Kdyby si novinář obul boty současného farmáře - Hana Šťastná

Kdyby si novinář obul boty současného farmáře

autor: Hana Šťastná

Hospodářské noviny 21.1.2025, číslo 014

www.hn.cz

Představte si redakci jako pole. Na jaře by každý novinář musel podat žádost, kolik plánuje "zasít" glos a reportáží.

Evropská komise by stanovila osevní plán: tři zprávy denně, recenzi týdně a komentář jednou za dva roky. Článek by měl povolený limit znaků. Přesáhneš? Pokuta za nadměrnou intenzitu psaní. Na složitější úvahy rovnou zapomeň - ty by mohly přispívat ke globálnímu oteplování, protože by zahřívaly mozkové závity čtenářů na vyšší teplotu. A největší dotace? Samozřejmě pro ekoredaktory. Ti by psali husím brkem na pergamen. Nesměli používat repelent, brát antibiotika, brufen ani antikoncepci. Prostě bio tvorba bez chemie. 

Novinář by musel vést pečlivý seznam všeho: respondentů, zdrojů, vlastních slov. Rozdělených podle pádů. Pravopisné chyby by se hlásily v Brně, na oddělení ortografické inspekce. Diktafon by mu často zkoumala hygiena - kontroloa poplivanosti, šumu, zaprášenosti. Pravidelně by se musel podrobovat inspekcím zaměřeným na kontrolu a pokutování falešných zpráv a dezinformací. Sankce by si užíval dvojitě. Z jedné strany pokuta za pochybení, z druhé by musel vracet dotace.

Kontroloři mediální pohody novinářů by sledovali, jestli má novinář prostor k práci minimálně tisíc metrů krychlových, na psacím stole normovaného rozměru rozmístěné psací pomůcky podle prováděcí vyhlášky a k tomu speciální ergonomickou židli za padesát tisíc minimálně. Velikost písma a síla úderu na klávesnici by také byla předepsána.

Šanci získat dotaci na novou tiskárnu by měly pouze redakce působící ve čtenářsky neúrodné oblasti a zaměstnávající mladé autory. Platu by se mistři pera a klávesnic dočkali pouze jednou ročně, po složitém výpočtu na decimetr čtvereční textu, bez ohledu na jeho kvalitu. Reportáž z terénu? Jen s čipem v těle napojeným na družice. Ironie vůči Bruselu by nebyla - ani mezi řádky - povolená. Jedná se totiž o potenciální zdroj toxických reziduí s potenciálem oslabit popularitu politiků vytvářejících dotační systémy.

Alternativní podcast? "To není podporovaná plodina, pane redaktore. Mohl byste nechtěnými argumenty posluchačům přehnojit neoraná pole kritického myšlení!" Čtenář by pak otevřel noviny a našel poloprázdné nebo balastním textem zaplevelené stránky. Proč? Protože autoři místo psaní vyplňovali dotační formuláře, aktualizovali všemožné evidence a počítali, kolik glos jim vyklíčilo a kolik reportáží sežraly normy.

Živobytí českých novinářů by ničila nesrovnatelně vyšší dotační podpora pro novináře z ostatních zemí na společném čtenářském trhu. I když to je vlastně již současná realita pro naše komerční média. Nedostávají, na rozdíl od těch veřejnoprávních, dotace v podobě povinných daní od všech domácností, kterým se nesprávně říká poplatky. Mistrům per a klávesnic by snižoval konkurenceschopnost také dumpingový dovoz česky psaných novin a časopisů z krajů, kde žádná výše uvedená omezení pro autory psaného a tištěná slova neplatí. 

Absurdní? Samozřejmě. Ale přesně takhle dnes hospodaří čeští zemědělci.

Autorka je ředitelkou Regionální agrární komory jihočeského kraje.