Tři modely bezpečnostní politiky-

Tři modely bezpečnostní politiky

Petr Hampl
www.petrhampl.com

26. března 2022

odkaz na článek zde

Poslední události nám umožňují sestavit jednoduchou typologii národních států podle stylu obranné a zahraniční politiky.

Mírumilovný národní stát se snaží žíti si po svém. Samozřejmě musí vynakládat rozumné prostředky na obranu, což nezahrnuje jen zbraně a financování armády, ale také výcvik obyvatel, přípravu krytů, vytváření hmotných rezerv a podobně. Protože má na obranu jen omezené prostředky, tak je pečlivě odměřuje. Nemůže tedy utrácet za zbytečné hračky a nemůže utrácet za přípravu na zahraniční mise. Veškeré zdroje směřují k obraně vlastního území.

To hlavní je ale diplomacie. Mírumilovný národní stát udržuje dobré vztahy se všemi silnými hráči (bez ohledu na režim, jaký v tom kterém státě panuje) a vyvažuje zájmy. Dává si pozor, aby nepůsobil bezbranně, ale také si dává pozor, aby se jím nikdo necítil ohrožen. K vyvažování patří i to, že je nucen občas udělat kompromisy, jako tomu bylo třeba za studené války v případech Rakouska a Finska, které musely přistoupit na určitá omezení, ale zvládly to bez jakýchkoliv dopadů na vlastní obyvatelstvo. Lidem v těch zemích se žilo mnohem lépe než v mnoha zemích zapojených do vojenských bloků.

To by nakonec mělo být cílem politiky. Ani realizace vyššího dobra ani trestání domnělých či skutečných zločinců, ale to, aby lidé v té zemi měli slušnou životní úroveň, mohli žít svobodně a cítili se bezpečně (nezapomínejme, že pro běžné obyvatelstvo představují kriminalita a migrace mnohem vážnější hrozby než porážka země ve válečném konfliktu).

Typickým příkladem mírumilovného národního státu je Orbánovo Maďarsko.

Pro válečnický stát je typické, že veškerý život je militarizován. Všichni obyvatelé nebo aspoň všichni muži prochází bojovým výcvikem a nějaká forma přípravy na válku probíhá už od dětství – fyzická příprava, podpora válečnické mentality, zdůrazňování boje jako něčeho velmi ušlechtilého, pravidelná školení ve zdravovědě, důkladná civilní obrana, budování krytů, krizové plány pro všechny organizace a oblasti života. K životu takového státu patří i silný obranný průmysl, nejspíš se státní podporou. Ve všech oblastech průmyslu a zemědělství je kladen důraz na soběstačnost, což má prioritu před ekonomickým růstem a často i před životní úrovní. Jsou vytvářeny zásoby surovin a nasmlouvány alternativní zdroje. Důležitý je i důraz na rozvoj přírodních věd a technologií.

Takový stát, i když je malý, si může dovolit poměrně agresivní politiku. Může provokovat, zaplétat se do válek, občas napadat i zdánlivě silnější soupeře.

Znamená to smířit se s nižší životní úrovní a asi i celkově nižší kvalitou života, ale rozhodně to má své silné stránky. Kdyby někdo přišel s takovou vizí pro Českou republiku, proč ne.

A pak je tu ještě Fialův stát. To je typu státu, jehož zahraniční politika je úplně nejagresivnější. Hlavním cílem všech kontaktů je vytvořit co nejhorší nepřátelství s co nejvíce státy, a ideálně dosáhnout otevřených válek. Zapojit se do každé koloniální výpravy. Oblíbeným rčením je, že se kdesi bojuje o Prahu – od Kyjeva přes Kábul, celou Afriku, samozřejmě v Caracasu, Havaně na Taiwanu a kdekoliv jinde. Není na světě místo, kde by nebyla ohrožena Praha. Fialův stát miluje krev a miluje zabíjení. Pokud jeho představitelé nemohou zabíjet přímo, tak aspoň dodávají zbraně a okázale tolerují, že jsou ty zbraně využívány k masakrování civilistů.

To je ale pouze část toho, co obnáší Fialův stát. Je pro něj typické, že absolutně není militarizovaný. Vynakládá stovky milionů korun na boj proti toxické maskulinitě vlastních mužů. Pokusy o zřizování domobrany jsou trestné. Obrovské armádní výdaje směřují výhradně na podporu koloniálních výprav, přičemž o obranu vlastního území se stát ani nepokouší.

Vedle toho Fialův stát systematicky likviduje zbytky vlastního zemědělství, aby v případě konfliktu byl stát zcela závislý na dovozech. Systematicky likviduje zbytky vlastního průmyslu se stejným cílem. Neexistují žádné záložní plány a žádné náhradní zdroje pro případ, že by vypadla dodávky klíčové suroviny nebo životně důležitého produktu. Zásobníky se udržují poloprázdné nebo dokonce ruší. Žádné kryty, žádné civilní obrana, žádná fyzická příprava.

O co je taková země slabší, o to je její politika agresivnější. A tím silnější soupeře napadá. Kdyby existovala vesmírná federace, už je s ní Fialův stát ve válce.

Kdo by chtěl dobrovolně žít ve Fialově státě?