Proč stojí elektřina tolik?

Česko vychází ze statistik jako země s nejdražší elektřinou. Důvodů pro to je hned několik.

Dnes Prague Edition · 9 .5. 2025 ·
Sára Mazúchová redaktorka MF DNES

Článek ke stažení ve wordu a v PDF

1. Za jakou cenu umějí elektřinu vyrábět české elektrárny?

Liší se to podle jednotlivých typů zdrojů a nejde ani tak o to, jestli elektrárna stojí v Česku nebo třeba v Německu. Například fotovoltaické elektrárny vyrábějí elektřinu prakticky za nula korun. Problém je v sousloví „umí vyrábět“. Každá elektrárna má nějaké provozní náklady: musí zaplatit zaměstnance, palivo, údržbu. U uhelných elektráren tyto výdaje vycházejí zhruba na 75 haléřů za kilowatthodinu. U jaderných je to asi 57 haléřů. Solární a větrné zdroje umějí vyrábět za zmíněnou nulu – palivo mají zadarmo a rozpočítané náklady na zaměstnance a údržbu jsou minimální. Jenže vedle provozních nákladů jsou tu i náklady investiční. Třeba postavení nových jaderných bloků v Česku vyjde na stovky miliard korun. A do částky, kterou nakonec platí zákazník, se musí promítnout i další položky.

2. Co dalšího je třeba zahrnout?

Elektřinu nelze prodávat za výrobní cenu, stejně jako například zemědělec nemůže prodávat mléko za cenu podojení krávy. Stejně jako mléko, i elektřina urazí ještě dlouhou cestu, než se dostane k zákazníkovi domů – musí projít přenosovou a distribuční soustavou, což taky něco stojí. A navíc, oproti mléku má jednu podstatnou nevýhodu – nedá se skladovat. 

„Obchodníci musejí do ceny promítnout náklady na odchylku, což je rozdíl mezi plánovanou a skutečnou výrobou i spotřebou, a náklady na další podpůrné služby,“zmiňuje Pavel Řežábek, hlavní ekonom skupiny ČEZ. „Jako každý výrobek podléhá elektřina zdanění, obchodník i výrobce chtějí mít marži, do všech oblastí energetiky se musí průběžně investovat, aby byla schopna absorbovat nové technologie, zákaznické požadavky a podobně. Je to velmi komplexní systém, tak aby zajistil, že je elektřiny vždy a za všech okolností dostatek pro všechny.“

3. Proč se elektřina z českých elektráren přeprodává na lipské burze?

Protože to firmy, které vlastní elektrárny a které obchodují s elektřinou, zkrátka chtějí. Nikdo je do toho nenutí, kdykoliv mohou elektřinu kupovat a prodávat i mimo burzu, což se také děje. Nicméně cena je většinou stejná jako na burze. „Ani prodávající, ani kupující nechce tratit oproti trhu,“vysvětluje Řežábek.

4. Jak je možné, že cena elektřiny na burze je jen jedna, zatímco jednotlivé elektrárny vyrábějí za velmi odlišné částky?

Jinak by to ani nešlo. Elektřina je komodita a ať už pochází ze slunce či z uhlí, žárovku v domácnosti rozsvítí zrovna tak. Dělá se to tedy tak, že burza seřadí jednotlivé elektrárny od té, která nabízí elektřinu za nejnižší cenu až po tu nejdražší. Podobně seřadí i obchodníky, kteří sdělí, jakou nejvyšší částku jsou ochotni zaplatit. Tam, kde se tyto dvě „řady“ protnou, je takzvaná závěrná nebo taky marginální elektrárna, jejíž výkon je ještě potřeba k uspokojení aktuální poptávky. Právě cena, kterou nabídl závěrný zdroj, je ta určující, kterou pak obchodníci platí. Tato poslední elektrárna může být každou hodinu jiná, protože se spotřeba neustále mění a zároveň se mění množství vyrobené elektřiny z obnovitelných zdrojů.

5. Co se stane s elektrárnami, které chtěly svou elektřinu prodat dráž?

„Kdo chtěl za elektřinu víc, má smůlu a nesmí dodávat do sítě. Neúspěšný výrobce elektřiny musí vypnout elektrárnu, i přesto, že je pak pěkně drahé ji znovu najet. To všechny účastníky trhu nutí nabízet co nejnižší cenu, která dává ještě smysl. Proto nabízejí jen své náklady na palivo a případně emisní povolenku, je-li zapotřebí, “říká Řežábek. Podle něj je tento systém pro elektrárny velmi přísný. Do ceny, kterou nabízejí na burzu, si nezahrnují náklady na mzdy, ani na údržbu či investice.

„To vše je v danou hodinu utopený náklad a je to jejich byznysové riziko. Jejich šance je v tom, že marginální elektrárny budou dlouhodobě vyrábět dráž než jejich nový zdroj, a ten se tak postupně zaplatí,“dodává ekonom.

6. Může stát ceny energií snížit prostřednictvím skupiny ČEZ, kterou ze 70 procent vlastní?

Ačkoliv je stát většinovým akcionářem ČEZ, nemůže firmě diktovat cenovou politiku. Představitelé společnosti musejí jednat jako řádní hospodáři, tedy zajišťovat, že ČEZ bude mít marži a zisk. Kdyby ČEZ prodával na rozkaz politiků elektřinu za cenu 50 haléřů za kilowatt hodinu, firmu by právem zažalovali minoritní akcionáři. A i kdyby stát minoritní akcionáře vykoupil a stal by se sto procentním majitelem firmy, stejně je cena 50 haléřů pro konečné spotřebitele nereálná. Firma by z takové částky nemohla platit zaměstnance, údržbu, ani budovat nové elektrárny.

7. Mohl by stát Čechům a Češkám zlevnit energie jinak?

Vláda by mohla snížit nebo zcela zrušit daně u elektřiny a plynu nebo odpustit poplatek za obnovitelné zdroje energie, který nyní činí zhruba 600 korun za megawatt hodinu. Některé evropské státy tímto způsobem pomáhají, například Německo, Maďarsko nebo Polsko. „Odpuštění poplatku za obnovitelné zdroje energie a jeho přenesení do státního rozpočtu by mělo svou logiku,“ myslí si jednatel poradenské firmy ENA a ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor. „Pomohlo by to všem odběratelům, ale zejména by to uvítaly velké průmyslové podniky, které soutěží na mezinárodním trhu,“ uvádí Gavor. Podle něj jsou energeticky náročné společnosti v nevýhodě, když na rozdíl od svých německých či polských konkurentů platí zelený poplatek. Český stát ho domácnostem a firmám odpouštěl až do začátku roku 2024, teď tak nečiní z rozpočtových důvodů.
 

8. Mají Češi jedny z nejdražších cen energií v EU?

Podle posledních dat indexu HEPI, který analyzuje ceníky dodavatelů v hlavních městech všech evropských států, měli Pražané v březnu tohoto roku sedmé nejvyšší ceny. Při zohlednění parity kupní síly se dokonce vyšvihli na první příčku, platili za elektřinu zdaleka nejvíc. Velmi podobná data vyplývají i ze starší statistiky Eurostatu, která sleduje situaci nejen v hlavních městech, ale v celých státech. Nominálně bývají ceny ve střední a východní Evropě nižší než průměr EU, výjimkou je právě Česko.

Nicméně při pohledu na jinou statistiku od poradenské společnosti ENA na tom Češi nejsou až tak špatně. ENA analyzuje ceníky ve dvanácti zemích Evropy a zaměřuje se na dvoutarifní produkt d25d, který mají lidé s elektrickým ohřevem vody a nižší spotřebou elektřiny. A zde mají Češi nižší ceny než je průměr ve sledovaných zemích.

9. Čím to je, že se statistiky liší?

Za rozdíly ve statistikách pravděpodobně může rozdílný sběr dat a jiná metodika. Index HEPI bere v potaz jen data hlavního dodavatele v každém městě. Poradenská společnost ENA zas uvádí jen srovnání týkající se produktu d25d, v němž je cena po osm hodin denně snížena, a který je v Česku populární. I přesto lze říct, že někteří Češi mají nejdražší elektřinu v EU, zejména když se vezme v potaz, jaké mají proti jiným Evropanům příjmy.

10. Proč mají Češi podle statistik elektřinu tak drahou?

Trh je tu liberální a proti jiným zemím málo regulovaný státem. Konečnou cenu pro spotřebitele tvoří dvě položky: silová elektřina, kterou určuje trh, a regulovaná složka, to znamená částka za distribuci a podpůrné služby, daně a ostatní poplatky. Řada států tuto regulovanou složku lidem snižuje tím, že za ně platí například zmiňované poplatky za obnovitelné zdroje nebo tím, že redukuje daně. Nizozemsko a Lucembursko dokonce vyměřují daně záporné, takže energie lidem dotují. Maďarsko, Slovensko, Polsko nebo třeba i Velká Británie a Francie zase stanovují maximální ceny, nad které už dodavatelé svými nabídkami nemohou jít.