jeden dávno mimo provoz, ten se prostě spálil. U ostatních tří se neví, nějaké snad jsou v opravě.

Není možné, že jsou ty transformátory funkční, a my je z nějakého důvodu nezapínáme?

To snad možné ani není. Transformátory jsou zabudované napevno, mají nastavený limit, po který až mohou pustit přetoky tak, aby ty přetoky nepřetížily domácí vedení. No jestli transformátory nejsou funkční, tak máme stav stejný, jako než když jsme je za miliardy postavili: když na to přijde, žhaví se nám dráty. A co se dělo dál: dohromady padlo devět velkých rozvoden, většina na severu Čech. Ale ono jich taky hlavně v Podkrušnohoří je hodně. Ovšem výpadek dolehl až do Královehradeckého kraje. Takže to nebyl zrovna malý výpadek.

Transformátory na obranu proti německé zelené energii jsme si platili sami, že?

Ano, přičemž trantit přes naše území je v zásadě zadarmo. A ještě se nám to projeví na ztrátách ve vedení. Když vedení přetěžuje, máte samozřejmě vyšší ztráty elektřiny.

Teď se ČEPS vytýká, že měl frekventovaná vysoká vedení už dávno mít zdvojená, respektive že sice ta vedení zdvojuje, ale nedostatečně.

Ehm, on kdyby zdvojoval dostatečně, tak to v ten pátek bylo ještě horší. ČEPS zdvojuje vedení do Německa. Ale spadlý drát nespadl ve vední z Německa, ale už ve vnitrostáním vedení! Na úseku od německých hranic k první rozvodně už to zdvojené vedení dávno mají. Dnes vedení v tomto úseku utáhne 2x400 megawattů a cílový stav je dokonce 4x400. Jenže tím jen přitáhnete víc německého proudu na určitou rozvodnu. A pak tento proud musíte transportovat v naší síti. Když chcete instalovat zdvojení do Německa, musíte už mít zajištěné vnitřní cesty.

Z pohledu Prahy k tomu přistupuje ještě jedna okolnost. Pro případ nouze vedou do Prahy dvě vedení z Temelína. Ale teď bylo jedno mimo provoz, neboť jeden blok Temelína je přes léto vypnutý a rekonstruuje se. V jaderných elektrárnách se prostě všechny opravy plánují na léto. Kdybychom chtěli řídit soustavu ještě i přes jaderné elektrárny, museli bychom snižovat a zvyšovat i jejich výkon. Ono to lze, dělají to Francouzi, pak ovšem mají vyšší četnost poruch, protože jaderné bloky to snižování nemají až tak moc rády.

Tady vsuvka: loni jsme od Evropské komise dostali notifikaci na pátý blok Dukovan a v něm podmínku, že OZE budou mít přednost před jádrem. To se budou Dukovany vypínat a zapínat?

Vypínat je vůbec nesmíte. V okamžiku, kdy byste jaderný reaktor vypnul, nastávají procesy vnitřního rozpadu v palivu. Vznikne v něm takzvaná jodová rána, to, co šlo do vzduchu při výbuchu v Černobylu. Havárie v Černobylu se udála na odstaveném a znovu rychle najetém bloku. Takže vypínat a zapínat určitě ne. Ovšem sjíždět s výkonem v reaktoru můžete. Jen pak potřebujete vysokou reaktivitu a musíte palivo víc zatěžovat, čili při tomto druhu provozu rychleji opotřebováváte palivo. Prostě ekonomicky je to blbost, co vám mám povídat.

Je tedy dukovanská notifikace vůbec hodnotná?

Že se vůbec povedlo pátý blok Dukovan odnotifikovat, je jedna věc. Ale že v notifikaci jsou i takovéto nesmyslné, komické podmínky, to je jiná.

Vrátil bych se do 4. července. Ředitel ČEPS Michal Durčák tvrdí, že v inkriminovaný pátek nebyly přetoky nijak nadprůměrné, takže přeshraniční OZE jsou v tom nevinně.

Jak říkám, tranzit byl pořád stejný, ovšem ten pátek jsme z množství tekoucího k nám brali víc než jeden gigawatt. Což normálně neděláme. Normálně odebíráme z přetoků malé stovky megawattů, minulý pátek  to bylo až třikrát tolik. Protože byla levnější elektřina, nejen z Německa, ale i z Polska. Poláci taky mají větrníky, taky ten den měli přebytky a všechno tlačili sem. Výsledkem byl blackout takříkajíc teritoriální, sešlo se to na severních rozvodnách.

Co se dá z českého blackoutu vyvozovat pro českou energetickou politiku?

Že když chci nakupovat v zahraničí lacinou elektřinu, tak se svou soustavou musím umět zacházet lépe, než s ní dnes zacházím. Páteční událost bych tak z 80% hodil na krk ČEPS. To ČEPS nějaké konkrétní uhelné elektrárně oznámí: Jedete teď na 400 megawattů, přejděte na 300, tečka. Opakuji: Ve chvíli, kdy spadl ten drát, byli v Ledvicích na 300 megawattech a ještě sjížděli, ani nevím kam až. Přece v ČEPS musejí vědět, že když sjíždím v elektrárně s výkonem, může se elektrárna dostat do potíží. A to pak musím mít ještě jinde zálohu. Proč třeba nenajeli Orlík? V české soustavě máte jednak přečerpávací elektrárny - Dlouhé stráně, Dalešice, Slapy - a jednak průtočné vodní elektrárny, kde držíte vodu v nádrži, a když je zle, tak třeba na hodinu pustíte víc vody a zrychlíte průtok. Dispečer musí vědět, kam až může s uhelkami bezpečně sjet. A musí dohodnout odpovídající záložní zdroje. Za což se samozřejmě jejich provozovatelům platí. Všechno stojí peníze.

Vyvíjí se naše energetická politika dobrým směrem?

Když se podíváte na finální verzi Státní energetické koncepce, nápadů v ní sice spatříte jak od Šumavy k Tatrám, ale podstatné je, že se v koncepci nikde nepíše, čím nahradíme uhlí. Když s vámi bude mluvit ekonomický ředitel ČEZ (Pavel Řezábek - pozn. red.), tak on udělá něco neuvěřitelného: sečte všechny výkony tvrdých zdrojů - plyn, uhlí, jádro -, které jsou teoreticky k mání, taky instalované výkony velkých průmyslových firem.

Škodovka, Setuza, Unipetrol - všechny tyto firmy si elektřinu částečně vyrábějí samy, ale tu také samy spotřebovávají. Žádný podnik nemá vlastní elektřiny dost, a tak musí ještě kupovat další. Když ovšem napaříte vysokou cenu povolenky, i takový podnik si bude elektřinu víc kupovat než sám vyrábět z uhlí. Například Škodovka dnes svůj proud vyrábí z 60 % z uhlí a 40 % z biomasy a chce dosáhnout 100 % biomasy, i když tedy ve svém okolí už biomasu nemá moc kde brát. Unipetrol vyrábí svou elektřinu ze 100 % z uhlí. Když se v Unipetrolu rozhodnou, že už tedy nepojedou na uhlí a nebudou mít místo toho co jiného postavit, tak prostě rafinerii u nás zavřou. Jsou to Poláci a v posledku jim to je jedno.

Každopádně vzpomínaný ekonomický ředitel ČEZ spočítá hypotetické zdroje a řekne: To přece stačí. Ale zaprvé některé ty výkony už ani neexistují, jsou jen na papíře, zadruhé nikdy nemáte v provozu zdroje všechny a musíte počítat s takzvanou disponibilitou. Dokonce i když je disponibilita vysoká, třeba na 90 %, ani to pořád ještě nestačí. Vy musíte mít zálohu proti neočekávaným výkyvům. Ta záloha by měla být aspoň deset až dvacet procent. Do stavu pokrytí poptávky z tvrdých zdrojů tedy tvůrcům SEK odhadem takových 30 % chybí. Koneckonců se to dočtete i v poslední zprávě ČEPS o zdrojové přiměřenosti, byť ne v závěrech. Je to v textu, tady je potřeba číst zprávu pečlivě a celou.

Taky se Česká republika v evropské přehledové analýze ENTSO-E umístila druhá nejhorší pro rok 2028.

Ano, v hodnocení bezpečnosti, v tom smyslu, že nedojde k výpadku. Což ovšem můžete pojímat různě. Když si přečtete tu českou zprávu o zdrojové přiměřenosti, vidíte, že jedno z kritérií zní: Za kolik by čeští zákazníci byli ochotni koupit elektřinu? ČEPS odhad jejich ochoty v poslední zprávě velmi zvýšil, a tak dosáhl nízkého počtu hodin, kdy není dostatečná nabídka (neboť u enormně drahé elektřiny se podle úvahy ČEPS už investorům vyplatí stavět více zdrojů - pozn. red.) a elektřina se musí nakupovat za hodně vysokou cenu, pokud je tedy odkud. Ale pro ENTSO-E musíme dodávat pravdivé údaje, takže tam jsme najednou vyskočili úplně jinam. V ENTSO-E odhadují pro Českou republiku a pro rok 2028 zhruba 19 hodin ročně teoretických nedodávek. To by znamenalo, že část spotřebičů se v krizovou chvíli musí odstavit. Část toho mají být odstavení nevynucená, ale sjednaná. V poslední české zprávě o zdrojové přiměřenosti se tvrdí, že už u nás má ČEPS přísliby na 400 megawattů, kdy se spotřebitelé odpojí sami.

Kdo, soukromé továrny?

Máte dva různé zdroje odpojování. Jedním jsou takzvané chytré spotřebiče. Když máte doma chytrý spotřebič, ten má v sobě už zabudováno, že vám ho mohou na dálku vypnout. Třeba vám takhle během praní vypnou pračku a časem ji zase pustí. Druhý zdroj představují firmy, s něktrými se údajně ČEPS dohodl, že se když tak vypnou.

To by se asi nevypínaly zadarmo...

Ano, vám se to záhy projeví v ceně, protože její regulovaná složka obsahuje platby za zálohové výkony. I tohle sjednané odpojení bude vlastně zálohový výkon. Stejným způsobem pochopitelně zaplatíte ještě i masivní investice do distribuční sítě.

Mají zelené zdroje obecně menší výkon?

Mezinárodní energetická agentura v minulosti porovnala možné scénáře vývoje do roku 2050. Scénáře byly čtyři: první jako zachování dosavadního systému, druhý byl jaderný scénář a konečně dva scénáře takzvaně nízkoemisní, jeden s převahou OZE, druhý téměř jenom OZE. U každého scénáře se počítalo, kolik potřebujete výkonu. Ukázalo se, že čím jste zelenější, tím potřebujete na pokrytí stejné spotřeby vyšší výkon. U fotovoltaiky dostanete v ročním průměrném výkonu z jednoho megawattu dodávku deset procent, tedy průměrná hodnota z jednoho instalovaného megawattu je sto kilowattů. To znamená, že u obnovitelných zdrojů musíte postavit násobný výkon než u palivových zdrojů, a aby to fungovalo, musíte mít násobně dimenzované sítě. Pokud byse směřoval k energetice, která je kompletně zelená, jsou investice do sítě cca čtyřikrát vyšší.

Poslední tři roky u nás probíhala druhá solární horečka. Jak ta přispívá k destabilizaci sítě?

Nejvíc pochopitelně přispívají velké větrné parky - přejdou nad nimi mraky a soustava zaznamenaná skokový propad ve výkonu. Ten propad musí být dohnán do deseti minut. U malých uživatelů je průšvih v tom, že solárníci, kteří lidem prodávali projekty, je stavějí bez baterie, jen aby byly laciné. Jenže když máte penly a nemáte baterku, pak jste pro síť skutečně zátěž. Chílivaše elektrárnička jede, pak se zatáhne, ona vám zase nejede a vaše výkyvy musí vyrovnávat dodavatel elektřiny. Když máte k soláru baterie tak jako já, pak je to jiná. Já jsem na sobě dělal pokus: kolik musím mít na chalupě baterií, abych se obešel po celý den bez sítě? Dvě. A ty dvě baterie mi zdražily investice skoro o 80 %. Jedna pětikilowattová baterie mě stála 60 tisíc korun. Stát vám dá nějakých 160 tisíc na celou elektrárnu, jak si ji pak složíte, je mu fuk.

Máte představu, kolik z nově schválených fotovoltaických připojení má svou baterii?

Odhaduji, že třetina. Neboli dvě třetiny destabilizují síť. Nejhorší tu je, že ČEZ dává zadarmo panely, ale žádné baterky.

S ekonomem Lubomírem Lízalem jste napsali o energetické politice na objednávku ministerstva financí zprávu. Co je její podstatou?

Je to analýza rizik Státní energetické koncepce, jejímž gestorem je zase ministerstvo průmyslu.

A k čemu docházíte?

Že tato Státní energetická koncepce je špatná. Dokazujeme, že výpočet hodin nedodávky čili bezpečnosti soustavy není lineární. Když budete mít v soustavě instalováno o pět procent méně výkonu, neznamená to, že se bezpečnost zhorší o pět procent, ale že zhoršení bezpečnosti soustavy stoupne exponenciálně, nikoli úměrně. Je to dost komplikovaný výpočet, ale myslím, že nám přinesl významný poznatek.

Když to není lineární, bude i vyšší roční doba nedodávek než těch 19 hodin?

Ano, jde to na vysoké desítky hodin. Nevíme, co ministerstvo financí s touto naší analýzou zamýšlí, protože ji dosud nezveřejnilo. A tak se o ní zatím nemohu moc šířit. 

Co se dá proti takovému vývoji dělat? Nechat uhelné elektrárny puštěné?

Prosím vás, byl jsem členem uhelné komise a v roce 2021 jsem byl iniciátorem doprovodného usnesení, v němž stojí, že je jedno, jaký termín pro skončení se do koncepce dá, že podstatné je, aby uhlí skončilo, teprve až za něj bude náhrada.

Tou náhradou měly být plynové elektrárny. Ale česká vláda dosud v Bruselu nevyjednala kapacitní platby, aby se majitelům vyplatilo je provozovat, náhradou má být zákon lex plyn.

Plyn musíte dovézt a naši podle mě pořád počítají s tím, že jednou plyn zase budeme dováže přes Slovensko. Ano, ruský plyn. A ano, potřebujete kapacitní platby - a hlavně potřebujete plynové elektrárny postavit. A ČEZ ještě nepostavil ani tu v Mělníku. Plynovkami mohu podle potřeby nahrazovat uhelné zdroje. Ale musím je mít. A my je nemáme.

Jaké tedy vidíte řešení?

Státní energetická koncepce musí obsahovat reálnou náhradu zdrojů, které máme dnes. Její stávající návrh normálně pracuje s teorií, že potřebné množství možná vyrobíme, možná ne, ale že každopádně co nevyrobíme, tak dovezeme. To v ní stojí natvrdo, čtenář si to ostatně sám může přečíst na webu ministerstva průmyslu. MPO v koncepci vůbec neřeší, kolik bychom dováželi a jestli seženeme elektřinu v zimě. ČEPS už se vyjádřil, že je schopen dovézt 30 terawatthodin ročně. To je dobrá koncepce, že?

A proč není?

Protože tolik elektřiny v zimě nemáte šanci dovézt. I ve zprávě o zdrojové přiměřenosti se lze dočíst, že v zimě nám mohou chybět větší megawatty výkonu a že my je nebudeme mít ani kde koupit.

Kdy může nastat tento hororový scénář?

Do tří let. Ve chvíli, kdy provozovatelé zavřou uhelné elektrárny, neboť za daných podmínek budou neufinancovatelné. Jistě, je tu ještě plyn, ale pořád je tu ještě i evropská směrnice o plynu, která říká, že povolenky se budou počítat až k místu těžby. Čili nakonec můžete za plyn na povolenkách platit ještě víc než za uhlí.

S uhlím se to má tak: o tom, že roku 2025 končíme s černým uhlím, poněvadž se dostáváme do slují tak hlubokých, že těžba vyžaduje jinou důlní techniku, jsme psali v první Pačesově komisi roku 2008. Takže v roce 2008 se už například vědělo, že důl ČSM skončí letos. Ani zásoby hnědého uhlí nejsou nekonečné. Proto závěr Pačesovy komise byl: Koukejte stavět jádro. Mezitím ve výstavbě vznikla časová mezera, nevíme, jak přemostit roky, kdy už nebude uhlí a ještě nebude jádro. Ale ta mezera nemusela být.

Cíle Green Dealu jsou nereálné, říká ředitelka Lenzing Biocel Paskov 

Celulózka Lenzing Biocel Paskov loni při tržbách 6,3 miliardy korun měla provozní zisk EBITDA ve výši jedné miliardy. Jediný český výrobce viskózové buničiny chce zvyšovat efektivitu výroby, aby na výrobu 300 tisíc tun viskózové buničiny potřeboval méně vody a energie.

Petr Zenkner, Hospodářské noviny, 2. července 2025

článek ke stažení v PDF zde

Kateřina Kupková šéfuje v Paskově celulózce, která z vlákniny ze smrkového dřeva vyrobí až 300 tisíc tun viskózové buničiny, z níž se dělají vlákna pro textilní průmysl. Rakouská firma Lenzing Biocel Paskov je příkladem efektivní cirkulární ekonomiky, funguje jako biorafinerie a dokáže si obstarat 98 procent energií z vlastních zdrojů. Přesto Kupková varuje před dopady evropského Green Dealu a považuje jeho cíle za nereálné. "Evropa už nemůže pokračovat stejnou cestou jako v uplynulých letech. Například požadavek na snížení emisí o 90 procent do roku 2040 je zcela mimo realitu. Dosáhnout uhlíkové neutrality je v průmyslové praxi téměř nemožné," řekla HN v rozhovoru Kupková, která je teaké víceprezidentkou Svazu průmyslu a dopravy.

Jak jste se do Biocelu dostala?

Byla to spíše souhra okolností. Po absolvování ekonomie jsem pět let působila v Ernst & Young, která tehdy pro Biocel Paskov zajišťovala auditorské služby. Výroba buničiny pro mě nebyla neznámá. Věděla jsem, že tam dochází ke změně vlastníka (v roce 2000 - pozn. red.), který hledal nového manažera kontrolingu. Pohovor se mnou vedl přímo majitel společnosti, pan Alfred Heinzel. Setkání proběhlo ve velmi příjemné atmosféře a významně přispělo k mému rozhodnutí nabídku přijmout.

Jaké to je, pracovat pro rakouskou rodinou firmu?

Rozhodovací procesy jsou rychlejší, a to díky přímému propojení s vlastníkem. Jsou nastavena jasná pravidla, v jejichž rámci má člověk poměrně širokou míru autonomie. Naším hlavním cílem bylo dosažení stanovené výše volného cash flow na konci roku. Způsob, jakým jsme k plnění cílů přistupovali, byl z velké části ponechán na našem uvážení. Majitel, pan Heinzel, pravidelně každý měsíc osobně příjížděl, řekl, co se mu líbí a co by naopak rád viděl jinak. Tento přímý a otevřený přístup je výrazně rozdílný oproti větším korporacím, kde je rozhodovací price často zdlouhavější a vyžaduje více vstupů. Přesto ii v takovém prostředí si lze zachovat určitou míru samostatnosti. 

Proč rakouský Heinzel v roce 2010 společnost prodal?

Koupili Biocel s cílem vyrábět papírenskou buničinu, která se primárně využívala k výrobě tzv. tissue programu, tedy ubrousků, hygienických potřeb a papírů. Hlavními odběrateli byli evropští zákazníci, směřovalo k nim přibližně 90 procent produkce. Heinzel Group v tomto segmentu dodnes podniká. Biocel však v dané době potřeboval kapitálové investice do rozvoje, které pan Heinzel neplánoval realizovat. Proto podnik odkoupila společnost Lenzing, jež v Biocelu viděla potenciál pro výrobu viskózové buničiny. Z ní se následně dělá viskózové vlákno pro textilní průmysl a výrobu netkaných textilí. 

Co se změnilo s příchodem skupiny Lenzing?

Bezprostředně po akvizici začala konverze výroby papírenské buničiny na viskózovou. Během pěti let se investovalo přibližně 160 milionů eur  (asi čtyři miliardy korun). Samotný princip výroby zůstal zachován, zásadně se ale změnily výrobní technologie. Investice směřovaly mimo jiné do dvou nových kotlů na regeneraci chemikálií, které umožňují jejich opětovné využití. Tímto způsobem dosahujeme uzavřeného výrobního cyklu s minimálním množstvím odpadních produktů, což nás řadí mezi udržitelné biorafinerie. Významně jsme posílili také energetickou infrastrukturu. Přebytečné teplo vznikající během výroby využíváme k produkci elektrické energie. Závod je tak  téměř energeticky soběstačný a uhlíková stopa při výrobě buničiny je velmi nízká. Přibližně 98 procent energie potřebné pro výrobu pochází z vlastních zdrojů zelené energie. 

Chcete v Biocelu investovat do dalšího navýšení výroby?

Teď jsme schopni vyrobit až 300 tisíc tun viskózové buničiny ročně. Spíše než na další navyšování objemu výroby se zaměřujeme na zvyšování její efektivity. Lenzing kromě závoduu v Paskově provozuje také dvě celulózky v Rakousku a Brazílii. Většina naší produkce směřuje do dalších závodů skupiny Lenzing, které vyrábějí viskózová vlákna. Především v Rakousku a Asii. Část buničiny ale prodáváme i externě.

Jak se Biocelu výsledkově daří?

Loni jsme měli obrat 6,3 miliardy korun, provozní výsledek před odpisy a zdaněním (EBITDA) byl ve výši jedné miliardy korun. Podařilo se nám udržet objem výroby i během povodní.

Zasáhly vás?

Přímo ne, ale způsobily komplikace v dopravě a logistice.

Jak je možné, že se v Evropě udržela primární výroba surovin, které se následně zpracovávají v Asii?

Základní surovinou pro výrobu viskózové buničiny v Paskově je vláknina ze smrkového dřeva. Historicky byly celulózky budovány v blízkosti bohatých zdrojů dřeva, přičemž v Beskydech vždy dominoval smrk. V Asii by obdobně velká ceulózka musela dřevo dovážet z velkých vzdáleností, což by bylo logisticky i ekonomicky náročné. Naše buničina se vyrábí z měkkého dřeva, zatímco v Rakousku se využívá tvrdý buk. V Brazílii naopak zpracovávají eukalyptus.

V posledních letech jste měli díky kůrovci dřeva dost. Není to teď naopak?

Kůrovcová kalamita z let 2018 až 2022 už je minulostí a kalamitní dřevo se z velké části zpracovalo. Ceny dřeva často prudce rostou a trh zažívá významnou nestabilitu. Ani pro nás nejsou výkyvy na trhu způsobené kalamitou dlouhodobě výhodné. Je důležité zmínit, že v Biocelu nekupujeme standardní kulatinu určenou pro pily. Naše výroba je založena na dřevě nižší kvality - využíváme probírky z kontrolovaného lesního hospodářství a pilařské zbytky. Jsme schopni zušlechtit i znehodnocené dřevo napadené kůrovcem či dřevokaznými houbami.

O biomasu mají zájem i energetici. Bude jí dostatek?

Zajištění dodávek dřeva je pro nás neustálým tématem, protože ročně potřebujeme 1,7 milionu kubíků. Boj o surovinu samozřejmě probíhá, mimo jiné i proto, že během kalamity vznikly v Česku a v příhraničí Německa a Rakouska nové zpracovatelské kapacity. Státní podnik Lesy ČR sice export výrazně omezil, ale někteří soukromí vlastníci z pohraničí dodávají dřevo právě tam.

K čemu se vlastně v Biocelu vyrobená viskózová buničina používá?

Z viskózové buničiny se vyrábí viskózové vlákno, které se dodává přádelnám k výrobě textilií. Naší konkurenční výhodou je skutečnost, že se jedná o přírodní materiál, který je na rozdíl od polyesteru biologicky rozložitelný. Tuto vlastnost máme doloženou certifikací od akreditované americké certifikační společnosti. Zaměřujeme se spíše na prémiový segment zákazníků, kteří preferují přírodní materiály a jsou ochotni za ně zaplatit vyšší cenu. Největší konkurenci však představují levnější syntetická vlákna, především plyester vyráběný z ropy. Na opačné straně cenového spektra se nachází bavlna, která je dražší než viskóza.

Jaké textilie se z viskózových vláken vyrábějí?

Lenzing vyrábí vlákna, z nichž se vyrábí například ubrusy, ložní prádlo i běžné oblečení. U netkaných textilií jsou zejména v hygienických produktech, jako dětské pleny a vlhčené ubrousky. V oblasti technických textilií vyvinul Lenzing nehořlavá vlákna, která nacházejí uplatnění ve speciálních ochranných oděvech, například pro hasiče. Splňují přísné bezpečností normy a představují důležitý příklad aplikace viskózových vláken v průmyslu.

Dá se výroba buničiny inovovat?

Možnosti pro zefektivnění výroby existují, zejména při chemické regeneraci a v energetice. Cílem je vyrábět stejné množství suroviny při nižší spotřebě vody a energie. Příkladem může být výstavba vlastní čistírny odpadních vod, díky níž jsme schopní vyrábět bioplyn a následně jej využívat jako palivo v kotlích. Vedlejším produktem při výrobě buničiny je soda, kterou dále dodáváme sklářskému průmyslu. Za klíčový aspekt považuji digitalizaci výroby. Náš provoz už je ve vysoké míře automatizovaný, digitalizace nám umožňuje zvyšovat efektivitu a kontrolu nad procesy.

Je digitalizace způsob, jak nahradit chybějící pracovníky?

Výroba celulózy byla hodně automatizovaná již v 80. letech, kdy byl dostatek pracovní síly. V současnosti pociťujeme nedostatek zaměstnanců, zejména technicky zaměřených odborníků se znalostí anglického jazyka. Zatímco u vysokoškolsky vzdělaných pracovníků se úroveň angličtiny zlepšila, u středoškoláků je to pořád problém. Pozitivním trendem je rostoucí kvalita vzdělávání na Vysoké škole báňské nebo Ostravské univerzitě, což nám umožňuje lépe vybírat kandidáty na kvalifikovanější pozice.

Řešíte nedostatek lidí interně?

Máme vlastní Pulp Academy, kde si nové zaměstnance školíme. Trvá to přibližně dva roky, a proto je pro nás klíčové, aby tito lidé i po zaškolení pracovali v našem regionu. 

Vy sama jste nikdy odejít nechtěla?

Vždy jsem cítila silné pouto k tomuto regionu. Jsem patriot a mám velmi ráda Beskydy. Zároveň mi hodně záleží na tom, aby si tento kraj zachoval svůj průmyslový charakter. Věděla jsem od začátku, že tady chci zůstat.

Zmínila jste, že je Biocel stoprocentně soběstačný ve výrobě energií. To vám asi hodně pomohlo, když po roce 2022 začaly dramaticky růst ceny elektřiny a plynu.

Ano, naše energetická soběstačnost se ukázala jako klíčová výhoda. V regeneračních kotlích spalujeme výluh vznikající při výrobě buničiny. Teplo z tohoto procesu dále využíváme v samotné výrobě a zároveň jej přeměňujeme na elektrickou energii. Máme v závodě tři turbíny, poslední kondenzační turbína byla uvedena do provozu v roce 2014. Ročně vyrobíme 370 až 400 tisíc megawatthodin elektřiny. Necelých 20 procent dodáváme do distribuční sítě.

Teoreticky byste tedy mohli fungovat i jako ostrovní systém?

Teoreticky ano, v praxi je to složitější. Mohli bychom fungovat zcela nezávisle, pokud bychom nikdy neprováděli odstávky zařízení.

Jste příklad firmy, která těží z ekologického přístupu, a jste energeticky soběstační. Vlastně z určitého pohledu ideální firma pro Green Deal. Je to opravdu tak?

Upřímně si nedokážu představit průmyslový podnik, který by mohl říci, že mu Green Deal nepřináší problémy. Jeho cíle, zejména v kontextu současné geopolitické a ekonomické situace, považuji za nereálné. Evropa už nemůže pokračovat stejnou cestou jako v uplynulých letech. Například požadavek na snížení emisí o 90 procent do roku 2040 je zcela mimo realitu. Dosáhnout uhlikové neutrality je v průmyslové praxi téměř nemožné.

A co zmírňující opatření, jako je Clean Industrial Deal, nebo snaha o snižování byrokracie prostřednictvím standardů ESG?

Tyto iniciativy vnímám jako dobře míněné, avšak bez skutečně cíleného dopadu. Pokud jde o průmysl, Evropa se podle mého názoru blíží nárazu do zdi. Současnou politiku je třeba zásadně přepracovat. Už samotný cíl snížit emise o 55 procent do roku 2030 je pro průmyslové podniky obtížně splnitelný. Bez realistického přístupu a hlubšího porozumění specifikům jednotlivých odvětví hrozí, že se tyto ambiciózní cíle stanou spíše překážkou než motivací k udržitelnému rozvoji.

Platí to i pro Biocel?

Ano, týká se to i nás, například proto, že při výrobě využíváme chemikálie. Zvýšené náklady na energie se přímo promítají do cen našich produktů. Kromě toho se musíme intenzivně zabývat i novou legislativou, například směrnicí o odlesňování EUDR, která s sebou přináší další administrativní zátěž. Namísto investic do inovací musíme vynakládat prostředky na splnění těchto regulatorních požadavků. Pokud bude tento trend pokračovat, může to mít pro evropský průmysl velmi negativní dopady.

Jaké změny byste v rámci Green Dealu provedla okamžitě?

Svaz průmyslu již připravil přehled konkrétních kroků a opatření, jež je třeba realizovat. V oblasti energetiky je klíčové zajistit dostatek elektřiny z obnovitelných zdrojů a zároveň vybudovat odpovídající infrastrukturu. Za naprosto zásadní považuji snížení administrativní zážěže a regulací. Například směrnice o obnovitelných zdrojích energie, jako je RED III a mnohe další, představují pro průmysl obrovské bariéry a vytvářejí nejistotu. Firmy často nevědí, jakým způsobem investovat, aby jejich rozhodnutí dávala dlouhodobý smysl. Navíc je třeba si uvědomit, že Evropa v tomto úsilí zůstává osamocena. Asijské země a Spojené státy volí zcela odlišný přístup. 

Evropská komise v rámci Clean Industrial Dealu uvádí ambiciozní cíle v oblasti cirkulární ekonomiky. Jsou podle vás reálné?

Ano, ale za předpokladu, že budou smysluplně podpořeny investice do inovací. Recyklace v průmyslovém měřítku zdaleka neznamená jen sběr PET lahví. Jde o komplexní a technologicky náročné procesy, které umožňují efektivní navrácení materiálů zpět do výroby. Právě tyto technologie představují klíč k naplnění cílů cirkulární ekonomiky v praxi. Musí však vždy mít ekonomický smysl a investiční návratnost.

Lenzing Biocel Paskov

• Celulózka postavená v roce 1983 ročně vyrábí až 300 tisíc tun viskózové buničiny. Základní surovinou pro výrobu je vláknina ze smrkového dřeva. Vyrobená viskózová buničina pak končí v dalších závodech, kde se z ní dělají viskózová vlákna, používaná v textilním průmyslu jako alternativa polyesteru nebo bavlny. Lenzing tato vlákna vyrábí pod značkami Tencel, Lenzing, Ecovero a Veocel.
• Změna z původně papírenské výroby v Biocelu Paskov přišla v roce 2011 pod současným vlastníkem, rakouským koncernem Lenzing. Ten má ještě další výrobu v Rakousku, Číně a Brazílii.
• Předchozím majitelem byla od roku 2000 jiná rakouská společnost, rodinná firma Heinzel Group. Výhodou závodu v Paskově je prakticky stoprocentní energetická soběstačnost.

Kateřina Kupková

• Rodačka z Beskyd je absolventkou Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava.
• S celulózkou Lenzig Biocel Paskov spojila většinu svojí kariéry. Nastoupila v roce 2000 jako manažerka kontrolingu, od roku 2010 byla finanční ředitelkou a členkou vddení. Generální ředitelkou je od roku 2020.
• Od roku 2023 je víceprezidentkou Svazu průmyslu a dopravy. Na starosti má agendu udržitelnosti a cirkulární ekonomiku.
• V roce 2022 byla oceněna jako manažerka v soutěži Hospodářských novin TOP ženy Česka.

"Systém sám je nastaven tak, aby udržoval tok příjmů, většinou z veřejných subvencí, ve prospěch producentů energie. Byl postaven tak, aby z něj měli výhodu výrobci, a ne spotřebitelé," říká ekonom a spisovatel Matt Ridley.

Matt Ridley (1958) vystudoval v Oxfordu zoologii, po doktorátu nastoupil jako redaktor vědeckého oddělení magazínu The Economist. Od té doby se živil především jako novinář a komentátor (The Times, Wall Street Journal aj.). Po otci zdědil nejen šlechtický titul, ale i místo v bance Northern Rock, která byla pod jeho vedením roku 2007 vystavena runu klientů, a stala se tak vlaštovkou bankovní krize o rok později. V letech 2013–2021 byl členem Sněmovny lordů za konzervativce. Autor mnoha knih, některé jsou přeloženy do češtiny (Genom, Původ ctnosti, Největší show pod sluncem, Evoluce všeho, Racionální optimista).

Na letošní konferenci Aliance zodpovědných občanů (ARC) v Londýně vystupoval i u nás známý ekonom a spisovatel Matt Ridley. Ústředním tématem našeho rozhovoru je ideologie bezuhlíkové ekonomiky, což se v kontinentálním pojetí nazývá Green Deal a v angloamerickém pojetí Net Zero – Čistá (uhlíková) nula. V Evropě je to i navzdory Donaldu Trumpovi pořád vládnoucí ideologie, hlavní charakteristika naší doby.

Pochytil jsem tu bonmot, že Londýn je hlavní město Net Zero. Souhlasíte s tím?

Ano, bonmot je pravdivý. Opírá se o skutečnost, že Velká Británie jako první na světě přijala zákon o dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Přijat byl před šesti lety. A současná vláda k tomu zcela vážně uvažuje o tom, jaké závazné cíle pro redukci emisí si stanovíme pro roky 2030 a 2035. Jiné národní vlády přijaly sliby o emisích, ale žádná sama za sebe to nepřijala jako zákon. V tomto ohledu jsme byli první, a pokud vím, zůstáváme jediný stát světa. Paradoxně ten zákon vznikl za vlády konzervativců, bylo to jedno z posledních opatření, která před svým odchodem provedla Theresa Mayová. Vystupoval jsem tehdy v parlamentu proti zákonu a upozorňoval na to, že nemáme tušení, jaké to ponese náklady. K návrhu zákona nebyly předloženy žádné kvalifikované odhady, co nás Net Zero bude stát. Můj argument byl: Taky si nekoupíte dům, dokud neznáte jeho cenu. Tehdy jsem se nedočkal žádné odpovědi, ale jako námitka to platí dál.

My Češi věříme, že myšlenku emisní neutrality zaneslo do Evropy Německo. V EU to tak je. Ale u nás málokdo ví, že v klimatické politice je Británie stejně fanatická jako Německo.

A to Německo nadále používá uhelné elektrárny, u nás jsme si je všechny už zavřeli. Dám příklad, který ukáže hloubku šílenství naší klimatické politiky. Pálíme dřevo, stromy ze Spojených států a Kanady. To dřevo se pálí v naší největší elektrárně, Drax v Yorkshiru. Dřív to byla uhelná elektrárna a pokrývá sedm procent spotřeby elektřiny v Británii. V Americe to dřevo kácejí v lesích, a přestože tvrdí, že při těžbě dřeva dodržují zásady udržitelnosti, někdy ho kácejí v panenských pralesích. Vyrobí pak z něj pelety, ty převážejí lodí do anglického přístavu, z přístavu vlakem do Draxu. Vzniká tak velká uhlíková stopa při převozu dřeva do elektrárny, navíc emise skleníkových plynů vzniklé při spalování dřeva jsou paradoxně vyšší než při spalování uhlí. Pointa je, že emise z Draxu se v systému vykazují jako emise v Severní Americe, a ne v Británii. Je to nehospodárné, neekologické šílenství, ale vláda ho chápe jako jeden z kroků Net Zero. Postupuje podle zákona, který jsem zmiňoval.

Tak dřevo je aspoň obnovitelný zdroj, že. 

Argumentují, že vykácené stromy znovu vyrostou. Ale za jak dlouho strom v americkém lese vyroste? Za 80 až 100 let. Přitom rok 2100 je datum, kterého už se máme obávat, kdy prý bude pozdě. Drax a pelety, to je asi nejpošetilejší příklad naší energetické politiky. Pak je řada příkladů pošetilých o něco málo méně. Solární elektřina. Británie je druhá nejméně vhodná země světa pro instalaci solárních panelů, nemáme tu vhodné světelné podmínky, počasí, přírodu. Za námi je už jen Irsko. V přehledu Světové banky o potenciálu pro solární parky jsme 249. a Irsko 250. (Česká republika obsadila ve studii Global photovoltaic Power Pontential by Country pěkné 236. místo – pozn. red.) Existuje slušná pravděpodobnost, že panel nainstalovaný v Británii za celých dvacet let své životnosti nevyrobí víc energie, než kolik bylo vynaloženo na jeho výrobu. Takže i emisí víc vyrobí, než ušetří.

Zdroj: https://www.msn.com/cs-cz/zpravy/other/uk%C3%A1%C5%BEu-v%C3%A1m-hloubku-%C5%A1%C3%ADlenstv%C3%AD-na%C5%A1%C3%AD-klimatick%C3%A9-politiky/ar-AA1IfyZx?ocid=msedgdhp&pc=ASTS&cvid=ebff0a6bbfb24b6a8de7a5749f63d326&ei=86

GREEN DEAL je skrytá daň EU, emisní povolenky neoprávněně dusí členské státy

EU nechce zdravé životní prostředí, EU chce jen vaše peníze

Litigation s.r.o., Ing. Miloslav Klas, CSc., Ing. Jaroslav Drobný

Článek ke stažení zde

Stagnace, krize ekonomik zemí EU a GREEN DEAL 

Poslední dobou na jedné straně v EU vidíme ve jménu cílů GREEN DEAL výrazné direktivní omezování hutní výroby, strojírenství, zemědělství i energetiky. Na druhé straně produkty, které v Evropě kvůli omezením chybí, se nahrazují dovozem ze zemí mimo EU.“ Tyto dovážené neevropské produkty přitom většinou nemusí splňovat normy EU. 

Zdroje financování EU a uhlíkové daně. Emisní povolenky jako skrytá daň EU 

Tento výše uvedený stav je sice na první pohled nelogický a nepochopitelný. Při sledování cesty peněz a dle zásady „komu ku prospěchu“ lze vše snadno vysvětlit. Zcela zde pomineme velmi smělou, ale reálně utopickou a biologicky, fyzikálně, chemicky a sociálně nerealizovatelnou ideu všenápravy životního prostředí absolutním omezením produkce CO₂. 

Při hledání smyslu GREEN DEALu, se nám ze skrytu jasně vynořují nároky na neomezenou vládu centra EU spolu s Německem a Francií. Vysvětlení původu zákonných zdrojů příjmů centrálních struktur EU, je následující: 

1) EU v podstatě není oprávněna stanovovat a vybírat z členských států jakékoliv daně mimo zdroje vyjmenovaných finančních příjmů, které jsou omezeny na: 

    a) paušální % HND (hrubého národního důchodu) členských států – tato položka je konstantní a EU nemůže počítat s jejím skokovým navýšením, spíše naopak

    b) cla na dovoz zboží ze zemí mimo EU – čím větší dovozy zboží ze zemí mimo EU, tím větší příjmy pro Unii 

2) EU našla další zdroj financí pro svůj rozpočet v podobě uhlíkové daně, tedy faktického monopolu EU na vydávání a prodej emisních povolenek. Tyto jsou koncipovány tak, že jejich cena v čase strmě narůstá. 

3) Struktury EU, zejména ty nevolené, mají prioritně finanční zájem na rychlé realizaci GREEN DEALu prostřednictvím emisních povolenek (čím větší rychlost realizace GREEN DEALu, tím větší příjmy EU). Nejde tady v žádném případě o obecně prospěšný zájem, ale soukromě prospěchářský motiv k obohacení nevolené úzké skupiny. Emisní povolenky způsobují razantní snížení produkce průmyslu, zemědělství a energetiky zemí EU. Kritické snížení produkce ekonomik států Unie mocenské struktury EU nezajímá. Nedostatek všeho (dříve vyráběného nebo produkovaného v EU) je maskován dovozy ze zemí mimo Unii (včetně Číny, Ruska), ze kterých jsou vybírána opět řídícími strukturami EU dovozní cla. 

4) U dovozů do EU ale nacházíme nesystémové výjimky z celního zatížení. A to například u zemědělských produktů zemí jako jsou státy MERCOSUR (Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay) a Ukrajina. Zemědělské komodity dovážené z těchto států nemusí plnit přísné evropské kvalitativní požadavky na obsahy zakázaných látek - např. zbytky pesticidů, antibiotik. Samozřejmě nebyly vypěstovány či odchovány v souladu se zásadami GREEN DEALu, požadavky na welfare zvířat a evropskými požadavky na odlesňování (omezení produkce CO₂). Navíc je mnohdy k výrobě rostlinných produktů (obilí, kukuřice, sója) i živočišných produktů (maso, mléko, vejce) z těchto zemí použito geneticky modifikovaných organismů (GMO). GMO v Evropské unii podléhají přísnému schvalovacímu procesu a některé státy je zcela zakazují – měl by tedy být zakázán i jejich dovoz. Unii tedy nejde až tak o zdravé životní prostředí, zdravé potraviny pro evropské obyvatele, ale jde zde hlavně o získání finančních zdrojů pro vládní centra EU a finanční skupiny blízké strukturám EU.

Podrobněji k problematice bodu 4 - Zdeněk Jandejsek: https://youtu.be/oALL_bBeZpo

Důsledky uhlíkových emisních povolenek v ekonomikách členských států 

EU chce stále více peněz, které může dílem přerozdělovat a dalším dílem spotřebovávat. To znamená stále více moci pro EU, další centralizaci a militarizaci. To ovšem přináší zadlužování, pádivou inflaci, zhoršování stavu ekonomik členských zemí až do úplného ekonomického exitu významné části zemí Unie. 

Následkem tedy bude, že dosavadní formální symbiotický vztah členských zemí a centra EU pohromadě s Německem a Francií je nahrazován zjevnými vztahy predátorskými a parazitickými. Členské země v roli hostitelských organismů budou centrálními predátory a parazity omezeny až na holé základní životní funkce anebo i zaniknou. 

Výše u vedené skutečnosti podrobněji popisuje a verifikuje aktuální článek z konzervativních zdrojů USA a dalšího zdroje ČR, viz odkazy: 

Článek z The American Spectator, 20.6.2025
 https://www.zsch.cz/news/uhlikova-dan-a-zelena-dohoda-klima cka-loupez-eu-je-v-plnem-proudu/ 

Článek ekonoma Lukáše Kovandy, 3.7.2025 
https://neviditelnypes.lidovky.cz/ekonomika/green-deal-evropska-komise-by-rada pritvrdila.A250702_103246_p_ekonomika_nef 

Rozhodování EU o GREEN DEALu, emisních povolenkách je pro členské země EU právně nezávazné. 

EU v oblas emisních povolenek a zelené politiky není oprávněna členské státy jakkoliv úkolovat, zavazovat, omezovat a vystavovat sankcím a poplatkům.

Rozhodování o klimatických opatřeních EU (GREEN DEAL, uhlíkové povolenky) hodnotí Polský ústavní soud na podnět polských poslanců jako činnost zcela mimo zákonný rámec pravomocí orgánů EU, které jim byly přístupovými smlouvami svěřeny. Polská ústava a logicky – precedentně – tedy i česká ústava a ústavní práva dalších členských zemí EU, jsou postavena nad části unijního práva v oblasti energetiky. Tedy i nad GREEN DEAL a uhlíkové povolenky. EU si svévolně hlavně v oblasti energetiky, ale i dalších oblastech, dotvořila vlastní pravomoci a obešla ústavně stanovená pravidla pro přenos kompetencí – viz podrobněji odkazy: 

Článek na webu ECHO24.cz ze dne 16.6.2025 
https://www.echo24.cz/a/HSust/zpravy-svet-polske-pravo-vic-eu-rozhodnu-ustavni-soud-green deal-rozhodneme-sami 

Článek právníka Zdeňka Koudelky, 20.6.2025 
https://www.pressreader.com/ar cle/281711210621261 

Rozhodnu Polského Ústavního soudu, 10.6.2025 
https://trybunal.gov.pl/postepowanie-i-orzeczenia/wyroki/art/ksztaltowanie-przez-unie-europejska-i jej-organy-kompetencji-do-wyboru-przez-panstwo-czlonkowskie-zrodla-energii-i-ogolnej-struktury zaopatrzenia-rzeczypospolitej-polskiej-w-energie-3 

Emisní povolenky jsou tedy skutečně jen nezákonným účelovým opatřením, které nemají oporu v právních řádech EU, která jí byla v přístupových smlouvách svěřena, ani v právech členských zemí EU. Co zákony neukládají nemusí nikdo respektovat, činit či snášet. Žádný členský stát EU tedy nemůže být nucen k placení emisních povolenek a plnění pravidel GREEN DEALu. Tedy pokud tato pravidla nepřijme o své vůli a emisní povolenky pak bude ochoten platit dobrovolně.

Článek ke stažení zde

Uhlíková daň a Zelená dohoda: Klimatická loupež EU je v plném proudu

zdroj: spectator.org
The American Spectator je konzervativní americký časopis, který se zabývá zprávami a politikou. Redaguje ho R. Emmett Tyrrell Jr. a vydává ho nezisková organizace American Spectator Foundation. Založili ho v roce 1967 Tyrrell (současný šéfredaktor) a Wladyslav Pleszczynski (jeho redakční ředitel od roku 1980).

Další podrobnosti o zdroji zde

Autor: Thomas Kolbe

Článek byl uveřejněn dne 20.6. 2025

odkaz na článek přímo na zdroji zde

Články ke stažení:

PDF v AJ

PDF v ČJ

Word v ČJ

-podrobnosti o The American Spectator zdroj Wikipedia,český překlad z angličtiny ,formát PDF

 

 

V honbě za novými zdroji peněz se Evropská komise zaměřila na domácnosti a motoristy. Plánované rozšíření systému EU pro stanovování cen uhlíku o paliva pro vytápění domácností a dopravu má za cíl zakrýt propadlý rozpočtový deficit Bruselu – na úkor jeho občanů. Jsme svědky fiskálního drancování v zeleném oděvu. 

Od roku 2027 budou soukromé domy, malé podniky a osobní vozidla začleněny do druhého systému obchodování s emisemi (ETS2), čímž budou pod přísnou kontrolou mechanismů obchodování s emisemi na úrovni EU. Toto byrokratické uchvácení moci se méně týká záchrany planety a více záchrany financí Bruselu. Komise s ročním deficitem rozpočtu 30 miliard eur zoufale usiluje o stabilizaci a rozšíření svého institucionálního dosahu, a to jak v rámci EU, tak i na globální scéně. (SOUVISEJÍCÍ: Evropská energetická sebevražda: Brusel vyměňuje průmysl za ideologii)

 

 

 

Emisní triky a manipulace s trhem

 

Brusel doufá, že manipulací s cenami emisních povolenek v rámci systému ETS2 vygeneruje mezi lety 2027 a 2035 nové příjmy ve výši až 705 miliard eur. Motivace k nafukování cen – až k bodu zlomu pro domácnosti a malé podniky – nemohla být jasnější. A jediné omezení? Nezabít zlatou slepici úplně. Očekávejte zde úroveň bezohlednosti, jakou jsme v imigrační politice nebo reformě byrokracie nikdy neviděli. A to vše navzdory rostoucímu odporu členských států, jako jsou Maďarsko, Itálie a Slovensko. (SOUVISEJÍCÍ: Německá sebevražedná smlouva se zelenou ideologií) 

Byrokratický aparát EU je nenasytný. Pod morálním rouškou „ochrany klimatu“ stále hlouběji vtlačuje svou agendu do peněženek občanů. Brusel, chráněný závojem nevládních organizací a poddajného mediálního komplexu, prosazuje svou agendu zelené transformace s efektivitou, která ostře kontrastuje s reálnými katastrofami, které po sobě zanechává. Zatímco evropská ekonomika selhává, bruselský aparát oslňuje pětiletými plány v duchu Pekingu. 

Nic se nezlepší – kromě propagandy EU. Vzhledem k téměř úplné dominanci veřejné diskuse bude Komise tyto donucovací poplatky prodávat jako „záchranu světa“ a znepokojivá část veřejnosti bude souhlasně přikyvovat.

Klimatická hysterie se setkává s fiskální predací

 

Pokud se EU podaří transformovat se v de facto daňový úřad, Evropa vstoupí do éry otevřené behaviorální kontroly. Schopnost zdanit emise dává Bruselu moc podobnou státu – a staví ho do přímé konkurence s národními vládami, které jej nominálně ovládají. Pokud se neobjeví žádná vážná opozice, budeme svědky nevratné konsolidace nadnárodního fiskálního státu s rozsáhlou diskreční pravomocí. 

Transformace od přesvědčovací tvorby politik k donucovací správě věcí veřejných již začala. Klimatická politika od samého začátku sloužila jako morální páčidlo pro rozšiřování pravomocí EU, zejména vzhledem k nedostatku práv Komise na přímé zdanění. Toto omezení podnítilo zvrácenou kreativitu: propojením individuálních činů s klimatickými „hříchy“ vytvořil Brusel nový druh systému odpustků – spravovaného státem a vynucovaného daňovými úřady. Z hlediska mocenské politiky se jedná o jednu z nejúspěšnějších inovací moderního byrokratického etatismu. 

Vině se nelze vyhnout. Vypouštíme CO₂ jen svou existencí – proto jsme všichni vinni. Na rozdíl od abstraktního morálního zkoumání tragédie v podkroví nenabízí klimatická politika EU žádnou katarzi, pouze trvalý závazek. Z uměle vytvořeného morálního dluhu staví vulgární fiskální vězení.

Vzestup podnikatelů v oblasti dotací

 

Toto fiskální vězení už není teoretické. Zeleno-socialistický aparát se tiše upevnil přesvědčováním veřejnosti, aby v rámci boje proti „klimatickým změnám“ přijala vyšší daně. Kolaterální škody – prohlubující se ekonomická malátnost v celé střední Evropě – jsou ignorovány emocionálními odbočkami: bojem proti krajní pravici, obranou demokracie, budováním „firewallů“. Nejzákeřnějším výtvorem EU je však její rostoucí třída podnikatelů s dotacemi – podniků a jednotlivců, jejichž hlavní odborností je získávání státních finančních prostředků. (SOUVISEJÍCÍ: Bidenův dokument EPA „Zlaté slitky z Titanicu“ jsou jen špičkou ledovce) 

V celé EU se nyní statisíce lidí živí z příjmu z programu Green Deal. Udržují tohoto Frankensteina transformační agendy – ne prostřednictvím inovací, ale prostřednictvím závislosti na veřejných financích. A kdo za to platí? Nedotované zbytky produktivní ekonomiky. Je to cynický Tocqueville v nejčistší podobě.

Odtržen od reality

 

Nespoutaná moc vytváří slepotu. Navrhovaná uhlíková daň ze starých topných systémů – která má lidi „donutit“ k nákupu nových – by mohla zvýšit náklady na vytápění o více než 40 procent. Prognózy předpovídají roční náklady ve výši 1 400 eur na německou domácnost, pokud Brusel uzamkne ceny uhlíku mezi 200 a 300 eury za tunu. A buďme upřímní: centrální plánovači v tom uspějí. Vytváření umělého nedostatku je jejich jediný skutečný talent. (SOUVISEJÍCÍ: Nebezpečí globální správy: OSN usiluje o globální uhlíkovou daň z lodní dopravy) 

Břemeno bude obrovské. Ale koho zajímají rodiny, živnostníci a majitelé malých podniků, kteří jsou již tak drceni roky inflace vyvolané ECB? Škody – 550 000 nových ztrát pracovních míst v Německu od roku 2021 – jsou cenou, kterou „my“ musíme zaplatit za dosažení zelené utopie. Technokraté v Bruselu samozřejmě tuto devastaci označí za zvládnutelnou: koneckonců existuje „Sociální klimatický fond“ pro poražené v zelené transformaci. Všichni se musí přidat. Nikdo nezůstane pozadu. (SOUVISEJÍCÍ: Zachycování uhlíku: Dohodnutý podvod)

EU je rychlá a efektivní – když utrácí vaše peníze. Tentýž Sociální klimatický fond má obdržet 87 miliard eur na financování zateplení domů, tepelných čerpadel a nízkoemisní mobility. Zelený socialismus se bezproblémově prolíná se staromódním sociálním statismu a výsledkem je ekonomika, jejíž energie je odsávána do mrtvé půdy bruselských technokratických fantazií.

Prázdná expanze EU

 

Neškolenému uchu zní bruselské programy chytře, ba dokonce suverénně. Ale pro ty, kteří ještě nejsou otupělí propagandou, zavání ideologickou rigiditou. Tito technokraté nepochybují o svém poslání, nemají žádný konflikt ohledně kompromisů. Ani to nemusí: je to bezejmenný daňový poplatník, kdo zaplatí účet. 

Bruselu se zázračně podařilo zakrýt svou destruktivní roli v dlouhém ekonomickém úpadku Evropy. Základy moci EU jsou neporušené – a rozšiřují se. Za pouhých pár měsíců se Bulharsko chystá vstoupit do eurozóny, což Bruselu poskytne novou geopolitickou páku u Černého moře. Nezáleží na tom, že bulharská ekonomika může být vysáta, stejně jako velká část jižní Evropy. (SOUVISEJÍCÍ: Impérium EU: Bulharsko se připojuje k euroklubu) 

Skutečná genialita EU spočívá v překladu složitých problémů do zjednodušených, mediálně přívětivých sloganů. Kauzální řetězec je jasný: fiskální černá díra v Bruselu požaduje více moci, vymýšlí nové daně a využívá příjmy k upevnění svého sevření, jen aby se cyklus znovu opakoval. Je to byrokratický circulus vitiosus, který se nezastaví, dokud se Leviathan EU nezhroutí pod vlastní vahou a možná se – konečně – nevrátí ke svému původnímu poslání: zajištění volné hospodářské soutěže na jednotném trhu.

ČTĚTE VÍCE od Thomase Kolbeho:
* Meloniho Itálie: Osvěžující crescendo bruselské disonance
* Klimatická noční můra „Merwede“
* Impérium EU: Bulharsko se připojuje k euroklubu

Zdroj: https://spectator.org/carbon-tax-green-deal-eus-climate-heist-underway/

Liberalismus: Smrtelná dávka dobra

Petr Robejšek, politický filozof

Časopis To, 31.5. 2025

článek ke stažení zde

„Pokrokový“ liberalismus nemá s tím klasickým nic společného. Ale to již přesvědčivě vysvětlili jiní. Proto se soustředím na cíl a způsob, s jakým je tato ideologická doktrína nasazována k podrývání západní civilizace, a naznačím šance na její zneškodnění.

Heidegger a Hitler

Z historie víme, že se slova mohou zmocnit společnosti a s tragickými důsledky ovlivnit chování lidí. Někteří političtí myslitelé jsou kupříkladu přesvědčeni o tom, že německý filozof Martin Heidegger svými myšlenkami, konkrétně v paragrafu 74 svého díla Bytí a čas, které vyšlo v roce 1927, ideově připravil půdu pro nástup Hitlera a nacismu o šest let později.

Pro tzv. pokrokový liberalismus má podobný význam filozofie poststrukturalismu, spojená s francouzskými mysliteli, jako byli Jean-François Lyotard a Jacques Derrida. Stejně jako v Heideggerově případě se i jejich vyšlechtěné myšlenky ocitly v rukou daleko méně nadaných, ale o to mocichtivějších nádeníků ducha, kteří dnes sedí na sociálně-vědních katedrách, v redakcích a ve stranických centrálách. A dopadlo to tak, jako by da Vinciho malbu kopíroval předměstský sprejer s nulovým talentem a s palčivou touhou po uznání.

Z vycizelovaných slov a myšlenek, kterými Derrida a Lyotard obhajují jedinečnost individua, zbylo v rukou těchto intelektuálních pěšáků tvrzení, že pravda je to, co si o sobě kdejaký trouba myslí právě dnes odpoledne.

Hieronymus Bosch: Rajská zahrada, (detail)

Výzkum frekvence žargonu tzv. liberálního myšlení v článcích The New York Times v letech 1970-2018 ukázal, že od roku 2015 skokově narůstala četnost slov v souvislosti s wokeness: sexismus, mužská privilegia, toxická maskulinita, feminismus, institucionální rasismus, systémový rasismus, islamofobie, antimuslimský, inkluze, homofobie, transfobie, LGBT, queer, genderově neutrální, transgender, klimatická změna, hatespeech atd.

Většinová společnost
má brát vážně, nebo
dokonce převzít
fantasmagorie
kdejakého vyšinutého
outsidera.

Ideologie „uvědomělosti“ (wokeness) je americký kříženec čínské „kulturní revoluce“ z let 1966-1969. Tehdy v čínských městech řádily komunistickým diktátorem Mao Ce-tungem poštvané roty militantních mládežníků, kteří mávali „rudými knížkami“. Ty obsahovaly pravidla „velkého kormidelníka“ pro boj proti „čtveru starému“ – myšlení, kultuře, tradicím a způsobům. Smrtelná dávka dobra tenkrát v Asii stejně jako dnes na Západě.

Od Mao Ce-tunga se pokrokoví liberálové naučili, že slova jsou zázračně účinné mocenské nástroje, zejména když se zahnízdí v mozcích těch, kteří rozhodují o tom, jak a o čem jsou ostatní lidé informováni, za co se vydávají jejich daně a podle jakých zákonů se mají řídit.

Woken-ideologie za sebou neměla moc nelítostného diktátora, ale měla sloužit k ustavení diktatury dobra. Pomocnou ruku při tom nabídli miliardářští „filantropové“, kteří chtěli a chtějí podrývat hodnoty, instituce a pravidla, na kterých stojí západní civilizace. V hledáčku mají rodinu, národ, svobodu slova a právní stát. A tak si koupili anebo podplatili média a univerzity. Z nich se pak dotěrně lidumilný liberální žargon rozlil do politiky, prosákl do jurisdikce a najednou je pod zákonem, že většinová společnost má brát vážně, nebo dokonce převzít fantasmagorie kdejakého vyšinutého outsidera.

Hieronymus Bosch: Zahrada pozemských rozkoší

Gramatika správného světa

V roce 1975 vyšlo prorocké dílo německého sociologa Helmuta Schelského Pracovat mají ostatní – Třídní boj a kněžská vláda intelektuálů. Autor v něm precizně líčí trvalý sklon inteligence poučovat a poručníkovat společnost a za nevyžádané rady požadovat úctu, peníze a moc.

Hieronymus Bosch: Peklo, (detail)  FOTO: WIKIMEDIA COMMONS

Plán rozpustit evropskou civilizaci
spočívá v přívalu příslušníků 
zaostalých kmenových pospolitostí.

V Německu jsem žil od roku 1975 a mohl zblízka sledovat, s jakou živelností se Schelského diagnóza potvrzovala a jeho prognóza překonávala. A také dnes si intelektuální avantgarda osobuje právo poučovat a šikanovat společnost, a to nejen v Německu. Všude v Evropě se snaží skupina obyvatelstva ozdobená – často kuriózními – akademickými tituly pochybné hodnoty ovlivňovat politické a ekonomické směřování společnosti. Její předvoj tvoří politici, média, lobbisté, zaměstnanci neziskovek, státní úředníci, akademici, umělecké celebrity, urbánní snobové a dětičky bohatých rodičů. Ti všichni jsou trvale naladěni morálně se rozšoupnout na úkor většiny a naočkovat společnosti smrtelnou dávku dobra. Za nimi se houfuje ta (bohužel až příliš početná) část obyvatelstva, která je sice schopna číst a rozumět, ale neumí samostatně myslet.

Bizarní gramatiku „správného světa“ tvoří tři pravidla pokrokového liberalismu:

• Všechno je možné, ale nic není jisté.
• Menšina je vždy oběť, a proto důležitější než většina.
• Rovnoprávnost musí být absolutní a tolerance bezmezná, ovšem vyjma vůči odpůrcům.

filozof Martin Heidegger

Liberalismus, povýšený pojmem pokrokový, je ve skutečnosti agresivní metodologie, s jejíž pomocí si ekonomické superelity vynucují pustošivé politické a sociální změny. Na prvním místě k nim patří plán rozpustit evropskou civilizaci v přívalu příslušníků zaostalých kmenových pospolitostí. Většinovou společností sdílená představa normality a tradičních norem se má rozplynout v oblaku relativismu, libovolnosti, nezávaznosti a bezbřehé tolerance i vůči těm nejodpudivějším odchylkám.

Na druhém místě je třeba jmenovat obludný pojmový švindl, který se týká definice pokroku. Světová plutokracie již totiž nemá ani vůli, ani možnosti dokazovat, že systém finančního kapitalismu stále ještě zaručuje společenský pokrok tím, že zlepšuje hmotné životní podmínky lidí. A proto začala jejich životní úroveň otevřeně, a dokonce násilně zhoršovat a vydává to (s odvoláním na tzv. klimatickou změnu) za nový význam pojmu pokrok.

Éra prázdných slov

Dnešní dědicové těch, které Schelsky před padesáti lety kritizoval, samozřejmě nejsou příslušníky skutečné aristokracie ducha, ale jen nádeníci na intelektuálním úhoru sociálních věd. Své pozíice a vlivu nedosáhli díky kompetenci nebo morální integritě, ale jen proto, že jako kazatelé a drábové spolehivě slouží světové ekonomické oligarchii. V posledních dvou dekádách se totiž média, experti a politici pod taktovkou mocných podnikatelů slili do jednoho mediálně-politického komplexu. Vznikla tak nová feudální vrchnost, která hovoří jiným jazykem než většina lidí, protože má jiné zájmy. Její moc se neopírá o silné argumenty, ale hlavně o možnost libovolně měnit význam slov. Informace tak již nejsou zdrojem poznání, ale nástrojem drezury lidí k poslušnosti. A důsledek?

• Žijeme v éře prázdných slov, a proto spolu nemají věci a jejich názvy nic společného. 
• V éře prázdných slov se nehledá pravda, ale jen se vyhlašuje nejnovější význam pojmů jako demokracie, svoboda, právní stát nebo zdraví.
• V éře prázdných slov může být dnešní pravda zítra lží, protože pravdivost závisí jen na hlasitosti a hlasitost jen na penězích.
• V éře prázdných slov neexistují ani sliby, které které se musejí splnit, ani poznatky, které se dají vyvrátit, ani zákony, které platí pro všechny.
• To, co bývalo nepochybné, je rozmazáno šmouhami dočasných významů slov a večerní zprávy jsou každodenní update překrouceného světa.

Důsledek je, že průměrný posluchač tlampačů mediálně-politického komplexu vlastně vůbec neví, v jaké společnosti žije a co se v ní právě děje. Bývalé pravidlo Rozděl a panuj dnes vystřídalo Popleť a panuj. Ale přesto všechno nemá ideologická doktrína liberalismu budoucnost.

"Velký problém západního
svběta není v nedostatku
hodnot, ale to, že vše je
převedeno na hodnotu."

Eugéne Delacroix: Dante a Virgil v pekle (Dantova bárka)

Konec pokrokového liberalismu

Richard Dawkins upozornil na to, že i v moderní společnosti probíhá parafráze biologické evoluce, ve které o přežití bojují slova. Místo o genech mluví o memech a míní tím myšlenky a pojmy. Stejně jao geny přežívají ale jen ty memy, které svým šiřitelům prospějí. Přiléhavé názvy a trefná vysvětlení umožňují úspěšné chování, a jsou tudíž častěji používány.

A proto nemá pokrokový liberalismus budoucnost. Je to totiž jen jakési poslední sbohem z dob blahobytné společnosti. Rádoby liberálnost, ztělesněná ve wokeness, je ve skutečnosti jenom frivolita společnosti, která myslí převážně břichem. Blahobytná společnost je povrchní, lehkomyslná, benevolentní, vstřícná, povolná, permisivní a velkorysá; jedním slovem hloupá. V syrové realitě ekomomického a sociálního úpadku však nemohou tyto masochistické dispozice obstát. Chudnoucí lidé jsou nedůvěřiví, sebestřední a materialističtí. Ne náhodou je dosavadní hyperliberální globalismus právě nahrazován myšlenkou národní ekonomiky, soběstačnosti, ochrany hranic, protekcionismu a vnitřní bezpečnosti.

V moderní společnosti 
probíhá parafráze biologické
evoluce, ve které o přežití
bojují slova.

Náš kontinent je na tom dnes zvláště špatně. A jediná šance evropských států spočívá v tom, že všeobjímající pošetilost nahradí energickým a promyšleným prosazováním národních zájmů, a to na úkor kohokoliv. Když to pochopíme, přestaneme být jenom mizerně placeným komparzem při pohřbiu západní civilizace a staneme se nadějí pro její obrození.

Kdo to zaplatí – Jak přestat platit nejdražší elektřinu v Evropě

Zdraví vás Petrolez. Tohle je pořad “Kdo to zaplatí” a se mnou ve studiu, jako pokaždé, sedí ekonomka Markéta Šichtářová.

Petr Holec, autor, reportér

Ing. Markéte Šichtářová, politička, ekonomka

Rozhovor byl publikován 10.5. 2025 na https://youtu.be/2Uj09v43uNE

Článek ke stažení ve Wordu a PDF

P. Holec : Markéto, právě jsme oslavili den vítězství, neboli konec 2. Světové války. Hodně si dali záležet, naši vládní politici. Z jejich podání se, já bych řekl až zdálo, že oslavila konec války Ukrajina, ale to necháme stranou. Dvojí vítězství jsme totiž oslavili i my češi, a sice Eurostat potvrdil, že i v 2. pololetí loňského roku jsme platili nejdražší ceny elektřiny v celé Evropské unii. A to musíme dodat, že současně si tu elektřinu sami lacině vyrábíme doma. A druhé vítězství, takové Pyrhovo, já bych řekl příznačné pro Fialovskou éru je, že soud zablokoval podepsání smlouvy o dostavbě Dukovan s Korejci, protože to zažalovali Francouzi, kteří byli z toho vyřazeni. Takže nakonec došlo na to, že se podepsala alespoň smlouva o smlouvě budoucí.

Tak nevíme, jak to dopadne nakonec, ale už teď můžeme říct, že ty škody budou nemalé. Bude nás to stát určitě řádově miliardy, to zpoždění. Bůh ví jak to dopadne.

M. Šichtářová: No já bych řekla, že už nás to stojí miliardy teď a stojí nás to právě na těch cenách elektřiny, ve které jsme tak krásně na špici. Alespoň v něčem jsme zase první v Evropě. Problém je, že ta dostavba Dukovan je vlastně do značné míry přeceňována.
Ono totiž je to velmi často prezentováno jako počin, který by u nás měl ceny elektřiny zlevnit. Ale ono to u nás ty ceny elektřiny pravděpodobně nezlevní, a to z jednoho prostého důvodu. Totiž ty dva bloky, které se mají dostavět, a teď je ta jejich dostavba o to víc ve hvězdách když to soud předběžným opatřením zatím zablokoval, tak ty mají vlastně jenom nahradit dva jiné už dosluhující bloky. Takže to má být náhrada v podstatě kus za kus. Leda že by se výrazně prodloužila životnost těch stávajících bloků, třeba až někam na 100 let. Ono tam není možno v tuhletu chvíli, v těch Dukovanech, postavit těch bloků víc. Jednoduše z toho důvodu, že tam není dostatek vody pro chlazení, takže to, co se prezentuje jako velké rozšiřování naší jaderné kapacity, zase tak velkým rozšiřováním není. To je jeden základní problém.

Druhý základní problém spočívá v tom, že jaderná energie je sice absolutně skvělá, pokud jde o výkon, to jak je levná, drahá, jak dlouho vydrží zařízení, infrastruktura, ale pokud tu jadernou energii máme jako primární zdroj pro výrobu energie. Ale u nás se k té jaderné energii přistupuje nikoliv jako k primárnímu zdroji, jako k výrobě levné energie, ale jako k doplňku, k doplňku pro obnovitelné zdroje. A jako doplněk je jaderná energie naprosto nevhodná. A je nevhodná proto, protože u těch jaderných elektráren trvá poměrně dlouhou dobu z technologických důvodů, než ta elektrárna najede na plný výkon a zase nějakou dobu trvá utlumení toho výkonu. To, že si s tím hrály, tak víme, jak to dopadlo v červnu, když se snažili rychle zvyšovat, snižovat výkon. To asi úplně nechceme. A u nás vlastně byla ta dostavba těch Dukovan povolena, zdůrazňuju slovo povolena. To je teda opravdu legrační, pod podmínkou, že ta elektřina z Dukovan nebo obecně jaderná energie bude u nás uhýbat té energii obnovitelné. Konkrétně když to vysvětlím, tak jde třeba o to, že v Baltu bude hodně foukat, dojde tam k velké výrobě elektřiny z větrníku, dojde k přepětí v síti a my musíme tu elektřinu z toho Německa, z těch obnovitelných zdrojů v tu danou chvíli odebrat a musíme vlastně utlumovat a nebo nějakým způsobem mařit tu energii, nebo třeba posílat ji do přečerpávacích elektráren, tu levnou energii a stabilní energii z těch Dukovan a z dalších jaderných elektráren. Takže ta naše elektřina, kterou my si umíme vyrábět, a která je stavěná na to, aby nám dávala stabilní výkon, tak my ten stabilní výkon musíme vlastně posílat pryč a uhýbat tomu nestabilnímu výkonu. A to je úplně technologicky zvrácené. Nedává to smysl a samo o sobě to vede k tomu, že vlastně ta elektřina dlouhodobě nemůže příliš zlevnit.

Takže ty pohádky o tom, jak my si dostavíme jaderné elektrárny a v tu chvíli tady budeme mít po problémech s elektřinou a s nedostatkem energie… to jsou prostě fakt jenom pohádky. Ta dostavba, to je vlastně zachování nějaké základní bazální energie, abychom vůbec byli schopni fungovat. To je to naprosté minimum. To není vůbec nějaké navyšování našich kapacit.

P. Holec: No, mně se líbí… vy jste to zmínila… Za prvé, že nám to bylo povoleno. To svědčí o naší národní suverenitě, že si smíme postavit nebo dostavit jadernou elektrárnu. To už samo o sobě je zajímavé. Ale i to, že vláda Petra Fialy, protože ona je to obří investice ta dostavba, tak nám jako kompenzaci začala lhát o tom, že nám to přinese levnější elektřinu, aby to nějak ospravedlnila. Což už tehdy energetici samozřejmě říkali, že to není pravda, to se prostě nestane, nelžete! Ale teď, když teda došlo k tomu zablokování té smlouvy, podpisu smlouvy, tak nám to vláda měla potřebu zopakovat znova. Aspoň tohle by snad mělo být Pyrhovo vítězství, ale není to tak.

Ale druhá věc, já jenom dodám politicky, tu dostavbu už samozřejmě připravovala předchozí vláda, protože už se to připravuje delší dobu a vláda Petra Fialy řekla, vlastně ona si ji zprivatizovala, že předchozí vláda neudělala nic. Že je to celé jejich, a že bez nich by se vlastně nic nestalo, a že je to jenom jejich dílo a zásluha, a teď najednou tohle. A ono jak se říká, každá revoluce požírá nakonec své děti, kdyby ta vláda byla férová a nelhala o tom, že to celé připravili jenom oni, a že předchozí vláda nic, i když to není pravda, tak by teď mohla říct… No podívejte se, za to může Babiš, jeho předchozí vláda… jak je jejich dobrým zvykem. Ale teď je to stoprocentně jejich. Jak se říká, když něco rozbijete, tak to vlastníte stoprocentně. Tak to jenom politicky, že se to nakonec Petru Fialovi vymstilo.

Ale pojďme k tomu druhému vítězství národnímu a sice, že Eurostat teď potvrdil, že i za 2. pololetí loňského roku jsme my v Česku jako domácnosti platili nejdražší ceny elektřiny, přestože ji u nás doma lacině vyrábíme. A ono, když se o tom systému, perverzním řeknu, kdy my si vyrábíme elektřinu a máme ji doma nejdražší, tak se o tom začalo mluvit. Když ceny elektřiny vystřelily do bezprecedentních výšek a tehdy se to najednou začalo probírat v médiích a energetici tehdy říkali lidem veřejnosti, že to je nevysvětlitelné a vláda to nemůže prostě vysvětlovat donekonečna. To se musí změnit. Tenhle systém nemůže přežít, protože to samozřejmě ožebračuje nás jako Čechy v domácnosti. Za druhé to samozřejmě ničí i náš průmysl a ekonomiku. A teď to máme potvrzené znovu a současně se mluví i o tom, že by se dostátnil ČEZ, protože ČEZ je takový hybrid. On vzniknul už za komunistické totality. Oni ho stvořili komunisti, jako hlavní energetický závod tehdy v Československu. A potom samozřejmě po pádu komunismu v roce 1993 se část akcií dala na burzu a on z toho vznikl takový hybrid, kde 70% vlastní stát nebo-li i my, my dva co tady sedíme, a 30% se nechalo drobným akcionářům. Což jsou buď fyzické osoby a nebo i firmy. A samozřejmě jak už to bývá, ČEZu stát vytvořil takové kvazimonopolní postavení a prostředí pro podnikání. Ale ta třicetiprocentní minorita soukromníků to v podstatě často ovládá a chovají se jako kdyby ta firma byla jejich. A teď došlo na to, že se něco musí stát s ČEZem, aby se vlastně mohly snížit ceny elektřiny u nás a došlo i na takovou paradoxní situaci, že i třeba zástupce části těch minoritních vlastníků Michal Šnobr začal říkat… no my jsme vlastně pro, aby jste nás vykoupili, protože když nás vykoupíte férově, dáte nám nějakou férovou cenu, tak těch 30%, které od nás vykoupíte, tak o to se navýší zisk státu. A tady je nutno říct, že ČEZ je firma, která ročně generuje asi 30 miliard zisku a téměř 20 miliard dává do státního rozpočtu jako takzvanou dividendu. Takže teď jde o to, jak to ekonomicky udělat, aby ČEZ mohl fungovat podle strategických zájmů české veřejnosti, což znamená zlevnit elektřinu a současně mohl nějak dál fungovat a rozvíjet se, aby to nebylo prodělečné.

M. Šichtářová: Tak to je nakousnuto hrozně moc témat dohromady. Já to vezmu od toho ČEZu a potom se dostanu k té ceně elektřiny, protože ono je to velmi často mediálně a politicky spojováno. V podstatě se klade rovnítko mezi tím, že zestátníme ČEZ a bude levná elektřina. A před tím chci hodně varovat, protože takhle úplně jednoduché to není. Za to je to další tak trochu fáma na podobné úrovni jako dostavíme Dukovany, a bude levná elektřina. Je to příliš zjednodušeně řečeno. Ten problém, proč máme u nás drahou elektřinu, je podstatně někde úplně jinde, než že má ten ČEZ kvazimonopol.

Ale čistě jenom k tomu zestátnění… Tak asi by ode mě nikdo nemohl očekávat, že bych byla ochotná sáhnout nějak, řekněme násilně nebo nějakým vyvlastněním, na majetek drobných akcionářů, to v žádném případě ne. Na druhou stranu, ono je fakt, že ti sami akcionáři v tuhletu chvíli už cítí, že ty ceny jejich akcií jsou poměrně tak vysoko, že už to asi o moc výš nepoleze. A že teď je pro ně velmi příznivá chvíle je prodat, takže kdyby to probíhalo formou ne samozřejmě zestátnění, ale formou že stát nabídne tržní cenu.

P. Holec: Je potřeba říct, že tak se to koncipuje, že to nikdo nechce zestátnit, jako komunisti po roce 1948.

M. Šichtářová: Tak já si nejsem úplně jistá, co by třeba komunisti teď zrovna v tuhle chvíli chtěli, kdyby se dostali do vlády. Ale samozřejmě kdyby to probíhalo formou, že se jednoduše nabídne férová cena za odkup a ti minoritní akcionáři by v podstatě rádi prodali, no tak není možno protestovat proti tomu, že někdo rád prodá. A asi by tam pár jedninců samozřejmě zůstalo, kteří by prodat nechtěli. Na druhou stranu, ti by v tu chvíli měli tak malý podíl, že by přestali technicky vzato ovlivňovat to směřování toho ČEZu a už by tam nic neblokovali. Na druhou stranu jsou tady ještě potom další záložní plány, co by se dalo udělat, kdyby tenhle proces té cenové nabídky, nabídky převzetí neproběhl. Například někteří energetici navrhují, že by ČEZ bylo možno rozdělit na vícero divizí s tím, že třeba tu dostavbu, těch dalších jaderných elektráren, teď už teda uvažujeme v tom smyslu, že by se jich třeba mohlo dostavovat ještě víc do budoucna, tak že by to řešila státní divize, zatímco ta, která by zůstala více v těch soukromých rukách, že by se zaměřovala na ty stávající kapacity.

Ať už to dopadne jakkoliv, já mám dojem že tohle vlastně není ta úplně klíčová otázka, že to je trošku odvádění pozornosti. Protože ten důvod, proč je u nás ta elektřina tak strašně drahá je v tom, že si u nás hrajeme na pseudotrh. Ale on to vlastně tržní systém není. Ten tržní systém měl být reprezentován tím, že vstoupíme na lipskou burzu, což mělo v podstatě vytvořit dojem, jako že jsme na burze na volném trhu. Že se s elektřinou volně obchoduje, a že tím pádem by vlastně ty ceny měly být tlačeny dolů. Je to stejná iluze jako třeba s emisními povolenkami, o kterých se tvrdí, že emisní povolenky jsou volně na trhu a volně se spekuluje o jejich ceně. Samozřejmě, že to takhle taky nefunguje, a proto ty emisní povolenky zdražují elektřinu. Takže ta lipská burza totiž není v pravém slova smyslu burzou. Na té lipské burze se vlastně pouze provádějí aukce té aktuálně vyrobené elektřiny. Není tam možno obchodovat s nějakými existujícími zásobami, protože elektřinu není možno skladovat. A vzhledem k tomu, že se tam prodávají hlavně přebytky elektřiny, kterou vyrábí obnovitelné zdroje, vzhledem k tomu, že ty obnovitelné zdroje mají nestabilní výkon, tak tam jde jenom o vytvoření nějaké obchodní platformy, kdo si kde ten přebytek koupí. Ale ono by to úplně bez problémů šlo i mimo tu burzu. Ale to, že my jsme součástí té burzy a že my na ni musíme nabízet svoje přebytky, vede k tomu, že my se zbavujeme té naší stabilní a levné elektřiny, kterou my musíme nabízet v době, kdy zrovna je po ní velká poptávka. A ta poptávka je hlavně z Německa, protože Německo má ten hlavní problém. Německo má tu nestabilní síť. Německo vsadilo na obnovitelné zdroje a tím, protože my jsme se přihlásili k lipské burze a k přeshraničnímu obchodování s elektřinou, tak tím to německé rozhodnutí vyrobilo problém i nám. My jsme se v tuto chvíli vlastně dostali do vleku německého rozhodnutí. A tím, že jsme na té lipské burze, tak my v podstatě přenášíme to německé přepětí - podpětí i do naší přenosové soustavy. Francouzi, kteří nám teď dělají v uvozovkách problémy s těmi Dukovany, tak ti vsadili dlouhodobě na jádro a ti teď problém nemají. Ale nemají ten problém jenom díky jedné jediné věci. Němci totiž, když vsadili na ty obnovitelné zdroje, tak oni tak trochu tiše a nevysloveně spoléhali právě na Francouze, že Francouzi je podrží v dobách, kdy jim poklesne napětí v síti. Jenomže Francouzi velmi rychle pochopili, že by tím museli svoji stabilní a levnou elektřinu vyvážet do Německa a drahou německou si přivážet k sobě, tak jak to děláme my. Nechtěli být čechami, a tak vytvořili ostrovní systém. Nejprve to bylo pod záminkou, je to jenom na nějaké dočasné období, ale oni už to neobnovili. Oni si vytvořili na území Francie uzavřený ostrovní systém, kde jsou do značné míry nepropustní vůči Německu. A tím si ochránili tu svojí levnou elektřinu, kterou nejsou povinni vyvážet. Sice Němci zuří, ale Francouzi mají levnou elektřinu. Něco podobného chtěli udělat Němci se skandinávci, taky tam chtěli tu propustnou soustavu a skandinávci se také “zabejčili” a také řekli ne, my do toho nejdeme. Ale my češi, my jsme na lipské burze. To znamená, že my máme propustnou soustavu s Německem, a proto německý problém, ten německý fanatismus, že si zavřou svoje stabilní zdroje, se začal promítat do naší přenosové soustavy, a proto máme u nás drahé ceny.

P. Holec: Francouzi jsou narozdíl od nás nejen pragmatičtí, ale i sebevědomí, nenechají se vydírat a ničit Německem. Mimochodem když jsme u Francie, tak Francie má obdobu našeho ČEZu, EDF taky energetickou. Tehdy polostátní a dneska už státní, téměř takový kvazimonopol, který také dostátnila během takzvané energetické krize. Takže se to netýká jenom českého ČEZu, podobný problém řešily i jiné evropské země. A to dostátění ČEZu, ono se mluví o nějaké částce zhruba 200 miliard, a že by se to případně mohlo zaplatit z peněz ČEZu, a že by si na to nemusel v tu chvíli půjčovat sám stát, ale samozřejmě kdyby se zadlužil ČEZ, tak se nabízí otázka, jestli by ta firma byla schopná vyplácet dividendy, zpátky posílat peníze do státního rozpočtu. Což je jedna věc, jak se ten ekonomický model případně vyplatí, vykoupení těch minoritních akcionářů. To je jedna věc o které se mluví v souvislosti s drahou elektřinou a druhá věc je samozřejmě to, že by jsme měli odejít z lipské burzy. A já si pamatuji, když se o tom začalo mluvit, že přesně ten princip, který jste teď popsala, tak nás ničí a cenově příšerně vydírá. Pamatuji si třeba šéfa poslaneckého klubu ODS Marka Bendu, který řekl:… “no to mi prostě Němcům nemůžeme udělat, protože přes Němce k nám teče plyn.” Teď se ještě vrátím k bývalému ministrovi průmyslu a obchodu Sikelovi, který památně řekl: “…když nebudeme mít dost plynu, tak si Němci vypnou svůj průmysl kvůli nám.” A Němci udělali jinou věc, a sice zdražili nám tranzit plynu. Což jsme si potvrdili, jak to funguje v Evropě, jaká je solidarita. Není prostě. Všechny státy, které zachovaly ještě nějaké zbytky důstojnosti a rozumu, tak v prvé řadě vždycky hájí svoje vlastní národní zájmy a až pak je možná prostor na nějakou, případně i přeshraniční sousedskou solidaritu. Tak teď jenom vysvětlit to, jak případně, a jestli odejít z té lipské burzy, abychom se vymanili okamžitě z tohohle ničivého systému, který jste popsala.

M. Šichtářová: Ta lipská burza je v podstatě jenom nějaká platforma, která je spíš okrajová. Tady je důležité mít to sebevědomí, a tu odvahu v podstatě učinit naše rozhodnutí, tu nepropustnou síť vůči Německu. Když si řekneme, my sem nechceme pustit přepětí z Německa, my jim ho tam necháme, tak to takhle udělat. A nesanovat Německo tou naší levnou energií. Což se technicky dá provést třeba tím, že odejdeme teda z té lipské burzy. A jestli by nám to prošlo…? Francouzům to prošlo. Samozřejmě, že jim to prošlo, protože Francouzi versus Němci jsou jedna velmoc vůči druhé velmoci. Jasně, tak není to velmoc typu Amerika, ale jsou to už dvě zásadní země. My jsme tady spíš takový malý ocásek Německa, takže asi by tady bylo velké zle kolem toho. Ale jestli si chceme zachovat levnou energii, tak nám nic jinýho nezbyde. A ten recept na levnou energii by byl, a teď budu strašný optimista a řeknu, co se stoprocentně nestane, ale jak by se to udělat mělo, kdyby tady ta vůle byla. Tak nejprve se vymezit vůči Německu a říct, že opravdu jsme ochotni udělat jakoby ostrovní systém. On to není úplně ostrovní systém, protože my si můžeme nechat propustnost vůči Polsku, Slovensku a tak dál, ale vůči Německu jsme schopni uzavřít se. A odejdeme z lipské burzy, to je krok jedna.

P. Holec: To je čistě politické rozhodnutí, to není nic jiného.

M. Šichtářová: Ano, to je v podstatě čistě politické rozhodnutí. Technicky jak se to udělá, to už jsou víceméně detaily. Doplněno by to mělo být o to, že k tomuto kroku bychom se měli rozhodnout v okamžiku, kdy už máme nasmlouvány plyn a ropu z východu, protože samozřejmě Němci by se nám mohli začít mstít a vydírat nás tím, že nám sem nepustí tyhle suroviny přes svoji západní větev. To znamená, nejprve bychom se měli ujistit, že jsme opravdu schopni odebírat plyn i ropu z východních větví potrubí a teprve potom se můžeme uzavřít proti Německu v oblasti elektřiny.

Další bod, ČEZ by měl přestat vykupovat automaticky elektřinu vyrobenou ze solárních panelů, kterou mají jednotlivé rodiny na svých rodinných domcích nainstalovanou, protože za prvé to působí strašný “svinčík”, troufnu si říct v té síti, kolísá tam napětí, nemá to kvalitní transformátory. A za další, opět to vyčerpává ČEZ, kdy za to musí platit. To není kvalitní elektřina. Soláry na střeše jsou vhodné pro případ nějakého blackoutu pro jeden konkrétní domek, ale není to vhodné pro to, aby to dodávalo, v některých situacích kdy zrovna svítí slunce, šťávu do celkové site, takže bychom to měli přestat jako stát vykupovat. A měli bychom dostavovat jádro, i když to bude drahé samozřejmě. Ale když jsem se ptala energetiků, jak oni odhadují, kolik dalších ještě bloků bychom potřebovali, abychom byli opět soběstační, tak oni dlouho přemýšleli. Nedokázali se shodnout, ale v podstatě když chci být akurátní, tak ta odpověď zní jako mnohanásobek toho, co teď dostavujeme. Určitě ne dva bloky, ale násobně víc. Takže rozhodně se v tuhletu chvíli přestat zaměřovat na zapojování dalších obnovitelných zdrojů. Když si je někdo chce udělat jako svůj ostrovní systém, není problém, ale nespoléhat na ně v té celé elektrizační soustavě. A tu celkovou elektrizační soustavu postavit primárně na jaderné energii.

P. Holec: Já se obávám, že tady máme jednu jistotu, a sice že s touhle vládou se tohle už nestane. Za prvé už zbývá řekněme 5 měsíců do voleb, to je jedna věc, a i kdyby se náhodou, kdyby v nějaké obdobě zůstala po volbách, tak si myslím, že na to nenajde odvahu ani potom, protože my vidíme od téhle vlády v evropské unii ohromnou servilitu. Pokud šlo o migrační pakt, pokud šlo o green deal, dokonce za našeho předsednictví evropské unie byl green deal finalizován a podepsán v té finální podobě, od které teď ta vláda, která ho schválila, nebo pomohla i schválit na půdě evropské unie, utíká. A já bych nečekal, že tahle vláda, tahle parta prostě může najít odvahu udělat to, co jste popsala, a sice že uzavřeme svojí soustavu na přenos elektřiny Německu, i když dobře vědí, že přesně to je ten problém. Tak to je jedna věc.

Druhá věc, která je tam politicky taky neprůpustná a to je to, že by si chtěli nasmlouvat energie na východě, protože jdou do voleb s tím, že nás odstřihli od energií z východu nebo hlavně z Ruska. Takže oni v podstatě, když to řekneme natvrdo, tak budou klidně nás, jako občany i naší ekonomiku ničit tou nejdražší elektřinou v evropské unii jenom proto, aby nemuseli udělat nějaký politický krok. A případně i najít v sobě odvahu pro politické prosazení tohohle řešení. Což je ironie, protože jestli to bylo tak populární mezi lidmi, že by to museli před volbami všichni ocenit, kdyby tahle vláda ještě našla odvahu alespoň k jedné věci, zlevnit lidem elektřinu, kterou potřebujem k životu všichni, tak oni to přesto neudělají.
 

M. Šichtářová: Je potřeba říct, že by to fungovalo poměrně rychle, zatímco u některých jiných hospodářsko-politických opatřeních já často říkám, že i když uděláme malou revoluci dneska, tak ty plody budeme čerpat třeba ode dneška za 3 roky, tak tady u té energie je to skutečně schopno začít fungovat velmi rychle. To znamená, že opravdu by se ta levná energie poznala celkem rychle a je to skutečně jen hlavně o politickém rozhodnutí. To je na tom právě ten největší paradox, že my víme, nebo energetici vědí, jak to řešit. To není nějaká černá krabička, do které nikdo nevidí. Jenom se o tom veřejně nemluví.

P. Holec: Ještě k tomu ČEZu zpátky, k tomu modelu nějakého dostátnění a vykoupení těch drobných akcionářů. Já totiž úplně nevím, jak vzniknul ten model a proč? Proč tehdy stát po pádu komunismu těch 30% dal na burzu a nechal to nějaké minoritě, protože i tím, že nechal 70% ve vlastnictví státu, kdy prostě exekutivní vedení a výkon té firmy jde skrz ministerstvo financí. A stát i tehdy věděl, že je to klíčová nebo strategicky klíčová firma. Je to prostě kvazimonopol na zabezpečení energií u nás v Česku. Tak proč tohle nechal? Protože principem jakýchkoliv investorů a minoritních akcionářů je maximalizace zisku. Na tom není nic špatného, ale je to tak. Ale samozřejmě u firmy jako ČEZ, která přece jenom má zaprvé, když jste zmínila trh s energiemi, není volný trh a tržní prostředí volné, to je pravda. A je tady nějaký zájem, kdy vidíme, že je potřeba snížit ceny energií, tak jak vy vidíte to případné vykoupení akcionářů a to, že by se ČEZ stal plně státní firmou?

M. Šichtářová: No v případě, že by to opravdu probíhalo tím způsobem, že jednoduše tím malým akcionářům je nabídnuta adekvátní částka a oni se mohou naprosto svobodně rozhodnout ano nebo ne, tak s tím problém nemám, to je prostě obchod jako každý jiný. A když ten obchod bude férový, kdy se každý může volně rozhodnout, tak proč by do toho obchodu nemohl vstoupit. To, s čím mám problém, je něco úplně jiného. Já mám ten problém s tím, aby náhodou tady nebyl moc velký tlak na ten výkup za každou cenu, třeba i za nízkou cenu, a aby nebyli ti akcionáři moc tlačeni do kouta, protože by si někdo mohl třeba spojovat, že když tento výkup uděláme u malých akcionářů tak, že by to mohlo něco změnit na tom trhu s elektřinou. A jak jsem právě před chvílí popsala, tak na tomhle ty vysoké nebo nízké ceny nestojí, to stojí na úplně něčem jiném, a to je energetická koncepce.  Takže jestli ČEZ bude ovládán ze 30% drobnými akcionáři nebo nebude, to přeci nemůže změnit to, jestli jsme nebo nejsme propustní vůči Německu a jaký tady máme objem těch obnovitelných zdrojů. Čili abychom si náhodou nemysleli, že tímhle něco vyřešíme a nešli do krajnosti a až někam za hranu toho, že sáhneme na soukromé vlastnictví, protože to je opravdu za mě víceméně vedlejší věc. Ano, může to v některých situacích to rozptýlené vlastnictví trochu komplikovat rozhodování ze strany státu, ale to rozhodování vlastně je problémové úplně někde jinde. Já třeba jako daleko větší problém vidím třeba celý ten byznys s emisními povolenkami. To je za mě daleko klíčovější než řešit, jestli tady jsou nebo nejsou drobní akcionáři u ČEZu a kolik jich je. Kdyby se ty emisní povolenky, já nechci říkat úplně zrušily, to by samozřejmě byl ideal, ale asi nikdo z nás neočekává od současné vlády, že by se dokázala vymezit vůči evropské unii tak, že řekne my rušíme emisní povolenky, to je nepředstavitelné. Ale alespoň kdyby to udělala takovým způsobem, že dejme tomu když nějaký podnik ty emisní povolenky zaplatí, tak mu to vláda ty vybrané peníze zase třeba vrátí nějakým jiným kanálem. Dobře, taky by to bylo porušení pravidel, ale už se to nějak udělat dá, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Tohle je to, co tu energii zdražuje, ne to jestli tady máme drobné akcionáře nebo nemáme, takže to je pro mě až na xtém místě. A já se trošku s obavou dívám na to, jak mnoho politiků tady hodně šermuje s tím, jako že se musí drobní akcionáři zrušit, protože pro mě to je odvádění pozornosti. A já v tom cítím takové to odvádění pozornosti, že oni jsou to hajzlíci, protože oni tady v tom ČEZu nedovolí státu rozhodnout, a tak se na ně zaměříme. Dobře, tak je teda nějakým způsobem vykoupíme a najednou zjistíme, že situace je úplně stejná, protože pořád máme emisní povolenky a pořád nám sem teče přepětí z Německa.

P. Holec: Ono jde o to, že ti politici uvádí i to, že jak jsem řekl, ty drobní investoři, akcionáři samozřejmě chtějí maximalizovat zisk a pro ně čím dražší elektřina, tak tím lepší, tím větší zisk. To je pravda. Ale pochopitelně ČEZ tím, že je dominantním je jedničkou ve výrobě elektřiny a současně i prodejcem, takže má opravdu velmi silné postavení, v tomhle ohledu na trhu s elektřinou. A přece jenom ovlivňuje významně naše ekonomické životy, takže vlastně takhle oni to zdůvodňují, že by skončilo to, že by 30% majitelů ČEZu chtělo co nejdražší elektřinu, protože chtějí co nejvíc vydělat a stát by tím pádem měl na řízení té firmy a třeba i to řešení větší vliv.

M. Šichtářová: Tak to podle mě odůvodní úplně špatně, protože oni se tady snaží tvářit, že si můžeme o té ceně volně rozhodnout. Že akcionáři ČEZu mají nějakou možnost rozhodovat, jaká je cena elektřiny, ale ta cena elektřiny je daná tím, jaká je nabídka versus poptávka. A my sice v tuhle chvíli máme nejdražší cenu elektřiny, ale ještě pořád to není taková tragédie, jako to pravděpodobně bude od dneška za 4 roky, protože my víme, že nejpozději v roce 2027 už budeme deficitní, pokud jde o výrobu elektřiny. Teď je to pořád ještě legrace, protože my ještě pořád jsme schopni vyvážet. My vyvážíme do Německa, které je deficitní a vyvážíme do Rakouska, které je deficitní, a přesto to nestačí a ta cena je u nás drahá. A my ale víme, že nejpozději v tom roce 2027 budeme deficitní už i my, to znamená, že bude nedostatek elektřiny a budeme ji muset dovážet. To znamená, že bude ještě dražší a když bude ještě dražší cena dovážené elektřiny, tak ji bude mít samozřejmě dražší i ČEZ. Bez ohledu na to, jestli tam má nebo nemá drobné akcionáře. A já jsem se ptala ministra Vlčka, odkud jí hodlá dovážet? No dočkala jsem se velmi dlouhého monologu, ale nedočkala jsem se odpovědi odkud tu elektřinu hodláme dovážet. Podle mě to totiž vláda neví, netuší. My ji pravděpodobně budeme muset dovážet ze Slovenska a z Maďarska. A teď si představte, jaký to je paradox, jaký to je bizar dovážet elektřinu ze států, které jsme dlouhodobě brali, jako že jsou méně průmyslově a energeticky rozvinuté než my a najednou my na nich budeme závislí. A navíc jsou to ty státy, kterým se my posmíváme, že mají nějaké holporty s Ukrajinou a s Ruskem a tak dále.

P. Holec: Udělali jsme z nich třídní nepřátele.

M. Šichtářová: Uděláme z nich nepřítele, ano. A najednou z těch třídních nepřátel, na nich budeme závislí. No, tak už to vidím, jak nám samozřejmě potom tu cenu osolí.

P. Holec: Já myslím, že jste udělala chybu, že jste se ptala ohledně energií, energetiky, našeho ministra průmyslu Vlčka, protože on o tom chudák nic neví. On byl asi možná populárním, oblíbeným starostou, ale o průmyslu a energetice neví nic.

M. Šichtářová: Na to jsem už přišla taky. Ale on mi začal vyprávět o tom, že taky do toho musím trošku zapojit fyziku, abych tomu mohla rozumět.

P. Holec: To je zajímavý. Taky vám mohl možná vyprávět o tom, jak běhal dobře patnáctistovku. Ale vy jste taky zmínila to, že od téhle vlády nečekáte už nic. Já od ní čekám jednu věc, a sice že na podzim skončí a že jakákoliv příští česká vláda najde odvahu odejít z té lipské burzy a zlevnit nejen nám občanům Česka, ale vlastně i průmyslu a našim firmám elektřinu, protože by nám to všem strašně pomohlo. Protože Česko ekonomicky dlouho stagnuje a primárním problémem jsou drahé ceny energií.

M. Šichtářová: Je to obrovský problém. A my už tady máme takovou tradici, že většinou končíme výzvou k nějaké rebelii. Tak já musím znovu říct, že cesta k levnější energii je jenom jediná, rebelie. Rebelujme vůči Evropské unii, bez toho prostě levnější energiie mít nebudeme.

P. Holec: Rebelie, volby a konec vlády, výměna vlády tím se loučím s diváky a posluchači pořadu Kdo to zaplatí.

Článek ke stažení ve Wordu a PDF