10.01.2026 16:09

ROZPRAVY ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD

PŘÍSPĚVEK K PŮDOZNALECKÉMU PROZKUMU

CHMELAŘSKÝCH OBLASTÍ

V ČECHÁCH

Jaroslav Graca

1955 

ČLÁNEK KE STAŽENÍ V PDF ZDE

 

REDAKČNÍ RADA

Člen korespondent ČSAV Silvestr Prát, předseda redakční rady, akademik Bohumil Bydžovský, člen korespondent ČSAV Václav Husa, akademik Radim Kettner, akademik Rudolf Lukeš, akademik Jan Rypka, člen korespondent ČSAV Josef Sekanina, člen korespondent ČSAV Václav Tesař, člen korespondent ČSAV Václav Vaněček.

Redaktor Ladislav Khás

Došlo 1. října 1954

Diskuse o práci se konala na schůzi IV. sekce ČSAV 28. října 1954

 

ÚVOD

Československý chmel má odedávna jakost dosud jinde nedostiženou. je proto na všech světových trzích trvale žádaný.

Chmel byl původně - pokud jde o území Čech - pěstován až do konce XVIII. století roztroušeně po celém území Čech. Postupem času se jeho pěstění soustředilo jen do některých pro pěstování zvláště příznivých oblastí Čech a Moravy. Tyto oblasti byly v průběhu dob hlavně pro ochranu české známky chmele fixovány, zvláště zákonnými opatřeními počínaje r. 1907 a provenienčním zákonem z r. 1921 a dalšími nařízeními. Příčiny této koncentrace nelze hledat jen v podkladech subjektivních, ve zvláštní zálibě a péči o chmel; kterou si udrželi chmelaři-pěstitelé jen v určitých oblastech. Právě tak má tato koncentrace svůj původ i v základech objektivních, v jakési "zvláštní vhodnosti" přírodních podmínek těch oblastí, do nichž nakonec bylo soustředěno v ČSR pěstění chmele. Zjistit tyto podmínky bylo již dlouho snahou jak u nás tak i v zahraničí, kde s možností takového zjištění byla spojována naděje na vypěstování chmele československé jakosti.

Je přirozené, že půdě, jakožto základní složce prostředí, byla vždy přitom věnována největší pozornost.

Abych přispěl k vyjasnění této otázky, dal jsem si za úkol vyšetřit v několika obcích českých chmelařských oblastí, jak dalece tato složka, půda, po stránce svého vzniku, druhu, typu, obsahu humusu, živin a vodního režimu vyhovuje chmeli do té míry, aby se výborně dařil, tak jak tomu je všude v našich chmelařských oblastech. Volil jsem k tomu několik typických chmelařských obcí.

 

TEPLOTNÍ, VLHKOSTNÍ A PŮDNÍ PODMÍNKY PRO CHMEL

Podnebí a půdní podmínky jsou pro pěstování chmele nejdůležitější. Jak již bylo podotknuto, chmel jest plodina obchodní a platí se tudíž podle jakosti. Stanovištní podmínky mají rozhodující roli při pěstování chmele. Vhodnost přirozených poměrů podnebních a půdních je při chmelaření rozhodujícím činitelem.

 

Průměry teplot v °C ve chmelařských oblastech ČSR

Ze složek prostředí je teplo pro chmel činitelem zvláště závažným. Chmel je rostlina na teplo poměrně náročná, zejména v době vegetační, a žádá zvláště v červnu až v srpnu teploty co možno vyrovnané. Pro charakteristiku případů v této práci probíraných uvádím průměry teplot v oblastech, do nichž obce mnou vyšetřované nejblíže patří.

Vláha má také velký význam při růstu chmele. Poněvadž k tvorbě 1 kg zelené hmoty je zapotřebí asi 500 litrů vody, není divu, že se udává spotřeba vody za vegetační období u chmele na 16-25 milionů kg na 1 ha. Vlhké kraje však chmelařství příznivé nejsou. Vlhký vzduch a mlhy zpožďují tvorbu hlávek a podporují choroby působené houbami.

 

Normální rozdělení srážek v mm ve chmelařských oblastech ČSR

Při počátku vegetace a zejména v době květu a hlávkování vyžaduje chmel dostatek vláhy, s nastupujícím zráním mají býti srážky již omezeny. Špatně rozdělené srážky chmelu škodí. V suchých letech je rostlina slabší a její vzrůst pomalejší.

Dlouholetá praxe chmelařská nashromáždila nám také empirické poznatky o nárocích chmelné révy na vlastnosti půdy.

Vzduch v půdě. Kyslík vzdušný je činitel, který umožňuje okysličování podstaty půdní, ústrojné i neústrojné, tedy uvolňování živin. Ty pak jsou dále připravovány pro rostlinu činností organismů v půdě žijících (bakterie, řasy, prvoci, červi, hmyz). A všechny tyto organismy v půdě žijící opět vyžadují kyslík. Proto musí chmelař voliti půdu vzdušnou, do níž snadno čerstvý vzduch proniká a z níž mohou nahromaděné škodlivé plyny unikati. Proto půdu ve chmelnici hluboko překopáváme, rigolujeme a během celé vegetace až do sklizně kypříme. V kypré a pórovité půdě kořeny snáze pronikají a mohutně se větví. Pokusy ukázaly, že v často kypřené půdě měl chmel pětkrát více kořání než v půdě ulehlé. Nitkovité kořínky révy stelou se až do 1,4 m délky i na šířku, hlavní kořeny jdou do velkých hloubek. Nebezpečím je ulehlý povrch, škraloup, který zamezuje provzdušování půdy. Tepelné poměry v půdě musí býti příznivé, má-li se činnost mikroorganismů záhy rozvinouti, aby rostlině byla připravena nutná veliká množství potravin. Proto hledáme pro chmelnice půdy výhřevné, s dostatkem humusu a přitom kypré. Příliš černé půdy nejsou nejlepší, poněvadž se v letních dnech prudce zahřívají, ale za noci opět silně vychládají.

Živiny jsou hlavním činitelem v půdě. Na živinném bohatství půdy závisí vývin révy nejvíce. Uvádí se, že chmelnice spotřebuje dvakrát tolik drasla, kyseliny fosforečné a dusíku a dvacetkrát více vápna než pšenice. Je velmi důležité, aby jednotlivé živiny byly zastoupeny v určitém kvantitativním poměru, neboť mají také určitý biologický význam. Tak na př. draslo je důležité pro vydatné nasazování květu a velkých hlávek, kdežto přemíra dusíku vede k tvorbě hlávek hrubších a méně aromatických; vápno je nezbytné k vývinu listoví a také sloučeniny fosforu tu hrají své zvláštní úlohy v jednotlivých orgánech.

Otázka živin v chmelařských půdách, která má rozhodující vliv na množství a jakost chmele, je hlavní otázkou správného řešení našich zemědělských inženýrů i samých rolníků. Chceme-li půdu obohatit o nezbytné živiny, pak je nutno přihnojovati hnojivy dusíkatými, fosforečnými a draselnými. U chmele počítá se v poslední době mimo to ještě s hořčíkem. Potřeba těchto živin není po celou dobu růstu stejná. Tak se uvádí, že průměrný denní příjem živin jedné chmelové rostliny činí (tab. str. 4).

Případný nedostatek ve vegetaci některého z uvedených nezbytných prvků uplatnil by se nepříznivě ve vývoji a tím i na sklizni, neboť nedostávající se nezbytný prvek nemohl by býti žádným jiným nahrazen. Je-li ovšem výška spotřeby rostliny v různé době vegetace různá, je přirozené, že se může státi, že kvantum živiny postačující v jedné fázi nestačí ve fázi druhé, čili, že přejde do minima a tím sklizeň sníží. S tím je nutno počítati a tomu se musí množstvím pohotových živin přizpůsobiti. Právě tak jako nedostatek, působil by tak i přebytek živin.

Přesnější direktivy dá nám zde ovšem půdoznalecký prozkum chmelařských půd a to po stránce mechanické, fysikální a chemické. Některé rozbory byly již provedeny; byť ne souborně. Pohříchu otázka vody v chmelařské půdě a vůbec vodního režimu v ní, přesto, že srážkovým poměrům v těchto oblastech je věnována zvýšená péče, nebyla ještě rozřešena. Voda v půdě je však životní otázkou chmele.

Z uvedených požadavků chmele na jakost půdy lze odvodit zásady, podle nichž uvažujeme o vhodnosti či nevhodnosti půdy pro pěstování chmele. Je samozřejmé, že úspěchu chmelaření dosáhne se daleko bezpečněji na půdě, jež požadavkům chmele, svou přirozeností odpovídá, nežli na půdě, kterou musíme k tomu nákladně připravovati.

Půda pro pěstování chmele má býti jak fysikálně, tak chemicky i geologicky příznivá, s hlubokým profilem, aby kořeny, vláha i vzduch mohly nerušeně pronikati do hloubky. Všechno, co ruší fysikálně výhodný stav profilu, znehodnocuje chmelovou půdu. Je to především proces vyluhovací, podzolisace. Na silněji podzolovaných půdách chmel neroste, neboť zde prosakující dešťová voda nejen že značně ochuzuje povrchové vrstvy o vápno a draslo pro chmel tak důležité, ale splavuje i mnohé vazivé látky do hloubky, kde se z nich vytvoří nepropustný B-horizont, vrstva mazlavá. Ta udržuje v sobě vodu, která vytěsňuje z půdy vzduch. Železitým B-horizontem špatně proniká kořen, který kromě toho v mokré spodině uhnívá. Podzolovaná půda má reakci kyselou, chmeli nepříznivou.

Vidíme tedy, že chmel vyžaduje půdy s profilem stabilním, půdy absorpčně nasycené.

Naše chmelařské oblasti leží vesměs na půdách původu permského (žatecké a rakovnické červenky), křídového (Úštěcko, Dubsko, Lounsko, Roudnicko), dále na půdách třetihorních a čtvrtohorních (pleistocén, holocén).

Je důležité, aby živné látky z matečné horniny se mohly uvolňovati a zůstaly ve vegetační vrstvě půdy, neztratily se do hluboké spodiny z dosahu chmele. Poněvadž kořeny chmele pronikají hluboko, jest nutno, aby půda byla schopna hluboce se provětrávati. Proto se chmeli daří spíše na půdách lehčích, pokud ovšem potřeba zvýšení vodní jímavosti a sorpce živin nevnutí i půdy těžší.

 

CHMELAŘSKÉ OBLASTI V ČECHÁCH

 

PRACOVNÍ POSTUPY PŘI VÝZKUMU

A. V terénu

Po předběžném šetření o chmelařských oblastech jsem započal práci v terénu, První cestu jsem podnikl začátkem července r. 1948 a během října jsem měl již všech pět sond hotových. V každé obci jsem se nejprve informoval, kde je nejlepší a nejvhodnější, typická půda pro chmel. Tam jsem vyvolil nejvhodnější místo pokud možno charakteristické, na kterém byla vyhloubena zkušební jáma (sonda) pro podrobné vyšetření profilu. Předem jsem navázal jednání s majitelem pozemku. Všude jsem se setkal s velkou ochotou. Zřejmě každý pěstitel chmele je již dnes natolik uvědomělý, že cítí nutnost poznati požadavky půdy, na které chmel pěstuje. Jámy byly vyhloubeny do hloubky 2 m.

V každé sondáži jsem pak pečlivě sledoval morfologii půdního profilu, zejména způsob uvrstvení, mocnosti jednotlivých horizontů (vrstev), jejich ohraničení a přechody, texturu, strukturní poměry, výskyt zvláštních útvarů (ortštejn), vápenitost, atd. Přímo na místě zhotovil jsem u každé sondy barevný náčrt profilu podle skutečnosti. S každým rolníkem jsem zvlášť pohovořil o tom, jaké má zkušenosti s touto půdou, o hnojení, agrotechnice, zvláštních pozorováních, takže jsem získal různé velmi důležité průvodní informace. O všech získaných údajích vedl jsem podrobný zápis.

V každé sondáži jsem odebral všecky potřebné půdní vzorky, zejména též pro určení fysikálního stavu půdy v přirozeném uložení, dále vzorky pro mechanický a chemický rozbor půdy, aby byl zabezpečen obraz průběhu půdotvorného procesu a podrobně osvětleny s tím související otázky, hlavně otázka vodního režimu v chmelařských půdách a jeho vlivu na stav kultury.

 

B. V laboratořích

Po přivezení vzorků, tedy v zeminách ještě čerstvých, ale již dostatečně vyschlých, byla stanovena jejich reakce (resp. stupeň výměnné kyselosti) elektrometricky. Potřebný výluh zeminy byl připraven roztokem n/10 KCl, při poměru zeminy k vyluhovadlu 1 : 2,5. Vzorky poté byly ponechány k vyschnutí na vzduchu, rozdrobeny, prosáty sítem s otvory 2 mm, a s takto získanou jemnozemí jsme dále pracovali.

Zrnitost (mechanická skladba) v získaných vzorcích zemin byla stanovena plavením v přístroji Kopeckého. U všech vzorků byla současně určována vápenitost (obsah CaC0₃) vápnoměrem prof. Janka.

Obraz o dispersní skladbě (mechanické) zemin z jednotlivých profilů doplňuje určení fysikálního jílu, t. j. částic o 0 pod 0,002 mm. Fysikální jíl stanoven byl methodou sedimentační v destilované vodě. Dalším doplňkem posudku dispersity těchto zemin jest stanovení čísla hygroskopicity, jež vyjadřuje schopnost dané zeminy poutat i vodní páru na povrchu svých částiček; použito bylo methody Rodewald-Mitscherlichovy, sušeno při 105 °C v sušárně.

Fysikální rozbor byl proveden rovněž podle Kopeckého, se vzorky přirozeně ulehlých zemin na místě odebraných 100 ccm válečky.

Z hlavních vlastností stanoven celkový objem pórů v (rostlé) zemině, maximální kapilární vodní kapacita a minimální vzdušná kapacita, jakož i stav momentního provlhčení a provzdušení vzorku odebrané zeminy.

Chemický rozbor byl proveden po extrakci zeminy 20% vřelou kyselinou solnou; tento rozbor umožňuje dobré posouzení procesu zvětrávacího. Humus byl stanoven podle Rollova titračně.

N - veškerý stanoven nebyl, neboť autor neměl již možnost v laboratořích pracovati.

Zastoupení snadno asimilovatelných neboli "pohotových" živin rostlinných bylo vyšetřeno podle Königa a Hasenbäuera (¤P₂0₅ a ¤K₂O) ve výluhu 1% kys. citronovou.

Třebaže údaje rozboru se týkají výlučně poměru vyšetřovaných profilů a pro ně v prvé řadě platí, je nesporné, že dedukce, které z uvedených čísel lze činiti, lze aplikovati do jisté míry na širší oblasti, pokud mají podobné půdní a přirozené podmínky vůbec. Činitelem, který vyvolává místní změny, bude v mnohých případech zejména zemědělská kultivace půd. Je si nutno uvědomiti, že bylo pracováno s půdami kulturními, nikoli panenskými. Znamená to sice značné zkomplikování, ale práce má posloužiti zejména praktickému zemědělci.

 

PŘEHLED JEDNOTLIVÝCH PROFILŮ VYŠETŘOVANÝCH PŮD

 

HŘEDLE, OKRES RAKOVNÍK

na pozemku Antonína Jermana č. 40, v místní trati Černodol. Pozemek ležel na východním svahu, celkový ráz krajiny je lesnatý, mírně svažitý. Chmelnice byla jednoletá, před tím na pozemku bylo pěstováno žito.

Stratigrafie profilu

0,00-0,30 m červenohnědá, mírně humosní hlína písčitá, jílovitohlinitá zemina slabě slínitá. Struktura drobtovitá.

0,30-0,60 m červenohnědá, těžší hlína až hlína jílnatá, železitá, bez CaCO₃· Struktura šupinkovitá.

0,60-0,80 m ulehlá hlína písčitá, s ojedinělým opukovým štěrkem, bez CaCO₃·

0,80-1,40 m červená, písčitá, jílovitohlinitá zemina, poněkud tužší a železitější, bez CaCO_3.

1,40-1,70 m táž, slabě slínitá.

1,70-2,00 m červenavá, železitá hlína písčitá, slínitá, tuhá.

 

Matečná hornina

Mateční materiál je permská přemístěná zvětralina, uložení sekundérní, substrát je deluvium.

 

Zrnitost a fysikální poměry v půdním profilu

Rozbor zrnitosti zemin

z prof. č. I - Hředle, okr. Rakovník

 

Fysikální rozbor zemin

z prof. č. I - Hředle, okr. Rakovník

Matečná zemina má ráz jílovitohlinitý, je tedy těžší. V ornici přimíšením ústrojných látek, humusu a dlouhodobým hnojením nastalo rozmnožení jemnozrnného podílu půdní hmoty.

Při dané zrnitosti lze říci, že je celkem vyhovující fysikální stav, zejména ještě dostatečná vzdušnost půdy. Od 150 cm je však i tato písčitá spodina silně ulehlá, což ztěžuje průnik kořenů, a za nasycení spodiny na maximální kapilární vodní kapacitu omezuje biochemické pochody. Momentní stav s 12-16 % vzduchu ukazuje, že kořeny ještě existovati mohou, což u chmele jest velmi důležité. Nejmenší vzdušnost při odebírání vzorků měla vrstva v 60 cm (10,62 ccm vzduchu ve 100 ccm rostlé zeminy), kde také byla vykázána nízká vzdušná jímavost. Ostatní vrstvy profilu měly momentní vzdušnost vyšší. Nápadný skok minimální vzdušné kapacity ve vrstvách 0,60, 0,90 a 1,20 m ukazuje na to, že se zemina silně vylehčila. Přihlížíme-li k celkovému objemu pórů, ukazuje se, že profil má průliny nestejnoměrně rozdělené.

 

Chemické poměry profilu

Matečná hornina má CaCO₃ a tudíž i substrát z ní vzniklý měl přirozenou vápenitost. V půdním profilu však se jeví nepatrně. Obsah CaCO₃ a CaO je neuspokojivý. Vápnění hnojivem, jaké tam jest pravidelně opakováno, se prozrazuje obsahem CaCO₃, ve svrchních vrstvách půdy (v ornici 0,36 %, 0,25%) ovšem v nepatrné míře, zvláště pro tak náročnou plodinu jako je chmel, že vyžaduje nutně obnovovacích dávek. V hloubce 1,7-2 m je CaCO₃ kolem 1,5 %. Je zřejmé, že zde nastal posun CaCO₃ s gravitační vodou.

Stanoveni půdní reakce, CaCO₃ a pohotových rostlinných živin

z prof. č. I - Hředle, okr. Rakovník

Chemický rozbor zemin

z prof. č. I - Hředle, okr. Rakovník

Avšak chmel jako hluboko kořenící rostlina je s to čerpat živiny i z hlubokých spodin a tedy v našem případě může i z této hloubky veškeré živiny zužitkovat.

Používáním vápenatých hnojiv bylo také dosaženo úpravy reakčního čísla pH. Je jisté, že původně byl celý půdní profil kyselejší reakce. Změna hnojením vyvolaná je patrna zejména v hodnotách výměnné reakce (ve výluhu n/l0 KCl). Umělý zásah prozrazuje se zejména v hodnotách aktivní reakce, kde se splavováním dodaných zásaditých látek do spodiny nastává postupné vyrovnávání pH v celém profilu.

Možno říci, že celková reakce v tomto profilu se pohybuje kolem neutrálního bodu.

Obsah humusu je neuspokojivý; dosahuje v ornici 1,60 % a do hloubky přirozeně klesá. Maxima K₂O, AI₂O₃, R₂O₃ ve vrstvách 40 až 60 cm ukazují na B-horizont. Typovati nelze pro hluboký zásah kultivace, kde tudíž vrchní horizonty jsou porušeny.

Z dalších, pro výživu rostlinstva významných sloučenin, je kys. fosforečná obsažena v půdě v celkově dobrém zásobném množství (veškerá P₂O₅ 0,1 %), ale její rozpustnost je malá. Pohotová, rostlinám přístupná a v nejbližší době využitelná kyselina fosforečná dosahuje v ornici 382-221 mg v 1 kg, pak velmi prudce v 30 až 40 cm klesá, což svědčí, že v této vrstvě tuhé železité hlíny jílnaté je fosfor silně upoután a neuvolňuje se. Naopak v hloubce 60 až 80 cm, kde je hlína písčitá s vysokou pórovitostí, je poutání mnohem slabší. Zmíněná část kyseliny fosforečné je v půdě vázána v málo rozpustné formě a při výživě plodiny se nemůže uplatniti.

Zcela podobně je tomu s draslem. Celkový obsah drasla v této půdě je uspokojivý, max. K₂0 v ornici je asi důsledkem hnojení, do hloubky celkem plynule klesá. Avšak. ¤ K₂O přístupného, resp. pohotového pro výživu rostliny je na chmelnici málo.

Půdotvorný pochod a hospodářské vývody

Jak jsem již na to poukázal, do hloubky 1,50 m lze pozorovati zhutnění zeminy, která se projevuje ve stoupnutí čísla hygroskopicity. Morfologické znaky v profilu ukazují rovněž na vytváření se horizontu iluviálního, obohaceného splaveninami z vrstev svrchnějších.

Zemědělsky posuzována je tato půda hředelská středně až těžce zpracovatelná. Je pohotovými živinami chudá, zvláště kyselinou fosforečnou a draslem. Je zde nutné vydatným a všestranným hnojením uhrazovati každoroční úbytky živin odnímaných sklizněmi, ale i ztráty způsobované přirozeným vyluhováním, a ztráty vznikající zvrháním se sloučenin rozpustných ve tvary snadno nerozpustné. (Viz kys. fosf.)

Při hnojení bude velmi účelné dáti přednost fysiologicky neutrálním až zásaditým druhům hnojiv před hnojivy kys. povahy, aby se příznivý stupeň půdní reakce udržel a zlepšoval.

Poněvadž půda je dostatečně hluboká, lze na ní chmel se zdarem pěstovati. Možno ji hospodářsky kvalifikovati jako zcela dobrou, dalšího zlepšení ve výrobnosti schopnou půdu chmelovou.

 

TŘEBOC, OKRES LOUNY

na pozemku Josefa Tvrdého č. 11, místní trať "Kouty". Pozemek ležel na mírném jižním svahu, chmelnice poměrně zanedbaná, hodně plevele, zvláště bodláčí.

Stratigrafie profilu

0,00-0,30 m šedohnědá, mírně humosní hlína, jemně písčitá, bezvápenná, s ojedinělým opukovým štěrkem, struktura šupinkovitá.

0,30-0,40 m šedohnědá, načervenalá těžší hlína, s ojedinělým opukovým štěrkem, struktura šupinkovitá.

0,40-0,60 m rezavě hnědá hlína písčitá, bez CaCO₃.

0,60-0,80 m rezavě hnědá, načervenalá jílovitohlinitá zemina bez CaCO₃.

0,80-1,00 m žlutošedá hlína jemně písčitá, bez CaCO₃.

1,00-1,40 m žlutošedá, tuhá zemina jílovitohlinitá, bez CaCO₃.

1,40-1,70 m šedá hlína jílnatá, bez CaCO₃.

1,70-2,00 m červenošedá hlína jílnatá, bez CaCO₃.

Matečná hornina

Matečnou zeminu tvoří diluviální hlína, je to sekundérní nános.

 

Zrnitost a fysikální poměry v půdním profilu

Svrchní vrstvy až do 60 cm jsou hlíny jemně písčité s dosti vyrovnanou zrnitostí. Sledujeme-li výsledky mech. rozboru, shledáváme, že s postupem do hloubky vzrůstá podíl jílnatých částic v zeminách jednotlivých vrstev. Ornice zásobovaná humusem a nejvíce zvětrávající, má poněkud vyšší podíl částic o průměru pod 0,01 mm, avšak maximum tohoto podílu ukázal vzorek z hloubky 1,00-1,40 m 53,16 %.

Celkový objem pórů v celém profilu je velmi vyrovnaný, v ornici dosahuje 52 % a druhého maxima v hloubce 90 cm 49,48 %. Nízká minimální vzdušná kapacita při současné maximální kapilární vodní kapacitě ve vrstvách od 0,90-2,00 m svědčí o ztužení zemin. Celý profil je mírně provlhlý, ale bez výrazné vody.

 

Rozbor zrnitosti zemin

z prof. č. II - Třeboc, okr. Louny,

Fysikální rozbor zemin

z prof. č. II - Třeboc, okr. Louny

Chemické poměry profilu

Uhličitan vápenatý nebyl v celém profilu nalezen. Vápník ve formě CaO je přítomen také v míře velmi nepatrné. Půda je proto vápnem velmi chudá a jeho vydatná náhrada je nezbytná.

 

Stanovení půdní reakce, CaCO₃ a pohotových rostlinných živin

z prof. č. II - Třeboc, okr. Louny

Reakce má tendenci ke zkyselení, vápnění potřebné. Z přístupných živin kyselina fosforečná dosahuje maxima ve 30 cm (380 mg v 1 kg půdy). Drasla je méně, maxima dosahuje ornice 189 mg, ale obou živin pro chmelnice je nedostatek. Humus plynule ubývá do hloubky.

 

Chemický rozbor zemin

z prof. č. II - Třeboc, okr. Louny

 

Půdotvorný pochod a hospodářské vývody

Chemický obraz profilu je značně nejednotný, neboť vedle matečného substrátu je ovlivněn zpracováním, hnojením atd. Úhrn sesquioxydů dosáhl maxima přes 10 % v hloubce od 1,40 do 2 m; nejméně jich obsahuje vrstva v hloubce 0,80-1 m. Zastoupení jednotlivých prvků je tu také nestejné. Z těchto skutečností je pak nesnadné odvoditi průběh půdotvorného pochodu. Zdá se, že vlastní půdní profil je dán jen hloubkou 1 m, kdežto hlubší (1-2 m) spodní vrstvy jsou již substrátem cizím, odlišných vlastností. Za tohoto předpokladu tvoří souvrství do 1 m hloubky profil černozemního typu, jak též místním podmínkám odpovídá.

Zemědělsky jde o půdu středního až lehčího rázu, snadno zpracovatelnou a hlubokou, pro polní výrobu způsobilou, ovšem za předpokladu zlepšeného hnojení. Přístupnými živinami zvláště draslem a vápnem je velmi chudá. Velký nedostatek vápníku vyžaduje intensivní vápnění, k němuž lze užíti především páleného vápna, ale i mletého vápence a vápenatých kompostů vůbec. Hnojivům vápno obsahujícím (Thomasova struska, ledky vápenaté, dusíkaté vápno atd.) je nutno dávati přednost před jinými, jež vápno nemají. Tím se přispěje i k udržení neutrální reakce a umožní se pak užívání všech hnojiv, podle speciálních nároků každé plodiny, zvláště chmele.

 

ÚŠTĚK, OKRES LITOMĚŘICE

na pozemku Josefa Roubala č. 21, místní trať Habry. Pozemek leží na jv. svahu. Ráz krajiny je velmi kopcovitý a lesnatý. Chmelnice byla 20 let stará a bylo na ní vidět, že je pečlivě obdělávána a ošetřována.

 

Stratigrafie profilu.

0,00-0,30 m tmavošedá humosní hlína bezvápenná, holocenní náplav.

0,30-0,40 m šedá hlína písčitá, bez CaCO₃.

0,40-0,60 m tmavošedá hlína bez CaCO₃.

0,60-0,90 m tmavošedá, jílovitohlinitá zemina, bez CaCO₃, tuhá.

0,90-1,20 m žlutošedá jílovitohlinitá zemina se stopami vápenitosti.

1,20-1,50 m šedožlutá těžší hlína se stopami vápenitosti.

1,50-2,00 m šedožlutá hlína jílnatá, slínitá (13 % CaCO₃).

 

Matečná hornina

Matečnou zeminu tvoří aluviální náplav.

 

Zrnitost a fysikální poměry v půdním profilu

Rozbor zrnitosti zemin

z prof. č. III - Úštěk, okr. Litoměřice

 

Fysikální rozbor zemin

z prof. č. III - Úštěk, okr. Litoměřice

Výsledky rozboru ukazují, že zeminy v profilu jsou podstatně těžší. Obsah kategorie I. nejjemnějších splavitelných částic se pohybuje kolem 40 % v horních vrstvách a v dolejších vrstvách i přes 50 %; naproti tomu příměsi písčité je málo a vyskytuje se větší měrou pouze v hloubce 40-50 cm. Proto se takováto půda celkově řadí do kategorie III. stupně těžších půd hlinitých. Povrchové vrstvy (ornice a podorničí) obsahují vyšší % písku, neboť z nich částice nejjemnější byly spláchnuty do spodiny. Hlubší vrstvy jsou jílovitohlinité, soudržné, nejvíce jílovitých částic má vrstva od 0,60-2 m hloubky, kde je také nejmenší podíl přimíšení písku IV. kategorie. Ukazatelem jemnozrnnosti, zejména pokud se přítomnosti koloidního podílu v zemině týče, je jednak číslo hygroskopicity (maximum dosaženo v hlubších vrstvách), kde činí v hloubce 150-200 cm přes 7, a dále vysoký obsah fys. jílu. Vysoký obsah fys. jílu v hloubce 0,90-2 m svědčí o přítomnosti koloidů a větší dispersnosti půdní.

Nejvyšší úhrnný objem pórů má ornice (47,68 %), při čemž běží hlavně průliny jemné, neboť hodnota maximální kapilární vodní kapacity je tu vysoká (40 %), minimální vzdušná kapacita je 17 %. Ve spodinách vzdušná jímavost klesá. Uplatňuje se tu již těžší ráz těchto zemin, které uléhají a za vlhka bobtnají, tyto vrstvy pak trpí nedostatkem vzduchu a tím jsou brzděny rozkladné pochody. Se vzdušným režimem profilu je v souvislosti biochemická činnost a rozvoj kořání, které jsou při nedostatečném zásobování kyslíkem silně postihovány na úkor celkového stavu plodiny.

 

Chemické poměry profilu

Uvědomujeme-li si mimořádnou důležitost vápníku, je nutno konstatovati skoro v celém profilu až na vrstvu 1,70-2 m, že jeho uhličitanová forma nebyla zjištěna. Celková zásoba veškerého vápna v ornici je 0,54 %, maximum až v hloubce 2 m (7,70 %). Je zde nezbytně nutné vápnění.

Tento požadavek podporuje i zjištění půdní reakce. Reakce aktivní je dosti vyrovnaná, a pH kolísá od 6,28-7,61, v celku dosti pravidelně. Výměnná reakce ukazuje na zřejmě kyselou tendenci, až do 1,30 m pak vlivem přítomnosti vápníku se zase zlepšuje.

Humus v tomto profilu je nejlépe zastoupen; ornice má 2,3 % humusu, který do spodiny přiměřeně ubývá. Zásoba P₂O₅, K₂O a MgO je dobrá; obsah P₂O₅ pro chmel je málo.

Obsah přístupných živin jako kyseliny fosforečné a drasla je na chmelnici nedostačující.

 

Stanovení půdní reakce, CaCO₃ a pohotových rostlinných živin

z prof. č. III - Úštěk, okr. Litoměřice

Chemický rozbor zemin

z prof. č. III - Úštěk, okr. Litoměřice

V ornici je na 1 kg půdy 176 mg  ¤ P₂O₅, což je hluboko pod normál. Stejný zjev vidíme u drasla. Za takových poměrů musí býti tato půda označena jako velmi chudá na obsah přístupných živin.

 

Půdotvorný pochod a hospodářské vývody

Půdu považujeme za nivní typ azonální, s nepravidelnou výstavbou profilu. Již při posuzování zrnitosti se ukázalo, že ve spodních vrstvách mají zeminy zvýšenou vazkost. Jsou tedy hlubší spodiny zvláště jemnozrnné. Lze to po případě vysvětliti i splavením jemných, zvláště koloidních podílů produktů zvětrávání z vrstev mělčeji pod povrchem ležících, které jsou také poněkud lehčí a méně vazké.

Větší chemická bohatost spodin s jejich větší koloidností je zřejmě důsledkem mechanické sedimentace substrátu.

Také chemický rozbor ukazuje charakteristické rozmístění směrodatných sloučenin. Sesquioxydy jsou nejvíce nahromaděny ve spodních vrstvách. Kysličník železitý má své maximum v hloubce 1,70-2 m a v těchto vrstvách se také nakupilo nejvíce kyseliny křemičité, vápna i hořčíku. I draslo je tu značně zastoupeno.

Po zemědělské stránce je to půda vazčí, hůře zpracovatelná. Nevýhodou je malá provzdušenost spodin, kde hrozí po vydatném navlhčení půdy dešti až i úplné vypuzení vzduchu z pórů a tedy nedostatkem kyslíku pro půdní činnost nezbytného. Fysikální rozbor povrchové vrstvy však ukazuje, že řádným zpracováním lze udržeti vyhovující stav. Čím hlouběji zpracování zasáhne, tím výhodnější se vytvoří podmínky pro biochemickou půdní činnost.

Předpokládáme-li, že povrchové vrstvy jsou vyluhovány a rostlinou vyčerpávány, nepřekvapuje nedostatek vápna v ornicí, jakož i nedostatek pohotových živin. Těmto živinám třeba proto věnovati v prvé řadě pozornost při hnojení. Nutno voliti hnojiva fysiologicky neutrální a zásaditě působící, aby se předešlo zkyselování půdy.

Půda je hluboká, zásoby živin se jeví hlavně ve spodinách, ale chmel jako hluboko kořenící rostlina si je dovede odčerpati.

 

LOUNKY, OKRES ROUDNICE N./LAB.

na pozemku Ing. Antonína Valouška č. 31, místní trať "Blata". Pozemek ležel na rovině. Chmelnice byla 24 let stará, bylo na ní pozorovati hodně plevele, zvláště bodláků. V tomto profilu jsem v hloubce 150 cm zjistil podzemní vodu.

 

Stratigrafie profilu

0,00-0,20 m tmavošedá, humosní hlína písčitá, slabě slínitá (3 CaCO₃), holocenní náplav.

0,20-0,30 m šedohnědá humosní hlína písčitá (3% CaCO₃).

0,30-0,40 m šedohnědá hlína písčitá.

0,40-0,60 m plavý písek jílnatě zakalený, slabě slínitý (2,5% CaCO₃).

0,60-0,90 m plavý písek hlinitý, slabě slínitý (3% CaCO₃).

0,90-1,17 m plavý písek jílnatě zakalený, slabě slínitý (2% CaCO₃), ve 105 cm stopy po podzemní vodě.

1,17-1,50 m žlutohnědá, rezivě skvrnitá jílovitohlinitá zemina slabě slínitá (3% CaCO₃).

1,50-2,00 m černé, organickými zbytky promíšené bahno jílovitohlinité.

 

Matečná hornina

Matečná zemina je aluviální náplav. Je to typ nivní nevyvinuté půdy azonální.

 

Zrnitost a fysikální poměry v půdním profilu

Matečná zemina je rázu hlíny písčité, je to tedy půda lehčí. V ornici a v podorničí vlivem hnojení nastalo rozmnožení jemnozrnného podílu půdní hmoty. Další vrstvy až do 150 cm se skládají ze zemin drobivých, lehčích, kde silná příměs písčitá činí přes polovinu veškeré hmoty. Je to pak půda málo soudržná. Snadno se sice kypří, ale drobty nejsou trvalé a deštěm je pak struktura rychle ruinována.

 

Rozbor zrnitosti zemin

z prof. č.  IV - Lounky, okr. Roudnice n. Lab.

Pro fysikální rozbor nebylo možno vzíti vzorek v hloubce 1,50 m, protože jsem narazil na glej. Nejvyšší pórovitost má nejsvrchnější vrstva, kde je také nejvyšší objemová váha 1,276. Velký skok se nám jeví v hloubce 1,00-1,50 m, kde z vrstvy písčité přejde se do vrstvy jílovitohlinité a podzemní vody. Vzdušnost tam již není žádná, kořeny rostliny mohou hůře existovati. Ztužená vrstva v hloubce 1,40-1,50 m je známkou přítomnosti většího podílu koloidů, které působí pronikavě na prakticky důležité vlastnosti půdy a hrají významnou úlohu při půdotvorných pochodech v dynamice půdní a při výživě rostlin. Zaviňují v našem případě větší jílnatost, bobtnatost a nízkou pórovitost jílovitohlinité spodiny.

 

Fysikální rozbor zemin

z prof. č. IV - Lounky, okr. Roudnice n. Lab.

Chemické poměry profilu

Stanovení půdní reakce, CaCO₃ a pohotových rostlinných živin

z prof. č. IV - Lounky, okr. Roudnice n. Lab.

Chemický rozbor zemin

z prof. č. IV - Lounky, okr. Roudnice n. Lab.

Vápník ve tvaru uhličitanovém je takřka v celém profilu půdy přítomen. Nalezené hodnoty zvláště u CaO dosahují oné "normální" výše, jaká stačí plně uhrazovati potřebu vápníku, jakou vyžaduje chmel.

Stupeň půdní reakce je příznivý a vyrovnaný. Aktivní kyselosti směrem do hloubky nepatrně ubývá v souvislosti s postupným splavováním zásaditých látek z ornice do spodiny. Výměnná kyselost je poněkud nižší než aktivní a také velmi vyrovnaná.

Humusu obsahuje ornice 1,80-1,40 %, pak postupně klesá. Ve vrstvách od 1,50-2,00 m, tedy v bahně, je obsah humusu opět 1,16 %, což svědčí o vyšším obsahu org. látek.

Veškerá kyselina fosforečná dosahuje maxima v ornici, v podorničí nejvíce poklesne a hlouběji se opět hromadí. Její přístupná forma, kterou mohou rostliny opravdu zužitkovati, vykazuje v ornici 175 mg v 1 kg. Nedosahuje tedy daleko požadovaného normálu a je to tedy půda na přístupnou kyselinu fosforečnou velmi chudá. Úhrnná zásoba drasla je dobrá. Přístupného drasla je v ornici a v podorničí dostatek, vezmeme-li požadovaný normál (150-160 mg) v 1 kg půdy, ale na tak náročnou plodinu jako je chmel je to málo.

 

Půdotvorný pochod a hospodářské vývody

Čerstvě odkopaný profil nám ukázal svou tvářnost docela jasně. Je to nivní nevyvinutá půda. Chemická analysa ukazuje, že sesquioxydy jsou v celém profilu stejnoměrně rozděleny. P₂O₅, K₂O, MgO do hloubky 120-150 cm ubývá, poté se však hromadí, z čehož lze usouditi, že tady nastává částečné vyluhování.

Po zemědělské stránce se tato půda řadí do kategorie lehčích, snadno zpracovatelných půd. Tím spíše lze ukojiti potřebu častějšího zkypření ornice.

Při hnojení jest uvážiti velký nedostatek kyseliny fosforečné, proto musí býti k této živině obrácen zřetel.

Půda je pro chmel dobrá a zřejmě podzemní voda kořenům chmele již nevadí. Toto zjištění je potvrzeno v práci BLATTNÝ, ANTIPOVIČ, OSVALD: "Předběžné studie o planých chmelech", Sborník ČSAZ, roč. XXIII., č. 3-4, Praha 1950, kde v kapitole o "Stanovištích planých chmelů" se uvádí, že potoční chmel rostoucí v lužních hájích v Šúru u sv. Júru na Slovensku roste ve velmi vlhkých stanovištích. Během několika málo let tento typ chmele vyhynul následkem snížení hladiny vodní o 1 m za účelem odvodnění.

 

DEŠTNICE, OKRES ŽATEC

na pozemku Vladimíra Hryzbíla č. 37, místní trať "U zastávky". Pozemek ležel na mírném východním svahu. Ráz krajiny mírně kopcovitý. Chmelnice byla 15 let stará, ve velmi dobrém stavu.

 

Stratigrafie profilu

0,00-0,30 m červenohnědá, mírně humosní zemina, písčitá, jílovitohlinitá se stopami vápenitosti.

0,30-0,40 m červenohnědý písek hlinitý, bezvápenný.

0,40-0,60 m červenohnědá zemina, jílovitá s pískem, bez CaCO₃.

0,60-0,90 m červenohnědý písek hlinitý se stopami vápenitosti.

0,90-1,20 m plavohnědá hlína písčitá, bez CaCO₃.

1,20-1,50 m plavošedý písek jílnatě zakalený, bezvápenný.

1,50-2,00 m světlý narůžovělý písek jilovitohlinitý, bezvápenný s permským pískovcem.

 

Matečná hornina

Matečná zemina náleží k permskému útvaru, jest uložení sekundérního, jde substrát diluviálního stáří.

 

Zrnitost a fysikální poměry v půdním profilu

Podle výsledků mechanických rozborů jsou v tomto profilu zeminy v povrchových vrstvách jemnozrnnější než v hlubších spodinách. V celku jsou zeminy tohoto profilu lehčí, písčitojílovitohlinité a hlíny písčité, takže tuto půdu řadím jen k středně těžkým a drobivým, kypřejším.

Fysikální stav je dán celkovým objemem pórů v orniční vrstvě (52%), ve spodinách je pórovitost nepatrně snížená (nejnižší 35,38% v hloubce 140 cm), kde písek je nejulehlejší, ale momentní vzdušná kapacita ještě činí 10%.

 

Rozbor zrnitosti zemin

z prof. č. V - Deštnice, okr. Žatec

Fysikální rozbor zemin

z prof. č. V - Deštnice, okr. Žatec

Chemické poměry profilu

Deštnický profil ukazuje uhličitan vápenatý jen v nepatrných stopách a vápník (CaO) je tu celkem přítomen taktéž v míře malé. Vápník je však pro rostlinu biogenním elementem, nezbytným prvkem v budováni ústrojného těla.  

 

Stanovení půdní reakce, CaCO₃ a pohotových rostlinných živin

z prof. č. V . Dešenice, okr. Žatec

Chemický rozbor zemin

z prof. č. V - Deštnice, okr. Žatec

Za daných poměrů nedostačují tedy v půdě obsažené vápnité sloučeniny krýti požadavek rostlin a vápno musí býti dodáno hnojením.

Půdní reakce je neutrální. Humusu má ornice 1,75 %, tedy téměř přiměřeně; do hloubky se jeho obsah pravidelně snižuje.

Maximum přístupné kyseliny fosforečné v ornici (226 mg) je vlivem hnojení.  Hned však pod povrchem od 10 cm je již vázaná a je jí jen polovička přístupná. Draslo zřejmě zasakuje a jeho maximum je ve vrstvě 20-40 cm, je zde také jasný vliv hnojení.

 

Půdotvorný pochod a hospodářské vývody

Při sledování barvy v půdním profilu lze zřetelně rozeznati červenohnědý tón až do vrstvy 90 cm, pak přechází v plavohnědý až plavošedý písek jílovitohlinitý.

Chemický rozbor ukazuje stejnoměrné rozvrstvení sesquioxydů v celém profilu, maximum 6,40 % v 30 cm nelze považovati za B-horizont, protože se půda hluboko prohlubovala ke chmeli a tudíž je převrstvena. Hliník dosáhl svého maxima v ornici 4,39 %, kysličník železitý pak v hloubce 30 cm. Kyselina fosforečná v důsledku hnojení je opět nahromaděna v ornici.

Zemědělská hodnota této půdy je střední. Lze ji sice snadno zpracovati a kypřením udržeti v dobrém fysikálním stavu, ale rostlinnou výživu třeba opatřovati vydatným hnojením. Půda sama je chudá na přístupné živiny, proto při hnojení musí na ně být brán zřetel.

 

VODNÍ REŽIM

VÝZNAM VODY PRO VÝŽIVU ROSTLIN

Množství vody, její vztah k fysikálním vlastnostem půdy, pohyblivost, kapilární potenciál, možnost jejího doplňováni z ovzdušných srážek nebo z podzemní vody, schopnost vyrovnávati ztráty vody v bezprostřední blízkosti kořenů z míst vzdálenějších a řada dalších okolností jsou podstatnými pro řešení otázky vody v půdě a jejího vztahu zvláště vzhledem k potřebnému množství vody pro kulturní rostliny.

Základem k úvahám o těchto okolnostech jsou některé hodnoty fysikálních půdních vlastností a vlastností vodního režimu.

Z druhů různých půdních vod, které se v půdě nacházejí ve skupenství kapalném, plynném a za určitých podmínek i pevném, nejdůležitější ve vztahu k rostlinám je ta část půdní vlhkosti, která po delší dobu může býti rostlinám k disposici.

Gravitační voda prosakuje vlivem zemské tíže většími póry do hlubších vrstev. Vzhledem k potřebám rostlin pohybuje se tato voda v půdě velmi rychle. Takto sama o sobě by měla pro rostliny malý význam, kdyby nedoplňovala obsah ostatních vod, především kapilárních, v půdě silněji poutaných a ne tolik pohyblivých, na jejich maximální hodnotu (kapacitu). Větší význam pro rostliny má voda kapilární, nacházející se v kapilárách o průměru menším než 0,2 mm, v nichž je držena jejich vlastními kapilárními silami. Tato půdní voda pohybuje se všemi směry z míst většího do míst menšího napětí vždy v kapilárách o menším průměru. Kapilární voda snadno pohyblivá a kapilární voda středně pohyblivá, poutaná silami do 0,1 atm. a do 1,0 atm., jsou nejsnáze pro rostliny dostupitelné. Těžko pohyblivá voda kapilární (voda obalová) poutaná silami od 1-50 atm., je jenom zčásti pro rostliny dostupná.

Pro vývoj rostlin je podstatný obsah dynamicky přístupné vody. Je to ona část vody v půdě, která je schopna pohybu, takže může doplňovati ztráty v okolí kořenů rostlin a je poutána takovými silami, které nepřesahují ssací sílu kořenů. Dynamicky přístupnou vodou je voda gravitační, pokud protéká fysiologickým profilem půdním, snadno a středně pohyblivá voda kapilární a zčásti těžko pohyblivá (obalová) voda kapilární. Voda hygroskopická, k níž náleží také velká část vody ve formě par absorbovaných na povrchu částic z velké části hygroskopičnosti koloidních gelů, je poutána silami nad 50 atm. a přístupná pouze několika málo suchomilným rostlinám. Pro většinu našich kulturních rostlin končí hranice přijímati půdní vodu, je-li tato poutána v půdě silami kol 30 atm.

Množství dynamicky přístupné vody v půdě je závislé na půdní vododržnosti, kterou u nás vyjadřujeme maximální kapilární vodní kapacitou na jedné straně, a velikostí t. zv. dynamicky mrtvé vody na druhé straně, t. j. oné vody, která je poutána k pevné půdní hmotě takovými silami, že ji rostliny již nemohou přijímati. Schopnost přijímati různě pevně poutanou vodu je u rostlin různá a také jiná vzhledem k jednotlivým vegetačním obdobím.

 

Maximální kapilární vodní kapacita jednotlivých profilů v %

Přehlédneme-li studované profily, nalezneme velmi rozdílné hodnoty maximální kapilární vodní kapacity, pohybující se v těchto mezích:

v povrchové vrstvě        (0 – 30 cm)        29 – 43 %

ve středu profilu            (30 – 80 cm)      21 – 44 %

ve spodině profilu          (80 – 120 cm)     21 – 46 %

 

Neméně rozdílné jsou hodnoty minimální vzdušné kapacity:

v povrchové vrstvě        (0 – 30 cm)        3 – 22%

ve středu profilu            (30 – 80 cm)      4 – 24 %

ve spodině profilu          (80 – 120 cm)    0,05 – 24 %

 

Z hodnot výše uvedených vyplývá, že rozmezí obou půdních vlastností, při nichž chmel roste a dává uspokojivé výnosy, je poměrně velmi široké. Proto není chmel v úzké závislosti ani k minimální vzdušné kapacitě, ani k maximální kapilární vodní kapacitě.

Maximální kapilární vodní kapacita nám v podstatě udává ono množství vody, které je půda schopna svými kapilárními silami vzhledem k ssací síle jejího podloží udržeti. Na hodnotu maximální kapilární vodní kapacity je půda nasycena v okamžiku, kdy jí právě protekla gravitační voda. Pak rychleji nebo pomaleji se obsah této vody zmenšuje. Čím většími silami je obsah vody v půdě poután, tím pozvolněji se mění množství, ale mění se také fysiologická účinnost vody.

Je důležité, kolik půda nasycená na maximální kapilární vodní kapacitu, nebo na kteroukoliv půdní vlhkost, může pro rostlinu uvolniti fysiologicky užitečné vody, nebo jinými slovy, kolik mohou rostliny přijmouti vody z půdy, když je tato nasycena na maximální kapilární vodní kapacitu.

Tato část půdní vody přístupná rostlinám, t. j. dynamicky přístupná voda, se zjistí odečtením dynamicky mrtvé vody nepřístupné pro rostliny od maximální kapilární vodní kapacity; podobně mohou býti uvažovány některé jiné půdní vlhkosti.  

 

Hygroskopicita jednotlivých profilů v % váhových

Hodnoty dynamicky mrtvé vody se stanoví buď přímo, anebo výpočtem z hygroskopicity. V této práci je použito druhého způsobu:

v povrchové vrstvě půdní        (0 – 30 cm)        2 – 16 % objemových

ve středu profilu                    (30 – 80 cm)        6 – 18 % objemových

ve spodině profilu                   (pod 80 cm)        4 – 25 % objemových

 

Podobně jako předchozí uvedené dvě hodnoty ani hygroskopicita necharakterisuje blíže půdy chmelnic.

Další hodnotou fysikálního stavu půdy charakterisující vlastnosti vodního režimu je volumový poměr různých velikostí pórů. Na tomto poměru jednak závisí také množství vody poutané v půdě různými silami, prakticky jevící se nám vzhledem k potřebě rostlin poměrem mrtvé vody k vodě fysiologicky rostlinám přístupné staticky i dynamicky, jednak dynamika vody v půdě vůbec.

 

Hygroskopicita jednotlivých profilů v % objemových

Pod pojmem dynamika půdní vody vzhledem k fysiologickým potřebám rostlin anebo vzhledem k pedochemickým dějům v půdě (a pedogenetickým) rozumíme schopnost pohybu vody z míst o vyšším napětí k místům o nižším napětí. Čím vyšší je ssací napětí kořenů odčerpávajících vodu z půdy a čím větší je spotřeba vody rostlinou, tím větší je nebezpečí nedostatku vody v okolí kořenů, zvláště když v blízkém okolí není dostatek kapilární, snadno a středně pohyblivé vody, nebo když velikost kapilárních pórů snižuje přítokovou rychlost.

Hranice mezi fysiologicky pro rostliny přístupnou a nepřístupnou dynamickou vodu v půdě nazývá se hranicí mrtvé vody a je pro posuzování fysiologicky účinné vody v půdě velmi důležitou hodnotou vedle hodnot bodu vadnutí. Hranice mrtvé vody se stanoví výpočtem jako násobek čísla hygroskopicity faktorem 2-4. Hranice mrtvé vody dělí nám obsah vody v půdě na dvě skupiny a to na fysiologicky užitečnou vodu, t. j. dynamicky i staticky přístupnou vodu pro rostliny a dynamicky i staticky mrtvou vodu pro rostliny nepřístupnou. Množství fysiologicky užitečné vody se zjistí, odečteme-li od některé půdní vlhkosti, kterou bereme v úvahu (na př. od okamžité vlhkosti, maximální kapilární vodní kapacity anebo jiné charakteristické hodnoty půdní vlhkosti) obsah dynamicky a staticky mrtvé vody. Podle různého obsahu uvedené vlhkosti v půdě anebo podle různého obsahu okamžité vlhkosti půdní, mění se i obsah dynamicky přístupné vody.

Obsah fysiologické, dynamicky přístupné vody je základním kriteriem, mluvíme-li o dostatku anebo nedostatku potřebné vody v půdě pro vegetaci rostlin. Tuto hodnotu je nutno ještě doplniti poukazem na možnost a rychlost doplňování (vzhledem k půdní kapilaritě) ze vzdálenějších zdrojů buď podzemní vody, nebo ovzdušných srážek. I při stanovení této velmi důležité hodnoty půdní vlhkosti používáme nejčastěji výpočtů z čísla hygroskopicity. Ve studovaných profilech se obsah dynamicky přístupné vody pohybuje v hodnotách:

v povrchové vrstvě profilu           (0 – 30 cm)        9 – 28 %

ve středu profilu                        (30 – 80 cm)        3 – 20 %

ve spodině profilu                       (pod 80 cm)        4 – 19 %

 

Opět získáváme velmi rozdílné hodnoty pohybující se od hodnot velmi nízkých, nedostatečných, k hodnotám poměrně velmi vysokým. Vzhledem k jedné rostlině je to velmi široká závislost, které nenasvědčuje žádné užší specialisace k těmto hodnotám. Podle toho snáší chmel stejně tak dobře větší přebytek vody v půdě, jako její značný nedostatek. Z některých nízkých hodnot dynamicky přístupné vody by bylo možné usuzovati, že chmel má větší ssací sílu kořenů a dovede proto přijímati vodu většími silami v půdě poutanou. Nelze však tyto úvahy plně zevšeobecniti vzhledem k tomu, že kořenový systém a tudíž také k němu náležející fysiologický profil půdní je daleko větší, než v této práci uvažovaný pedodynamický profil.

Gravitační voda, jak bylo výše uvedeno, která v době, kdy prosakuje fysiologickým půdním profilem, je přístupná pro rostliny a náleží mezi dynamicky přístupnou vodu, ztrácí postupně při prosakování do hlubších půdních horizontů na svém obsahu tím, že se z ní doplňují na své maximální hodnoty různé druhy kapilárních vod. Prakticky gravitační voda zasakuje hluboko do půdy, pokud není spotřebována k dosycení výše uvedených druhů půdních vod.

 

Užitečná vodní kapacita jednotlivých profilů

Zasakuje proto různě hluboko. V případě plného nasycení výše uvedených hodnot dosahuje hranice hladiny podzemní vody.

Výše spotřeby gravitační vody, aby byly dosyceny hodnoty kapilárních vod v půdě na jejich maximální hodnoty v celém fysiologickém půdním profilu (t. j. prakticky na maximální kapilární vodní kapacitu, nebo kapilární nasákavost), nazývá se dešťovou kapacitou. Tato hodnota udává nám potřebnou velikost dešťových srážek, při nichž fysiologický profil je do potřebné hloubky provlhčen. Není-li do oblasti kořenů žádný jiný přítok půdní vody, závisí vývoj rostliny a její výnos pouze na velikosti dešťových srážek a na schopnosti půdy upoutati co možná největší množství dešťových srážek ve fysiologickém profilu. Jsou-li nízké srážky, nenasytí se potřebně celý fysiologický profil a v hlubších vrstvách vysoký kapilární potenciál odssává

 

Dešťová kapacita jednotlivých profilů

vodu z vyšších vrstev a snižuje tak obsah fysiologicky užitečné vody, kromě ztrát, způsobených výparem na půdním povrchu. Jsou-li ovzdušné srážky vysoké, odtéká voda profilem do hlubších vrstev hlouběji než je spodní hranice fysiologicky účinného profilu.

Nedá se však usuzovat na indiferentnost chování se chmele vůči vodě v půdě. V praxi jasně tuto závislost dokazuje závlaha chmele, při níž podstatně stoupají výnosy. Je to proto, že v prvé řadě rozhodují vláhové poměry v horních vrstvách půdy, v nichž je letní kořání chmele, které přivádí hlavně chmeli živiny, kdežto hluboké kořání přivádí vodu a živiny z hlubokých horizontů. Velikost rozdílu ve schopnosti kořenů čerpat živiny z různých hloubek vysvítá ze známé zkušenosti při nepřiorání chmele. Nepřioral-li se chmel, letní kořeny v horních vrstvách půdy se dostatečně nevyvinou a výnos ve srovnání s přioraným chmelem, kde se bohatě vyvinulo letní kořání, je daleko menší.

Hloubka kořenů chmele je velká. V literatuře je uváděna délka kořenů chmele 7-12 m. Uvažovaná hloubka profilu je jenom částečná, hloubka fysiologického profilu a dešťová kapacita v celém fysiologickém profilu bude mnohem větší. I když v některých vrstvách půdního fysiologického profilu by se dynamicky přístupná voda blížila nulovým hodnotám, v jiných vrstvách je pravděpodobné při tak velké hloubce fysiologického profilu, že budou tyto hodnoty poměrně vyšší.

Přesto, že dešťová kapacita je velmi názornou charakteristikou pro posouzení fysiologicky účinné vody v půdě vzhledem k ovzdušným srážkám, je její absolutní platnost omezena do značné míry několika podstatnými okolnostmi. Především tím, že půdu ve stavu maximální kapilární vodní kapacity nacházíme pouze po velmi krátkou dobu poté, kdy nastalo nasycení pórů prosakující vodou z ovzdušných srážek na uvedenou hodnotu. Na maximální kapilární vodní kapacitu se musíme dívati jako na zvláštní případ z mnoha různých hodnot okamžitých půdních vlhkostí. Změny v půdní vlhkosti jsou způsobeny přijímáním půdní vlhkosti kořeny, výparem na povrchu půdy a "odtékáním" do míst o menší vlhkosti v různých místech půdního profilu se současným snížením obsahu dynamicky přístupné vody. Tím také jsou značně skresleny představy, založené na dešťové kapacitě vyhodnocené na základě maximální kapilární kapacity vodní.

Jiná okolnost omezující platnost dešťové kapacity nastává v přítomnosti vyšší hladiny podzemní vody ve fysiologickém půdním profilu, nebo nehluboko pod ním. Kapilárními silami vzlíná dostatečné množství půdní vlhkosti od hladiny podzemní vody směrem k povrchu půdy a dosycuje alespoň část profilu na hodnotu blízkou maximální kapilární vodní kapacitě a dešťovou vodu, která dosáhne těchto vrstev a prosakuje hlouběji bez kvantitativních ztrát. Poněvadž při ovzdušných srážkách nevcezuje se do půdy veškeré množství půdních srážek tak, jak byly naměřeny a množství, kterému je dovoleno vsáknouti do půdy, je odvislé od více dosti nesnadno měřitelných podmínek, je i zde vždy určitá diference od skutečnosti. A tak závěry, učiněné z hodnot dešťové kapacity, mohou býti použity jen ve velmi hrubých rysech.

U Deštnice, Hředel a Třeboce jsou dešťové kapacity velmi podobné svými hodnotami. Nápadný rozdíl je v profilu u Úštěku, i když zde není uvažován tak hluboký půdní profil; hodnoty zde velmi nápadně klesají.

 

PŮDNÍ REAKCE A ZÁSOBY ROSTLINNÝCH ŽIVIN VE VZTAHU K PĚSTOVÁNÍ CHMELE

 

Půdní reakce

Srážkové poměry jednotlivých klimatických pásem, mají rozhodující vliv na půdní reakci. Kyselé podzolované půdy vznikají v humidních horských oblastech, kde jsou silně vyplavovány hojnými dešťovými srážkami. Neutrální až zásaditou reakci mají černozemě a půdy typu hnědozemního. Reakci zásaditou mají obvykle rendziny, které spočívají na vápencové mateční hornině, takže i při hojných srážkách vyluhování postupuje velmi pomalu. Chmelné oblasti v Čechách leží vesměs v hnědozemní oblasti, na přechodných typech k černozemím, dále na rendzinách, borovinách a aluviálních náplavech. Hlavní oblast žatecká se rozprostírá na půdách vzniklých z hornin permsko-karbonského útvaru.

Každá zemědělská plodina vyžaduje určitý stupeň půdní reakce, ve které se jí nejlépe daří. Chmel jako jedna z nejnáročnějších zemědělských plodin u nás pěstovaných vyžaduje půdní reakci neutrální až mírně zásaditou (pH 6,9 – 7,5).

Reakce půdní v uvažovaných profilech se pohybuje mezi čísly 6,1 - 7,9 v horních horizontech. U profilu čís. II-Třeboc, klesla v hloubce 140 až 170 cm reakce až na pH 5,57. Z rozboru půd z jednotlivých profilů vidíme, že reakce v chmelných půdách nejeví žádného zákonitého uspořádání a že je hlavně ovlivňována intensivním hnojením a vápněním. Pěstuje se tudíž chmel na půdách s reakcí mírně kyselou, neutrální až slabě zásaditou a kyselost půdní je otupována vydatným vápněním, aby se vyhovělo požadavkům chmele.

Nejvyrovnanější půdní reakci jak aktivní tak i výměnnou mají půdy v profilu čís. lV -Lounky a v profilu čís. V - Deštnice. V obou případech se v celé uvažované hloubce, t. j. 0 - 200 cm, pohybuje aktivní reakce mezi 6,57 – 7,94 a výměnná reakce 6,06-7,66. Z uvedených čísel vidíme, že příznivý a vyrovnaný stupeň půdní reakce v profilu čís. IV a čís. V je pro pěstování chmele výhodný.

U profilu č. III - Úštěk je rovněž stupeň aktivní reakce dosti vyrovnaný a pH kolísá zde mezi 6,28 - 7,61, avšak stupeň výměnné reakce má již zřejmě kyselou tendenci v horních horizontech; v hloubce 130 - 200 cm se vlivem přítomnosti vápníku zase zlepšuje.

V profilu čís. I - Hředle lze jasně pozorovat, že následkem vydatného vápnění nastalo postupné vyrovnávání pH v celém profilu, ačkoliv původně byl půdní profil kyselejší reakce. Celková reakce u tohoto profilu se pohybuje kolem neutrality.

Nejnepříznivější půdní reakce s jasnou tendencí ke zkyselení má profil čís. II -Třeboc. V ornici je pH 6,43-6,67 u reakce aktivní, tedy slabě neutrální, avšak v hlubších horizontech silně klesá zvláště u reakce výměnné.

 

Chemický rozbor ve výluhu vřelou 20 % HCI

Ve výluhu půdy 20 % horkou HCI dostaneme charakteristický obraz zásoby rostlinných živin v půdě, neboť tímto chemickým zákrokem se dostanou do roztoku veškeré látky, které vlivem zvětrávání půdních minerálií se staly součástí vodnatých alumosilikátů. I když tímto chemickým procesem zjištěné hlavní rostlinné živiny nejsou přímo rostlinám přístupné, přece jen získáme takto celkový obraz živné potence půdy.

Vyjádří-li se váhově zásoba živin zjištěná ve výluhu 20 % HCl na určitou plochu, ku př. na 1 ha, dostanou se zajímavá čísla, která často svědčí o tom, že půdy obsahují dostatek živin na dlouhou dobu. Ovšem zůstává zde otevřená otázka uvolnění těchto živin, které je samo o sobě problémem.

Obsah živin ve výluhu vřelé 20 % HCl v uvažovaných půdních profilech:

Profil čís. I - Hředle - obsah R₂O₃ nalezen v množství 7,87 - 9,19 %, maximum dosahuje ve vrstvách 40-60 cm, Fe₂O₃ převládá nad Al₂O₃, který v ornici dosáhl až 6,16 %, K₂O 0,34-0,45 %, MgO 0,14-0,27 %, SO₃ 0,10 až 0,14 %, P₂O₅ 0,07-0,21 %. CaO v ornici 0,96 %, ve spodinách 1,57 %. Obsah živin, zvláště P₂O₅ a K₂O je dobrý, CaO je však velmi málo zvláště v horních horizontech.

Profil čís. II - Třeboc - obsah sesquioxydů kolísá mezi 5,91 - 10,82 % a svého maxima dosahují v hloubce 140-200 cm, z čehož Fe₂O₃ je 2,07 až 3,69 %, Al₂O₃ 3,00-6,7 %. Obsah MgO činí 0,21-0,86 %, K₂O 0,34-0,42 %, P₂O₅ 0,09-0,10 %, SO₃ 0,04-0,17 %. CaO je naprostý nedostatek, pouze 0,25-0,50 %. Zastoupení jednotlivých prvků je v celém profilu nestejné.

Profil čís. III - Úštěk - obsah CaO v ornici 0,50-0,60 % je nedostačující, avšak v hloubce 120-200 cm dosahuje již CaO 3,84-7,70 %. MgO 0,27-0,97 % ve spodních horizontech. Obsah sesquioxydů je 5,38-7,22 %, Fe₂O₃ 2,20-3,71 % a Al₂O₃ 3,12-3,50 %. P₂O₅ 0,09-0,20 %, K₂O 0,32 až 0,42 %, SO₃ 0,10-0,16 %. Až na CaO je v tomto profilu dosti značná zásoba minerálních živin.

Profil čís. IV – Lounky - obsah sesquioxydů v celém profilu vykazuje jen nepatrné výkyvy a pohybuje se mezi 5,10-6,54 %, při čemž obsah hliníku (Al₂O₃) převyšuje obsah Fe₂O₃. V ornici a podorničních spodinách nalezen CaO v mezích 0,50-3,61 %. P₂O₅ 0,09-0,20 %, K₂O 0,17-0,50 %, MgO 0,14 až 0,71 % a SO₃ 0,08-0,10 %. Podle těchto výsledků možno půdu tohoto profilu označit za dobře zásobenou rostlinnými živinami.

Profil čís. V - Deštnice - v ornici a podorničních spodinách nalezen CaO 0,45-0,20 %, MgO 0,12-0,14 %, K₂O 0,24-0,46 %, P₂O₅ 0,07-0,23 % a SO₃ 0,06-0,12 %. Obsah R₂O₃ je v celém profilu dosti stejnoměrný, svého maxima dosahuje ve vrstvě 30 cm, a to 6,40 %; obsah Al₂O₃ silně převládá hlavně ve spodinách nad obsahem Fe₂O₃. Celkem možno říci, že až na CaO je půda tohoto profilu dobře zásobena rostlinnými živinami.

Humus

Vyšetřené půdy, jak je vidět z rozboru, jsou na humus velmi chudé. Maximum obsahu humusu ve všech profilech se pohybuje v ornici v mezích 1,10 až 2,30 %, do hlubších spodin obsah humusu plynule klesá. Vyšší procento humusu ve svrchních vrstvách nastalo vlivem častějšího hnojení chlévskou mrvou. Celkový obsah humusu je pro chmel naprosto nedostačující.

Závěr: Lze říci, že na celkový obsah zásoby rostlinných živin jsou chmelařské půdy poměrně bohaté až na CaO; také humusu je málo. Půdy vzniklé na aluviálních náplavech, u profilu čís. III - Úštěk a čís. IV - Lounky, jsou na živiny bohatší než půdy ostatních profilů. Dostatečná hloubka chmelných půd dává tušiti, že plně chmelu vyhovuje a že jeho kořeny s vysokým osmotickým tlakem, pronikající do velkých hloubek, dovedou si živiny odčerpávati ze značně hluboko ležících spodin, což u obilovin resp. u okopanin, které nemají tak dlouhé kořání, možné není.

Při průměrné sklizni 6-7 q hlávek a 70-80 q chmelinky, odebírá chmel z 1 ha asi čistých živin v kg:

dusíku                                    70 – 80 kg

kyseliny fosforečné                50 – 60 kg

drasla                                    120 – 140 kg

vápna                                    200 – 250 kg

 

Výnosy chmele v q v letech 1941-1952 ve studovaných oblastech

Rok                  Žatec               Úštěk              Roudnice n. L.

1941               6,8                   8,0                               7,0

1942               6,8                   9,5                               5,5

1943               5,7                   5,0                               5,2

1944               6,4                   6,0                               6,7

1945               5,5                   5,9                               6,0

1946               7,5                   8,8                               7,9

1947               6,4                   7,2                               5,1

1948               6,8                   9,5                               7,5

1949               6,2                   5,6                               5,5

1950               7,4                   11,0                            8,9

1951               6,5                   8,1                               6,2

1952               3,4                   5,3                               4,4

Jak je vidět z uvedeného přehledu, jsou výnosy chmele v jednotlivých výrobních oblastech značně nestejné a kolísavé. Na výši výnosu chmele má tedy půda jako jeden ze základních vzrůstových činitelů jistě velký vliv, ale jak je ze studie patrno, nedá se říci, že určitý typ půdy pro výnos je rozhodující.

 

ZÁVĚR

Celé území, na němž se chmel pěstuje, nachází se převážně v hnědozemní oblasti (středoevropské hnědozemě), částečně kolem Loun na přechodných typech k černozemím. Vzhledem k dalším půdním typům je chmel pěstován na rendzinách a borovinách a aluviálních náplavech, často s glejovým různě mocným horizontem. I podle matečné horniny jsou půdy, na nichž se chmel pěstuje, velmi různé. Velká oblast nachází se na půdách vznikajících na horninách permsko-karbonského útvaru, vesměs s hnědozemním vývojem. Dále se pěstuje chmel na půdách vzniklých na horninách křídového útvaru, velmi často slabě kyselých bez většího obsahu vápníku. Taktéž se chmel nachází na půdách vzniklých na křídových slínech neutrálních až alkalických s větším obsahem vápníku, jakož i na spraších.

Ze studie o vodě je patrno, že hodnoty, charakterisující vodní poměry, jsou ve velmi širokých mezích a že v uvedených případech jde o krajní hodnoty, které se v praxi mohou uplatniti v chmelařských půdách jen po krátkou dobu. Není proto mezi těmito vlastnostmi a fysiologickými potřebami chmele úzké závislosti.

Chmel snáší půdy poměrně velmi chudé (písčité půdy s velmi nízkou hygroskopicitou), což znamená také s malým obsahem jemných kapilárních pórů, jílovité půdy s vysokým kapilárním potenciálem a malými průměry pórů, v nichž se může nacházeti jen málo fysiologicky užitečné vody a v tomto i v předcházejícím případě je velmi omezena dostatečně rychlá pohyblivost fysiologicky účinné vody v půdě. Na druhé straně nacházejí se kořeny chmele v půdě s velkou převahou půdní vlhkosti, v místech, kdy voda zaplňuje takřka úplně půdní póry a je zde neustálý přebytek fysiologicky přístupné vody.

Otázce hospodaření vodou v chmelných půdách je třeba věnovati velkou pozornost. Porovnat skutečný stav vlhkosti půdy během vegetačního období v jednotlivých oblastech chmelařských by mělo nesmírný a rozhodující význam při sestavování bilance vodního režimu chmelných půd. Autor neměl možnost v tomto směru ve výzkumu pokračovat, proto byl nucen omeziti se na uvedená data. Chmelařské oblasti v Čechách, zvláště oblast žatecká, se nacházejí v t. zv. „suchých klimatických pásmech naší vlasti", kde průměrné množství ročních srážek se pohybuje mezi 450 - 570 mm a proto by bylo žádoucí otázku vodního režimu chmelných půd řešit v širším měřítku, neboť je zde třeba co nejšetrněji vláhou hospodařit, jelikož množství spadlých srážek je pro vegetaci, zvláště pro chmel, nedostačující.

Na základě uvedených rozborů nedá se říci, že chmelařské půdy jsou vyhraněně specifikovány určitým půdním typem, anebo druhem půdy, nýbrž že v chmelařských oblastech jde o půdy různého typu. V chmelařských oblastech jsou všechny půdy pro chmel vhodné, při bohatém hnojení i půdy písčité a suché. Nevhodné jsou podzoly a ty v těchto oblastech nejsou. Hlavním požadavkem zůstává však dostatečná hloubka půdy, sorpčně nasycené.

Výsledek práce tedy potvrzuje, že chmelné půdy v podstatě nejsou specifickou kategorií, ale že jsou to půdy kulturní, kde pronikavý zásah člověka vytváří pro chmelnou révu takové podmínky, že chmel dobré jakosti je produktem. komplexního působení více činitelů.

 

LITERATURA

 

BLATTNÝ CTIBOR: K otázce chmeliny jako krmiva. Český chmelař 1929 r. 2 (11).

BLATTNÝ CT., OSVALD VLAD.: Jen zdravý a jakostní chmel, Praha 1950.            

BLATTNÝ CT., ANTIPOVIČ A:, OSVALD VLAD.: Předběžné studie o planých chmelech. Sborník ČSAZ 1950, roč. XXIII. (3-4).          .

COMBER M.: :An Introduction to the scientific  Study of the Soil. London 1936. DOERELL E. G.: Die Düngung des Hopfens, Praha 1933.

GÖSSL VLADIMÍR: Půda jako zásobitelka rostlin vodou, Praha 1940.

GÖSSL VLADIMÍR: Genetický systém půdních typů v Čechách, Zemědělský archiv 1938.

KOPECKÝ JOSEF: Půdoznalství, 1928.                       

KOPECKÝ J., SPIRHANZL JAR.: Přehledová mapa půdních druhů v Československu. Praha 1931.

MATOUŠEK AL.: Chmelařství, 1921.

NOVÁK VÁCLAV: Půdoznalství, skripta, Brno 1952.                                

OSVALD K.: Dnešní stav a možnosti dalšího zlepšení výnosnosti a jakosti chmele. Český chmelař 1937 (11).

RUSSEL J. E.: Boden und Pflanze. 2. vyd. Dresden-Leipzig 1936.

SPIRHANZL JAR.: Podnebí a půdní podmínky. Časopis "Dusík", IV. (1), Praha 1930. SPIRHANZL JAR.: Půda a podnebí v zemědělské výrobě. Praha 1928.

SPIRHANZL JAR.: Nároky dalších hospodářských plodin na povahu stanoviště. Praha  1934.

SMOLÍK LADISLAV: Studie o absorpčním komplexu půdním. Sborník ČAZ 1932, VII. (1).

SMOLÍK LADISLAV: Pedochemie hlavních typů moravských půd. Praha 1928.

SEKERA F.: Der gesunde und kranke Boden. Berlin 1943.

ZIMA FRANTIŠEK: Srážkové a tepelné poměry Lounska se zřetelem k produkci chmele. Sborník ČAZ 1937.

 

Recensenti doc. Dr Ctibor Blattný, prof. Ing. Dr Ladislav Smolík

a Ing. Dr Jaroslav Spirhanzl

 

Rozpravy Československé akademie věd. Ročník 65/1955. Řada MPV. Sešit 6. Vydává Československá akademie věd (Nakladatelství ČSAV, Praha II, Vodičkova 40). Adresa redakce: Československá akademie věd, Praha I, Národní tř. 5. Administrace: Praha II, Vodičkova 40. - Cena brož. 10 Kčs. Účet státní banky československé č. 38-161-0087, číslo směrovací 0152-1. Novinové výplatné povoleno dohlédacím pošt. úřadem Praha 022 čj. 313/412 . Ře -  53. Tisknou a expedují Pražské tiskárny n. p., provozovna 05, Praha VIII, tř. Rudé armády 171.

Tento sešit vyšel 8. června 1955

 

ČLÁNEK KE STAŽENÍ V PDF ZDE