Cíle Green Dealu jsou nereálné, říká ředitelka Lenzing Biocel Paskov - Petr Zenkner

Cíle Green Dealu jsou nereálné, říká ředitelka Lenzing Biocel Paskov 

Celulózka Lenzing Biocel Paskov loni při tržbách 6,3 miliardy korun měla provozní zisk EBITDA ve výši jedné miliardy. Jediný český výrobce viskózové buničiny chce zvyšovat efektivitu výroby, aby na výrobu 300 tisíc tun viskózové buničiny potřeboval méně vody a energie.

Petr Zenkner, Hospodářské noviny, 2. července 2025

článek ke stažení v PDF zde

Kateřina Kupková šéfuje v Paskově celulózce, která z vlákniny ze smrkového dřeva vyrobí až 300 tisíc tun viskózové buničiny, z níž se dělají vlákna pro textilní průmysl. Rakouská firma Lenzing Biocel Paskov je příkladem efektivní cirkulární ekonomiky, funguje jako biorafinerie a dokáže si obstarat 98 procent energií z vlastních zdrojů. Přesto Kupková varuje před dopady evropského Green Dealu a považuje jeho cíle za nereálné. "Evropa už nemůže pokračovat stejnou cestou jako v uplynulých letech. Například požadavek na snížení emisí o 90 procent do roku 2040 je zcela mimo realitu. Dosáhnout uhlíkové neutrality je v průmyslové praxi téměř nemožné," řekla HN v rozhovoru Kupková, která je teaké víceprezidentkou Svazu průmyslu a dopravy.

Jak jste se do Biocelu dostala?

Byla to spíše souhra okolností. Po absolvování ekonomie jsem pět let působila v Ernst & Young, která tehdy pro Biocel Paskov zajišťovala auditorské služby. Výroba buničiny pro mě nebyla neznámá. Věděla jsem, že tam dochází ke změně vlastníka (v roce 2000 - pozn. red.), který hledal nového manažera kontrolingu. Pohovor se mnou vedl přímo majitel společnosti, pan Alfred Heinzel. Setkání proběhlo ve velmi příjemné atmosféře a významně přispělo k mému rozhodnutí nabídku přijmout.

Jaké to je, pracovat pro rakouskou rodinou firmu?

Rozhodovací procesy jsou rychlejší, a to díky přímému propojení s vlastníkem. Jsou nastavena jasná pravidla, v jejichž rámci má člověk poměrně širokou míru autonomie. Naším hlavním cílem bylo dosažení stanovené výše volného cash flow na konci roku. Způsob, jakým jsme k plnění cílů přistupovali, byl z velké části ponechán na našem uvážení. Majitel, pan Heinzel, pravidelně každý měsíc osobně příjížděl, řekl, co se mu líbí a co by naopak rád viděl jinak. Tento přímý a otevřený přístup je výrazně rozdílný oproti větším korporacím, kde je rozhodovací price často zdlouhavější a vyžaduje více vstupů. Přesto ii v takovém prostředí si lze zachovat určitou míru samostatnosti. 

Proč rakouský Heinzel v roce 2010 společnost prodal?

Koupili Biocel s cílem vyrábět papírenskou buničinu, která se primárně využívala k výrobě tzv. tissue programu, tedy ubrousků, hygienických potřeb a papírů. Hlavními odběrateli byli evropští zákazníci, směřovalo k nim přibližně 90 procent produkce. Heinzel Group v tomto segmentu dodnes podniká. Biocel však v dané době potřeboval kapitálové investice do rozvoje, které pan Heinzel neplánoval realizovat. Proto podnik odkoupila společnost Lenzing, jež v Biocelu viděla potenciál pro výrobu viskózové buničiny. Z ní se následně dělá viskózové vlákno pro textilní průmysl a výrobu netkaných textilí. 

Co se změnilo s příchodem skupiny Lenzing?

Bezprostředně po akvizici začala konverze výroby papírenské buničiny na viskózovou. Během pěti let se investovalo přibližně 160 milionů eur  (asi čtyři miliardy korun). Samotný princip výroby zůstal zachován, zásadně se ale změnily výrobní technologie. Investice směřovaly mimo jiné do dvou nových kotlů na regeneraci chemikálií, které umožňují jejich opětovné využití. Tímto způsobem dosahujeme uzavřeného výrobního cyklu s minimálním množstvím odpadních produktů, což nás řadí mezi udržitelné biorafinerie. Významně jsme posílili také energetickou infrastrukturu. Přebytečné teplo vznikající během výroby využíváme k produkci elektrické energie. Závod je tak  téměř energeticky soběstačný a uhlíková stopa při výrobě buničiny je velmi nízká. Přibližně 98 procent energie potřebné pro výrobu pochází z vlastních zdrojů zelené energie. 

Chcete v Biocelu investovat do dalšího navýšení výroby?

Teď jsme schopni vyrobit až 300 tisíc tun viskózové buničiny ročně. Spíše než na další navyšování objemu výroby se zaměřujeme na zvyšování její efektivity. Lenzing kromě závoduu v Paskově provozuje také dvě celulózky v Rakousku a Brazílii. Většina naší produkce směřuje do dalších závodů skupiny Lenzing, které vyrábějí viskózová vlákna. Především v Rakousku a Asii. Část buničiny ale prodáváme i externě.

Jak se Biocelu výsledkově daří?

Loni jsme měli obrat 6,3 miliardy korun, provozní výsledek před odpisy a zdaněním (EBITDA) byl ve výši jedné miliardy korun. Podařilo se nám udržet objem výroby i během povodní.

Zasáhly vás?

Přímo ne, ale způsobily komplikace v dopravě a logistice.

Jak je možné, že se v Evropě udržela primární výroba surovin, které se následně zpracovávají v Asii?

Základní surovinou pro výrobu viskózové buničiny v Paskově je vláknina ze smrkového dřeva. Historicky byly celulózky budovány v blízkosti bohatých zdrojů dřeva, přičemž v Beskydech vždy dominoval smrk. V Asii by obdobně velká ceulózka musela dřevo dovážet z velkých vzdáleností, což by bylo logisticky i ekonomicky náročné. Naše buničina se vyrábí z měkkého dřeva, zatímco v Rakousku se využívá tvrdý buk. V Brazílii naopak zpracovávají eukalyptus.

V posledních letech jste měli díky kůrovci dřeva dost. Není to teď naopak?

Kůrovcová kalamita z let 2018 až 2022 už je minulostí a kalamitní dřevo se z velké části zpracovalo. Ceny dřeva často prudce rostou a trh zažívá významnou nestabilitu. Ani pro nás nejsou výkyvy na trhu způsobené kalamitou dlouhodobě výhodné. Je důležité zmínit, že v Biocelu nekupujeme standardní kulatinu určenou pro pily. Naše výroba je založena na dřevě nižší kvality - využíváme probírky z kontrolovaného lesního hospodářství a pilařské zbytky. Jsme schopni zušlechtit i znehodnocené dřevo napadené kůrovcem či dřevokaznými houbami.

O biomasu mají zájem i energetici. Bude jí dostatek?

Zajištění dodávek dřeva je pro nás neustálým tématem, protože ročně potřebujeme 1,7 milionu kubíků. Boj o surovinu samozřejmě probíhá, mimo jiné i proto, že během kalamity vznikly v Česku a v příhraničí Německa a Rakouska nové zpracovatelské kapacity. Státní podnik Lesy ČR sice export výrazně omezil, ale někteří soukromí vlastníci z pohraničí dodávají dřevo právě tam.

K čemu se vlastně v Biocelu vyrobená viskózová buničina používá?

Z viskózové buničiny se vyrábí viskózové vlákno, které se dodává přádelnám k výrobě textilií. Naší konkurenční výhodou je skutečnost, že se jedná o přírodní materiál, který je na rozdíl od polyesteru biologicky rozložitelný. Tuto vlastnost máme doloženou certifikací od akreditované americké certifikační společnosti. Zaměřujeme se spíše na prémiový segment zákazníků, kteří preferují přírodní materiály a jsou ochotni za ně zaplatit vyšší cenu. Největší konkurenci však představují levnější syntetická vlákna, především plyester vyráběný z ropy. Na opačné straně cenového spektra se nachází bavlna, která je dražší než viskóza.

Jaké textilie se z viskózových vláken vyrábějí?

Lenzing vyrábí vlákna, z nichž se vyrábí například ubrusy, ložní prádlo i běžné oblečení. U netkaných textilií jsou zejména v hygienických produktech, jako dětské pleny a vlhčené ubrousky. V oblasti technických textilií vyvinul Lenzing nehořlavá vlákna, která nacházejí uplatnění ve speciálních ochranných oděvech, například pro hasiče. Splňují přísné bezpečností normy a představují důležitý příklad aplikace viskózových vláken v průmyslu.

Dá se výroba buničiny inovovat?

Možnosti pro zefektivnění výroby existují, zejména při chemické regeneraci a v energetice. Cílem je vyrábět stejné množství suroviny při nižší spotřebě vody a energie. Příkladem může být výstavba vlastní čistírny odpadních vod, díky níž jsme schopní vyrábět bioplyn a následně jej využívat jako palivo v kotlích. Vedlejším produktem při výrobě buničiny je soda, kterou dále dodáváme sklářskému průmyslu. Za klíčový aspekt považuji digitalizaci výroby. Náš provoz už je ve vysoké míře automatizovaný, digitalizace nám umožňuje zvyšovat efektivitu a kontrolu nad procesy.

Je digitalizace způsob, jak nahradit chybějící pracovníky?

Výroba celulózy byla hodně automatizovaná již v 80. letech, kdy byl dostatek pracovní síly. V současnosti pociťujeme nedostatek zaměstnanců, zejména technicky zaměřených odborníků se znalostí anglického jazyka. Zatímco u vysokoškolsky vzdělaných pracovníků se úroveň angličtiny zlepšila, u středoškoláků je to pořád problém. Pozitivním trendem je rostoucí kvalita vzdělávání na Vysoké škole báňské nebo Ostravské univerzitě, což nám umožňuje lépe vybírat kandidáty na kvalifikovanější pozice.

Řešíte nedostatek lidí interně?

Máme vlastní Pulp Academy, kde si nové zaměstnance školíme. Trvá to přibližně dva roky, a proto je pro nás klíčové, aby tito lidé i po zaškolení pracovali v našem regionu. 

Vy sama jste nikdy odejít nechtěla?

Vždy jsem cítila silné pouto k tomuto regionu. Jsem patriot a mám velmi ráda Beskydy. Zároveň mi hodně záleží na tom, aby si tento kraj zachoval svůj průmyslový charakter. Věděla jsem od začátku, že tady chci zůstat.

Zmínila jste, že je Biocel stoprocentně soběstačný ve výrobě energií. To vám asi hodně pomohlo, když po roce 2022 začaly dramaticky růst ceny elektřiny a plynu.

Ano, naše energetická soběstačnost se ukázala jako klíčová výhoda. V regeneračních kotlích spalujeme výluh vznikající při výrobě buničiny. Teplo z tohoto procesu dále využíváme v samotné výrobě a zároveň jej přeměňujeme na elektrickou energii. Máme v závodě tři turbíny, poslední kondenzační turbína byla uvedena do provozu v roce 2014. Ročně vyrobíme 370 až 400 tisíc megawatthodin elektřiny. Necelých 20 procent dodáváme do distribuční sítě.

Teoreticky byste tedy mohli fungovat i jako ostrovní systém?

Teoreticky ano, v praxi je to složitější. Mohli bychom fungovat zcela nezávisle, pokud bychom nikdy neprováděli odstávky zařízení.

Jste příklad firmy, která těží z ekologického přístupu, a jste energeticky soběstační. Vlastně z určitého pohledu ideální firma pro Green Deal. Je to opravdu tak?

Upřímně si nedokážu představit průmyslový podnik, který by mohl říci, že mu Green Deal nepřináší problémy. Jeho cíle, zejména v kontextu současné geopolitické a ekonomické situace, považuji za nereálné. Evropa už nemůže pokračovat stejnou cestou jako v uplynulých letech. Například požadavek na snížení emisí o 90 procent do roku 2040 je zcela mimo realitu. Dosáhnout uhlikové neutrality je v průmyslové praxi téměř nemožné.

A co zmírňující opatření, jako je Clean Industrial Deal, nebo snaha o snižování byrokracie prostřednictvím standardů ESG?

Tyto iniciativy vnímám jako dobře míněné, avšak bez skutečně cíleného dopadu. Pokud jde o průmysl, Evropa se podle mého názoru blíží nárazu do zdi. Současnou politiku je třeba zásadně přepracovat. Už samotný cíl snížit emise o 55 procent do roku 2030 je pro průmyslové podniky obtížně splnitelný. Bez realistického přístupu a hlubšího porozumění specifikům jednotlivých odvětví hrozí, že se tyto ambiciózní cíle stanou spíše překážkou než motivací k udržitelnému rozvoji.

Platí to i pro Biocel?

Ano, týká se to i nás, například proto, že při výrobě využíváme chemikálie. Zvýšené náklady na energie se přímo promítají do cen našich produktů. Kromě toho se musíme intenzivně zabývat i novou legislativou, například směrnicí o odlesňování EUDR, která s sebou přináší další administrativní zátěž. Namísto investic do inovací musíme vynakládat prostředky na splnění těchto regulatorních požadavků. Pokud bude tento trend pokračovat, může to mít pro evropský průmysl velmi negativní dopady.

Jaké změny byste v rámci Green Dealu provedla okamžitě?

Svaz průmyslu již připravil přehled konkrétních kroků a opatření, jež je třeba realizovat. V oblasti energetiky je klíčové zajistit dostatek elektřiny z obnovitelných zdrojů a zároveň vybudovat odpovídající infrastrukturu. Za naprosto zásadní považuji snížení administrativní zážěže a regulací. Například směrnice o obnovitelných zdrojích energie, jako je RED III a mnohe další, představují pro průmysl obrovské bariéry a vytvářejí nejistotu. Firmy často nevědí, jakým způsobem investovat, aby jejich rozhodnutí dávala dlouhodobý smysl. Navíc je třeba si uvědomit, že Evropa v tomto úsilí zůstává osamocena. Asijské země a Spojené státy volí zcela odlišný přístup. 

Evropská komise v rámci Clean Industrial Dealu uvádí ambiciozní cíle v oblasti cirkulární ekonomiky. Jsou podle vás reálné?

Ano, ale za předpokladu, že budou smysluplně podpořeny investice do inovací. Recyklace v průmyslovém měřítku zdaleka neznamená jen sběr PET lahví. Jde o komplexní a technologicky náročné procesy, které umožňují efektivní navrácení materiálů zpět do výroby. Právě tyto technologie představují klíč k naplnění cílů cirkulární ekonomiky v praxi. Musí však vždy mít ekonomický smysl a investiční návratnost.

Lenzing Biocel Paskov

• Celulózka postavená v roce 1983 ročně vyrábí až 300 tisíc tun viskózové buničiny. Základní surovinou pro výrobu je vláknina ze smrkového dřeva. Vyrobená viskózová buničina pak končí v dalších závodech, kde se z ní dělají viskózová vlákna, používaná v textilním průmyslu jako alternativa polyesteru nebo bavlny. Lenzing tato vlákna vyrábí pod značkami Tencel, Lenzing, Ecovero a Veocel.
• Změna z původně papírenské výroby v Biocelu Paskov přišla v roce 2011 pod současným vlastníkem, rakouským koncernem Lenzing. Ten má ještě další výrobu v Rakousku, Číně a Brazílii.
• Předchozím majitelem byla od roku 2000 jiná rakouská společnost, rodinná firma Heinzel Group. Výhodou závodu v Paskově je prakticky stoprocentní energetická soběstačnost.

Kateřina Kupková

• Rodačka z Beskyd je absolventkou Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava.
• S celulózkou Lenzig Biocel Paskov spojila většinu svojí kariéry. Nastoupila v roce 2000 jako manažerka kontrolingu, od roku 2010 byla finanční ředitelkou a členkou vddení. Generální ředitelkou je od roku 2020.
• Od roku 2023 je víceprezidentkou Svazu průmyslu a dopravy. Na starosti má agendu udržitelnosti a cirkulární ekonomiku.
• V roce 2022 byla oceněna jako manažerka v soutěži Hospodářských novin TOP ženy Česka.