Chmelařství - ScC. Ing. Lubomír Vent a kolektiv, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1963

Chmelařství - ScC. Ing. Lubomír Vent a kolektiv

Současně s podmítkou po sklizené plodině je možno podmítnout i plochu vojtěšky. Na podmítnutý pozemek vyvážíme hnůj v dávce 400-500 q/ha. V tomto období vznikají na povrchu pozemku velké ztráty živin hnoje, proto je nezbytné jej okamžitě zaort střední orbou. Až do listopadu zůstane pozemek v klidu, středně zaoraný hnůj se začne rozkládat, část živin se uvolní a je zachycena ornicí. V listopadu se pak pozemek zorá speciální rigolovací orbou. Hnůj, který byl v září středně zaorán, se nedostane rigolovací orbou až na dno brázdy, kde by ho mladá chmelová rostlina mohla těžko využít. Bude již částečně rozložen a promíšen v hloubce 20-40 cm, tj. v místech, kde rostlinky v prvním roce vytvářejí větší část svého kořenového systému.

Rigolovací orba speciálním pluhem PP-50. Foto archiv redakce časopisu Chmelařství.

Přímé zaorávání hnoje rigolovací orbou, zvláště s použitím předradličky, při které by byl hnůj zaorán až na dno brázdy, je neúčelné, protože by hnůj byl špatně využit, popřípadě úplně znehodnocen. Výhodou navrhovaného způsobu přípravy pozemku "trojí orbou" je odplevelení půdy a stejnoměrné rozložení hmoty v celé vrstvě ornice, takže rostliny mají při svém růstu potřebné živiny stále k dispozici.

Dalším způsobem zúrodnění části vyorané spodiny je osetí pozemku hustou směskou, kterou zaoráváme v době, kdy vytvoří nejvíce organické hmoty (zelené hnojení). Před orbou je nejlépe přitisknout porost rostlin k půde válením rýhovanými nebo diskovými válci ve směru budoucí orby.

Pro dobré rozměření pozemku i pro vlastní výsadbu vyhovuje nejlépe urovnání povrchu pozemku zpočátku smykováním a následujícím převláčením. Nerovný hrudovitý povrch vadí přesnému rozměření budoucí chmelnice, také výsadba je obtížnější.

Používané rigolovací pluhy se vzhledem ke své velikosti a váze obtížně přemisťují. Zbytečným ztrátám při špatně organizovaném využití pluhu a zbytečné přepravě je možno zabránit vypracováním plánu časového postupu rigolování podle jednotlivých stanovišt'.

Plán výstavby nosných konstrukcí do pravidelných komplexů

Základními hledisky pro zakládání chmelnic v podmínkách socialistické velkovýroby musí být plánovitost a snaha po dosažení co nejvyšší produktivity. Plánovitost je nezbytná i při výstavbě konstrukcí, nebot' při řešení současné výstavby na velkých plochách vznikají zcela nové problémy. Tvar pozemku již nepodřizuje tak výrazně tvar konstrukce a její výstavbu jako za malovýroby.

Volba nejvhodnějšího tvaru konstrukcí

Nejrozšířenějším pravidelným tvarem chmelnicových konstrukcí je obdelník s různým poměrem stran. Náklady na výstavbu konstrukce jsou na jednotku plochy nejmenší při tvaru čtverce, kdy se délka strany vypočte tak, aby byla vždy násobkem vzdálenosti mezi okrajovými sloupy s požadavkem největšího možného počtu chmelových řad. Pro lepší mechanizační přístupnost by bylo nejvhodnější plánovat a stavět chmelnicové konstrukce v komplexu tak, aby čela konstrukcí byla širší než délka konstrukcí směrem po řadě. Zařazováním takto situovaných konstrukcí za sebou vzniká souvislý komplex chmelnic s průběžnými řadami rostlin i sloupů jed­notlivých konstrukcí. Výhodou tohoto řešení je buď úplné odstranění, nebo zmenšení počtu řad se šikmými okrajovými sloupy uvnitř honu a jejich zakotvení. Při používání oboustranných pluhů nesených traktorem jsou tímto způsobem značně zmenšeny obtíže s obděláváním těchto sloupových a kotvových řadů. Přesné naplánování výstavby konstrukcí je možné jen podle dané situace s přihlédnutím k uvedeným zásadám. Ještě před stavbou první kon­strukce by měl být v měřítku katastrální mapy vypracován situační plánek budoucího komplexu chmelnic.