Naplnit své poslání - Viktor Orbán, Lidové noviny, 18.2. 2021

Naplnit své poslání

VIKTOR ORBÁN

předseda vlády Maďarské republiky

Lidové noviny, 18. února 2021

Třicet let od vzniku visegrádské skupiny naše národy pociťují váhu své odpovědnosti za budoucnost Evropy

V průběhu dějin měla střední Evropa vždy nejen svou roli, ale i poslání. Tato skutečnost byla zastřena našim očím sovětskou okupací oblasti až do roku 1990. Dokud byli sovětští vojáci rozmístěni v našich zemích, byl úkol moderního pojetí naplnění našeho tradičního poslání neinterpretovatelný a poháněla nás jen touha osvobodit se a vymanit z Varšavské smlouvy.

Naši perspektivu zužovala a naše síly odčerpávala také snaha o to, abychom se zbavili našich komunistů a po zmizení okupačních bajonetů je dostali tam, kam patří. Co nejdál od vládní moci, do sbírky školních příkladů historických hříchů, a k poučení našich dětí a vnoučat, kam to vede, pokud se někdo pokouší budovat budoucnost, aniž by dbal na národní ideály a křesťanská učení.

Po svržení komunismu a osvobození byly naše země ve šťastném, ale velmi oslabeném stavu. Přežití, zkouška síly velké transformace, položení základů nové a životaschopné éry v souladu se západním světem odčerpávaly naši veškerou sílu. Přesto již v roce 1991 naše srdce diktovalo, že se naše země - Polsko, Maďarsko a Československo - budou muset nějakým způsobem spojit. Věděli jsme, že staletí přicházejí a odcházejí, ale osudové společenství národů střední Evropy zůstává.

A skutečně se po třiceti letech, jako členové NATO, můžeme považovat za nejdynamičtější region v Evropské unii. Silný růst, nízká nezaměstnanost, rychlá digitální transformace a robustní investice. To jsme dnes my.

Střední Evropa

Složité debaty v Unii o migraci, demografické situaci a roli rodin, a také konflikt mezi národní kulturou a multikulturalismem znovu obrací naši pozornost na historické poslání střední Evropy. A existuje vůbec něco takového? Pokud ano, jaká je jeho moderní podoba? A nejpalčivější otázkou pro nás premiéry je, zda s tím dokáže politika něco udělat.

V maďarském pojetí je střední Evropa oblastí ležící mezi zeměmi Němců a Rusů. Na severu je ohraničena Baltským a na jihu Jaderským mořem. A i když může existovat polemika ohledně jejího přesného vymezení, země V4 jsou neoddiskutovatelným způsobem jádrem střední Evropy.

My, Maďaři, jsme si vždy mysleli, že jsme nepřišli na svět jen tak. Pokud jste se narodili jako Maďaři, máte také své poslání. Vaše poslání vás přesahuje, má evropský horizont a význam. Víme také, že to můžeme naplnit pouze společně s ostatními národy střední Evropy. Neboť na území mezi německým a ruským světem, což je oblast latinského křesťanství hraničící s ortodoxií, kde vyrostlo mnoho jazyků a národních kultur, existuje zvláštní společná kulturní kvalita, životní názor, mentalita a charakteristický postoj. O tom svědčí stovky svazků polských, slovenských, českých a maďarských básní, románů a filmů. A naším posláním je to zachovat.

Idea Maďarů o jejich vlastním poslání sahá až do římské říše. Podle našeho pojetí Evropu vytvořily národy, které zaútočily na římskou říši v různých dobách, nezávisle na sobě. Tyto národy zakládaly své země na troskách bývalé římské říše. Přijaly latinské křesťanství, své vlastní kultury se však nevzdaly, proto byly kladivem historie vykovány různé slitiny.

Tím bylo rozhodnuto o našem osudu, nejen že se zrodily národní státy, ale také národní kultury. Zrodil se ideál, zákon i předurčení toho, jak by měla vypadat Evropa. Velká duchovní jednota se společnými základními kulturními liniemi, ideami a konečnými cíli. Ale se samostatnými a nezávislými členy vzájemně souvisejícími v jednotné Evropě. Všechny jsou povinny sloužit evropské duchovní jednotě a jejím cílům, ale nejsou povinny sloužit zájmům toho druhého. Evropa je různorodá jednota. Ten, kdo útočí na její jednotu, je špatný Evropan, ale špatný Evropan je také ten, kdo chce vymýtit její rozmanitost.

Jednota v mnohosti a mnohost v jednotě. Je to tajemství Evropy, její půvab, toto dramatické napětí jí dodává krásu a je to její nejniternější podstata, která se nenachází nikde jinde na světě. Středoevropané jsou proto do Evropy zamilovaní. Chápou, že harmonie je napětí a souznění protikladů. Harmonie neznamená uniformitu ani jednotvárnou nerozdělenost. Odtud pramení poslání Maďarů a dalších středoevropských národů usilujících o nezávislost.

“ Evropu je třeba ubránit

před vnějšími útoky

a před vnitřními snahami

o budování říše, a zachovat

tak nezávislost našich

zemí a národů “

Ochrana ducha sjednocujícího národy křesťanské evropské kultury před všemi útoky vedenými na Evropu zvenku, bašta a štít navenek, a zároveň ochrana rozmanitosti, ochrana před snahami o hegemonii usilující o získávání převahy nad nezávislými národy uvnitř. To bylo po staletí tajemstvím a podmínkou evropské rovnováhy a stability. Jedná se o evropskou sebeobranu a zdá se, že i francouzský prezident tápe tímto směrem, když chce v Bruselu prosadit myšlenku evropské suverenity. Dvojí boj sebeobrany proti vnějším i vmtřním nepřátelům za jednotu a rozmanitost Evropy. Obnovující se útoky zvenčí a imperialistické pokusy planoucí zevnitř. To byly politické dějiny Evropy až do konce druhé světové války, kdy náš kontinent ztratil právo a možnost rozhodovat o svém vlastním osudu.

V4 a Evropa

V polovině prvního desetiletí 21. století všechny čtyři státy vstoupily do Evropské unie. Otevřely se nové obzory a polemiky o povaze a budoucnosti Evropy se staly i našimi debatami. Z nezúčastněných jsme se stali společníky, a tak nutně vyvstala otázka: jaký je přínos střední Evropy ke společné evropské budoucnosti? Zpočátku staří členové klubu považovali myšlenky o vlasti, křesťanství, rodině a svrchovanosti, které jejich uším zněly obzvláště zvonivě, spíše jako kulturní a historický folklór. Myslím, že to považovali za dočasný jev, který by mohl pramenit z pozdějšího přístupu a odezní, jak tomu bývá u neštovic. Koneckonců všichni směřujeme ke stejnému cíli a určitě se tam k němu všichni chceme dostat. Byla to pohodlná myšlenka, nikoho nenutila vystoupit ze své komfortní zóny a stejně i tak bylo dost profesionálních výzev kvůli finanční krizi v letech 2008-2009.

Poté s migrační krizí přišel krach. Oči se otevřely, doostřily se odstíny a vyšly najevo hluboké rozdíly v uvažování, filozofii, principech společenského uspořádání a v osobní angažovanosti.

My, Maďaři, jsme pak pochopili, že projevy a pojednání o postkřesťanské a postnacionální éře nebyly okázalou žurnalistikou, ale skutečnými politickými záměry, a dokonce i samotným hotovým evropským programem, budoucností, jak si to Západ představuje, a dokonce už i buduje.

Pochopili jsme, že zatímco jsme v době komunismu v sovětizované části Evropy toužili po křesťanské a suverénní formě existence, lidé žijící v amerikanizované polovině Evropy redefinovali podstatu Evropy a důsledně pracovali na realizaci svého programu. Poslání Evropy nespatřovali v odrážení vnějších útoků na křesťanství a v zachování vnitřní rozmanitosti. Jejich novým evropským posláním je politika úplné otevřenosti, bez hranic - a když hranice, tak jen dočasně a jako nutné zlo, politika libovolně měnitelných genderových rolí a rodinných modelů, zatímco povinnost chránit kulturní dědictví považují spíše za muzeologický úkol. A cílem není jen to vše vymyslet, vytvořit a prosadit jako zákonnou povinnost ve svých vlastních zemích, ale také to učinit univerzálním ve všech zemích Evropské unie, včetně těch, které se zdráhají jako my.

Poslání

V této evropské situaci je Maďarům jasné, v čem spočívá naše evropské poslání.

Přivést nekompromisní antikomunistickou tradici do společné evropské pokladnice hodnot a doplnit hříchy a ponaučení z národního socialismu o hříchy a ponaučení z mezinárodního socialismu. Ukázat krásu a konkurenceschopnost politického a společenského řádu založeného na křesťanském sociálním učení. Vysvětlit především našim francouzským přátelům, že ve střední Evropě existuje křesťanský model společenského uspořádání, který je založen na křesťanském učení a je rovněž nezávislý na oslabení nebo vychýlení osobní víry. Udržovat pozornost národů žijících na bezpečných vnitřních evropských územích vůči vnějším hrozbám. Připomínat, že pohyby národů ve Středomoří, které dobře známe z historie, nyní vhánějí příliv právě k nám, a tyto vlny mohou zasáhnout až do Skandinávie. Vznikající migrující masy jsou ve skutečnosti vlny stěhování národů toužících po evropském životě, proti kterým se naši předkové vždy bránili s plnou oddaností. Absence obrany je ve skutečnosti kapitulací a bude mít za následek úplnou transformaci civilizace, jak již to mohly zaznamenat národy jižního a východního okraje Evropy žijící v sousedství Balkánu.

A abychom si připomněli, že stavitelé osvícené říše bez ohledu na to, o jaké stavitele se jedná, kazí ducha Evropy a nakonec vždy dospějeme k protichůdnému výsledku.

V těchto obtížných a složitých otázkách mohou být i mezi námi, visegrádskými zeměmi, rozdíly. Historicko-filozofické důrazy se jistě liší, rozdílné mohou být sympatie a antipatie pěstované vůči jiným zemím, a někdy může dokonce docházet i k rozdílným interpretacím geopolitických vztahů.

Je však také jisté, že naše národy pociťují váhu své odpovědnosti za budoucnost Evropy. Třeba ji ubránit před vnějšími útoky a před vnitřními snahami o budování říše, a zachovat tak nezávislost našich zemí a národů.

Padnout při naplňování poslání je hrdinské, ale ne radostné. Splnit však poslání a současně přispívat k úspěchu, svobodě a prosperitě vaší země není o nic méně hrdinské, ale i radostné. Střední Evropa vidí pro to druhé velké šance. Jménem svého národa vám děkuji za tři desetiletí visegrádské spolupráce.