Rozvoj techniky pěstování chmele u nás

od nejstarších dob po současnost

Tato analýza se zaměřuje na knihu „Rozvoj techniky pěstování chmele u nás od nejstarších dob po současnost“, jejímž autorem je významný český chmelařský odborník Dr. Ing. Václav Zázvorka.

Kniha byla dokončena v roce 1975, ale tiskem v této podobě vyšla až v roce 2026 u příležitosti autorova odkazu.

I. Analýza knihy

• Téma a rozsah: Publikace mapuje evoluci chmelařství v českých zemích od hypotetických počátků (2.–5. století n. l.) přes středověký rozkvět až po technologickou revoluci a socializaci zemědělství ve 20. století.
• Struktura: Text kombinuje historický výzkum s technickým popisem. Autor sleduje proměny nářadí (od dřevěných rýčů po traktory), způsobů vedení chmele (od větví po drátěnky) a metod ochrany rostlin.
• Styl: Jde o odbornou, ale přístupnou studii, která je „oslavou přemýšlivosti a pracovitosti českého lidu“. Využívá citace dobových instrukcí (např. Petra Voka) i výsledky vlastních autorových pokusů.
• Kontext vzniku: Práce byla psána jako dar k 30. výročí osvobození Československa (1975), což se odráží v dobové terminologii (socializace, JZD), nicméně odborné jádro zůstává vysoce faktografické.

II. Přínos nových a zajímavých poznatků

Pro čtenáře se zájmem o chmelařství přináší kniha několik unikátních vhledů:

1. Historické kuriozity a zapomenuté metody

• Sběr divokého chmele: Popisuje období, kdy se chmel nepěstoval, ale sbíral v křovinách u řek. Zmiňuje i „bitvy“ o planý chmel mezi poddanými sousedních obcí v 17. století.
• Středověké „know-how“: Kniha odkrývá, že již ve 14. století byl řez chmele natolik odbornou činností, že jej mohli provádět jen lidé s povolením purkmistra.
• Drakonické tresty: Karel IV. zakázal vývoz chmelové sádě (sazenic) pod trestem smrti, aby udržel monopol na kvalitu českého chmele.

2. Technický vývoj a inovace

• Od tyčí k drátěnkám: Detailní popis „tyčového hospodářství“, které bylo extrémně nákladné (tyče stály víc než pěstování) a fyzicky namáhavé, až po zavedení první drátěnky v roce 1846.
• Vznik slavných odrůd: Příběh Semšova chmele, který v roce 1854 vypěstoval Kryštof Semš z jediného výjimečného keře ve Vrbici, a který ovlivnil kvalitu chmele na celém světě.
• První mechanizace: Představuje zapomenuté vynálezy, jako byl „všerob“ (traktůrek z armádního motocyklu z roku 1945) nebo mechanické ořezávače, které v 60. letech neměly ve světě obdoby.

3. Odborné experimenty autora

• Vliv živin: Zázvorka v knize shrnuje své doktorské výzkumy (první doktorát z chmelařství u nás) o účinku dusíku, fosforu a drasla na růst chmele a kvalitu hlávek.
• Závlahy: Dokumentuje rekordní výnosy (až 16,77 q/ha) dosažené díky moderním závlahovým systémům, které v suchých oblastech Žatecka dramaticky zvyšovaly produkci.

Tato kniha je cenná především tím, že propojuje tisíciletou tradici s konkrétními technickými daty, což z ní činí nepostradatelný zdroj pro pochopení, proč má český chmel ve světě tak výjimečné postavení .

iii. Karel Osvald a Žatecký poloraný červeňák

Kniha věnuje značný prostor (zejména na stranách 8, 9, 16 a 51) práci doc. Dr. Ing. Karla Osvalda, který je považován za zakladatele moderního šlechtění českého chmele.

1. Šlechtitel Karel Osvald (1899–1948)

Václav Zázvorka v textu vzpomíná na Osvalda jako na svého blízkého spolupracovníka a předchůdce ve funkci ředitele Výzkumné stanice chmelařské v Žatci.

• Vědecký přínos: Osvald jako první u nás aplikoval genetické zákony na chmel. Dokázal, že chmel lze cíleně šlechtit výběrem nejlepších jedinců (tzv. individuální klonový výběr).
• Experiment s planým chmelem: Zajímavostí v knize je popis Osvaldova pokusu z roku 1930, kdy vysadil sádě divokého chmele a sledoval, jak se pod vlivem kulturního ošetřování mění. Již po 13 letech nebyl tento „zdivočelý“ chmel k rozeznání od kulturního, čímž potvrdil biologickou plasticitu rostliny.

2. Vznik Žateckého poloraného červeňáku (ŽPČ)

Kniha popisuje genezi této odrůdy, která je dodnes světovým etalonem kvality (tzv. jemný aromatický chmel).

• Původ v krajových odrůdách: Původně se pěstovaly tzv. „krajové formy“, které byly geneticky nejednotné. Na Žatecku se jim říkalo prostě „červeňáky“ podle barvy révové lodyhy.
• Klonová selekce: Osvald v letech 1927–1948 provedl gigantickou práci, kdy v nejlepších chmelnicích Žatecka vyhledával jednotlivé rostliny s vynikajícími vlastnostmi (výnosem, obsahem lupulinu a odolností). Z těchto vybraných jedinců pak založil tzv. Osvaldovy klony .
• Klon č. 31, 72 a 114: Tyto specifické linie, které vyselektoval, se staly základem pro uznanou odrůdu Žatecký poloraný červeňák. Kniha zdůrazňuje, že díky této práci se podařilo standardizovat kvalitu českého chmele, což bylo klíčové pro export do celého světa .

3. Proč je „Červeňák“ unikátní?

Zázvorka v textu vysvětluje, že tato odrůda vděčí za svou kvalitu nejen Osvaldovu šlechtění, ale i specifickým ekologickým podmínkám (červené permské půdy a srážkový stín Žatecka). Kniha přináší i technický detail: Osvaldovy klony mají oproti původním formám uzavřenější hlávky a vyrovnanější obsah hořkých pryskyřic.