Dobře pohnojená Evropa - Reflex č.11, 14.3. 2024

Dobře pohnojená Evropa

Reflex č. 11, 14. března, 2024

Pavel Páral

Článek ke stažení zde

Ne že by krásnou zahradu s růžemi a keři za Strakovkou nebyl zrovna čas trochu přihnojit. Agrotechnické lhůty jsou však jedna věc, ale vyklopený náklad hnoje před vchodem do Úřadu vlády ČR místo z opačné strany u vjezdu do zahrady věc jiná. A českým sedlákům moc nepomohl. Premiér Fiala není úplně tak zahrádkář, aby to ocenil. Nechal se slyšet, že ty dvě připravené miliardy si ještě rozmyslí. Je fakt, že tu neproruskou část farmářů zřejmě chtěl něčím odměnit, což se tak trochu nepovedlo.

Pšenka dokvetla

Jenže organizátoři posledních protestů budou pomoc vymáhat dál a zřejmě na ni dosáhnou. To je totiž ten snazší úkol - nějak kompenzovat evropským zemědělcům současnou situaci na trzích s obilím. Dobré dva roky nahromadily úrodu, s níž se nyní bojuje ve světě o trhy, a to především mezi Ruskem a Ukrajinou, která zrovna nevítězí i kvůli složité dopravě. Obilí je přitom zejména v Česku jedinou významnou přebytkovou a masově vyváženou komoditou. Generuje zemědělcům hodně peněz a ceny jsou hluboko před předválečnými, zatímco hnojiva a energie drasticky zdražily. Proto ten boj o každé kilo dovozu z Ukrajiny a zkazky o kontaminované produkci. Ve skutečnosti by Ukrajina díky svým přírodním podmínkám dokázala uživit Evropu zcela bez práškování hnojivem i dotací, což je další hrozba do budoucnosti našeho zemdělství. To si ale Unie nějak zreguluje. Bohužel reguluje i něco jiného a pro budoucnost mnohem vážnějšího.

Masové protesty zemědělců, které se přesunuly v minulých týdnech ze západoevropských zemí i do střední Evropy a zasáhly ve dvou politicky různě interpretovaných variantách i Česko, spojuje zcela jednoznačně odpor k zelené revoluci valící se Evropou. Byť bezprostředním impulsem nejspíš byl celosvětový pokles cen zemědělských komodit, který spolu s vysokým růstem nákladů v podobě cen energií, hnojiv i dalších chemických prostředků dostává hospodaření farem ve velké části Evropy do zřejmých potíží. Green Deal je pak pro sedláky jednoznačnou informací, že dobře už bylo. A protiargumentů se přes obvyklé řeči o nových příležitostech nedostává.

Nech brouka žít

Zemědělci to přitom mají s politickým zastáním dost složité. Představují ve většíně zemí jen nízké jednotky procent obyvatelstva. V Česku jsou to jen dvě procenta lidí, kteří pracují v oboru. Navíc intenzívní zemědělská výroba má své nepochybné dopady na životní prostředí. Ať už jde o kvalitu vody, ubývající hmyz a další drobné živočichy, jimž se v rozsáhlých monokulturách moc nedaří, nebo zasypávání krajiny chemickými prostředky a reálnou degradaci zemědělské půdy. Proto tlak na změnu hospodaření v krajině často podporují i lidé jinak ke klimatické politické horečce značně skeptičtí. A nakonec mnoho ze změn jsou ochotni podpořit i samotní farmáři.

Jenže vše má svou cenu, a když se lepší ochrana krajiny kombinuje necitlivě a od stolu ještě se snižováním emisí skleníkových plynů, může být cena hodně vysoká. Příliš vysoká. A dokonce nejen pro samotnou Evropu.

Evropská komise má dvě schválené strategie s cíli do roku 2030, tedy ve velmi krátkém časovém horizontu. Jedna se jmenuje Farm to Fork neboli z Farmy na vidličku a druhá Biodiverzita 2030. V nich se plánuje snížení používání pesticidů, tedy chemických prostředků pro hubení živočišných a rostlinných škůdců o padesát procent, používání umělých hnojiv o dvacet procent, používání antibiotik a dalších mikrobiálních přípravků a počtu hospodářských zvířat o polovinu. K tomu by měla být desetina zemědělské půdy vyjmuta ze zemědělského využití a hospodaření v biorežimu by se mělo rozšířit na čtvrtinu zemědělské plochy. Pro srovnání v Česku je to momentálně zhruba osm procent.

Velké součty velkých čísel

Dopady při projednávání těchto cílů v EU podobně jako v jiných případech nikdo neřešil. A protože Evropa je jedním z největších producentů i dovozců potravin na světě, řešili to i jinde. Například studie ministerstva zemědělství zpracovaná v té době, tedy někdy před třemi lety, vyčíslila dopady tak, že následkem této politiky výroba potravin v EU klesne až o patnáct procent, vývoz potravin o dvacet procent, hrubé příjmy zemědělců o šestnáct procent a ceny potravin se jen z titulu dosud nenaplněné strategie zvýší o sedmnáct procent. A to platí jen pro Evropu, a to v případě, že se podobné postupy neprosadí jinde. Američané totiž předpokládali, že EU bude limitovat dovozy ze zemí, které se nepřizpůsobí podobným požadavkům. To pak způsobí zmiňovaný tlak na růst cen.

Jde samozřejmě jen o propočty prováděné z údajů před covidovou a energetickou krizí a studie z jiných nezávislých zdrojů se v dopadech liší. Nikoli však zcela zásadně.

Už dříve přišly drobné ústupky. Například do směrnice o biodiverzitě se dostaly úhory, tedy neobdělávaná půda v rozsahu jen čtyř procent a řada dalších ústupků. A před selskými bouřemi po Evropě politikům dál měknou kolena.

Například od Ursuly von der Leyenové zazněl slib, že kontroly, které hlídají dodržování pravidel, bez nichž nelze vyplácet dotace, klesnou na polovinu, aby se sedlák vůbec dostal k práci na poli. Kontrolu bude zachraňovat družicový systém Copernicus.

Hlavně však nastalo couvání s dalším postupem v rámci pokračování současného balíčku Fit for 55, který má snížit emise do roku 2030 o 55 procent proti roku 1990. Pak se má pokračovat tak, aby do roku 2040 byly emise o devadesát procent nižší. Plán považovaný mnohými za pouhou utopii a seznam drastických zásahů do životů lidí se ve své aktuální podobě zemědělství pro jistotu zcela vyhýbá.

Avokádo do každého chudobince

Samotná Zelená dohoda pro Evropu přitom vyčísluje, že zemědělských sektor se na produkci skleníkového efektu v Evropě podílí 10,7 procenta, z čehož je sedmdesát procent ze živočišné výroby. Terčem zelených aktivistů jsou tak nyní chovy hospodářských zvířat, což farmáři dobře vědí a chystají se na očekávatelný útok zelené legislativy.

V dokumentech se zatím jen obecně mluvilo o nutnosti převychovat Evropany ke stravě přívětivější ke globálnímu klimatu. Kdo si to vykládá jako zatím nepovinné doporučení k přechodu od bůčku s kůrčičkou k avokádovým toastům s quinoou, nejspíše se moc neplete. A nepletou se ani farmáři, když mají pocit, že tenhle svět s nimi tak nějak nepočítá.

Jen je trochu o strach dotyčným otcům myšlenky přiznat pravdu. Nyní proto podobně nabádavé věci z textů projednávaných dokumentů nenápadně mizí, ale že se tomuto tématu nelze vyhnout, je zřejmé. A to nebudou na ulicích zdaleka jen sedláci straktory a s fůrou hnoje. Tahle hra se sociální únosností největšího experimentu na lidech v dějinách už je skoro na hraně.