Jak přestat platit nejdražší elektřinu v Evropě

Kdo to zaplatí – Jak přestat platit nejdražší elektřinu v Evropě

Zdraví vás Petrolez. Tohle je pořad “Kdo to zaplatí” a se mnou ve studiu, jako pokaždé, sedí ekonomka Markéta Šichtářová.

Petr Holec, autor, reportér

Ing. Markéte Šichtářová, politička, ekonomka

Rozhovor byl publikován 10.5. 2025 na https://youtu.be/2Uj09v43uNE

Článek ke stažení ve Wordu a PDF

P. Holec : Markéto, právě jsme oslavili den vítězství, neboli konec 2. Světové války. Hodně si dali záležet, naši vládní politici. Z jejich podání se, já bych řekl až zdálo, že oslavila konec války Ukrajina, ale to necháme stranou. Dvojí vítězství jsme totiž oslavili i my češi, a sice Eurostat potvrdil, že i v 2. pololetí loňského roku jsme platili nejdražší ceny elektřiny v celé Evropské unii. A to musíme dodat, že současně si tu elektřinu sami lacině vyrábíme doma. A druhé vítězství, takové Pyrhovo, já bych řekl příznačné pro Fialovskou éru je, že soud zablokoval podepsání smlouvy o dostavbě Dukovan s Korejci, protože to zažalovali Francouzi, kteří byli z toho vyřazeni. Takže nakonec došlo na to, že se podepsala alespoň smlouva o smlouvě budoucí.

Tak nevíme, jak to dopadne nakonec, ale už teď můžeme říct, že ty škody budou nemalé. Bude nás to stát určitě řádově miliardy, to zpoždění. Bůh ví jak to dopadne.

M. Šichtářová: No já bych řekla, že už nás to stojí miliardy teď a stojí nás to právě na těch cenách elektřiny, ve které jsme tak krásně na špici. Alespoň v něčem jsme zase první v Evropě. Problém je, že ta dostavba Dukovan je vlastně do značné míry přeceňována.
Ono totiž je to velmi často prezentováno jako počin, který by u nás měl ceny elektřiny zlevnit. Ale ono to u nás ty ceny elektřiny pravděpodobně nezlevní, a to z jednoho prostého důvodu. Totiž ty dva bloky, které se mají dostavět, a teď je ta jejich dostavba o to víc ve hvězdách když to soud předběžným opatřením zatím zablokoval, tak ty mají vlastně jenom nahradit dva jiné už dosluhující bloky. Takže to má být náhrada v podstatě kus za kus. Leda že by se výrazně prodloužila životnost těch stávajících bloků, třeba až někam na 100 let. Ono tam není možno v tuhletu chvíli, v těch Dukovanech, postavit těch bloků víc. Jednoduše z toho důvodu, že tam není dostatek vody pro chlazení, takže to, co se prezentuje jako velké rozšiřování naší jaderné kapacity, zase tak velkým rozšiřováním není. To je jeden základní problém.

Druhý základní problém spočívá v tom, že jaderná energie je sice absolutně skvělá, pokud jde o výkon, to jak je levná, drahá, jak dlouho vydrží zařízení, infrastruktura, ale pokud tu jadernou energii máme jako primární zdroj pro výrobu energie. Ale u nás se k té jaderné energii přistupuje nikoliv jako k primárnímu zdroji, jako k výrobě levné energie, ale jako k doplňku, k doplňku pro obnovitelné zdroje. A jako doplněk je jaderná energie naprosto nevhodná. A je nevhodná proto, protože u těch jaderných elektráren trvá poměrně dlouhou dobu z technologických důvodů, než ta elektrárna najede na plný výkon a zase nějakou dobu trvá utlumení toho výkonu. To, že si s tím hrály, tak víme, jak to dopadlo v červnu, když se snažili rychle zvyšovat, snižovat výkon. To asi úplně nechceme. A u nás vlastně byla ta dostavba těch Dukovan povolena, zdůrazňuju slovo povolena. To je teda opravdu legrační, pod podmínkou, že ta elektřina z Dukovan nebo obecně jaderná energie bude u nás uhýbat té energii obnovitelné. Konkrétně když to vysvětlím, tak jde třeba o to, že v Baltu bude hodně foukat, dojde tam k velké výrobě elektřiny z větrníku, dojde k přepětí v síti a my musíme tu elektřinu z toho Německa, z těch obnovitelných zdrojů v tu danou chvíli odebrat a musíme vlastně utlumovat a nebo nějakým způsobem mařit tu energii, nebo třeba posílat ji do přečerpávacích elektráren, tu levnou energii a stabilní energii z těch Dukovan a z dalších jaderných elektráren. Takže ta naše elektřina, kterou my si umíme vyrábět, a která je stavěná na to, aby nám dávala stabilní výkon, tak my ten stabilní výkon musíme vlastně posílat pryč a uhýbat tomu nestabilnímu výkonu. A to je úplně technologicky zvrácené. Nedává to smysl a samo o sobě to vede k tomu, že vlastně ta elektřina dlouhodobě nemůže příliš zlevnit.

Takže ty pohádky o tom, jak my si dostavíme jaderné elektrárny a v tu chvíli tady budeme mít po problémech s elektřinou a s nedostatkem energie… to jsou prostě fakt jenom pohádky. Ta dostavba, to je vlastně zachování nějaké základní bazální energie, abychom vůbec byli schopni fungovat. To je to naprosté minimum. To není vůbec nějaké navyšování našich kapacit.

P. Holec: No, mně se líbí… vy jste to zmínila… Za prvé, že nám to bylo povoleno. To svědčí o naší národní suverenitě, že si smíme postavit nebo dostavit jadernou elektrárnu. To už samo o sobě je zajímavé. Ale i to, že vláda Petra Fialy, protože ona je to obří investice ta dostavba, tak nám jako kompenzaci začala lhát o tom, že nám to přinese levnější elektřinu, aby to nějak ospravedlnila. Což už tehdy energetici samozřejmě říkali, že to není pravda, to se prostě nestane, nelžete! Ale teď, když teda došlo k tomu zablokování té smlouvy, podpisu smlouvy, tak nám to vláda měla potřebu zopakovat znova. Aspoň tohle by snad mělo být Pyrhovo vítězství, ale není to tak.

Ale druhá věc, já jenom dodám politicky, tu dostavbu už samozřejmě připravovala předchozí vláda, protože už se to připravuje delší dobu a vláda Petra Fialy řekla, vlastně ona si ji zprivatizovala, že předchozí vláda neudělala nic. Že je to celé jejich, a že bez nich by se vlastně nic nestalo, a že je to jenom jejich dílo a zásluha, a teď najednou tohle. A ono jak se říká, každá revoluce požírá nakonec své děti, kdyby ta vláda byla férová a nelhala o tom, že to celé připravili jenom oni, a že předchozí vláda nic, i když to není pravda, tak by teď mohla říct… No podívejte se, za to může Babiš, jeho předchozí vláda… jak je jejich dobrým zvykem. Ale teď je to stoprocentně jejich. Jak se říká, když něco rozbijete, tak to vlastníte stoprocentně. Tak to jenom politicky, že se to nakonec Petru Fialovi vymstilo.

Ale pojďme k tomu druhému vítězství národnímu a sice, že Eurostat teď potvrdil, že i za 2. pololetí loňského roku jsme my v Česku jako domácnosti platili nejdražší ceny elektřiny, přestože ji u nás doma lacině vyrábíme. A ono, když se o tom systému, perverzním řeknu, kdy my si vyrábíme elektřinu a máme ji doma nejdražší, tak se o tom začalo mluvit. Když ceny elektřiny vystřelily do bezprecedentních výšek a tehdy se to najednou začalo probírat v médiích a energetici tehdy říkali lidem veřejnosti, že to je nevysvětlitelné a vláda to nemůže prostě vysvětlovat donekonečna. To se musí změnit. Tenhle systém nemůže přežít, protože to samozřejmě ožebračuje nás jako Čechy v domácnosti. Za druhé to samozřejmě ničí i náš průmysl a ekonomiku. A teď to máme potvrzené znovu a současně se mluví i o tom, že by se dostátnil ČEZ, protože ČEZ je takový hybrid. On vzniknul už za komunistické totality. Oni ho stvořili komunisti, jako hlavní energetický závod tehdy v Československu. A potom samozřejmě po pádu komunismu v roce 1993 se část akcií dala na burzu a on z toho vznikl takový hybrid, kde 70% vlastní stát nebo-li i my, my dva co tady sedíme, a 30% se nechalo drobným akcionářům. Což jsou buď fyzické osoby a nebo i firmy. A samozřejmě jak už to bývá, ČEZu stát vytvořil takové kvazimonopolní postavení a prostředí pro podnikání. Ale ta třicetiprocentní minorita soukromníků to v podstatě často ovládá a chovají se jako kdyby ta firma byla jejich. A teď došlo na to, že se něco musí stát s ČEZem, aby se vlastně mohly snížit ceny elektřiny u nás a došlo i na takovou paradoxní situaci, že i třeba zástupce části těch minoritních vlastníků Michal Šnobr začal říkat… no my jsme vlastně pro, aby jste nás vykoupili, protože když nás vykoupíte férově, dáte nám nějakou férovou cenu, tak těch 30%, které od nás vykoupíte, tak o to se navýší zisk státu. A tady je nutno říct, že ČEZ je firma, která ročně generuje asi 30 miliard zisku a téměř 20 miliard dává do státního rozpočtu jako takzvanou dividendu. Takže teď jde o to, jak to ekonomicky udělat, aby ČEZ mohl fungovat podle strategických zájmů české veřejnosti, což znamená zlevnit elektřinu a současně mohl nějak dál fungovat a rozvíjet se, aby to nebylo prodělečné.

M. Šichtářová: Tak to je nakousnuto hrozně moc témat dohromady. Já to vezmu od toho ČEZu a potom se dostanu k té ceně elektřiny, protože ono je to velmi často mediálně a politicky spojováno. V podstatě se klade rovnítko mezi tím, že zestátníme ČEZ a bude levná elektřina. A před tím chci hodně varovat, protože takhle úplně jednoduché to není. Za to je to další tak trochu fáma na podobné úrovni jako dostavíme Dukovany, a bude levná elektřina. Je to příliš zjednodušeně řečeno. Ten problém, proč máme u nás drahou elektřinu, je podstatně někde úplně jinde, než že má ten ČEZ kvazimonopol.

Ale čistě jenom k tomu zestátnění… Tak asi by ode mě nikdo nemohl očekávat, že bych byla ochotná sáhnout nějak, řekněme násilně nebo nějakým vyvlastněním, na majetek drobných akcionářů, to v žádném případě ne. Na druhou stranu, ono je fakt, že ti sami akcionáři v tuhletu chvíli už cítí, že ty ceny jejich akcií jsou poměrně tak vysoko, že už to asi o moc výš nepoleze. A že teď je pro ně velmi příznivá chvíle je prodat, takže kdyby to probíhalo formou ne samozřejmě zestátnění, ale formou že stát nabídne tržní cenu.

P. Holec: Je potřeba říct, že tak se to koncipuje, že to nikdo nechce zestátnit, jako komunisti po roce 1948.

M. Šichtářová: Tak já si nejsem úplně jistá, co by třeba komunisti teď zrovna v tuhle chvíli chtěli, kdyby se dostali do vlády. Ale samozřejmě kdyby to probíhalo formou, že se jednoduše nabídne férová cena za odkup a ti minoritní akcionáři by v podstatě rádi prodali, no tak není možno protestovat proti tomu, že někdo rád prodá. A asi by tam pár jedninců samozřejmě zůstalo, kteří by prodat nechtěli. Na druhou stranu, ti by v tu chvíli měli tak malý podíl, že by přestali technicky vzato ovlivňovat to směřování toho ČEZu a už by tam nic neblokovali. Na druhou stranu jsou tady ještě potom další záložní plány, co by se dalo udělat, kdyby tenhle proces té cenové nabídky, nabídky převzetí neproběhl. Například někteří energetici navrhují, že by ČEZ bylo možno rozdělit na vícero divizí s tím, že třeba tu dostavbu, těch dalších jaderných elektráren, teď už teda uvažujeme v tom smyslu, že by se jich třeba mohlo dostavovat ještě víc do budoucna, tak že by to řešila státní divize, zatímco ta, která by zůstala více v těch soukromých rukách, že by se zaměřovala na ty stávající kapacity.

Ať už to dopadne jakkoliv, já mám dojem že tohle vlastně není ta úplně klíčová otázka, že to je trošku odvádění pozornosti. Protože ten důvod, proč je u nás ta elektřina tak strašně drahá je v tom, že si u nás hrajeme na pseudotrh. Ale on to vlastně tržní systém není. Ten tržní systém měl být reprezentován tím, že vstoupíme na lipskou burzu, což mělo v podstatě vytvořit dojem, jako že jsme na burze na volném trhu. Že se s elektřinou volně obchoduje, a že tím pádem by vlastně ty ceny měly být tlačeny dolů. Je to stejná iluze jako třeba s emisními povolenkami, o kterých se tvrdí, že emisní povolenky jsou volně na trhu a volně se spekuluje o jejich ceně. Samozřejmě, že to takhle taky nefunguje, a proto ty emisní povolenky zdražují elektřinu. Takže ta lipská burza totiž není v pravém slova smyslu burzou. Na té lipské burze se vlastně pouze provádějí aukce té aktuálně vyrobené elektřiny. Není tam možno obchodovat s nějakými existujícími zásobami, protože elektřinu není možno skladovat. A vzhledem k tomu, že se tam prodávají hlavně přebytky elektřiny, kterou vyrábí obnovitelné zdroje, vzhledem k tomu, že ty obnovitelné zdroje mají nestabilní výkon, tak tam jde jenom o vytvoření nějaké obchodní platformy, kdo si kde ten přebytek koupí. Ale ono by to úplně bez problémů šlo i mimo tu burzu. Ale to, že my jsme součástí té burzy a že my na ni musíme nabízet svoje přebytky, vede k tomu, že my se zbavujeme té naší stabilní a levné elektřiny, kterou my musíme nabízet v době, kdy zrovna je po ní velká poptávka. A ta poptávka je hlavně z Německa, protože Německo má ten hlavní problém. Německo má tu nestabilní síť. Německo vsadilo na obnovitelné zdroje a tím, protože my jsme se přihlásili k lipské burze a k přeshraničnímu obchodování s elektřinou, tak tím to německé rozhodnutí vyrobilo problém i nám. My jsme se v tuto chvíli vlastně dostali do vleku německého rozhodnutí. A tím, že jsme na té lipské burze, tak my v podstatě přenášíme to německé přepětí - podpětí i do naší přenosové soustavy. Francouzi, kteří nám teď dělají v uvozovkách problémy s těmi Dukovany, tak ti vsadili dlouhodobě na jádro a ti teď problém nemají. Ale nemají ten problém jenom díky jedné jediné věci. Němci totiž, když vsadili na ty obnovitelné zdroje, tak oni tak trochu tiše a nevysloveně spoléhali právě na Francouze, že Francouzi je podrží v dobách, kdy jim poklesne napětí v síti. Jenomže Francouzi velmi rychle pochopili, že by tím museli svoji stabilní a levnou elektřinu vyvážet do Německa a drahou německou si přivážet k sobě, tak jak to děláme my. Nechtěli být čechami, a tak vytvořili ostrovní systém. Nejprve to bylo pod záminkou, je to jenom na nějaké dočasné období, ale oni už to neobnovili. Oni si vytvořili na území Francie uzavřený ostrovní systém, kde jsou do značné míry nepropustní vůči Německu. A tím si ochránili tu svojí levnou elektřinu, kterou nejsou povinni vyvážet. Sice Němci zuří, ale Francouzi mají levnou elektřinu. Něco podobného chtěli udělat Němci se skandinávci, taky tam chtěli tu propustnou soustavu a skandinávci se také “zabejčili” a také řekli ne, my do toho nejdeme. Ale my češi, my jsme na lipské burze. To znamená, že my máme propustnou soustavu s Německem, a proto německý problém, ten německý fanatismus, že si zavřou svoje stabilní zdroje, se začal promítat do naší přenosové soustavy, a proto máme u nás drahé ceny.

P. Holec: Francouzi jsou narozdíl od nás nejen pragmatičtí, ale i sebevědomí, nenechají se vydírat a ničit Německem. Mimochodem když jsme u Francie, tak Francie má obdobu našeho ČEZu, EDF taky energetickou. Tehdy polostátní a dneska už státní, téměř takový kvazimonopol, který také dostátnila během takzvané energetické krize. Takže se to netýká jenom českého ČEZu, podobný problém řešily i jiné evropské země. A to dostátění ČEZu, ono se mluví o nějaké částce zhruba 200 miliard, a že by se to případně mohlo zaplatit z peněz ČEZu, a že by si na to nemusel v tu chvíli půjčovat sám stát, ale samozřejmě kdyby se zadlužil ČEZ, tak se nabízí otázka, jestli by ta firma byla schopná vyplácet dividendy, zpátky posílat peníze do státního rozpočtu. Což je jedna věc, jak se ten ekonomický model případně vyplatí, vykoupení těch minoritních akcionářů. To je jedna věc o které se mluví v souvislosti s drahou elektřinou a druhá věc je samozřejmě to, že by jsme měli odejít z lipské burzy. A já si pamatuji, když se o tom začalo mluvit, že přesně ten princip, který jste teď popsala, tak nás ničí a cenově příšerně vydírá. Pamatuji si třeba šéfa poslaneckého klubu ODS Marka Bendu, který řekl:… “no to mi prostě Němcům nemůžeme udělat, protože přes Němce k nám teče plyn.” Teď se ještě vrátím k bývalému ministrovi průmyslu a obchodu Sikelovi, který památně řekl: “…když nebudeme mít dost plynu, tak si Němci vypnou svůj průmysl kvůli nám.” A Němci udělali jinou věc, a sice zdražili nám tranzit plynu. Což jsme si potvrdili, jak to funguje v Evropě, jaká je solidarita. Není prostě. Všechny státy, které zachovaly ještě nějaké zbytky důstojnosti a rozumu, tak v prvé řadě vždycky hájí svoje vlastní národní zájmy a až pak je možná prostor na nějakou, případně i přeshraniční sousedskou solidaritu. Tak teď jenom vysvětlit to, jak případně, a jestli odejít z té lipské burzy, abychom se vymanili okamžitě z tohohle ničivého systému, který jste popsala.

M. Šichtářová: Ta lipská burza je v podstatě jenom nějaká platforma, která je spíš okrajová. Tady je důležité mít to sebevědomí, a tu odvahu v podstatě učinit naše rozhodnutí, tu nepropustnou síť vůči Německu. Když si řekneme, my sem nechceme pustit přepětí z Německa, my jim ho tam necháme, tak to takhle udělat. A nesanovat Německo tou naší levnou energií. Což se technicky dá provést třeba tím, že odejdeme teda z té lipské burzy. A jestli by nám to prošlo…? Francouzům to prošlo. Samozřejmě, že jim to prošlo, protože Francouzi versus Němci jsou jedna velmoc vůči druhé velmoci. Jasně, tak není to velmoc typu Amerika, ale jsou to už dvě zásadní země. My jsme tady spíš takový malý ocásek Německa, takže asi by tady bylo velké zle kolem toho. Ale jestli si chceme zachovat levnou energii, tak nám nic jinýho nezbyde. A ten recept na levnou energii by byl, a teď budu strašný optimista a řeknu, co se stoprocentně nestane, ale jak by se to udělat mělo, kdyby tady ta vůle byla. Tak nejprve se vymezit vůči Německu a říct, že opravdu jsme ochotni udělat jakoby ostrovní systém. On to není úplně ostrovní systém, protože my si můžeme nechat propustnost vůči Polsku, Slovensku a tak dál, ale vůči Německu jsme schopni uzavřít se. A odejdeme z lipské burzy, to je krok jedna.

P. Holec: To je čistě politické rozhodnutí, to není nic jiného.

M. Šichtářová: Ano, to je v podstatě čistě politické rozhodnutí. Technicky jak se to udělá, to už jsou víceméně detaily. Doplněno by to mělo být o to, že k tomuto kroku bychom se měli rozhodnout v okamžiku, kdy už máme nasmlouvány plyn a ropu z východu, protože samozřejmě Němci by se nám mohli začít mstít a vydírat nás tím, že nám sem nepustí tyhle suroviny přes svoji západní větev. To znamená, nejprve bychom se měli ujistit, že jsme opravdu schopni odebírat plyn i ropu z východních větví potrubí a teprve potom se můžeme uzavřít proti Německu v oblasti elektřiny.

Další bod, ČEZ by měl přestat vykupovat automaticky elektřinu vyrobenou ze solárních panelů, kterou mají jednotlivé rodiny na svých rodinných domcích nainstalovanou, protože za prvé to působí strašný “svinčík”, troufnu si říct v té síti, kolísá tam napětí, nemá to kvalitní transformátory. A za další, opět to vyčerpává ČEZ, kdy za to musí platit. To není kvalitní elektřina. Soláry na střeše jsou vhodné pro případ nějakého blackoutu pro jeden konkrétní domek, ale není to vhodné pro to, aby to dodávalo, v některých situacích kdy zrovna svítí slunce, šťávu do celkové site, takže bychom to měli přestat jako stát vykupovat. A měli bychom dostavovat jádro, i když to bude drahé samozřejmě. Ale když jsem se ptala energetiků, jak oni odhadují, kolik dalších ještě bloků bychom potřebovali, abychom byli opět soběstační, tak oni dlouho přemýšleli. Nedokázali se shodnout, ale v podstatě když chci být akurátní, tak ta odpověď zní jako mnohanásobek toho, co teď dostavujeme. Určitě ne dva bloky, ale násobně víc. Takže rozhodně se v tuhletu chvíli přestat zaměřovat na zapojování dalších obnovitelných zdrojů. Když si je někdo chce udělat jako svůj ostrovní systém, není problém, ale nespoléhat na ně v té celé elektrizační soustavě. A tu celkovou elektrizační soustavu postavit primárně na jaderné energii.

P. Holec: Já se obávám, že tady máme jednu jistotu, a sice že s touhle vládou se tohle už nestane. Za prvé už zbývá řekněme 5 měsíců do voleb, to je jedna věc, a i kdyby se náhodou, kdyby v nějaké obdobě zůstala po volbách, tak si myslím, že na to nenajde odvahu ani potom, protože my vidíme od téhle vlády v evropské unii ohromnou servilitu. Pokud šlo o migrační pakt, pokud šlo o green deal, dokonce za našeho předsednictví evropské unie byl green deal finalizován a podepsán v té finální podobě, od které teď ta vláda, která ho schválila, nebo pomohla i schválit na půdě evropské unie, utíká. A já bych nečekal, že tahle vláda, tahle parta prostě může najít odvahu udělat to, co jste popsala, a sice že uzavřeme svojí soustavu na přenos elektřiny Německu, i když dobře vědí, že přesně to je ten problém. Tak to je jedna věc.

Druhá věc, která je tam politicky taky neprůpustná a to je to, že by si chtěli nasmlouvat energie na východě, protože jdou do voleb s tím, že nás odstřihli od energií z východu nebo hlavně z Ruska. Takže oni v podstatě, když to řekneme natvrdo, tak budou klidně nás, jako občany i naší ekonomiku ničit tou nejdražší elektřinou v evropské unii jenom proto, aby nemuseli udělat nějaký politický krok. A případně i najít v sobě odvahu pro politické prosazení tohohle řešení. Což je ironie, protože jestli to bylo tak populární mezi lidmi, že by to museli před volbami všichni ocenit, kdyby tahle vláda ještě našla odvahu alespoň k jedné věci, zlevnit lidem elektřinu, kterou potřebujem k životu všichni, tak oni to přesto neudělají.
 

M. Šichtářová: Je potřeba říct, že by to fungovalo poměrně rychle, zatímco u některých jiných hospodářsko-politických opatřeních já často říkám, že i když uděláme malou revoluci dneska, tak ty plody budeme čerpat třeba ode dneška za 3 roky, tak tady u té energie je to skutečně schopno začít fungovat velmi rychle. To znamená, že opravdu by se ta levná energie poznala celkem rychle a je to skutečně jen hlavně o politickém rozhodnutí. To je na tom právě ten největší paradox, že my víme, nebo energetici vědí, jak to řešit. To není nějaká černá krabička, do které nikdo nevidí. Jenom se o tom veřejně nemluví.

P. Holec: Ještě k tomu ČEZu zpátky, k tomu modelu nějakého dostátnění a vykoupení těch drobných akcionářů. Já totiž úplně nevím, jak vzniknul ten model a proč? Proč tehdy stát po pádu komunismu těch 30% dal na burzu a nechal to nějaké minoritě, protože i tím, že nechal 70% ve vlastnictví státu, kdy prostě exekutivní vedení a výkon té firmy jde skrz ministerstvo financí. A stát i tehdy věděl, že je to klíčová nebo strategicky klíčová firma. Je to prostě kvazimonopol na zabezpečení energií u nás v Česku. Tak proč tohle nechal? Protože principem jakýchkoliv investorů a minoritních akcionářů je maximalizace zisku. Na tom není nic špatného, ale je to tak. Ale samozřejmě u firmy jako ČEZ, která přece jenom má zaprvé, když jste zmínila trh s energiemi, není volný trh a tržní prostředí volné, to je pravda. A je tady nějaký zájem, kdy vidíme, že je potřeba snížit ceny energií, tak jak vy vidíte to případné vykoupení akcionářů a to, že by se ČEZ stal plně státní firmou?

M. Šichtářová: No v případě, že by to opravdu probíhalo tím způsobem, že jednoduše tím malým akcionářům je nabídnuta adekvátní částka a oni se mohou naprosto svobodně rozhodnout ano nebo ne, tak s tím problém nemám, to je prostě obchod jako každý jiný. A když ten obchod bude férový, kdy se každý může volně rozhodnout, tak proč by do toho obchodu nemohl vstoupit. To, s čím mám problém, je něco úplně jiného. Já mám ten problém s tím, aby náhodou tady nebyl moc velký tlak na ten výkup za každou cenu, třeba i za nízkou cenu, a aby nebyli ti akcionáři moc tlačeni do kouta, protože by si někdo mohl třeba spojovat, že když tento výkup uděláme u malých akcionářů tak, že by to mohlo něco změnit na tom trhu s elektřinou. A jak jsem právě před chvílí popsala, tak na tomhle ty vysoké nebo nízké ceny nestojí, to stojí na úplně něčem jiném, a to je energetická koncepce.  Takže jestli ČEZ bude ovládán ze 30% drobnými akcionáři nebo nebude, to přeci nemůže změnit to, jestli jsme nebo nejsme propustní vůči Německu a jaký tady máme objem těch obnovitelných zdrojů. Čili abychom si náhodou nemysleli, že tímhle něco vyřešíme a nešli do krajnosti a až někam za hranu toho, že sáhneme na soukromé vlastnictví, protože to je opravdu za mě víceméně vedlejší věc. Ano, může to v některých situacích to rozptýlené vlastnictví trochu komplikovat rozhodování ze strany státu, ale to rozhodování vlastně je problémové úplně někde jinde. Já třeba jako daleko větší problém vidím třeba celý ten byznys s emisními povolenkami. To je za mě daleko klíčovější než řešit, jestli tady jsou nebo nejsou drobní akcionáři u ČEZu a kolik jich je. Kdyby se ty emisní povolenky, já nechci říkat úplně zrušily, to by samozřejmě byl ideal, ale asi nikdo z nás neočekává od současné vlády, že by se dokázala vymezit vůči evropské unii tak, že řekne my rušíme emisní povolenky, to je nepředstavitelné. Ale alespoň kdyby to udělala takovým způsobem, že dejme tomu když nějaký podnik ty emisní povolenky zaplatí, tak mu to vláda ty vybrané peníze zase třeba vrátí nějakým jiným kanálem. Dobře, taky by to bylo porušení pravidel, ale už se to nějak udělat dá, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Tohle je to, co tu energii zdražuje, ne to jestli tady máme drobné akcionáře nebo nemáme, takže to je pro mě až na xtém místě. A já se trošku s obavou dívám na to, jak mnoho politiků tady hodně šermuje s tím, jako že se musí drobní akcionáři zrušit, protože pro mě to je odvádění pozornosti. A já v tom cítím takové to odvádění pozornosti, že oni jsou to hajzlíci, protože oni tady v tom ČEZu nedovolí státu rozhodnout, a tak se na ně zaměříme. Dobře, tak je teda nějakým způsobem vykoupíme a najednou zjistíme, že situace je úplně stejná, protože pořád máme emisní povolenky a pořád nám sem teče přepětí z Německa.

P. Holec: Ono jde o to, že ti politici uvádí i to, že jak jsem řekl, ty drobní investoři, akcionáři samozřejmě chtějí maximalizovat zisk a pro ně čím dražší elektřina, tak tím lepší, tím větší zisk. To je pravda. Ale pochopitelně ČEZ tím, že je dominantním je jedničkou ve výrobě elektřiny a současně i prodejcem, takže má opravdu velmi silné postavení, v tomhle ohledu na trhu s elektřinou. A přece jenom ovlivňuje významně naše ekonomické životy, takže vlastně takhle oni to zdůvodňují, že by skončilo to, že by 30% majitelů ČEZu chtělo co nejdražší elektřinu, protože chtějí co nejvíc vydělat a stát by tím pádem měl na řízení té firmy a třeba i to řešení větší vliv.

M. Šichtářová: Tak to podle mě odůvodní úplně špatně, protože oni se tady snaží tvářit, že si můžeme o té ceně volně rozhodnout. Že akcionáři ČEZu mají nějakou možnost rozhodovat, jaká je cena elektřiny, ale ta cena elektřiny je daná tím, jaká je nabídka versus poptávka. A my sice v tuhle chvíli máme nejdražší cenu elektřiny, ale ještě pořád to není taková tragédie, jako to pravděpodobně bude od dneška za 4 roky, protože my víme, že nejpozději v roce 2027 už budeme deficitní, pokud jde o výrobu elektřiny. Teď je to pořád ještě legrace, protože my ještě pořád jsme schopni vyvážet. My vyvážíme do Německa, které je deficitní a vyvážíme do Rakouska, které je deficitní, a přesto to nestačí a ta cena je u nás drahá. A my ale víme, že nejpozději v tom roce 2027 budeme deficitní už i my, to znamená, že bude nedostatek elektřiny a budeme ji muset dovážet. To znamená, že bude ještě dražší a když bude ještě dražší cena dovážené elektřiny, tak ji bude mít samozřejmě dražší i ČEZ. Bez ohledu na to, jestli tam má nebo nemá drobné akcionáře. A já jsem se ptala ministra Vlčka, odkud jí hodlá dovážet? No dočkala jsem se velmi dlouhého monologu, ale nedočkala jsem se odpovědi odkud tu elektřinu hodláme dovážet. Podle mě to totiž vláda neví, netuší. My ji pravděpodobně budeme muset dovážet ze Slovenska a z Maďarska. A teď si představte, jaký to je paradox, jaký to je bizar dovážet elektřinu ze států, které jsme dlouhodobě brali, jako že jsou méně průmyslově a energeticky rozvinuté než my a najednou my na nich budeme závislí. A navíc jsou to ty státy, kterým se my posmíváme, že mají nějaké holporty s Ukrajinou a s Ruskem a tak dále.

P. Holec: Udělali jsme z nich třídní nepřátele.

M. Šichtářová: Uděláme z nich nepřítele, ano. A najednou z těch třídních nepřátel, na nich budeme závislí. No, tak už to vidím, jak nám samozřejmě potom tu cenu osolí.

P. Holec: Já myslím, že jste udělala chybu, že jste se ptala ohledně energií, energetiky, našeho ministra průmyslu Vlčka, protože on o tom chudák nic neví. On byl asi možná populárním, oblíbeným starostou, ale o průmyslu a energetice neví nic.

M. Šichtářová: Na to jsem už přišla taky. Ale on mi začal vyprávět o tom, že taky do toho musím trošku zapojit fyziku, abych tomu mohla rozumět.

P. Holec: To je zajímavý. Taky vám mohl možná vyprávět o tom, jak běhal dobře patnáctistovku. Ale vy jste taky zmínila to, že od téhle vlády nečekáte už nic. Já od ní čekám jednu věc, a sice že na podzim skončí a že jakákoliv příští česká vláda najde odvahu odejít z té lipské burzy a zlevnit nejen nám občanům Česka, ale vlastně i průmyslu a našim firmám elektřinu, protože by nám to všem strašně pomohlo. Protože Česko ekonomicky dlouho stagnuje a primárním problémem jsou drahé ceny energií.

M. Šichtářová: Je to obrovský problém. A my už tady máme takovou tradici, že většinou končíme výzvou k nějaké rebelii. Tak já musím znovu říct, že cesta k levnější energii je jenom jediná, rebelie. Rebelujme vůči Evropské unii, bez toho prostě levnější energiie mít nebudeme.

P. Holec: Rebelie, volby a konec vlády, výměna vlády tím se loučím s diváky a posluchači pořadu Kdo to zaplatí.

Článek ke stažení ve Wordu a PDF