Uhlíková daň a Zelená dohoda: Klimatická loupež EU je v plném proudu

-podrobnosti o The American Spectator zdroj Wikipedia,český překlad z angličtiny ,formát PDF

 

 

V honbě za novými zdroji peněz se Evropská komise zaměřila na domácnosti a motoristy. Plánované rozšíření systému EU pro stanovování cen uhlíku o paliva pro vytápění domácností a dopravu má za cíl zakrýt propadlý rozpočtový deficit Bruselu – na úkor jeho občanů. Jsme svědky fiskálního drancování v zeleném oděvu. 

Od roku 2027 budou soukromé domy, malé podniky a osobní vozidla začleněny do druhého systému obchodování s emisemi (ETS2), čímž budou pod přísnou kontrolou mechanismů obchodování s emisemi na úrovni EU. Toto byrokratické uchvácení moci se méně týká záchrany planety a více záchrany financí Bruselu. Komise s ročním deficitem rozpočtu 30 miliard eur zoufale usiluje o stabilizaci a rozšíření svého institucionálního dosahu, a to jak v rámci EU, tak i na globální scéně. (SOUVISEJÍCÍ: Evropská energetická sebevražda: Brusel vyměňuje průmysl za ideologii)

 

 

 

Emisní triky a manipulace s trhem

 

Brusel doufá, že manipulací s cenami emisních povolenek v rámci systému ETS2 vygeneruje mezi lety 2027 a 2035 nové příjmy ve výši až 705 miliard eur. Motivace k nafukování cen – až k bodu zlomu pro domácnosti a malé podniky – nemohla být jasnější. A jediné omezení? Nezabít zlatou slepici úplně. Očekávejte zde úroveň bezohlednosti, jakou jsme v imigrační politice nebo reformě byrokracie nikdy neviděli. A to vše navzdory rostoucímu odporu členských států, jako jsou Maďarsko, Itálie a Slovensko. (SOUVISEJÍCÍ: Německá sebevražedná smlouva se zelenou ideologií) 

Byrokratický aparát EU je nenasytný. Pod morálním rouškou „ochrany klimatu“ stále hlouběji vtlačuje svou agendu do peněženek občanů. Brusel, chráněný závojem nevládních organizací a poddajného mediálního komplexu, prosazuje svou agendu zelené transformace s efektivitou, která ostře kontrastuje s reálnými katastrofami, které po sobě zanechává. Zatímco evropská ekonomika selhává, bruselský aparát oslňuje pětiletými plány v duchu Pekingu. 

Nic se nezlepší – kromě propagandy EU. Vzhledem k téměř úplné dominanci veřejné diskuse bude Komise tyto donucovací poplatky prodávat jako „záchranu světa“ a znepokojivá část veřejnosti bude souhlasně přikyvovat.

Klimatická hysterie se setkává s fiskální predací

 

Pokud se EU podaří transformovat se v de facto daňový úřad, Evropa vstoupí do éry otevřené behaviorální kontroly. Schopnost zdanit emise dává Bruselu moc podobnou státu – a staví ho do přímé konkurence s národními vládami, které jej nominálně ovládají. Pokud se neobjeví žádná vážná opozice, budeme svědky nevratné konsolidace nadnárodního fiskálního státu s rozsáhlou diskreční pravomocí. 

Transformace od přesvědčovací tvorby politik k donucovací správě věcí veřejných již začala. Klimatická politika od samého začátku sloužila jako morální páčidlo pro rozšiřování pravomocí EU, zejména vzhledem k nedostatku práv Komise na přímé zdanění. Toto omezení podnítilo zvrácenou kreativitu: propojením individuálních činů s klimatickými „hříchy“ vytvořil Brusel nový druh systému odpustků – spravovaného státem a vynucovaného daňovými úřady. Z hlediska mocenské politiky se jedná o jednu z nejúspěšnějších inovací moderního byrokratického etatismu. 

Vině se nelze vyhnout. Vypouštíme CO₂ jen svou existencí – proto jsme všichni vinni. Na rozdíl od abstraktního morálního zkoumání tragédie v podkroví nenabízí klimatická politika EU žádnou katarzi, pouze trvalý závazek. Z uměle vytvořeného morálního dluhu staví vulgární fiskální vězení.

Vzestup podnikatelů v oblasti dotací

 

Toto fiskální vězení už není teoretické. Zeleno-socialistický aparát se tiše upevnil přesvědčováním veřejnosti, aby v rámci boje proti „klimatickým změnám“ přijala vyšší daně. Kolaterální škody – prohlubující se ekonomická malátnost v celé střední Evropě – jsou ignorovány emocionálními odbočkami: bojem proti krajní pravici, obranou demokracie, budováním „firewallů“. Nejzákeřnějším výtvorem EU je však její rostoucí třída podnikatelů s dotacemi – podniků a jednotlivců, jejichž hlavní odborností je získávání státních finančních prostředků. (SOUVISEJÍCÍ: Bidenův dokument EPA „Zlaté slitky z Titanicu“ jsou jen špičkou ledovce) 

V celé EU se nyní statisíce lidí živí z příjmu z programu Green Deal. Udržují tohoto Frankensteina transformační agendy – ne prostřednictvím inovací, ale prostřednictvím závislosti na veřejných financích. A kdo za to platí? Nedotované zbytky produktivní ekonomiky. Je to cynický Tocqueville v nejčistší podobě.

Odtržen od reality

 

Nespoutaná moc vytváří slepotu. Navrhovaná uhlíková daň ze starých topných systémů – která má lidi „donutit“ k nákupu nových – by mohla zvýšit náklady na vytápění o více než 40 procent. Prognózy předpovídají roční náklady ve výši 1 400 eur na německou domácnost, pokud Brusel uzamkne ceny uhlíku mezi 200 a 300 eury za tunu. A buďme upřímní: centrální plánovači v tom uspějí. Vytváření umělého nedostatku je jejich jediný skutečný talent. (SOUVISEJÍCÍ: Nebezpečí globální správy: OSN usiluje o globální uhlíkovou daň z lodní dopravy) 

Břemeno bude obrovské. Ale koho zajímají rodiny, živnostníci a majitelé malých podniků, kteří jsou již tak drceni roky inflace vyvolané ECB? Škody – 550 000 nových ztrát pracovních míst v Německu od roku 2021 – jsou cenou, kterou „my“ musíme zaplatit za dosažení zelené utopie. Technokraté v Bruselu samozřejmě tuto devastaci označí za zvládnutelnou: koneckonců existuje „Sociální klimatický fond“ pro poražené v zelené transformaci. Všichni se musí přidat. Nikdo nezůstane pozadu. (SOUVISEJÍCÍ: Zachycování uhlíku: Dohodnutý podvod)

EU je rychlá a efektivní – když utrácí vaše peníze. Tentýž Sociální klimatický fond má obdržet 87 miliard eur na financování zateplení domů, tepelných čerpadel a nízkoemisní mobility. Zelený socialismus se bezproblémově prolíná se staromódním sociálním statismu a výsledkem je ekonomika, jejíž energie je odsávána do mrtvé půdy bruselských technokratických fantazií.

Prázdná expanze EU

 

Neškolenému uchu zní bruselské programy chytře, ba dokonce suverénně. Ale pro ty, kteří ještě nejsou otupělí propagandou, zavání ideologickou rigiditou. Tito technokraté nepochybují o svém poslání, nemají žádný konflikt ohledně kompromisů. Ani to nemusí: je to bezejmenný daňový poplatník, kdo zaplatí účet. 

Bruselu se zázračně podařilo zakrýt svou destruktivní roli v dlouhém ekonomickém úpadku Evropy. Základy moci EU jsou neporušené – a rozšiřují se. Za pouhých pár měsíců se Bulharsko chystá vstoupit do eurozóny, což Bruselu poskytne novou geopolitickou páku u Černého moře. Nezáleží na tom, že bulharská ekonomika může být vysáta, stejně jako velká část jižní Evropy. (SOUVISEJÍCÍ: Impérium EU: Bulharsko se připojuje k euroklubu) 

Skutečná genialita EU spočívá v překladu složitých problémů do zjednodušených, mediálně přívětivých sloganů. Kauzální řetězec je jasný: fiskální černá díra v Bruselu požaduje více moci, vymýšlí nové daně a využívá příjmy k upevnění svého sevření, jen aby se cyklus znovu opakoval. Je to byrokratický circulus vitiosus, který se nezastaví, dokud se Leviathan EU nezhroutí pod vlastní vahou a možná se – konečně – nevrátí ke svému původnímu poslání: zajištění volné hospodářské soutěže na jednotném trhu.

ČTĚTE VÍCE od Thomase Kolbeho:
* Meloniho Itálie: Osvěžující crescendo bruselské disonance
* Klimatická noční můra „Merwede“
* Impérium EU: Bulharsko se připojuje k euroklubu

Zdroj: https://spectator.org/carbon-tax-green-deal-eus-climate-heist-underway/