Soudný den - fosforečný vrchol? 

Největší problém, o kterém jste asi nikdy neslyšeli.

Poslední dobou jsou s rostoucí světovou populací, která má dosáhnout 10 mld. lidí, stále projektovány úvahy, který vliv může ohrozit nebo dokonce podstatně snížit početnost světové populace. Ačkoliv se na prvních místech novin píše o vlivu změny klimatu, skutečné nebezpečí je jinde. Menší, téměř nenápadná skupinka pesimistů si myslí, že vrchol těžby fosfátů a následný pokles produkce fosforečných hnojiv nám způsobí nejbližší, ale opravdový kolaps.

Jeden z  pesimistů je Jeremy Grantham ředitel správy investic firmy GMO. Grantham předpokládá pád pozemské populace ze stavu 10 miliard lidí na ne více než 1,5 miliardy. Myslí si, že zbytek lidstva se vyhladoví k smrti, protože dojdou fosfátová hnojiva. Business Insider uveřejnil řadu alarmujících grafů, kterými dokládá své varování.

Jiní souhlasí s tím, že nedostatek fosfátů je potenciální hrozbou. Geopolitické vlivy takových poruch v zásobování fosfáty budou těžké, protože rostoucí počet států nebude moci poskytovat svým občanům dostatečnou zásobu potravin. 

Co se to tady děje? Je to opravdu "největší problém, o kterém jsme nikdy neslyšeli," nebo je nedostatek fosfátů něco, co globální trhy mohou zvládnout? Pojďme se blíže podívat.

Proč potřebujeme fosfáty a proč máme problém, pokud dojdou?

Prvek fosfor je nezbytný pro život jako uhlík nebo kyslík. Je součástí struktury buněčných stěn a DNA, bez nichž nemůže existovat žádná rostlina nebo zvíře. Fosfáty jsou fosfor v chemických formách, které jsou k dispozici rostlinám. Některé fosfáty se přirozeně vyskytují v půdě v důsledku zvětrávání hornin, ale od počátku zemědělství zemědělci přidávali fosfátová hnojiva ke zvýšení produkce plodin. Hnůj, tradiční zdroj, stále tvoří asi 15 procent všech fosfátů používaných v zemědělství, ale od poloviny dvacátého století, většina jako hnojivo pochází z fosfátové horniny.

To, co se zdá být nezvratně započato, je pokles těžby fosfátových hornin, které mohou být těženy za rozumnou cenu s dnešní technologií. Až do teď USA bylo velkým producentem, ale jeho zásoby klesají. Čína má relativně hodně zásob, ale její domácí použití fosfátů je rostoucí a není velkým vývozcem. Severní Afrika má největší rezervy, ale některé z nich jsou v politicky nestabilních oblastech, jako je Západní Sahara.

Hypotéza (model) vrcholu težby fosfátů ve formě "Hubbertovy křivky"( Hubbert předpověděl a vypočítal model ropného vrcholu těžby), která ukazuje pokles těžby zrychlujícím se tempem a vrchol těžby a následný pokles kolem roku 2035

Může  nás trh zachránit?

Ano! Nedostatek fosfátů by mohl znamenat problémy, ale nezapomeňme na působení trhu. Nastavení rovnováhy ve spotřebě komodity je právě to, na co je trh určen. Jak ekonomové vědí: to že dochází k vyčerpání zdroje jako fosfátové horniny, trh způsobuje, že jejich cena stoupá. Vzhledem k tomu, že cena stoupá, dvě věci by se měly stát: 

1) uživatelé mají přijít na způsob, jak vyjít s méně zdroji

2) výrobci mají najít nové zdroje dodávek. 
    Bude se to dít v případě fosforečnanů, protože ty mají tak jedinečné vlastnosti, které zabrání trhu v práci?

Autoři hypotézy fosforečného vrcholu píší doslovně:

"Klíčový rozdíl mezi  ropným vrcholem a fosforečným vrcholem je to, že ropa může být nahrazena jinými formami energie, jakmile je jí příliš málo. Ale není tam žádná náhrada za fosfor ve výrobě potravin. Ten nemůže být produkován nebo syntetizován v laboratoři. Prostě a jednoduše, bez fosforu nemůžeme produkovat potraviny."

Naštěstí, biologická nemožnost záměny za nějaký jiný prvek místo fosforu při výrobě potravin nestačí překazit fungování nabídky a poptávky na trhu s fosfátem. Jedním ze znamení, že trh funguje je, že ceny fosfátů jsou již na vzestupu. Jak ukazuje následující graf, že ceny v USA u dvou z nejčastěji používaných fosfátových hnojiv začly stoupat  již v roce 2000. Spolu s cenami mnoha dalších komodit, se propadly z jejich vrcholů po globální finanční krizi, ale míří opět vzůru, jak se ekonomika zotavuje.

Vývoj ceny dvou nejrozšířenějších fosforečných hnojiv v USA (USD/t) 1970-2013

Zvýšení cen již mělo dopad na používání fosfátů, jak je patrné z dalšího grafu, a to navzdory rostoucí zemědělské produkci. Tempo růstu používání fosfátu a tedy používání hnojiv fosforečných se zpomaluje v průběhu času. Otázkou do budoucna je, zda je  technicky možné dále  zvyšovat výrobu potravin, zatímco ve skutečnosti se sníží používání fosfátů?

Užití fosforečných hnojiv v mil.t/rok v USA v období 1960-2010

Odborníci tvrdí, že odpověď je ano. Jedna zpráva odhaduje, že zlepšení v postupech řízení zemědělských podniků a lepší využití odpadů by mohlo snížit fosfáty potřebné k výrobě současné americké zemědělské produkce na polovinu, a to i s dnešními technologiemi. V budoucnu ještě větší snížení může být možné. Podle Roberta Gaxiola z Arizona State University, u této generace fosfátů při používání hnojiv, se snižuje účinnost absorpce fosforu podle druhu domestikovaných plodin. Jeho experimenty naznačují, že šlechtění a genetické inženýrství mohou produkovat rostliny, které můžou vegetovat  při mnohem nižším použití fosforu.

Existuje významný vývoj i na straně nabídky, např. Michael Mew uvádí, že výrobci se již učí, jak upgradovat méně kvalitní fosfátové rezervy a úpravou zpracovatelských technologií využít tuto nižší kvalitu vstupů. Také se uvádí, že zvýšení vertikální integrace průmyslu má za následek snížení nákladů na dopravu. Tyto úspory zpomalí tempo růstu cen a dá více času přizpůsobení nabídky a poptávky.

Navíc, i když je pravda, že nemůžeme vytvořit nebo syntetizovat fosfor, můžeme obnovit použitelný fosfor z odpadních toků, včetně městských odpadních vod. Jak tento zdroj vysvětluje, již  existující systémy odstraňují fosfor z odpadních vod za účelem zachování kvality vody v řekách a potocích, do kterého se vypouští čištěné odpadní vody. S ohledem na nízké ceny fosfátů, které donedávna převažovaly, se nevyplatilo, aby byl obnovován fosfor z odpadů v použitelné formě. Hodně z odpadů tak končilo jako kal pohřbený na skládkách. Nicméně, některé metody by mohly získat vysoký podíl fosforu z odpadních vod. Za předpokladu určité ceny těžených fosfátů, se tím stane ziskovou alternativou pro výrobu fosforečných hnojiv. Může se dokonce stát, že se vyplatí vytěžit fosfáty z čistírenských kalů pohřbených ve starých skládkách.

Závěr

Problémy, které přináší vyčerpání  již dnes omezených dodávek vysoce kvalitní fosfátové horniny, nejsou triviální. Nicméně, je zatím velmi těžké předpovědět ostrý vrchol těžby fosfátů a výroby hnojiv v blízké budoucnosti, natož předpovědět, že masové hladovění a kolaps populace  bude ležet na sestupné části křivky. Skutečnost, že nejsou k dispozici žádné náhražky fosforu, pokud jde o budování DNA nebo buněčné stěny, neznamená, že trhy nejsou schopny reagovat na rostoucí nedostatek.

Co se zdá být pravděpodobné, je období pokračující vysokých nebo rostoucích cen fosfátových hornin, což spustí tři reakce: 

1) vyšší ceny fosforečných hnojiv - aby bylo hospodárné zpracování stále nižších ročních produkcí fosfátových hornin 

2) budou urychleny změny v šlechtění a rozvoji lepších odrůd zemědělských plodin - to zase akceleruje vývoj směrem k zvýšení potravinové produkce na jednotku vstupu fostátů 

3) vyšší ceny poskytnou impulsy pro zlepšení recyklace fosforu z odpadních toků.

Když se vezmou do úvahy všechny tři faktory, Michael Mew odmítá hypotézu na fosfátový kolaps. Naopak, on předpokládá, že hrozba fosfátového vrcholu ve formě vyšších cen způsobí, že se historická výše těžby fosfátů nezmění ve scénář fosfátového vrcholu, ale nastane rovnovážná úroveň těžby a spotřeby fosfátů.

Těžba fosfátové horniny v období 1900-2100 (tisíce tun/rok)

Takováto rovnovážná úroveň nevylučuje potřebu změn v tom, jak lidé žijí a jedí. Mohlo by to také znamenat, že relativní cena potravin poroste v průběhu času, což je něco, co by mohlo způsobit těžkosti pro mnoho chudých obyvatel světa. Navíc, cena na fosfor náročné výroby masa pravděpodobně vzroste ve srovnání s jinými potravinami. Je asi nereálné zajistit pro celosvětově vznikající střední třídu dostatek (na maso bohaté) stravy, na kterou jsou obyvatelé dnešních bohatých zemích zvyklí. Masitá strava (dnes v době epidemie obezity) je stále méně požehnáním a stále více prokletím.

Jak bylo výše uvedeno a naznačeno, vrchol těžby není útes, na kterém lidstvo ztroskotá. Asi zatím není žádný fosfátový soudný den na obzoru. Kdo však opravdu ví, jak vše bude?

Zdroje:

1) https://oilprice.com/Metals/Foodstuffs/Doomsday-Will-Peak-Phosphate-Get-us-Before-Global-Warming.html

2) https://phosphorusfutures.net/peak-phosphorus

3) https://en.wikipedia.org/wiki/Peak_phosphorus

4)www.cts.cuni.cz/~storch/publications/Storch_2012_Respekt_Meze_rustu.pdf

Globální oteplování (ochlazování) není způsobeno CO₂, ale vše je trošku jinak

"...Skleníková hypotéza"

Současná globální klimatická změna má počátek kolem roku 1850. Nemusí být zcela totožná s tímto datem v jednotlivých regionech, je to spíš záležitost konsensu na základě nijak podrobněji nedokumentovaných průměrů. V materiálech IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change) se uvádí, že za posledních 100 let se zvýšila globální teplota o 0,74°C. Přitom nejslabší vzrůst teploty byl v tropickém pásmu, zatímco se vzrůstající zeměpisnou šířkou se hodnota zvýšené teploty také zvyšuje. V našich šířkách je to již o 0,35 až 0,56°C více než je uváděná globální hodnota 0,74°C, a za severním polárním kruhem, tedy nad 70 stupni severní šířky, se teplota zvýšila o 2,1°C. V období posledních 150 let stoupl obsah CO₂ v atmosféře z 280 ppm (parts per milion neboli tisícina z promile) až na současných téměř 390 ppm. CO₂ způsobuje skleníkový efekt (odtud název skleníkový plyn). Byla proto přijata hypotéza o dominantním vlivu CO₂ na vzrůst teploty. Obvykle se nazývá zkráceně skleníková hypotéza. Protože se pro získání energie od počátku industriálního období spalovala fosilní paliva, a tím se produkovaly ve větší míře emise CO₂, mluví se o antropogenním vlivu na globální oteplování.

Vliv na změny klimatu má však kromě skleníkových plynů ještě dalších nejméně sedm faktorů. Některé působí až v delším geologickém měřítku času, jiné v kratším časovém období a některé se podílejí na současné změně klimatu. Základními faktory klimatických změn jsou:

1. Milankovičovy cykly a další krátkodobější cykly ovlivněné především vzájemnou polohou Slunce a Země (Vesmír 74, 488, 1995/9).

2. Sluneční aktivita, často popisovaná také v cyklech probíhajících od 11 až po 2400 let (viz-cs.wikipedia.org/wiki/Slune%C4%8Dn%C3%AD_cykly)

3. Kontinentální drift (posun kontinentů), desková tektonika podle A. Wegenera a tím způsobené změny tvaru kontinentů a jejich pozice na Zemi.

4. Skleníkový efekt.

5. Termohalinová cirkulace (globálně propojené hlavní mořské proudy).

6. Aerosoly, způsobené hlavně vulkanickou činností a dopadem asteroidů a velkých meteoritů.

7. Vegetační kryt.

8. Magnetické pole Země. Posun monzunů a změny převládajících vzdušných proudů jsou důsledkem působení některých výše uvedených faktorů a nejsou primárním činitelem ovlivňujícím změnu klimatu...."

Celý článek je uveřejněn v časopisu Vesmír 5/2012 (viz www.vesmir.cz/clanek/klima-v-holocenu-proti-sklenikove-hypoteze).

Znamená to mimo jiné, že veškeré peníze dané na omezení globálního oteplování  vlivem snížení emisí CO₂ jsou fakticky vyhozené z okna a tato teorie je v podstatě novodobým "náboženstvím", neboť  je přijímáno bez racionálního podkladu a de facto slouží jen k obohacení úzké skupiny věrozvěstů a vykladačů "jediné pravdy a jediné správné cesty".

Takže nahlížejme tímto pohledem i na prodej různých emisních povolenek a dalších nesmyslů, jejichž propagátorem je zejména James Lovelock (viz cs.wikipedia.org/wiki/James_Lovelock), který k velkému znechucení a úděsu všech, kteří si mezitím na "jediné správné teorii o globálním oteplování vlivem zvyšování obsahu CO₂" založili svoji bohatou živnost, přiznal, že se od začátku mýlil... Jak lidské, ale těch peněz a to i v ČR a hlavně EU! Takže, až nám zase někdo bude vyprávět nějaké jednoduché teorie, zůstaňme skeptičtí a to zejména vůči nositelům těchto mnohdy volebně a politicky úspěšných, jednoduchých pravd "pro všechny lidi" ...

Ceny potravin budou již jen růst a svět čekají další potravinové krize

Při výkyvech na trzích, zejména pak v roce 2007-2008, bylo patrné, že z nějakého důvodu se mění stejně ceny zemědělských komodit a ropy stejným směrem, jsou na sebe  jakoby navázány. Jedním z důvodů je stále narůstající množství oběživa - peněz, kterými se centrální banky téměř všech států pokouší léčit ekonomickou krizi. Na trhu je tedy rostoucí množství peněz, a tak ceny statků, jež lze reprodukovat - zboží, klesají (nemovitosti, spotřební zboží). Ceny zboží jež má konečný rozměr (zlato, ropa, potraviny) však stoupají.

Na toto téma byl učiněn zajímavý objev - New England Complex Systems Institute, Cambridge, Anglie (www.necsi.edu  )

(NECSI-M. Lagi, Yavni Bar-Yam, K.Z. Bertrand, Yaneer Bar-Yam)

Výzkumní pracovníci sestavili matematický model, na jehož základě, s velmi vysokou shodou, dokáží prognozovat vývoj cen potravin a výskyt případných potravinových krizí a následně i revolučních stavů v některých společnostech. Objev byl zařazen do deseti největších světových objevů roku 2011.

Obr.1 Shoda modelu se skutečností

Obr.2 Prognoza modelu pro rok 2012

Zvýšení světových cen potravin vedlo v roce 2011 k rozšíření hladu a sociálních nepokojů. Dominantní vliv na ceny potravin mají ceny ropy, které způsobují konverzi potravin do etanolu a vliv spekulantů na burzách. Arabské jaro nevyvolala EU ani USA ani demokratické smýšlení obyvatel arabských států, ale jejich hlad a nemožnost si koupit dostatečné množství základních potravin. Podle modelu NECSI bude následovat další maximální cenový nárůst kolem roku 2013, kde na obrázku 2. jsou patrné změny trendu růstu cen potravin.

Vyvozujeme (autoři této zprávy) z tohoto poznání, že ten stát, který bude z jakýchkoliv důvodů nesoběstačný v produkci potravin a bude závislý na jejich dovozu, může a musí počítat i s politickou nestabilitou a možnou změnou systému. Revoluce by nastala z důvodu, že obyvatelstvo nebude schopno zabezpečit svoje základní potravinové potřeby ne proto, že nebudou fyzicky dostupné, ale protože budou pro něj finančně nedostupné anebo omezeně dostupné (bohužel se pomalu začíná týkat i ČR v některých komoditách - kuřecí maso, vepřové maso, výhledově pro zrušení mléčných kvot a převedení výroby mléka do SRN i mléka a hovězího masa).

Předpokládáme, že s ohledem na ropný zlom (těžba ropy se bude snižovat) a stále větší alternaci ropy etanolem a metylesterem bude cena ropy a potravin stále růst a zemědělství jako takové nabyde strategického významu, srovnatelného s jadernou energetikou, dodávkou vody, armádou. Některé státy si toto již zavčasu uvědomily a zařídily se dle toho (USA, Německo, Japonsko, Polsko, Francie, Holandsko, Finsko, Dánsko) a některé státy tak dnes usilovně činí (Čína). Některé státy však rozměr svého budoucího strategického odvětví stále snižují (ČR, Slovensko, Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko). Pro vaši informaci uvádíme odkaz na práci autorů objevu:

Economics Of Food Prices and Crises-Ekonomika cen potravin a krize

(viz odkaz-docs.google.com/open?id=0B2OrqAuQ5mPKdHk1UXBTUjZZZmM)

Lék pro zemědělství existuje - a určitě není jen jeden

Přinášíme názory a analýzu současné situace od  Doc. Ing. Františka Čuby, CSc., legendárního předsedy JZD Slušovice, který byl za socialismu moc kapitalistický a vadil nejvyššímu politickému vedení (Husák, Bilak aj.).

Po převratu vadil opět nejvyššímu politickému vedení (Havel, Klaus aj.), neboť byl živým důkazem, že  prosperita podniku nezáleží na jeho formě (družstvo, akciovka, státní podnik s.r.o., aj.) a vlastnictví, ale záleží na schopnostech vedení podniku a jejich aktivizaci vlastníky podniku. Svojí existencí jeho podniku (JZD Slušovice) popřel tedy ideologii komunismu, ale i tržně - konsomolské ideologie transformačního obodobí (tzv. 3 T - Tlustý, Tyl, Tomášek - nejlepší pro české zemědělství je rozbití JZD a jejich faktické vyvlastnění vedoucí až ke konkursu a likvidaci). Zemědělství v čele se Slušovicemi bylo tedy dáno na oltář jako oběť pro nové časy a jeho osud se zpečetil po podepsání tzv. přístupových dohod k EU (dodnes přísně tajné), kde nám byl určen rozměr zemědělství na úrovni 60-70 % z hodnoty roku 1989. Tyto vektory sil (1. EU - zejména Německo nechce naše zemědělství, 2. politici nemohou, nechtějí přiznat své chybné názory a postupy, 3. rozbití zemědělských podniků povede k dočasným výprodejům po dobu 10-15 let relativně laciných potravin) způsobily  dnešní tristní stav zemědělství, nekvalitní potraviny a jejich nedostatek maskovaný dovozy největších junk - food (odpadkových) potravin (a to i ve srovnání s např. Polskem, které dnes výhodně exportuje potraviny a to i k nám do ČR, kvalitu jejich dovozů už jsme bohužel poznali).

Závěry Ing. Čuby jsou i na jeho poměrně už vyšší věk přesné a při pohledu zpět (první publikace po roce 1989 vyšla s jeho jménem v roce 1997) se jeho předpoklady naplňují téměř na 90 % a vyplatí se je číst, počítat s nimi a aplikovat v konkrétním podniku a to nejen zemědělském. Přinášíme tedy odkaz na článek z tisku ze dne 24. 4. 2012 (viz-docs.google.com/open?id=0B2OrqAuQ5mPKS2RrOG9iaDZiejg) a dále i  rozhovor, který byl uveřejněm na www stránkách na pokračování v roce 2011 (viz -docs.google.com/open?id=18nVPP4SZ2a3d6U2SVFgeWFyHnBz0MDSiBBeeey4lacI).

Ropný zlom - konec ropy? 

V poslední době se diskutuje o tom, zda ropa je již na hranici  těžby či nikoliv. Dozvěděli jsme se, že tzv. ropného vrcholu (viz-docs.google.com/open?id=0B2OrqAuQ5mPKY2xkZ0Nfb2NDSjA) bylo již dosaženo a že množství těžené surové ropy bude již stále jen klesat a to až do té doby, než bude těžba ekonomická (mezní náklady na těžbu 1 barelu ropy dosáhnou cenu 1 barelu ropy).

Důvodem není snad ani to, že by již nebyla zajištěna dostatečná náhrada ropy jako zdroje surovin a energie, ale to, že těžební společnosti a ropní distributoři a s nimi spjaté finanční a státní struktury (např.Gazprom, Rusko, Saudská Arábie, Shell Oil aj.)  by předčasným uvolněním náhrady ropy přišly o jediný zdroj příjmů a byl by možná nastolen nový pořádek světa, čehož se všichni  neskutečně obávají. Je veřejným tajemstvím, že např.některé tzv. zelené inicitivy a  hnutí jsou přímo či nepřímo placeny ropnými společnostmi, jež tvoří základy některých států ( např. Gazprom tvoří základ Ruské ekonomiky ).

Tyto skupiny  pak maří snahu o skutečně efektivní náhradu ropných zdrojů např. jadernou energetikou (nepochopitelné a neracionální uzavření jaderných elektráren v NSR, rakouské protitemelínské hnutí atp.). Se snižováním těžby ropy bude zákonitě docházet k růstu její ceny (těžím méně, mám však stejný příjem = záměr a nutnost státních rozpočtů Saudské Arábie a Ruska, jinak by rychle následovala revoluce v těchto ropných velmocích, které zdroje z ropy používají na udržení životní úrovně svých obyvatel).

Alternativou je využití energie slunce transformované do rostlinných produktů, takže se snižováním těžby ropy bude docházet k její náhradě zemědělskými produkty a následně i k růstu jejich ceny (viz-docs.google.com/open?id=0B2OrqAuQ5mPKREU4S205RHZsTm8). Naše prognoza je tedy taková, že po dobu ekonomicky dostupného těžení ropných produktů (asi 10-20 let) bude docházet k její náhradě i zemědělskými produkty a bude docházet k růstu jejich ceny. Svoji roli bude hrát i nárůst počtu populace na Zemi o 1-2 mld. lidí.

Perspektivní není, dle našeho názoru, náhrada el. energie zplynováním anebo spalováním zemědělských či lesnických produktů (hlavně bioplynové stanice, spalování biomasy), protože již existují efektivnější cesty (jaderné elektrárny). Tato řešení mají cenu jen za předpokladu, že bude využita veškerá jejich produkce (maximální účinnost - využití odpadního tepla).