Černá kaňka - Jaroslav Ortman, Právo 16.7. 2020

Černá kaňka

Jaroslav Ortman

Právo 16.7. 2020

Před kárným senátem Nejvyššího správního soudu stanul soudce Městského soudu v Praze Alexandr Sotolář, který ve funkci předsedy senátu čelil obvinění, že manipuloval a fingoval protokoly v kauze Opencard. Dvakrát na jejich základě uznal vinným obžalované v čele s bývalým pražským primátorem Tomášem Hudečkem a pražský vrchní soud jeho rozhodnutí dvakrát zrušil.

Výsledkem soudního řízení v trestní věci bylo odejmutí případu soudci Sotolářovi a jeho předání soudci jinému. Ten pak vynesl jiný, zprošťující rozsudek. Nyní před soudem, tentokrát kárným senátem, seděl sám soudce Sotolář, aby se zodpovídal za své jednání v pozici předsedy senátu, kdy měl upravovat a měnit soudní protokoly.

Přitom soudní protokol je veřejnou listinou, má hodnotu pravdivého popisu věci. Jeho padělání je trestným činem. Právě soudce, předseda senátu odpovídá za správnost a pravdivost údajů. Představa, že garant správnosti protokolu sám s touto správností manipuluje, je šílená. Ale právě toto se stalo.

Ve hře byly dva kárné návrhy. Ten první návrh, od ministryně spravedlnosti Marie Benešové, požadoval odvolání z funkce soudce. Ten druhý, od předsedy pražského městského soudu, odejmutí funkce předsedy senátu, ale zachování soudcovského taláru.

Kárný senát uznal soudce Sotoláře vinným, že měnil protokoly z jednání soudu u obžalovaných, ale i svědků, že podle předsedy kárného senátu „posouval při tom smysl sdělení, někdy více, někdy méně. Vyjádření někdy měnil v pravý opak, jindy vkládal do protokolu nové věty. Musel si být vědom, že takto provedené změny neodpovídají skutečnosti."

Do přepisu výpovědí v rozporu se zvukovým záznamem doplňoval celé věty, například „my jsme ho nepotřebovali", „to nehraje významnou roli", „za takovou cenu už určitě nepůjde" či „na jejich podmínky se nedá přistoupit". Pak následoval trest odejmutí funkce předsedy senátu a ponechání kárně stíhaného v soudcovském stavu.

Soudce Sotoláře znám ze své praxe. Byl specializován na hospodářskou, majetkovou trestnou činnost. Povahou je to introvert, komisní člověk. Spis měl vždy nastudovaný, znal každý detail.

O to víc šokuje, že se snížil k takovým krokům, které degradují soudcovskou roli. Jeho šéf, předseda soudu Vávra, to nazval „gigantickou ostudou", Marie Benešová řekla, že to „není jen ostuda, je to něco nemyslitelného, co by se v justici vůbec nemělo dít". Podle ní to „znevěrohodňuje justici". Dávám oběma za pravdu.

Soudce je člověk, který celým svým postupem v samotném procesu i v rozhodování je garantem nestrannosti, spravedlnosti a dodržování zákona. Právo na spravedlivý proces je právo ústavní. Proto jsou soudci ve své činnosti nezávislí, kdy jejich „bohem" při rozhodování je zákon. Právem si společnost soudcovské role váží a jejich platy musí být takové, aby nešlo soudce ovlivnit. Spravedlnost je vyšší hodnotou než statečnost. Již Cicero učil, že „soudce musí vždy, v každé při, jít za pravdou". Vysoká odpovědnost, vysoké pravomoci také kladou na soudce vysoké nároky. Ty se nemohou a nesmějí snižovat.

Je nepřijatelné a v 21. století nemyslitelné, aby si soudce s případem, který má na stole, pohrával jako pekař, kdy tu něco přidá, něco ubere, někdy přisolí, jindy připepří. Ze dvou návrhů a ze dvou možností, které ležely před kárným senátem Nejvyššího správního soudu, považuji za správný a jedině možný ten, který vyslovila Marie Benešová.

Soudce Sotolář měl být za svůj dehonestující čin potrestán odejmutím soudcovského mandátu. Měl přestat soudit.

Pokud se kárný senát domníval, že „kárně obviněný takto nepostupoval proto, aby poškodil obžalované", pak takové hodnocení zlehčuje míru provinění. Člověka až mrazí při pomyšlení, čeho by se soudce musel dopustit, aby přišel o soudcovskou funkci.

V každém případě je případ černou kaňkou a stínem nad českou justicí. Měl by být i ponaučením, že nejde jen o to, mít napsáno v Ústavě, že ČR je právním státem, ale i o to, tento stav chránit. Jak praví nápis na budově mateřského soudu soudce Sotoláře: „Spravedlnost - ochránkyně poctivých, karatelka provinilých, strážkyně obecné veřejnosti."

(Autor je advokát)