Čeští a moravští pěstitelé chmele uzavřeli 23.6.-25.6.2026 poznávací okruh po Německu

P. Ruther závěrem prozrazuje systém spolupráce se svazem pěstitelů, jehož zástupci 1x za měsíc navštěvují pěstitele a konzultují aktuální problémy. V oblasti jsou také umístěny čtyři meteostanice, jejichž data sdílí svaz s pěstiteli pravidelně formou sms zpráv.

Pro zpestření přichystalo CHMELAŘSTVÍ pro své dodavatele před návštěvou další farmy návštěvu muzea vzducholodí Zeppelin na břehu Bodamského jezera, kolem kterého se pěstitelé i měli možnost krátce projít a svlažit v horkém letním dni. Muzeum vzducholodí nabídlo odbornou prohlídku s průvodcem, kde se návštěvníci dozvěděli o historii vzducholodí, možných příčinách havárie vzducholodě Hindenburg i si cvičně v muzeu vyzkoušeli, jak takový let probíhal. Muzeum pořádá také vyhlídkové lety, které jsou však pořádané z jiné části města, pro velikost vzducholodí kolem 250 m zde bylo možné vidět jen část vystaveného trupu.

Po této zastávce již byli čeští a moravští pěstitelé očekáváni na farmě Patricka Reichleho v Ravensburgu, kde se soustředí kromě chmele na pěstování jablek a třešní. Chmel tvoří 20 ha plochy především odrůdami aromatického typu jako je Tettnanger, Hallertau Tradition a dále také odrůdou Herkules. Obvyklý výnos, který uvádějí všichni pěstitelé u odrůdy Tettnanger je 1,3 t / ha a spon řádku 3,2 m mezi řadami u všech nově vysazovaných chmelnic. Na sklizeň používají česačku Wolf 500, která očeše 350 rév za hodinu. Sušárna má velikost 30 m2.

Jde o jedinou navštívenou farmu, která doposud fungovala bez zavlažování, ale letos při velkých vedrech o ní majitelé začali uvažovat. Jinak se zde prý obvykle vyskytují deště i během letních měsíců, až musí třešně chránit fólií pro popraskání plodů. Na ochranou fólii vynaložil p. Reichle 70-100 000 Eur / ha a zajis mu sklizeň 8 – 12 tun třešní z hektaru. Pěstuje 10 druhů třešní a sklizeň zabere 5 týdnů za pomoci 9 – 14 pracovníků z Rumunska a Bulharska za mzdu 10 – 11 Eur / hod. po odečtení sociálních odvodů. Necelou polovinu sklizně prodá přes velkoobchod, zbytek si zobchoduje sám.

Někteří pěstitelé se zde více zajímali o systém odlisťování, protože majitel uvádí, že si míchá vlastní směs složenou z vody 1/3, dusíku 1/3, chloridu hořečnatého 1/3 s přidáním boru, aby ušetřil za použití chemického přípravku Beloukha.

Chmelnice si mohli účastníci zájezdu prohlédnout také v pobočce Výzkumného ústavu Hopfenversuchsfeld ve Strassu, kde absolvovali odbornou prohlídku se zástupci ústavu, v rámci které se seznámili s aktuálními výzkumnými projekty. A protože se prohlídky účastnili i zástupci českého Chmelařského institutu, mohli pěstitelé nahlédnout do projektů díky jejich odborným dotazům podrobněji.

Výzkumné chmelnice se nacházejí v nadmořské výšce 517 metrů a soustředí se na odrůdu Tettnanger, počínaje závlahami, přes chemickou ochranu i jeho šlechtění. Na sklizeň mají vlastní česačku, sušárnu i zázemí pro pracovníky. Aktuálně probíhá výzkum na ploše 5,6 ha. Podle slov výzkumníků je ústav mezi pěstiteli velmi ceněn a podporován. Zpracovává podněty pěstitelů, zabývá se ekologií i obchodováním. Finance na vlastní činnost čerpá od spolkové země Bádensko-Wűrtembersko.

V jednom z projektů, na kterém se podílí i Chmelařský institut, se zaměřují na vývoj chmele tolerantního vůči horku a suchu, kde z DNA rostliny za pomoci laboratorních rozborů již z výhonku rostliny poznají, jak ji ovlivňuje i dané prostředí, v němž vyrůstá. Letos budou tento chmel sklízet poprvé, hodnota výnosu je tedy v očekávání.

Pokusy se týkají také hnojení, kde výzkumníci zkoumají rozdíl mezi krátkodobým a dlouhodobě působícím hnojivem a fertigací v různém poměru dusíku.

Každoročně dostává ústav nabídky na nové biostimulátory, u nichž nemají restrikce pro použití ve chmelu, a snaží se je v rámci podpory místních podnikatelů vyzkoušet, zda budou mít vliv na hodnotu alfa kyselin či na odolnost vůči napadení škůdci. U vybraných chmelnic odrůdy Magnum zkouší také biologickou ochranu pro dřepčíkovi za pomoci entomopatogenních hlístic, které vysadí do speciálních plastových prstenců kolem rév. Hlístice parazitují dřepčíka, v jeho těle se dále namnoží, až způsobí jeho smrt.

Na chmelnicích zkoumají také peronosporu, 3x týdně kontrolují porost, vyhodnocují a v případě jejího nebezpečí rozesílají e-mailem výstrahu na pěstitele.

V rámci pokusných chmelnic vyhledávají výzkumníci rostliny, u kterých je zaznamenán optimální vývoj a ty pak klonují. Zatím prošli čtyřmi cykly a naklonovali kolem 60 rostlin. Celkově se starají o 900 rostlin.

Na závěr horkého dne se čeští a moravští pěstitelé přesunuli do rodinného podniku Hopfengut No. 20, který v r. 2015 převzali po svých rodičích Lukas Locher a Charlotte Műller. Nezůstali jen u pěstování chmele v bio kvalitě na ploše 40 ha, pšenice a chovu krav, ale založili minipivovar s výstavem 800 hl / rok, muzeum, prázdninový apartmán, moderní restauraci a provozují další zážitkové aktivity spojené s pěstováním chmele. V prostředí obklopeném chmelnicemi si přítomní od nadšeného majitele vyslechli jeho příběh a otestovali vybrané vzorky piv z minipivovaru. Zájemci se zašli také podívat do muzea a na vyhlídku nad chmelnicí. V rámci večeře zástupci CHMELAŘSTVÍ poděkovali přítomné generální ředitelce tettnangského svazu Terese Locher, která připravila pro družstvo program zájezdu a na večeři přivedla představit chmelovou princeznu.

Poslední den zájezdu patřil návštěvě ekologické farmy Johannese Benteleho v Tettnangu, který převzal statek od svého otce Petera, jenž položil základy farmy již před 40 lety, přičemž po 200 let půdu obdělávali jeho předci. Tradiční rodinná farma myslí na budoucnost. Johannesovi pomáhá již tři roky jeho dcera a ta zároveň vychovává dalšího nástupce ve svém synovi. Johannes Bentele spojuje tradici s nejmodernějšími a udržitelnými technologiemi v rámci certifikace Demeter, za což získal mnoho ocenění. Chmelaři si vyslechli rodinný příběh, jak jeho otec přešel kompletně na ekologickou produkci, jak postupně navyšoval plochu z 6 ha až na současných 16 ha (tj. 4 chmelnice, na každé jiná odrůda), ale během této doby také chmel vyorával z důvodu přesycení trhu. Vedle chmele pěstuje v bio kvalitě také jablka na 24 ha. V boji proti kroupám chrání jak jablka (100%), tak také chmel (6 ha) sítěmi, údajně jako jediný v Německu, další takoví chmelaři jsou prý až ve Francii. Nejde mu jen o peníze, které by mohl poškozením kroupami získat od pojišťovny, ale o produkci, se kterou si obchoduje sám. Prakticky 95 % jablek prodává v čisté formě tzv. „na stůl“ a jen 5 % nechává zpracovat v mošt či jablkovici.

Vodu na zalévání přivádí z vlastní uměle vytvořené vodní nádrže s objemem 16 000 kubíků (velikost 40x90 m, hloubka 4,5 m, potažení polyetylenovou fólií 2 mm – měla by vydržet asi 30 let), kterou vybudoval v r. 2020. Zásoba vody by mu vystačila na dva měsíce naprostého sucha. Její zprovoznění zabralo 3,5 roku včetně vyřizování povolení. I přes náklady 10 000 Eur se mu náklady za posledních šest let užívání prý již vrátily, především díky dobrému odbytu jablek. Tuto nádrž plní jak podzemní vodou, tak mimo vegetační období vodou z potoka, aktuálně je čerpání z toků zakázáno. Vodu přivádí potrubím ke chmelnici, ve které po zkušenosti s pozemní závlahou nyní preferuje kapénkovou vrchem, pouští ji ráno od 4 do 12 hodin. Před zaléváním jablek odebírají vzorky vody na rozbor její kvality. Do letošního roku nebyla tato podoba zavlažování zpoplatněna, ale od příštího roku se za odběr podzemní vody začne platit stejně jako v ostatních spolkových zemích.

S ochrannou sítí nad chmelem je velmi spokojen, plní nejen ochrannou funkci proti kroupám, přičemž déšť skrz sítí prochází, ale chrání chmel i před vysokými teplotami. Jak prozradil, sítě se nabízejí ve třech variantách dle propustnos světla od bílých s 11 % (vhodné pro jablka), přes šedé s 15 % (u chmele, jsou i déle trvanlivé než bílé) po černé s 20procentní propustností . Na zimu je pouze svazuje k sobě, aby je nepoškodil sníh. Nakupené kroupy vypadávají ze sítí na půdu řadem mezi jednotlivými sekcemi sítí bez poškození rév.

Stejně jako ostatní pěstitelé odlisťuje spodní část chmelové révy, a sice na této farmě plamenem za pomocí nově zakoupeného stroje, který měli možnost pěstitelé zahlédnout v nové hale. Na hektar spotřebuje 60 m3 plynu. Defoliace znesnadňuje cestu svilušce ke vstupu do listnaté čás rostliny, jež nemůže ošetřovat chemicky pro zachování bio kvality chmele. Se sviluškou má problém pak hlavně u jablek, které kompletně zakrývá sítí, čímž zabrání přístupu větru, který svilušce vadí. V ochraně proti dřepčíkovi využívá drcený minerální kámen sopečného původu s velkým obsahem křemíku, pro mšici speciální extrakt ze dřeva stromů z Jižní Ameriky, který odpuzuje škůdce, proti peronospoře měď. Ostatní pěstitelé konvenční produkce uvádějí chemické přípravky, které používají i čeští pěstitelé.

Pěstitelé se po prohlídce chmelnice se sítěmi schovali před žárem slunce v nové hale, kterou p. Bentele nechal postavit za 450 000 Eur s dalšími náklady na technické vybavení kolem 400-500 000 Eur. Jelikož v době výstavby se ve chmelu dařilo, nebyly ani žádné dotace od státu. Česačku si pořídil zánovní od jiného pěstitele s bio chmelem ve Francii, sušárnu má postavenou z více vrstveného dřeva pro lepší izolaci o velikos 6x6 m s automatickým plněním. Pěstování bio chmele mu přináší sice poloviční výnosy ve srovnání s konvenční produkcí, avšak výkupní cena je dvojnásobná.

Po návštěvě oblas Tettnang měli naši pěstitelé nad čím přemýšlet. Ačkoliv zde převládá odrůda podobná Žateckému poloranému červeňáku, podmínky pro pěstování jsou odlišné a situace kolem pěstování chmele není tak stabilní jako v České republice. Poslední roky plochy chmele v celém Německu ubývají, jen za poslední tři roky došlo k poklesu o téměř 2 800 ha, stejně tak se snižuje spotřeba piva a restaurací obecně. Přesto však mají pěstitelé u našich sousedů stále co objevovat a čerpat inspiraci pro svou práci.