Rigolace jako způsob formátování vlastností půdních horizontů v hloubce větší než 30 cm

08.12.2015 10:44

Rigolace jako způsob formátování vlastností půdních horizontů v hloubce větší než 30 cm

 
Ing. Miloslav Klas, CSc., Zemědělská společnost Chrášťany s.r.o.
 

1.    Tvorba půd

Půdotvorný proces (pedogenze) trval v některých případech i desítky tisíc let (periodické změny klimatu Země probíhají s velkými výkyvy, ale v pravidelném rytmu a amplitudě - např. tzv. Milankovičovy cykly ). V průběhu půdotvorného procesu působily klimatické vlivy na matečnou horninu a výsledkem byl vznik půdy. Vlastnosti půdy vzniklé pedogenezí jsou tak předurčeny a limitovány půdotvorným substrátem - geologickým podložím, kde proces vzniku probíhal v běhu geologických dob (řád milionů a miliard let), reliéfem terénu a klimatickými vlivy (Kudrna, 1985), které jsou formovány zejména činností Slunce. Podíl člověka na vzniku půd je spíše z pedologicko-geologického aspektu minoritní. Zde však pro objektivitu musíme zmínit něktré způsoby antropogenze půd. První je, co do již nikdy neopakovaných výsledků (dnes považovaný za ztracený, zapomenutý), postup velmi úspěšné antropogenní pedogenze, kdy pomocí hloubkového uložení organické hmoty (zatím neurčeného specifického složení a původu) podobné čistému uhlíku byly naformátovány velmi úrodné půdy (typ černozem o mocnosti až 2 m a to v běhu řádu jednotek roků) v prostředí velmi geologicky mladých a neúrodných půd v Amazonii před asi 1 - 2 tis. lety (Terra Pretta). Další novodobou úspěšnou antropogenní pedogenezí je i systém pěstování hlubokokořenících plodin, které působí na zvyšování obsahu uhlíku v půdě (jeteloviny) a  to zejména v souvislosti s chovem  zvířat a vracením uhlíku a živin zpět do půd (pedogenze v řádu desítek, spíše stovek roků). V neposlední řadě se  musí zmínit i některé příklady úspěšné rekultivace důlních výsypek.

 

2.    Úrodnost půd a uhlík

Hlavní prvek, který tvoří půdu z půdotvorného substrátu je uhlík, který je dlouhodobě akumulován pomocí procesu fotosyntézy a následně ukládán na stanoviště, kde proces jeho tvorby probíhá. Čím byl proces tvorby a akumulace uhlíku efektivnější, tím úrodnost půd lepší a naopak. Vlastnosti všech půd (i přes jejich velkou různorodost) jsou však  velmi podobné, zejména v regionech s podobným klimatem a geologickou minulostí. Půdy ve své velké části mají kumulovaný obsah půdní organické hmoty a na ní navázaných živin do hloubky 30 cm (v podmínkách ČR převážně orná půda), jen vyjímečně do hloubky 60 cm (úrodnější část orných půd, chmelnice).

 

Kořenový systém, zejména trvalých plodin (vinná réva, chmel, ovocné kultury) je rozložen naopak většinou v hloubce od 60 - 200  a více cm. Zásadní je dále i ten fakt, že některé živiny a půdní struktury, na nichž záleží úrodnost, jsou buď nemobilní anebo omezeně mobilní v rámci pohybu napříč půdními horizonty (P, částečně K, uhlík). 

 

3.    Uhlík a  jeho vliv na obsah dalších živin

Vždy je podmíněn obsah některých základních živin v půdě (zejména P, K, Ca) obsahem uhlíku. Je patrné, že úrodnější půdy mají větší obsah Corg a méně strmý pokles obsahu uhlíku v % směrem dolů od povrchu půdy do spodních horizontů, tento jev (obsah Corg) více či méně kopírují obsahy základních živin (P, K, Ca). Výsledky šetření obsahu uhlíku v půdních horizontech chmelařských půd do hloubky 90 cm prokázaly, že od 60 cm a níže  obsah Corg výrazně klesá (kultura chmel) a s ním i obsah zejména P, ale i K. U orné půdy k tomuto jevu dochází již velmi výrazně od 30 cm hloubky od povrchu (kultura orná půda), obsah P, K, a Ca je tak závislý na obsahu Corg v půdě (Klas, 2015). Na nezastupitelnost uhlíku, kvality a jeho bilance v roli hlavního prvku zemědělské soustavy upozorňují i systémové výzkumy (Kudrna, 1985). 

 

4.    Rigolace jako zůsob přeformátování vlastností půdních horizontů ve větší hloubce než 30 cm

Pěstitel má jen velmi málo možností, jak tuto skutečnost změnit či vylepšit (mimo výběru nejvhodnějších, již v daleké geologické minulosti, naformátovaných půd). Jednou z mála ještě dostupných možností je rigolace půdy - vrstevnatá orba, kdy se výrazně mění struktura půdy a zejména se promíchávají půdní horizonty.
 
 
 
 
 
Další fotografie naleznete zde.
 
 
Horní vrstva půdy, nejbohatší na orgranický uhlík (humus) a živiny (zejména P, K, ale i částečně Ca, Mg) je převrácena minimálně do hloubky 60 cm a naopak, spodní chudší horizonty jsou vyneseny do povrchové vrstvy 0 - 30 cm, kde mohou být cílenou agronomickou péčí zhodnocen.

V případě, že půdy jsou až do hloubky 1 m na organický uhlík a živiny velmi bohaté, mohlo by být dostačující hloubkové prokypření. Zejména při rigolaci dochází k pomyslnému urychlení (procesy trvající minimálně tisíce let jsou akcelerovány v řádu jednotek, maximálně desítek roků) půdotvorného procesu a zlepšení vlastností zejména relativně chudších půd s převahou kumulace uhlíku a živin do hloubky 30 cm od povrchu půdy.

S ohledem na výše uvedené je tedy naprosto nutné spojit rigolaci s aplikací maximálně možné dávky uhlíku (organické homoty) a  to v co nejlepší kvalitě. Dále by mělo být samozřejmostí hnojení základními živinami, které by mohly být deficitní (P, K, Mg, Ca), protože  zejména migrace C a P do hlubších horizontů jsou v běhu řádu roků jinak nemožné. Význam rigolace je zejména pro všechny trvalé, hlouběji kořenící kultury (vinice, chmelnice, ovocné sady), kde nemohou být v průběhu životnosti porostů činěny žádné významnější půdní zásahy. Aktuální význam rigolace před založením vinice při pěstování vinné révy je uznáván jako nesporný (Pavloušek - 2011). Významný podíl rigolování na tvorbu kořenového systému chmele signalizují již velmi rané výzkumy (Zázvorka, Zima - 1938, 1956), kde zásadní je poznatek, že v nerigolovaných půdách jsou kořeny chmele omezeny v růstu tvrdým podložím zhruba v hloubce běžné orby. Tyto poznatky jsou víceméně později přijaty za obecně platné v dalších pracech (Vent, 1963) a  poslkední vydané monografie o pěstování chmele je již jen potvrzuje (Rybáček, 1980).

Provedené  rozbory půdních horizontů na obsah Corg a základních živin(P,K,Ca) potvrzují,že dřívější poznatky jsou stále platné a  použitelné.Na půdách ,kde již byl dlouhodobě pěstován chmel tyto zásahy již pravděpoddobně vminulosti byly provedeny,takže obsah živin a Corg ve vrstvách 0-30-60 cm  velmi podobný a to zejmébau u C org,ale stále nevyrovnyný u P/,K,Ca .V některých případech by tak mohlo být dostačující hloubkové kypření,které se však jen velmi obtížně může( v efektu míchání horizontů ,kypření a  vytváření půdních akumulačních prostorů na vodu vyrovnat) rigolaci

Zejména však u půd v okrajových regionech chmelřaských oblastí a půd,kde  dosud nebyl pěstován chmele( a nebyla tedy prováděna rigolací orba a intenzivní hnojení organickými a minerálními hnojivy)

 

5.    Závěr

 
 

Ukázky ze šachtování (videa, fotografie,..)

 

6.    Literatura:

 
KLAS, M. (2015): Agrochemické vlastnosti orné půdy (pH, obsah Ca, P, K, Mg, S, organického uhlíku a poměru K/Mg) v závislosti na půdních horizontech v           hloubkách 0-90 cm (0-15 cm, 15-30 cm, 30-45 cm, 45-60 cm, 60-75 cm, 75-90 cm).
KUDRNA, K. (1979): Zemědělské soustavy; SZN, Praha
PAVLOUŠEK, P. (2011): Pěstování révy vinné - moderní vinohradnictví
RYBÁČEK, V. (1980): Chmelařství; SZN, Praha
VENT, L. Ing., ScC. (1963): Chmelařství; SZN, Praha
ZÁZVORKA, V., Zima, F. (1956): Chmelařství, SZN, Praha
Zázvorka, V., Zima, F. (1938): Chmelařství, SZN, Praha
 
 

7.    Literatura - přetisk:

Kultura chmele.

 

Příprava půdy před vysazováním chmele.

Prohlubování půdy jest důležitým úkolem při zakládání chmelnice. Chmel jest rostlina vytrvalá, hluboko kořenící, produkující během pomerně krátké vegetační doby velké množství organické hmoty. Jest tudíž třeba, aby i jeho kořen byl náležitě vyvinut, dána mu možnost náležitého rozvětvení se, a to nejen ve směru vodorovném, ale i do hloubky, odkud může čerpati dostatečné množství spodní vody. Kořeny chmele vnikají do hloubky 2—5 m, největší kořenová síť nalézá se v hloubce 0'60—1 m. Z těchto důvodů jest třeba, aby půda byla do potřebné hloubky zkypřena. Čím se půda lépe připraví, tím větší výnos chmel dává. To platí dvojnásob o půdě méně příznivé.

        Obr. 19 Rozložení kořenů v půdě                Obr. 20 Rozložení kořenů v půdě neprohloubené.
              prohloubené. Foto orig.                                                Foto orig.

 

Ve zkypřené půdě pronikají tvořící se kořeny mladé chmelové rostliny snáz. Provzdušněním spodních vrstev okysličují se různé sloučeniny ústrojné i neústrojné, tvoří se sladký humus, sloučeniny železnaté se mění v neškodné železité a p. Také biologická činnost, hlavně těžší chmelné půdy, se zvyšuje i ve spodních vrstvách, čímž se zlepšuje půdní úrodnost. Působí tedy prohlubování půdy příznivě na zvýšení a zajištění výnosu i trvání chmelnice.

 

Při prohlubování půdy dlužno bráti zřetel na její mechanické složení. U lehkých půd s kyprou spodinou stačí půdy zorati před založením chmelnice 30—40 cm hluboko. Písčité půdy jest lépe neprohlubovati, ježto by mohlo nastati zhoršení půdních fysikálních vlastností. Dále jest třeba uvážiti, je-li chmelnice zaváděna na pozemku po prvé, či zda se vysazuje nanovo. V prvém případě nedoporučuje se hluboké obracení půdy, aby nepřišly spodní vrsrvy mrtvé nahoru. Jest lépe v tomto případě spodinu řádně zkypřiti bez obracení. Tam, kde byl již chmel pěstován, může býti kypření spojeno i s důkladným promícháním jednotlivých vrstev. Na těžkých chmelařských půdách jest žádoucí zkypřiti půdu pokud možno nejhlouběji, nejméně do hloubky 50 cm.

Prohlubování se provádí dvojím způsobem, a to: a) r u č n ě,  b) p l u h e m.

a) Ruční kypření má značné výhody:

       1.     Může se prováděti i na malých pozemcích, případně i pozemcích svahovitých.


Obr. 21 Postup při převrstvení. Spodina převrstvena na povrch.
 

2.     Poskytuje možnost pozemky náležitě vyčistiti od kamenů, plevelů, ponrav aj. živočišných škůdců.

3.     Lze jím snadno provésti urovnání pozemku.

4.     Zaručuje stejnoměrné promíchání a přeložení půdních vrstev.

5.     Mrva může býti přiměřeně zadělána, aniž přijde do značné hloubky.

Ručně půdu převrstvují (rigolují, šachtují) hlavně menší pěstitelé. Ačkoliv ruční převrstvování je zdlouhavé a nákladné, prohloubí se půda tímto způsobem nejdokonaleji.


Obr. 22 Schéma postupu při převrstvování

 

Při ručním prohlubování chmelnic se postupuje pravidelně takto: Pozemek se rozdělí na pásy asi 1 m široké. Z prvého příkopu, asi 50 m dlouhého, se nejprve vyhází ornice a spodina podél příkopu, načež se teprve zemina převrství z druhého příkopu do prvého, ze třetího do druhého atd. Z příkopu 26. se převrství zemina do posledního příkopu prvního pásu; do příkopu 26. se převrství zemina z příkopu prvně vyházeného.

Prohlubování se provádí také tím způsobem, že se pozemek prohlubuje současně po celé šířce (obr. 23).

Na svahu hází se hlína vždy směrem dolů. Na Žatecku převrstvuje se půda obyčejně na 2 rýče (štychy), zřídka na 3 vrstvy. Dva rýče odpovídají hloubce 65-75 cm, 3 rýče 95-110 cm.

S převrstvováním spojuje se často hnojení dobře zaleželým chlévským hnojem, aby se převrstvená spodina obohatila humusem a naočkovala mikroorganismy. Chlévská mrva rozhazuje se po vrstvě, jež se poslední lopatou zahazuje, aby nepřišla do příliš značné hloubky, v níž by se nemohla nedostatkem kyslíku řádně rozložiti. Při převrstvování půdy lze obohatiti též spodní vrstvy do zásoby Thomasovou struskou (asi 6-8 q na 1 ha) a draslem (asi 6 q kainitu, nebo 2-3 q 40% draselné soli na 1 ha), popř. obsahuje-li spodina málo vápna, zvýší se jeho obsah vápněním, a to dávkou 50 q vápna páleného, neb 150 q saturačních kalů po 1 ha.


Obr. 23. Ruční prohlubování chmelnic.
                              Foto Zázvorka.
 

b)    Kypření pluhem se provádí buď potažně, nebo motorickou silou.

Lze je doporučiti v půdách, které mají podloží a spodinu příznivou, biologickou dosti činnou a u pozemků, jež byly již před tím náležitě prohloubeny a převrstveny. Pro prohlubování jsou konstruovány pluhy, jimiž možno 2-5 spřežím provésti zkypření do hloubky 50 cm. V půdách příliš těžkých nebo v takových, jež mají nepříznivou spodinu, např. bohatou sloučeninami železnatými, nebo kyselým humusem, možno s výhodou použití podrýváku, jímž se spodina pouze kypří, ale neobrací. Podrývákem se kypří spodina buď přímo při orbě, nebo následuje podrývák samostatně, postupně v každé vyorané brázdě.


Obr. 24 Pluh k prohlubování chmelnic hlubokou orbou.

 

Kypření půdy pouze v řadách se neosvědčilo a dnes se již neprovádí. Má značné vady, jež se projeví zejména v půdách těžkých. Možno je prováděti pouze v půdách, náležitě dříve převrstvených.

Pro všechny způsoby prohlubování platí tyto společné zásady: prohlubo­vání se musí provésti bezpodmínečně zavčas na podzim, aby se zemina v celé zkypřené vrstvě stejnoměrně slehla a odstranily se kypřením vytvořené velké vzdušné meziprostory, které zabraňují vývoji kořání a kapilárnímu vedení vody. Vyoraná zemina se musí také vystaviti účinku mrazu, aby se rozpadla a převedla v strukturu drobtovitou.


Obr. 25 Prohlubování pluhem. Foto Zázvorka

 

Chmelařství - Ing. Dr. Václav Zázvorka, Ing. Dr. František Zima, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1956

 

PĚSTOVÁNÍ   CHMELE

Příprava půdy před vysazováním

Založení chmelnice je nutno plánovat několik let napřed, to znamená, že musíme pozemek pro výsadbu chmele přizpůsobit a upravit pěstováním vhodných plodin a agrotechnickými opatřeními, abychom dosáhli nejlepší struktury půdy (jde o plodiny, k nimž vydatně hnojíme, často je kypříme, a které půdu odplevelují).

Pozemek, na kterém má být chmel vysázen, musí být zcela čistý, prostý plevelů, zejména pýru, jenž může znemožnit obdělávání chmelnice a podstatně snížit sklizeň již u mladých chmelů. Zkušení chmelaři vědí, kolik se musí vynaložit práce, aby bylo rozšíření plevelů v silně zaplevelené chmelnici alespoň omezeno. Mnohdy se pýr vůbec nepodaří zničit. Chmelařské půdy nesmíme přílišným zaplevelením oslabovat, poněvadž by se nám to později mnohonásobně vymstilo.

Stejně důležitý úkol při zakládání chmelnice je prohlubování půdy. Chmel je rostlina vytrvalá, hluboko kořenící, produkující v poměrně krátké vegetační době velké množství organické hmoty. Je tedy třeba, aby měly i jeho kořeny větší životní prostor, aby byly náležitě vyvinuty, aby se mohly náležitě rozvětvit, a to nejen ve směru vodorovném, ale i do hloubky, odkud mohou čerpat dostatečné množství vody a živných roztoků. Kořeny chmele vnikají do hloubky 4 až 6 m, největší kořenová síť je v hloubce 0,6 až 1 m. Proto je třeba, aby byla půda do potřebné hloubky dostatečně zkypřená. Čím půdu lépe připravíme, tím větší výnosy chmel dává. To platí dvojnásobně o půdě méně příznivé.

Ve zkypřené půdě pronikají tvořící se kořeny mladé rostliny chmele snáze do hlubších půdních vrstev. Provzdušněním těchto vrstev se okysličují různé ústrojné i neústrojné látky, tvoří se nasycený humus, jedovaté železnaté sloučeniny se mění v neškodné železité a pod. Také biologická činnost, hlavně u těžších chmelařských půd, se zvyšuje i ve spodních vrstvách a tím se zlepšuje jejich úrodnost. Hlubokou orbou se přemístí svrchní část ornice do hloubky a tím se zvrátí životní podmínky přezimujících forem různých škůdců a četných původců chorob a mechanicky zničí značné procento škůdců. Působí tedy prohlubování půdy příznivě na zvýšení a zajištění výnosu i na trvání chmelnice. Je známo mnoho případů, že v hluboko zkypřené půdě dává chmelnice uspokojivé výnosy po dobu dvaceti i třiceti let, a naopak, chmelnice stárnou rychleji v nevhodnych půdních podmínkách vlivem různých parasitních hub, jež způsobují trouchnivění babek.

Při prohlubování půdy se musí brát zřetel na její mechanické složení. U lehkých půd s kyprou spodinou stačí před založením chmelnice půdu zorat 30 až 40 cm hluboko.


            27. Rozložení kořenů                      28. Rozložení kořenů v půdě              
            v půdě prohloubené.                                neprohloubené.

Písčité půdy je lépe neprohlubovat, neboť by mohlo nastat zhoršení jejich fysikálních vlastností. Dále je třeba uvážit, je-li chmelnice zaváděna na pozemku po prvé, či zda je obnovována. V prvém případě nedoporučujeme hlubokou orbu, aby nepřišly spodní mrtvé vrstvy nahoru. Je lépe spodinu řádně zkypřit bez obracení. Tam, kde byl již chmel pěstován, můžeme s kypřením spojit důkladné promíchání jednotlivých vrstev. Na těžkých chmelařských půdách je žádoucí zkypřit půdu pokud možno nejhlouběji, nejméně 50 cm.

29. Při prohlubování těžkých chmelařských půd má být brázda hluboká nejméně 50 cm.


30. Ruční prohlubování chmelnic.

 

Prohlubování půdy provádíme dvojím způsobem, a to ručně nebo pluhem.

Dříve pěstitelé půdu prohlubovali (převrstvovali, rigolovali, šachtovali) výhradně ručně. Bylo to nejdokonalejší prohlubování, velmi nákladné a vyžadovalo mnoho pracovních sil. Při tomto prohlubování chmelnic se postupovalo pravidelně takto: pozemek byl rozdělen na pásy asi 1m široké. Z prvního příkopu, asi 50 m dlouhého, se nejprve vyházela ornice a spodina podél příkopu, načež se teprve zemina převrstvila z druhého příkopu do prvního, ze třetího do druhého atd. Z příkopu 26 byla převrstvena zemina do posledního příkopu prvního pásu; do příkopu 26 se převrstvila zemina z příkopu vyházeného nejdříve (obr. 31). Prohlubování se provádělo také tím způsobem, že se pozemek prohluboval současně po celé šířce.


31. Postup při převrstvení

 

Na svahu se házela zemina vždy směrem dolů. Na Žatecku se převrstvovala půda obyčejně na dva rýče (štychy), zřídka na tři. Dva rýče odpovídaly hloubce 65 až 75 cm, tři rýče 95 až 110 cm.

Ruční kypření mělo značné výhody:

1.  mohlo se kypřit i na nepřístupných, svahovitých pozemcích;

2.  pozemky se mohly náležitě vyčistit od kamenů, plevelů, ponrav i živočišných škůdců;

3.  pozemek se snadno urovnal;

4.  promíchání a přeložení půdních vrstev bylo stejnoměrné;

5.  chlévská mrva mohla být přiměřeně zapravena do půdy, aniž se dostala do značné hloubky.

Pro nedostatek pracovních sil se u nás toto prohlubování již neprovádí.

Pluhem obracíme půdu dnes již většinou motorickou silou. To lze doporučit v půdách, které mají podloží a spodinu příznivou, biologicky dosti činnou, a u pozemků, které byly již předtím náležitě prohloubeny a převrstveny. Pro orbu jsou konstruovány mohutné masivní plantážní pluhy. Mají velké plužní těleso, silnou šroubovitou a protáhlou odhrnovačku, která dobře půdu převrací, a silnější plužňata. Používáme též speciálních sovětských pluhů k rigolování, tažených pásovými traktory. Těmito pluhy je možno zkypřit půdu do hloubky 65 až 70 cm. Mimo to se provádí s úspěchem orba parními oračkami.

V půdách příliš těžkých, které mají nepříznivou spodinu, na př. bohatou sloučeninami železnatými nebo kyselým humusem, můžeme výhodně použít podrýváku, jimž se spodina pouze kypří, ale neobrací. Podrývákem je kypřena spodina bud' přímo při orbě, nebo následuje podrývák samostatně, postupně v každé vyorané brázdě. Kypření půdy pouze v řadách se neosvědčilo a dnes se již nedělá, poněvadž má značné vady, které se projevují zejména v půdách těžkých.


32. Potažní pluh k prohlubování půdy

 

33. Prohlubování půdy těžkým pluhem taženým pásovým traktorem


34. Prohlubování půdy parním pluhem.


35. Cesta mezi dvěma chmelnicemi.

S převrstvováním spojujeme vždy hnojení dobře uleželou chlévskou mrvou, aby byla mrtvá spodina, která se tak dostane nejvýše, obohacena hmnusem a naočkována mikroorganismy. Aby se mrva náležitě rozložila dostatkem kyslíku, nesmí se dostat při prohlubování do velké hloubky. Při ručním prohlubování se chlévská mrva rozhazovala po vrstvě, která byla poslední lopatou zaházena. Při prohlubování pluhem mrvu nejdříve zaoráme obyčejným pluhem (většinou po sklizni vojtěšky uprostřed léta) do hloubky asi 25 cm. Po hluboké orbě speciálním pluhem, provedené pak na podzim, se dostane mrva do hloubky 40 až 50 cm, oživí zde půdu a zároveň se stane zásobárnou živin pro kořání mladých rostlin chmele. Ojediněle zaoráváme mrvu obyčejným pluhem až po hluboké orbě, abychom současně povrch hrubých brázd urovnali, zejména chceme-li začít již na podzim s rozměřováním chmelnice a se stavbou konstrukce. Po zaorání mrvy ještě urovnáme povrch pozemku těžkým smykem šikmo přes brázdy.

Chlévské mrvy používáme v dávce až 600 q na 1 ha. Při převrstvování půdy doporucujeme obohatit též spodní vrstvy do zásoby Thomasovou moučkou (dávka 6 až 8 q na 1 ha) a draslem (dávka 6 q kainitu nebo 2 až 3 q 40 % draselné soli nebo síranu draselného na 1 ha). Také je možno, obsahuje-li spodina málo vápna, zvýšit jeho obsah vápněním, a to dávkou 50 q páleného vápna nebo 150 q saturačních kalů na 1 ha.

Prohlubování se musí provést bezpodmínečně na podzim, aby byla půda vystavena účinku mrazu. V těžkých chmelařských půdách je mráz nejvydatnějším pomocníkem k dosažení vhodné struktury. Naproti tomu je jarní orba přímo nebezpečná, poněvadž vláha z rozorané vrstvy rychle uniká, půda se po vysázení chmele po delší době propadá a sléhá a její stav nemohou zlepšit povětrnostní vlivy jako při orbě podzimní. Mezi orbou a sázením chmele musí být vždy určitý časový odstup, aby půda v celé zkypřené vrstvě stejnoměrně slehla, spojila se se spodinou a aby byly odstraněny kypřením vytvořené velké vzdušné meziprostory, které zabraňují vývoji kořání a kapilárnímu vedení vody. Po jarní orbě se mnohdy až 50 % i více vysázených sádí neujme, zejména v oblastech s malými dešťovými srážkami, a proto po ní chmel nevysazujeme.

Při přípravě pozemku pro velké výsadby chmele je třeba také věnovat péči zřízení pevných a trvalých cest, po kterých můžeme jezdit těžkými traktory a vlečnými vozy.

 

Chmelařství - ScC. Ing. Lubomír Vent a kolektiv, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1963

 

Volba vhodného pícninářského osevního postupu uvnitř chmelového honu

Po zrušení starých chmelnic uvnitř honu je nejlépe zavést na uvolněné ploše samostatný pícninářský osevní postup. Literatura uvádí dobu potřebnou k odstranění nepříznivých důsledků monokultury a ke zmenšení rizika virových chorob 5—10 let.

Stanovení sledu plodin se bude řídit místními přírodními podmínkami i odlišnostmi ekonomiky jednotlivých výrobních závodů. Uváděný návrh osevního postupu v mezidobí po zrušení chmelnice a před jejím založením je sestaven s přihlédnutím k převládajícím podmínkám chmelařských oblastí.

Pícninářský osevní postup uvnitř chmelového honu:

Zrušení chmelnice

1. krmná cukrovka

2. silážní plodiny, kukuřice

3. ječmen s podsevem vojtěšky

4. vojtěška

5. vojtěška

6. vojtěška

založení chmelnice

Po zrušení chmelnic mimo vymezený chmelový hon se na pozemku nezavádí samostatný osevní postup. Pozemek po zrušené chmelnici se stane součástí polního honu a je stejně obděláván.

Plán postupného zakládání chmelnic

Úměrně s plochou chmelnic rušenou každým rokem v rámci stanoveného procenta obnovy se zakládají chmelnice nové.

V prvních letech plánovité obnovy není vždy možno zakládat nové chmelni­ce na pozemku s nejvhodnější předplodinou. Tento nedostatek je třeba vyrovnat zvýšeným hnojením minerálními a organickými hnojivy. Je-li to pro ekonomiku výrobního závodu příznivé a vyžadují-li to zájmy celého národního hospodářství, zvětší se plocha určena k založení chmelnic při jejich obnově ještě o plochu, o kterou chceme chmelnice rozšiřovat. Později, až bude možno chmelnice obnovovat v pravidelné rotaci uvnitř chmelového honu, může být i chmel součástí pravidelného cyklu střídání plodin.

Příprava půdy před založením chmelnice

Odlišnosti v půdních, klimatických a ekonomických podmínkách chmelařských oblastí vyžadují i odpovídající postup přípravy pozemku. Pozemek uřčený k výsadbě chmelu v chmelovém honu je připravován již biologickým působením plodin během trvání pícninářského osevního postupu. S vlastní mechanickou přípravou pozemku se začíná již po druhé seči vojtěšky nebo bezprostředně po sklizni jiné, v daných podmínkách vhodnější předplodiny.

Současně s podmítkou po sklizené plodině je možno podmítnout i plochu vojtěšky. Na podmítnutý pozemek vyvážíme hnůj v dávce 400-500 q/ha. V tomto období vznikají na povrchu pozemku velké ztráty živin hnoje, proto je nezbytné jej okamžitě zaort střední orbou. Až do listopadu zůstane pozemek v klidu, středně zaoraný hnůj se začne rozkládat, část živin se uvolní a je zachycena ornicí. V listopadu se pak pozemek zorá speciální rigolovací orbou. Hnůj, který byl v září středně zaorán, se nedostane rigolovací orbou až na dno brázdy, kde by ho mladá chmelová rostlina mohla těžko využít. Bude již částečně rozložen a promíšen v hloubce 20-40 cm, tj. v místech, kde rostlinky v prvním roce vytvářejí větší část svého kořenového systému.


Rigolovací orba speciálním pluhem PP-50. Foto archiv redakce časopisu Chmelařství.

 

Přímé zaorávání hnoje rigolovací orbou, zvláště s použitím předradličky, při které by byl hnůj zaorán až na dno brázdy, je neúčelné, protože by hnůj byl špatně využit, popřípadě úplně znehodnocen. Výhodou navrhovaného způsobu přípravy pozemku "trojí orbou" je odplevelení půdy a stejnoměrné rozložení hmoty v celé vrstvě ornice, takže rostliny mají při svém růstu potřebné živiny stále k dispozici.

Význam hluboké orby, a to platí i při rigolováni, je především v umožnění mohutnějšího zakořeňování, a tím i lepší výživy rostlin, protože hlubší kořání má větší prostor k čerpání živin a vláhy. Hluboká ornice je záhřevnější, zejména na jaře, lépe hospodaří s půdní vláhou, plodiny snadněji překonávají období sucha apod. Důležité je, aby současně s rigolovací orbou nebo bezprostředně po ní byl povrch pozemku zhruba urovnán těžkými branami, a byl sjízdný.

Vrchní vrstvy zrigolovaného pozemku zůstanou i při tomto způsobu přípravy půdy nedostatečně oživený. Proto vozíme koncem zimy na povrch zrigolo­vaného pozemku dobře vyzrálý kompost v dávce 300 q/ha. Kompost je nejlépe rozvézt v předjaří, dokud je povrch půdy ještě zmrzlý, aby při rozvozu na mokré půdě nezanechávala kola vozu a traktoru hluboké stopy. Kompost po rozházení záhy zjara zapravíme do vrchních vrstev půdy nesenými talířovými branami. Obohacení vrchních vrstev půdy dobrým kompostem se příznivě projeví nejen ve zlepšené výživě rostlin, ale i nepřímo ve zlepšení fyzikálních a mechanických vlastností horních vrstev půdy.

Dalším způsobem zúrodnění části vyorané spodiny je osetí pozemku hustou směskou, kterou zaoráváme v době, kdy vytvoří nejvíce organické hmoty (zelené hnojení). Před orbou je nejlépe přitisknout porost rostlin k půde válením rýhovanými nebo diskovými válci ve směru budoucí orby.

Pro dobré rozměření pozemku i pro vlastní výsadbu vyhovuje nejlépe urovnání povrchu pozemku zpočátku smykováním a následujícím převláčením. Nerovný hrudovitý povrch vadí přesnému rozměření budoucí chmelnice, také výsadba je obtížnější.

Používané rigolovací pluhy se vzhledem ke své velikosti a váze obtížně přemisťují. Zbytečným ztrátám při špatně organizovaném využití pluhu a zbytečné přepravě je možno zabránit vypracováním plánu časového postupu rigolování podle jednotlivých stanovišt'.

Plán výstavby nosných konstrukcí do pravidelných komplexů

Základními hledisky pro zakládání chmelnic v podmínkách socialistické velkovýroby musí být plánovitost a snaha po dosažení co nejvyšší produktivity. Plánovitost je nezbytná i při výstavbě konstrukcí, nebot' při řešení současné výstavby na velkých plochách vznikají zcela nové problémy. Tvar pozemku již nepodřizuje tak výrazně tvar konstrukce a její výstavbu jako za malovýroby.

Volba nejvhodnějšího tvaru konstrukcí

Nejrozšířenějším pravidelným tvarem chmelnicových konstrukcí je obdelník s různým poměrem stran. Náklady na výstavbu konstrukce jsou na jednotku plochy nejmenší při tvaru čtverce, kdy se délka strany vypočte tak, aby byla vždy násobkem vzdálenosti mezi okrajovými sloupy s požadavkem největšího možného počtu chmelových řad. Pro lepší mechanizační přístupnost by bylo nejvhodnější plánovat a stavět chmelnicové konstrukce v komplexu tak, aby čela konstrukcí byla širší než délka konstrukcí směrem po řadě. Zařazováním takto situovaných konstrukcí za sebou vzniká souvislý komplex chmelnic s průběžnými řadami rostlin i sloupů jed­notlivých konstrukcí. Výhodou tohoto řešení je buď úplné odstranění, nebo zmenšení počtu řad se šikmými okrajovými sloupy uvnitř honu a jejich zakotvení. Při používání oboustranných pluhů nesených traktorem jsou tímto způsobem značně zmenšeny obtíže s obděláváním těchto sloupových a kotvových řadů. Přesné naplánování výstavby konstrukcí je možné jen podle dané situace s přihlédnutím k uvedeným zásadám. Ještě před stavbou první kon­strukce by měl být v měřítku katastrální mapy vypracován situační plánek budoucího komplexu chmelnic.

 

Chmelařství - prof. Ing. Václav Rybáček a kolektiv, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1980

 

Realizace výstavby chmelnice

Příprava půdy před založením chmelnice

Příprava půdy před založením chmelnice se specificky odlišuje od přípravy půdy pro ostatní zemědělské plodiny. Vycházíme z toho, že chmel je hlubokokořenící vytrvalá rostlina, která se pěstuje na jednom stanovišti 20—25 let. Tyto skutečnosti musí být respektovány při přípravě půdy, která má zabezpečit hlubší prokypření půdního profilu spojené s dokonalým promícháním vrchních vrstev s dodaným organickým i minerálním hnojením. S přípravou půdy proto začínáme ve značném časovém předstihu před vlastní výsadbou, abychom vytvořili pro chmel ty nejoptimálnější růstové podmínky.

Po sklizni předplodiny v letním období pozemek podmítneme a za 3—4 týdny jej pohnojíme hnojem v dávce alespoň 40—50 l na 1 ha, který hned zaoráme střední orbou. Během podzimního období probíhá poměrně rychlý rozklad hnoje a uvolňování živin při rozvoji mikrobiální činnosti v půdě. Před zimou provedeme na pozemku speciální rigolovací orbu. Částečně již rozložený hnůj se s půdou znovu promíchá a zůstává v horní polovině profilu zrigolované vrstvy, kam přibližně sahá kořenový systém nově vysázených rostlin v prvním vegetačním roce. Rigolovací orba umožní hlubší prokypření půdy a podpoří rozvoj kořenového systému i v nižších vrstvách půdy. Vytváří se tím lepší podmínky pro výživu rostlin, prokypřená půda je záhřevnější a lépe zachycuje vodu. Pro roz­klad hnoje je třeba zabezpečit aerobní podmínky. Přímé zaorávání hnoje rigolovací orbou není vhodné, protože hnůj by se dostal až na dno brázdy a jeho využití rostlinou bezprostředně po výsadbě by bylo značně omezené.

Hloubka rigolovací orby se řídí mechanickým složením půdy a jakosti spodiny. K tomu účelu jsou vhodné údaje získané popisem vykopaných sond nebo sondážních vpichů. Obecně se hloubka pohybuje od 35 do 60 cm.

Na pozemcích s mocnějším humusovým orničním horizontem rigolujeme do hloubky 50—60 cm, na pozemcích s méně vyvinutým humusovým horizontem rigolujeme do 35—50 cm. Příliš hluboká rigolovací orba může vést v některých případech až k nežádoucímu smíchání velkého množství méně kvalitní spodiny s ornicí, což může znamenat zhoršení fyzikálních vlastností a další zpracovatelnosti ornice, snížení mikrobiální činnosti a úrodnosti půdy. Zvláště na pozemcích s jílovitou spodinou není vhodné tuto vrstvu vynášet na povrch půdy, ale má se při rigolovací orbě současně zkypřit podrýváním. Po rigolovací orbě povrch půdy vyrovnáme těžkými branami.

Rigolovací orbou se dostává na povrch pozemku půda, která má nižší mikrobiální činnost a úrodnost. Proto je nutné do doby výsadby tuto vrchní vrstvu organickým hnojením oživit a zlepšit její fyzikální a mechanické vlastnosti. Používáme dobře vyzrálý kompost, který rozmetáme na podzim a na jaře zapravíme do vrchní vrstvy. Velmi dobře zúrodní vyoranou spodinu také zelené hnojení, pro něž v průběhu vegetace až do podzimu využíváme vhodné plodiny, které zaoráme střední orbou v době, kdy vytvořily nejvíce organické hmoty. Vrchní vrstvu půdy obohacujeme potřebnými dávkami průmyslových hnojiv, popř. některé živiny dáváme formou předzásobního hnojení.

Zelené hnojení můžeme kombinovat s chlévským hnojem a zapravit je do půdy nejméně ve dvou dávkách tak, aby byly uloženy vrstevnatě. První dávka 40—50 t chlévského hnoje spolu s porostem vojtěšky, jetele či jiné plodiny na zelené hnojení se zapraví do půdy při hluboké podmítce či mělké orbě ještě před rigolováním. Při rigolování se tato vrstva organických hnojiv dostává hluboko do půdy. Při krátkodobém půlročním zúrodňování při zakládání chmelnice na pozemku, kde se již chmel pěstoval, pak ještě na podzim dáme druhou dávku 40—50 t hnoje, kterou za­oráme střední orbou do hloubky 25 cm. Při delším ročním zúrodňování při zakládání chmelnice na novém pozemku, zaoráme druhou dávku hnoje společně s novým porostem zeleného hnojení střední orbou až v příštím roce, a tak připravíme pozemek pro podzimní výsadbu chmele.

Před výsadbou pozemek dokonale urovnáme smykováním vláčením, čímž vytvoříme dobré předpoklady pro správné rozměření pozemku a sázení do požadované hloubky. Zejména pro kvalitní mechanizovanou výsadbu je nutné dokonale urovnání pozemku do roviny. Případně další hlubší prokypření povrchu půdy před výsadbou se řídí jeho ulehlosti a technologii výsadby. Přílišné prokypření povrchu půdy může však vést při hloubení jamek k jejich částečnému zasypávání.

 

Kontakt

Zemědělská společnost Chrášťany s.r.o.

zschrastany@seznam.cz

Chrášťany 172
p.Kněževes
27001

606 850 755 -ředitel,hlavní agronom
602 400 701 -hlavní chmelař,agronom
732 620 444 -pozemky
(evidence,nájem,pacht,koupě pozemků)
728 399 733 -hlavní mechanizátor,chmelař
313 582 308 - účtárna
313 582 931

Vyhledávání

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode